Stanislav Češka: Dvojitá vražda

Nakladatelství MOBA vydává dlouhodobě edici Původní česká detektivka. Knihy z této edice nepřehlédnete - zelená obálka je činí zcela nezaměnitelnými. A právě v této řadě vychází již čtvrtý příběh ze série případů, které řeší brněnská mordparta, tentokrát pod názvem Dvojitá vražda

Jak název napomíná, řeší brněnské první oddělení pod vedením plukovníka Motla případ dvou vražd, které se odehrály poblíž jednoho místa ve stejnou dobu. U toho prvního se nejprve vyšetřuje pouze loupežné přepadení dodávky, která rozváží peníze do bankomatů. Až posléze se ukáže, ze pohřešovaný řidič nebyl jedním z pachatelů, kteří si z místa činu odnesli skoro 25 milionů, ale že se jen ocitl ve špatnou dobu na špatném místě a za to zaplatil životem. I druhý případ vypadá zpočátku poměrně nevinně - domů se nevrátila žena, která pracuje v úvěrové firmě. Ten den obcházela klienty a vybírala dlužné částky, naposledy byla viděna v domě mladých manželů, kam šla ovšem pro pouhých čtyři sta korun... Ve starém sklepě mezi odpadky je ale nalezena obutá dámská bota... Rozbíhá se klasické vyšetřování,  pátrání pomocí vrtulníku, výslechy svědků, probírání se rejstříky a archivy. Podrobná mravenčí práce, která dříve či později musí přinést výsledky...

Jak už je patrné z náznaku děje, Dvojitá vražda je opravdu klasický detektivní román zasazený do českých reálií. V případě této knihy autor dokonce vychází z reálných událostí, které se skutečně staly, byť ne v takové časové a prostorové souslednosti jako v knize (podrobného vysvětlení se čtenáři dostane v doslovu knihy).  Při čtení mi několikrát vytanul na mysli televizní seriál Malý pitaval z velkého města, anebo ty staré detektivní příběhy, které v době mého dětství vycházely v nakladatelství Magnet, možná je také ještě pamatujete. 

Kniha je zřetelně cílena na starší generaci, která se tolik nevyžívá v severských detektivkách plných brutálního násilí a v málo zapamatovatelných skandinávských jménech. Tady jde všechno lineárně, vysvětlení mi občas přišlo až polopatické, ale zjevně to funguje. Přizpůsoben je i jazyk, občas trochu archaický, např. špičkování mezi kolegy na mě moc nefungovalo (a přitom třeba u podobných detektivek Dominika Dána mě tahle část knihy většinou dost baví). Nemusíte se ani obávat nějakých krvavých scén, ty se v Dvojité vraždě spíš nevyskytují. Já jsem ale pár knížek z téhle zelené edice již přečetla, tak jsem  věděla, do čeho jdu. Ideální kniha pro cestování busem či vlakem, nebo třeba dárek pro dědečka či tatínka. 

Stanislav Češka je softwarovým specialistou, jeho nejznámější série, kterou spojuje brněnský soukromý detektiv Stanislav Berka, má již celkem 11 dílů, krom toho je také  autorem historických detektivek z období raného středověku. Možná na některou z nich ještě někdy mrknu. 

Díky nakladatelství MOBA za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 60%

Stanislav Češka: Dvojitá vražda

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024383040
• ISBN: 978-80-243-8304-0
• Popis: 1× kniha, vázaná, 288 stran, česky
• Rozměry: 11,5 × 18,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce

Knihy se ke mně dostávají nejrůznějšími cestami – tahle byla dost kuriózní… Během roku jsem zaregistrovala cosi, čemu se říká Čtenářská výzva – 20 knih vybraných podle předem zadaných kritérií, které je třeba během kalendářního roku přečíst. Přišlo mi to trochu infantilní, já si přece dokážu vybrat to, co chci číst, sama, ne? Někdy začátkem prosince jsem se ale k tomu seznamu knih vrátila, porovnala s tím, co jsem od ledna přečetla, a při té příležitosti zjistila, že mi schází asi 3 knihy, jinak se do zadaných kolonek vejdu. Ok, tak to zkusím dokončit. Kniha, která vyšla v roce tvého narození? Zagooglila jsem knihy roku 1973 a nikterak nadšená jsem nebyla. Nakonec jsem si řekla, že dětská kniha Astrid Lindgrenové by mi mohla se splnění tohoto bodu pomoci nejsnáze. Sehnat Bratry Lví srdce nebyl žádný problém a já jsem se mohla spokojeně začíst.

Přiznávám, čekala jsem něco jako Pipi Dlouhou Punčochu nebo Děti z Bulerbynu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je to kniha o nemoci a o smrti. V první kapitole se vypravěč, malý Karel dozví, že pravděpodobně brzo zemře na tuberkulózu. Ostatně už mnoho měsíců nevyšel z domova, jen kašlal. Jeho starší bratr Jonatán se mu snaží poslední cestu zpříjemnit a vypráví mu, že ten, kdo zemře, přijde do pohádkové krajiny jménem Nangijala, kde ho přestane všechno bolet, kde se skvěle žije v dostatku a štěstí. Čas tam plyne jinak, než na Zemi, dva tamnější dny mohou třeba představovat 90 pozemských let, a tak se tam spolu brzo potkají. Shodou nešťastných okolností ale zemře Jonatán dříve než Karel – při požáru se totiž snaží svého nemohoucího bratra zachránit z hořícího domu a při tom zahyne. Po nějaké době se ovšem na onen svět vypraví i Karel… (mimochodem, ani slovo o tom, jak to nese maminka, které za sebou zemřely jediné dvě děti…). A opravdu, Karel se ocitá  v bájné zemi, kde se potkává s Jonatánem. Jenže ač se zpočátku zdá, že se jim tu bude žít skvěle, ukáže se, že to nepůjde. V sousedním údolí vládne tyran Tengil, který týrá a zotročuje svůj lid, pomáhá mu k tomu strašlivá dračice Katla. Tomu nemůže Jonatán, pro kterého je spravedlnost a svoboda tou nejvyšší hodnotou, přihlížet. Jonatán se stává součástí odboje proti tyranovi, v boji mu začne pomáhat i mladší bratr a oba dva tak zažijí mnoho dobrodružství, než se jim podaří dospět do cíle. Konec knihy je ale nečekaný…

 

Musím říct, že mi docela spadla brada.  Kniha o smrti a o lásce, která přenáší hory. O přátelství a bratrství, o touze po svobodě, spravedlnosti, o ideálech humanity a pacifismu, o věrnosti a o zradě, o samotě a loučení… Je to trochu fantasy a trochu mýtické, no každopádně překvapivé a stále velmi emotivní… V roce 1973, kdy kniha vyšla, se proti ní zvedla vlna kritiky, která tvrdila, že podněcuje děti k sebevraždám a způsobuje jim traumata. Na druhou stranu našla ale i mnoho zastánců, ukázalo se totiž, že knihu čte hodně terminálně nemocných dětí, které v ní nacházely útěchu a naději.

Když se Astrid Lindgrenové ptali, zda si opravdu myslí, že tohle by měly číst děti, odpověděla prý, že dítě, které má umřít, o tom ví. A pokouší-li se jeho rodiče před ním tuto pravdu tajit, pak mu tím berou možnost o svém smutku a strachu s nimi mluvit. Nechávají ho tak samotné a opouštěné, v nejtěžší okamžik pak musí čelit agonii smrti samo...

Knížka mi připomněla Oscara a růžovou paní, další z knih o smrti a umírání...

Nečekala jsem, že kniha, kterou jsem si náhodně vybrala podle data vydání, mi způsobí takový emocionální prožitek. Bratři Lví srdce musí oslovit každé trochu přemýšlivější dítě, protože i smrt je téma, které děti řeší, byť ne často s dospělými.  Navíc v mé širší komunitě rodin dětí s postižením je tahle otázka mnohem frekventovanější, než by se mohlo stát.... Myslím, že za posledních 45 let se moc dobrých knih podobného zaměření neobjevilo, takže i po takové době od vydání jsou Bratři Lví srdce knihou nadčasovou a potřebnou.

Hodnocení: 100%

Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce

• Nakladatel: Albatros
• EAN: 9788000031576
• ISBN: 978-80-00-03157-6
• Originál: Bröderna Lejonhjärta
• Překlad: Vrbová, Jarka
• Ilustrace: Skála ml., František
• Popis: 1× kniha, vázaná, 152 stran, česky
• Rozměry: 16,7 × 24,3 cm
• Rok vydání: 2013 (4. vydání)

Výstava Retro zima za socíku v Tančícím domě

Retro zima za socíku,  to je výstava, která se aktuálně koná v Tančícím domě v Praze. Navazuje na úspěšnou výstavu Retro výstavu, která se tu uskutečnila před dvěma lety. Tentokrát je zaměření jasné - vše se točí jednak kolem vánoc a dárků  a jednak kolem zimy vůbec (oblečení, sport apod). Výstava není moc rozsáhlá - přízemí, mezanin a první suterén. I když jsem poctivě četla všechny popisky a plakáty, zvládla jsem celou výstavu asi za 3/4 hodiny.

Dost exponátů mi přišlo zrecyklovaných z té minulé výstavy (hlavně vybavení domácností a oblečení). Tentokrát se nekonaly oblíbené televizní reklamy, sice tu nějaké promítání bylo, ale v době mé návštěvy se věnovalo dost nudné výrobě loutek. V posledním sále pak byla audiostopa v podobě reportáže z předvánočních front, kdy se čekalo na stromeček, na mandarinky apod.  Zaujala mě sbírka vánočních papírů, vstupní text od Petra Stančíka a masážní strojek, který máme pořád doma:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Marie Doležalová: Jeden kopeček šmoulový

Marie Doležalová je česká herečka a blogerka. Krom svých filmových a televizních rolí (třeba Comeback, Pusinky, Vyprávěj, Planeta Yó) se proslavila především svým blogem Kafe a cigárko, který začala psát v roce 2014 a ve kterém popisovala strasti a slasti hereckého života. Velmi upřímně, sebeironicky a vtipně, dokonce tak, že vyhrála nově vzniklou kategorii Blog roku knižní ceny Magnesia Litera. Díky tomuto vítězství vyšlo Kafe a cigárko i knižně a stalo se jednou z nečtenějších knih roku 2015. V tomtéž roce se ovšem Marie Doležalová proslavila ještě jinak, a sice vítězstvím v taneční soutěži Stardance ... když hvězdy tančí. Její taneční partner Marek Zelinka se stal i jejím partnerem životním a momentálně spolu vychovávají dceru Alfrédu. 

Po Kafi a cigárku a po Stardance to chvíli vypadalo, že Marie Doležalová na psaní zanevřela, posléze se ale k blogování vrátila, byť v trochu jiném stylu.  Začala sbírat vzpomínky na své dětství, rodiče  a parodiče. Z  blogu  "po Kafi a po cigárku" vnikla kniha Jeden kopeček šmoulový, která vyšla před vánoci. 

Je to kniha o devadesátkách - o devadesátých letech minulého století, kdy Marie prožívala své dětství  a mládí (je ročník 1987). Můžete se těšit na vyprávění o rodičích, o vyrůstání na sídlišti na malém městě, o nechuti ke sportování ve městě, kde sportují všichni (Trutnov), o seriálech, které v té době letěly (Beverly Hills 90210), o tehdejší módě, o dětských nemocích, dovolených, vánocích... Každá část knihy se věnuje jedné části rodiny, vzpomíná se na babičky, dědečky a jejich zvyky, na rodinné sešlosti, svatby či pohřby, dovolené a výlety, na veselé příhody, které se děly možná ve všech rodinách. Možná je to někdy trochu víc osobní, ale to už je na autorce, co všechno chce ze svého soukromí sdílet.

Marie má zvláštní dar, dokáže do každé všední vzpomínky vtělit něco milého, nostalgického, neobyčejného a tím vyvolá vzpomínky i v hlavě svých čtenářů. Devadesátá léta byla asi tou poslední dobou, kdy se lidé dívali v televizi na stejné pořady, kdy ještě nebyl internet či mobilní telefony, a tak vzpomínky autorky rezonují i v nás, kteří jsme v té době žili, byť nám bylo už třeba mnohem víc. 

Pobavila mě třeba vzpomínka na jídlo, které se vozilo na dovolenou. Párky v konzervě, lunchmeat, kolínka, polévky z pytlíku. Poslední generace, která neznala slovo bio. A přežila to ve zdraví:-)

Kdybych měla vzpomínat na mládí já, tak si asi vezmu k ruce knihy Mé dětství v socialismu,  Čáp nejni kondor od Radůzy nebo Brambora byla pomeranč mého dětství od Bohuslava Vaňka Úvalského. Přesto jsem si ale Jeden kopeček šmoulový přečetla s chutí, a to i přesto, že jsem mládí neprožila v paneláku, nebo že mi nikdy nechcíplo Tamagoči. Rozumím pocitům, které Marie na prahu třicítky má a které dokáže velmi dobře a vtipně popsat. 

Knižka se také neskutečně vydařila graficky. Známá ilustrátorka Eliška Podzimková (spolupracovala třeba se známých kuchařem Jamesem Oliverem) použila autentické fotografie členů rodiny a zakomponovala do nich kresby, malůvky, dětským písmem psané poznámky a dokreslovačky. Je nádhera listovat si touto knihou, povedlo se vytvořit fotografické album snů.

Myslím, že Marie Doležalová svou knihou neudělala radost jen své početné rodině, ale i všem svým čtenářům narozeným v devadesátých letech (a nejen jim).

Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku.

Hodnocení: 90 %

Marie Doležalová Jeden kopeček šmoulový

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026713555
• ISBN: 978-80-267-1355-5
• Ilustrace: Podzimková, Eliška
• Popis: 1× kniha, vázaná, 192 stran, česky
• Rozměry: 20,54 × 20,6 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Alena Ježková: Poutnice – Tři cesty do Santiaga

Jsou vánoce, Ježíšek donesl pod stromeček kupu knih. Televizní pohádka je letos ještě tragičtější, než jiné roky, takže se rozhoduji, do které knížky se pustím nejdříve. Nic depresivního, nic krvavého, tenhle sváteční čas si žádá spíš poklid či usebrání. Zdá se, že tou nejlepší knížkou pro tuto roční dobu bude nejnovější knížka Aleny Ježkové: Poutnice - Tři cesty do Santiaga. Vím, do čeho jdu, s Alenou se známe roky, loni jsem po jejím návratu ze Santiaga byla na promítání v Juditině věži, podpořila jsem vydání knihy i v úspěšné kampani na hithitu.

A tak se pomalu nořím do putování za mystériem sv. Jakuba, na pouť k jeho hrobu ve španělském městě Santiago de Compostela. Alena Ježková se za tímto světcem po cestě lemované žlutými šipkami a symbolem mušle hřebenatky vydala už třikrát (a asi to nebude konečné číslo). Pokaždé zvolila jinou cestu, jiný doprovod i jiné roční období. Poprvé šla začátkem léta 2012 s přáteli severní trasu (Camino del Norte), užila si divoký oceán i náročnost cestování ve skupině. Na druhou cestu se vydala na jaře 2015 již sama, a to z portugalského Porta (Camino Portugués). Třetí osamělá poť se odehrála loni v parném srpnu a září a byla to "klasika" - nejoblíbenější tzv. francouzská cesta (Camino Francés). 

O čem všem je Poutnice? Nečekejte cestopis ani turistického průvodce, netěšte se na niterný sebezpyt a cestu za duchovními zkušenostmi ve stylu Paula Coelha, byť od toho i od toho tu sem tam něco bude. Připravte se spíše na osobní deník složený z příběhů, vtipných postřehů a poznámek. 

Prší celý večer i celou noc. Spím špatně, probouzím se ve dvě a skoro do tří kouřím na dvorku pod střechou. Poslouchám déšť a přemítám, proč jsem tady. Nic mi nechybí, od ničeho neutíkám a nepotřebuju nic řešit, takže na tuhle pouť jsem se vydala nejspíš z čiré bujnosti. Jo, tak to bude. 

(fotky: FB Aleny Ježkové)

Dozvíte se, co vám cesta dá i co vám vezme, navnadí vás popisy středověkých klášterů i starobylých měst, pro které má autorka slabost. Jako na vlastní  kůži pocítíte spalující španělské slunce i soustavný portugalský déšť, ploužíte se nekonečnou plání bez možnosti se schovat před sluncem, oceníte divokou přírodu a samotu v ní. Snažíte si představit každodenní porci kilometrů i realitu přespávání v hromadných poutnických ubytovnách (prostě herberk). Přemýšlíte, jestli byste to zvládli, a prohlížíte si u toho podmanivé černobílé fotky. Vzhledem k tomu, že s puchýři skončíte každou chvíli i v běžném provozu, radši si tuhle část reality nijak nevizualizujete a máte tendenci u některých popisů odvracet zrak...

Anglické blister neboli puchýř je na caminu – poutní cestě – asi nejčastěji používané slovo. Puchýře mají všichni, ale vztah k nim má každý jiný. Polský profesor Andrej, s nímž jsem se seznámila, zkoumal svá chodidla s vědeckým detailismem. Praktikoval ozdravnou metodu propichování puchýřů jehlou s nití, takže jeho paty vyhlížely jako výšivky primitivního národa. Můj postoj byl oproti tomu hrdopyšný, přezíravý a současně dětinský, neboť jsem věřila, že když si svých puchýřů nebudu všímat, pochopí a samy se ztratí...

Pobaví postřehy o ostatních poutnících na cestě i srovnání s místními. Možná vás, tak jako mě překvapí, jaké je Camino  minimálně v posledních etapách cesty masovka. Oceníte, že autorka jde s vlastní kůží na trh, svěřuje se s pocity, které v ní cesta zanechává i s postupnou proměnou svého myšlení i sebe samé. To vše krásnou češtinou, v popisech i dialozích, i s mysteriózní linkou v pozadí. Milá je i grafická úprava knížky, zaujaly rukou psané poznámky a náčrtky tras, dostal mě dopis dceři s pokyny na případnou poslední cestu (jen v přehledu písní na pohřeb jsem čekala ještě Always Look on the Bright Side Of Life:-)

Myslím, že Aleně Ježkové se to zprostředkování pocitů z putování velmi daří, po dočtení jsem se přistihla, jak si otvírám google maps a proklikávám stránky ultreia.cz... Mé jediné štěstí je, že  mi Bartoloměje na tak dlouho nikdo nepohlídá:-)

Příjemná knížka pro ty, kteří už v Santiagu de Compostela byli, nebo se tam chystají. Nicméně, Poutnici si užijí i čtenáři, které by vykonat podobnou cestu nikdy ani nenapadlo:-)  Dobrá volba na sváteční dny to byla. 

Buen camino, Aleno!

Hodnocení: 100%

Alena Ježková: Poutnice – Tři cesty do Santiaga

• Nakladatel: Tichá srdce
• EAN: 9788090585171
• ISBN: 978-80-905851-7-1
• Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, česky
• Rozměry: 14,8 × 21 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)