Doerr Anthony: Jsou světla, která nevidíme

I neviditelná světla nás mohou okouzlit!

Historický román odehrávající se před a během druhé světové války, který letos obdržel Pulitzerovu cenu v kategorii próza a řadu dalších ocenění. Máme se na co těšit!

Dva hlavní hrdinové, dvě dějové linky, které spějí k protnutí. Marie-Laura je šestiletá dívka, která to nemá v životě vůbec lehké – žije jen s tatínkem a nedávno kvůli šedému zákalu definitivně ztratila zrak. Otec se o dceru ale vzorně stará, každý den jí vodí přírodovědného muzea, kde pracuje, vyrobil ji dřevěný model jejich čtvrti, aby se naučila orientovat, dceřinu mysl tříbí i originálními dárky k narozeninám, hlavolamy, které sám vyrábí. Naučí Marii i číst v Braillově písmu – knihy Julese Verna ji naprosto uchvátí. O několik let později je Paříž obsazena nacisty, Marie-Laura s otcem musejí uprchnout. Jejich útočištěm se stane přístavní městečko Saint-Malo v Bretani, kde žije se svou hospodyní excentrický prastrýc Etienne, který od minulé války nevyšel z domu. Marie-Laura nakazí strýce svým optimismem, ten ji ukáže svá rádia, čte jí z knih, navzdory době a okolnostem prožívají vlastně docela dobré časy. To ale nemůže trvat věčně, velkou roli v tom sehraje i jeden z exponátů muzejní sbírky, který byl otci svěřen k opatrování a který by nacisté velmi rádi získali…

Druhou hlavní postavou je osmiletý německý kluk Werner, sirotek, který žije v Dětském domě v důlním městečku Zollvereinu. Wernera žádná velká budoucnost nečeká – až mu bude 15, stane se horníkem a půjde do dolů, jako všichni ostatní chlapci. Werner je ale jiný, zvídavý, všemu se snaží přijít na kloub, zajímá ho technika a matematika. Opraví si staré rádio a zamiluje si rozhlasový pořad o vědě pro děti, při kterém sní o tom, že bude studovat. Jeho vášeň pro technické vědy mu opravdu pomůže a Werner je po náročných zkouškách přijat na prestižní školu pro nacistickou vojenskou elitu. Absolutní kázeň, poslušnost, oddanost vůdci, tělesná zdatnost, nenávist k nepříteli, spolužáci z rodin nacistických pohlavárů, šikana, to vše se stává jeho každodenním chlebem. A je to tvrdá škola, Werner si nemůže dovolit být slabý, zároveň ale s tím, čeho je součástí, nemůže souhlasit. Nakonec je odvelen do Wermachtu, kde se stane členem speciální posádky, která vyhledává vysílačky nepřátel. Díky tomu se na konci války dostane i do Saint-Malo, kde se nedaří odhalit jednu speciální ilegální vysílačku…

Jsou světla, která nevidíme, je velmi působivý román. Dvě výjimečné děti v kruté době, které se nedá uniknout a která tolik ovlivňuje jejich životy. Nezkažené oběti válečného marasmu, každý na jiné straně barikády, on nachází své štěstí a smysl života ve vědě, ona v knihách, a oba toho mají tolik společného. Pro čtenáře ojedinělá možnost poznat život v okupované Francii – materiální nedostatek, chaos po obsazení Paříže, odboj prostých občanů, chování Němců, bombardování ze strany spojenců. Neméně zajímavá je ale i realita nacistického Německa: předválečné pokoření země nadměrnými reparacemi , recese a bída, vzestup nacionalismu, vzhlížení k jedinému vůdci, výchova německé mládeže, posléze válečná doba se vším, co k ní neodmyslitelně patří… Obojí vyprávěné z nezvyklého úhlu - očima dětí, které okolnosti nutí velmi rychle dospět… 

Knížka čtenáře do děje vtahuje postupně, ale už po pár kapitolách mi bylo jasné, že čtu něco výjimečného - nakonec těch 530 stran uběhlo jako nic. A není to jen samotným křehkým příběhem, ale i nádherným jazykem, plným detailů, metafor a obrazů. Překladatel Jakub Kalina odvedl skvělou práci, radost číst.

Pařížským muzeem poletovaly zvěsti, rychlé a zářivě barevné jako šátky.

Zdálo se, že svět se mírně pohupuje, jako by celé město plulo na hladině. Jako by za sebou nechali celou pevninskou Francii, kde si teď lidé můžou jen okusovat nehty, utíkat, zakopávat a plakat a budit se do pochmurného šedivého rána a nechápat, co se to děje. Komu teď vlastně patří silnice? A pole? Stromy?

Děj se možná zpočátku zdá trochu komplikovaný, skáče se mezi oběma vypravěči a přeskakuje i v čase, čtenář si ale velmi rychle zvykne. Navíc jsou kapitolky krátké, pointované, autor občas zabrousí do úplně jiných oblastí – matematiky, hudby, vše ale velmi přístupnou a poutavou formou. Daří se mu skvěle vykreslit atmosféru, s Marií-Laurou sdílíte její děs, když zůstane sama v opuštěném domě ve městě, které se chystá na bombardování, vstupuje do Vás klid, když se dívka poprvé ocitne na pláži u moře, je vám až fyzicky nevolno ze scén, které se odehrávají ve škole pro Hitlerjugend nebo na východní frontě, kde Werner působí. Trochu jsem se obávala, jak autor vyřeší setkání obou hrdinů, ale podařilo se, žádná banální válečná love story se nekoná… Příběh s diamantem byl možná trochu nadbytečný, na druhou stranu se díky němu mohl děj časově protáhnout až tam, kde skončil. Závěr mě vlastně nakonec překvapil. Tuhle knihu si umím docela dobře představit jako velký hollywoodský biják. 

Anthony Doerr je dvaačtyřicetiletý americký spisovatel, který vystudoval historii. Jeho literární dráha začínala povídkami, následovalo několik úspěšných románů. Jsou světla, která nevidíme, jsou jeho nejúspěšnější knihou a také zatím jediným dílem přeloženým do češtiny. Kniha vzbudila velkou pozornost, získala řadu ocenění a stala se jednou z nejprodávanějších knih minulého roku. Jsem přesvědčená o tom, že i u nás si získá spoustu příznivců. Já jsem rozhodně jedním z nich!

Hodnocení: 100 %

Doerr Anthony: Jsou světla, která nevidíme

• Nakladatel: MOBA
• ISBN: 978-80-243-6760-6, EAN: 9788024367606
• Originál: All the Light We Cannot See
• Překlad: Kalina, Jakub
• Popis: 1× kniha, vázaná, 536 stran, 15,5 × 21,2 cm, česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

David Lagercrantz: Dívka v pavoučí síti

Co tě nezabije, to tě posílí… 

Jedna z nejočekávanějších knih letošního léta je konečně na knižních pultech. Po Mužích, kteří nenávidí ženy, Dívce, která si hrála s ohněm a Dívce, která šlápla do vosího hnízda (dohromady série Milénium) je tu Dívka v pavoučí síti (ve švédském originále Co tě nezabije…). Na scénu se vrací Lisbeth Salanderová i Mikael Blomkvist, autorem pokračování ale není Stieg Larsson (který v roce 2004 zemřel na infarkt), nýbrž švédský novinář David Lagercrantz.

O čem je čtvrtý díl Milénia? Nakladatelství Milénium je v krizi. Už dlouho tu nevyšlo nic objevného, Mikael Blomkvist nejde s dobou, nemá dokonce ani účet na Twitteru či Facebooku a nový spolumajitel, komerční vydavatelství, trvá na změně formátu. Chtělo by to nějakou silnou investigativní reportáž. Blomkvist dostává tip na profesora Franse Baldera, odborníka na umělou inteligenci, který se vrátil do Švédska poté, co odešel z lukrativního místa u americké soukromé firmy. Proslýchá se, že profesor učinil nějaký velký objev, bojí se ale jeho zneužití a průmyslové špióny vidí ve všech kolem sebe. Blomkvista zaujme, že s tímto vědcem jistým způsobem spolupracuje velmi svérázná mladá hackerka – vše nasvědčuje tomu, že se jedná o starou známou Lisbeth Salanderovou. Než se ale Mikael dozví víc, je profesor Balder zavražděn, svědkem vraždy je jeho osmiletý autistický syn August, který sice nemluví, zato ale dokáže zázračně realisticky kreslit. Mikael se pouští do pátrání po motivu i vrahovi, stejný zájem odhalit vraha má i Lisbeth, tu ale žene osobní zájem – nitky totiž vedou hluboko do její vlastní minulosti…

Pustit se do pokračování tak výjimečného díla, jako bylo Larssonovo Milénium, to chce odvahu. Stieg Larsson měl údajně celou sérii rozvrženou na 10 dílů, rozepsaná čtvrtá kniha zůstala v počítači, který připadl Larssonově dlouholeté partnerce Evě Gabrielssonové. Jenže po náhlé smrti zdědili dědická práva na Milénium otec a bratr (se kterými se paradoxně Stieg Larsson téměř nestýkal), a ti se rozhodli komerční potenciál populárního díla znásobit. Jako vhodný následovník byl vybrán novinář David Lagercrantz, autor životopisu fotbalisty Zlatana Ibrahimoviče a několika populárně-naučných knih, ve Švédsku známý a respektovaný autor. A i když záměr komercionalizace díla Stiega Larssona vyvolal ve Švédsku velkou debatu (například známý spisovatel Jussi Adler-Olsen vybídl k bojkotu nové knihy) – čtvrtý díl je na světě a na konci srpna vyšel hned v několika jazykových mutacích najednou. 

Dědicům ani Lagercrantzovi se nepodařilo získat původní Larssonovy poznámky, a tak je nová kniha původním Miléniem pouze inspirovaná. Jsou tu původní hrdinové, dozvídáme se některá tajemství z jejich minulosti, která byla v předchozích dílech jen lehce naznačena, je tu opět zajímavé téma, i když trochu jiné, než jsme byli zvyklí. Muži, kteří nenávidí ženy i další dvě pokračování, to byly hlavně společenské thrillery, které se kromě detektivní zápletky zabývaly především společenskými tématy Švédska – pravicovým extremismem, feminismem či nacionalismem – tématy, pro které aktivista Stieg Larsson žil a které byly pro čtenáře neskutečné objevné a přitažlivé. Pokračování je založeno spíše na globálních tématech jako je zneužívání informací, svoboda na internetu, umělá inteligence či role zpravodajských služeb, které pronikají do všech oblastí našeho života. Je to zajímavé, celkem dobře se to čte, ale není to tak úplně ono.

I forma vyprávění se od původní série liší. Hodně je to znát na dialozích i na popisnosti románu. Mezi Lisbeth a Mikaelem už to nejiskří – osobně se vlastně v knize téměř nepotkávají, jen si píšou a posílají šifrované zprávy. Lisbeth už není ta ulítlá punkerka, která si dělá, co chce, proměnila se ve spravedlivou drsňačku, která se sice nabourává do systému americké NSA, ale zároveň zachraňuje autistické děti, chrání před domácím násilím a ve volných chvílích si čte o černých dírách. Jako klišé mi přišla linie zlého dvojčete a moc se neztotožňuji ani s tím, jak se v knize pracuje s autismem. Autistický August sice nemluví a celé hodiny skládá puzzle, jinak ale v klidu udržuje oční kontakt, nemá problém s cizími lidmi, s jídlem ani novým prostředím, navíc se v 8 letech najednou ukáže, že geniálně maluje a ovládá vysokou matematiku. Prostě savant, jak jinak. V komunitě rodičů autistických dětí se docela pohybuji, myslím, že takového autistu by brali mnozí…

Milénium byla výjimečná série, od které se čtenář nemohl odtrhnout, ve své době prostě zjevení, které přivedlo ke čtení spoustu nových čtenářů. Dívce v pavoučí síti tohle kouzlo chybí. V kontextu ostatních severských detektivek je to dobré, čtivé, zajímavé, dokonce asi i nadprůměrné, událost sezony se ale (alespoň pro mne) nekoná. I tak se ale tato kniha určitě zařadí mezi nejprodávanější bestsellery a vsadím se, že na další díly nebudeme dlouho čekat.
Hodnocení: 70 %

Hodnocení: 70 %

David Lagercrantz: Dívka v pavoučí síti

• ·         Nakladatel: Host
• ·         ISBN: 978-80-7491-523-9, EAN: 9788074915239
• ·         Originál: Det som inte dödar oss
• ·         Překlad: Haidarová, Azita
• ·         Popis: 1× kniha, vázaná, 480 stran, 14 × 20,7 cm, česky
• ·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)
•