Michaela Klevisová: Sněžný měsíc

Je léto, na knižním trhu trochu okurková sezóna, nakladatelství si zřejmě chystají munici na vánoční trh. A tak je nutné ocenit nakladatelství Motto, které právě teď dodalo na knižní pulty novou knihu první dámy české detektivky, Michaely Klevisové. Původně jsem myslela, že si ji přečtu  na dovolené, ale nakonec jsem to nevydržela:-)

Sněžný měsíc, šestá kniha ze série s komisařem Josefem Bergmanem, se po dvou předchozích dílech odehrávajících se v Holandsku (Ostrov šedých mnichů) a v Norsku (Zmizela v mlze) vrací do Česka, resp. na severní Moravu, do Beskyd. Právě tady v prologu umírá stará paní z lesní samoty, o pár měsíců později je před jednou z roubenek nalezena mrtvola její nevlastní dcery, zaměstnankyně realitní kanceláře Olgy. A do třetice - právě sem, do odlehlého koutu hor, zavítala před nějakým časem na kurs jógy jiná realitní makléřka, ta byla ovšem nalezena ubodaná v Praze. Mohly se ženy znát? Nebo zemřela Olga omylem místo své sestry a zaměstnavatelky Valérie?  A co další členové rozvětvené rodiny?  Jakou hru v pozadí hraje místní všemocný podnikatel Hanák? Je za vším nějaká stará rodinná tragédie, točí se vše kolem lukrativního prodeje realit, nebo svou roli v příběhu hraje i divoká beskydská příroda, která láká nejen turisty, ale také pytláky? To všechno bere kriminalista Bergman v úvahu, když se pokouší rozmotat komplikované rodinné a sousedské vztahy a odhalit tajemství, která někteří zdejší obyvatelé pečlivě skrývají...

Michaela Klevisová

Sněžný měsíc mě příjemně překvapil. První polovina knihy vlastně není ani moc detektivka, autorka nás poměrně obšírně uvádí do situace, čekejte spíš společenský román (trochu mi to připomínalo třeba Želary), vyšetřování se rozjede až v druhé části (to už jsem začínala váhat, jestli se tu ten Bergman nakonec vůbec objeví). Velkou roli hraje v knize příroda - ať už autorka popisuje zapadlé roubenky na odlehlých stráních, nebo divokou zvěř, která je předmětem obdivu, ochrany či touhy po trofeji. Z knížky jsem měla až filmový pocit, třeba se námětu někdo ujme (Beskydy nejsou televizním Doktorem Martinem zdaleka vyčerpány). Na druhou stranu:  knižní trailer Albatrosu mě tedy trochu vyděsil a asi by mě na knihu úplně nenavnadil.

Sněžný měsíc je příjemná odpočinková kniha na dovolenou, detektivka, ve které nestříká krev, hlavní hrdina se neutápí v alkoholu a existenciálních problémech a všechny postavy jsou úplně normální a uvěřitelní lidé.  Určitě si ji přečtěte, a pokud se o prázdninách chystáte do Beskyd či Javorníků, bude váš čtenářský zážitek jistě dokonalý:-)

Hodnocení: 90%

Michaela Klevisová: Sněžný měsíc

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026715641
• ISBN: 978-80-267-1564-1
• Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, česky
• Rozměry: 13 × 21 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Lucie Konečná: Vířivka

Jedu na letní vlně českých spisovatelů/spisovatelek. Jednohubka od scénáristky Lucie Konečné (možná znáte její blog https://zasetalucie.blogspot.com/), které nakladatelství Motto letos vydalo novelu Vířivka (vzhledem k rozsahu 136 stran se mi tomu opravdu nechce říkat román). 

Hlavní postavou je Helena, která se po 12 letech vrací z kriminálu, kde seděla za pokus o vraždu. S pomocí kurátorky Soni se dostává zpátky do života - pronajímá si malinkatý byt s vířivkou a najde si i práci, byť je to třídění balíků na poště. Daří se jí, Helena totiž není typický klient postpenitenciární péče, je to inteligentní žena, která se i přes nepřízeň osudu o sebe dokáže postarat, najít si přítele, radovat se z maličkostí. Jenže i když se snaží, její minulost je jí v patách... 

Zajímavý námět a přitažlivé zpracování. Domácí násilí se sice už v literatuře občas objevuje, ale téma návratu z vězení a snaha o začlenění zpět do života, na to jsem v české literatuře narazila asi poprvé.  Velmi dobře se to čte, je vidět, že autorka má díky své scénáristické praxi (např. Ordinace v růžové zahradě, Svatby v Benátkách, Přístav) určité postupy v malíčku, takže ji nedělá problém udržet dějový spád či napsat svižné dialogy. Čtenář (no, asi spíše čtenářka) postupně odhaluje pozadí celého příběhu, vžívá se do postavy, chápe její motivaci i jednání.  Připomínky mám trochu k závěru, nepřišlo mi to úplně uvěřitelné a celé je to poněkud ukvapené... Ale jako letní čtení na jeden večer to funguje docela dobře. 

Hodnocení: 80%

Lucie Konečná: Vířivka

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026714583
• ISBN: 978-8-867-1458-3
• Popis: 1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
• Rozměry: 12,5 × 19 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

OLDstars on the ROUD 2019

OLDstars on the ROUD, to je můj oblíbený divadelní festival (navíc v mém rodném městě!). Skvěle strávený den, shlédla jsem Český ráj (stejně dobré jako kniha), vtipného Pozemšťana, zábavné Naprosté cizince a Šifru, kterou se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit. O trochu slabší bylo Až k zbláznění a nesedl mi Jidáš, přesto ale vážně dobrá bilance. To mladé nadšení tady je zřejmě nějak nakažlivé:-)  

Více tady.

Štěpán Kopřiva,Tomáš Kučerovský / Jan Šípal: ŠIFRA
Režie: Jan Šípal
Hrají: Petr Holub, Jiří Šatalík, Barbora Bindíková, Barbora Nadvornikova, Tereza Bočanová, Petra Šavrdová, Jana Šťastná

Pánové, nevíte si rady se ženami? Dámy, chcete se podívat, jak na muže působíte? Minihra podle komiksu Štěpána Kopřivy a Tomáše Kučerovského v podání Divadelního spolku JAK. Divadelní spolek JAK byl roku 2017 založen studenty "peďáku", kteří se shodli, že divadla není nikdy dost! Toužili dostat se na prkna, co znamenají svět... No, a taky mít s kým chodit do hospody, že...

Jaroslav Rudiš: ČESKÝ RÁJ

Dramaturgie a úprava: Daniel Toman
Režijní vedení: Tomáš Staněk
Čtou: Tomáš Bareš, Ondřej Kulhavý, Kanwar Šulc, Daniel Toman, Tomáš Weber a Jan Hausenblas

Scénické čtení z adaptace novely o současných mužích, o jejich celoživotních touhách a obavách. A jak to asi vypadá ve vedlejší ženské sauně za vysokou zdí? "Sedíme v sauně. Potíme těla i duše. Pěkně, jen do nás, ať se pořádně zrasíme!" zpocené mudrování - sebestředný mužský svět - slasti a strasti ve studené vodě "Každej den musíte vypít tři Plzně. Lidi jsou hovada. Chceš do držky? Lakuj, ale nepřelakuj! Pružit uměj jenom chlapi... osprchoval ses? A takhle si u nás žijem."

Projekt vznikl jako rezidenční dílo festivalu Šrámkova Sobotka.

Jerome Bixby / Václav Borůvka Valtr: POZEMŠŤAN

Režijní vedení: Tomáš Staněk
Účinkují: Václav Flegl, Jan Hausenblas, Ondřej Hausenblas/ Ivana Helebrantová, Hana Košťálová/ Markéta Luhanová, Martina Tylová, Nataša Valtr Frías/ Táňa Gsöllhoferová a Jiří Luhan/ Jiří Obořil

Inscenované čtení v podání "rodičovského souboru" OLDstars. Jak tenká je hranice mezi pravdou a fikcí? Kde končí realita a začíná fantazie? A je skutečně "něco mezi nebem a zemí"?

Isabelle de Toledo, Jean Mouriere: Až k zbláznění

Premiéra: 19.6.2019. překlad: Jaromír Janeček. režie: Jan Horák.

Hrají: Marie Machová, Mariana Kroupová, David Sekáč

Někdo je závislý na tabáku, někdo na alkoholu, na sexu, na čokoládě. A někdo na lásce, na někom... až k zbláznění. "Zabíjí... Kouření zabíjí! Jak má člověk poznat, že je na cigaretách závislej?... Vyvolává stárnutí kůže!... Na věku taky trochu závisí, ne?... Závislost způsobuje přítomnost nikotinu v organizmu. Ta se vytvoří po letech kouření. Někdy i dřív. Někdy to stačí jen jednou. Jediný setkání. Projeví se to pocitem nutnosti, že něco chybí. Pocitem absťáku. Nic ho nedokáže zahnat. A člověk je v pasti. A už je pozdě. (Rozesměje se) Uvědomit si souvislosti, sounáležitost s lidma, který tu touhu vyvolávaj... Jak tý touze odolávat?... Myslet na rizikový situace. Naučit se jim vyhýbat. Předcházet charakteristic- kejm příznakům. Myslet na novej život s novejma návykama, novejma rytmama, novym vztahem k času. Nutkat, vyvolávat, záviset... vzdorovat, předcházet, obejít se, zabít... Musím se z toho dostat! Jak dlouho mi to bude trvat?... Příliš. Příliš dlouho. Dostat to z hlavy ven."

Paolo Genovese, Paolo Costella, Rolando Ravello, Filippo Bologna, Paola Mammini: Naprostí cizinci

Premiéra: 12.6.2019. režie: Jan Horák.
Hrají: Tereza Heyduková/Barbora Krchovová, Kateřina Němcová/Jana Stupavská, Karolína Růžičková/Eliška Frankeová, Jakub Dušek, Vojtěch Dušek/Martin Leták, Jiří Maršál, Matěj Votoček

Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...?

Lot Vekemans: Jidáš

Premiéra: 1.9.2019. Překlad: Jitka Jílková. Režie: Matyáš Řezníček.

Hraje: Petr Jeřábek

Monodrama o muži, jehož jméno je symbolem zrady. 

Ano, ano…

Když to Ježíš řekl, teprve to na něj v plné síle dolehlo a dodal otevřeně: "Je to tak, jeden z vás mne zradí." Petr se naklonil k učedníkovi, který byl u stolu Ježíšovi nejblíže, a naznačil mu, aby se zeptal. Ten se obrátil k Mistrovi: "Pane, kdo to je?" "Ten, kterému podám chléb," odpověděl Ježíš, namočil kousek chleba do omáčky a podával ho Jidášovi. Ano. Jistě.

Jan Skácel: Kdo pije potmě víno

Jan Skácel byl moravský básník, jehož jméno mám spojené hlavně s kapelou Hradišťan (cédéčko O slunovratu).

Požáry ze čtyř stran, hoří léto...

Loni se mi ale díky nakladatelství MOBA dostala do rukou sbírka pro děti Uspávanky, která mě nadchla, dokonce tak, že jsem nakonec i pár výtisků rozdala po okolí..... Letos jsem se pustila o level výše, a sice do poezie pro dospělé. MOBA totiž právě vydala sbírku Kdo pije potmě víno, poslední soubor, který vyšel za Skácelova života - v roce 1988.

Sbírka se skládá ze čtyř částí: 

Zaklínání v předminulém čase se věnuje dětství, známým místům, uplývajícímu životu..

Noční kaluže

První mráz v listopadu Cestou do školy

školáci rozbíjejí holí

na nočních kalužinkách led

tenký

až u srdce to bolí

A cosi křehkého se rozbilo

Jednou a navždy Dřív než naposled

Bez ptaní

Na konci cesty tážeme se kam

Já ale až přijde těžká chvíle

já se nezeptám

A ne snad z bůhvíjaké pýchy

To snad jenom proto že se ostýchám

Tratidla jsou úzkostná, plná obav z konce....

Vypálenci

Osmistěn noci rozpadá se k ránu

a jeho ostré hrany spáče zraňují

Kostnice snů je pevně uzamčnea

v podední zpívá kohout

Lidé se probouzejí plní oděrků

bosýma nohama se dotýkají dna

Košile zvyku leží přichystána

na židli vedle lůžka celá železná

Jako třetí následuje část Na prázdné dlani kamínek, která má podobu jedné dlouhé básně, která je trochu hravější, optimističtější a libozvučnější...

...

naděje malý oblázek

na prázdné dlani zmizel kam

ach kdosi oblázkem tím hodil

a dohodil až ku hvězdám

...

Poslední část sbírky tvoří Pláč pro Hekubu, jakési smíření, kde svou roli hrají i historické osoby, resp. literární postavy - Hamlet, Don Quijote, otrok Pseudolus....

Jak již bylo zmíněno, hlavním motivem všech básní je plynoucí čas. Vzpomínky, bilancování se životem, vyměřená délka žití, to jsou témata, která se opakují a vyvolávají pocity melancholie, smutku či úzkosti. Nedílnou součástí je ale i ztišení, plynutí a splynutí... Grafická podoba knihy je velmi jednoduchá, ale působivá - každý oddíl uvozuje a dost příznačně doplňuje černobílá fotografie Martiny Janošové.  Samostatně by na mě ty fotky asi nefungovaly, ale do knihy se hodí jedinečně. 

Kdo pije potmě víno není knížka na pláž či na aktivní dovolenou. Přesto si ale myslím, že v dnešní hektické době se najde dost lidí, kteří ji ocení. Zkuste vystoupit ze své komfortní zóny a pusťte se někdy do poezie. Překvapíte sami sebe...

Díky nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Jan Skácel (7.2.1922 - 7.11.1989)

Hodnocení: 95%

Jan Skácel: Kdo pije potmě víno

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024386362
• ISBN: 978-80-243-8636-2
• Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
• Rozměry: 12,3 × 21,5 cm
• Rok vydání: 2019 (2. vydání)

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

Před několika lety jsem četla prvotinu spisovatelky Viktorie Hanišové Anežka. Vcelku mě zaujala, námětem (adopce romského dítěte) i zpracováním a i když jsem měla trochu výhrady ke konci, docela mi utkvěla v hlavě. Moc jsem se tedy nerozpakovala, když jsem dostala příležitost přečíst si nejnovější knihu Viktorie Hanišové: Rekonstrukci, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Host.

Hlavní hrdinkou je Eliška, mladá žena, která ve svém dětství, v necelých 10 letech, prožila těžké trauma, které obrátilo její dosavadní život vzhůru nohama. Anežka tenkrát našla doma mrtvou matku a mladšího bratra Mikuláše - ukázalo se, že matka syna zabila a posléze spáchala sebevraždu. Otec se sesypal a začal pít, Eliška se tak ocitla v péči matčiny starší sestry Leonie, bezdětné a do sebe zahleděné vdovy, v jejíž domácnosti Elišce sice nechybělo nic materiálního, ale jinak se o ní nikdo nezajímal. Až po letech, po tetině smrti, se Eliška rozhodne zjistit, co se tenkrát v ten osudný den vlastně stalo, jaký měla matka pro svůj čin důvod. Začne hledat matčiny známé a kolegy, oslovuje příbuzné i náhodné svědky, sociální pracovnici i vyšetřovatele, rekonstrukce toho dne se stane hlavním smyslem Eliščina života. Není to ale jen hledání pravdy, je to posedlost, která se podepisuje na Eliščiných vztazích, práci i na ní samotné.. 

Rekonstrukce je nesmírně čtivě a poutavě napsána, a to i přesto, že jde o tak náročné téma. Vražda dítěte rodičem, to je něco, co se vzpírá pochopení, rodinné trauma se navíc podepsalo na všech kolem... Hlavní hrdinka se snaží přijít celé záhadě na kloub - mohla za tragédií stát psychická porucha? Nevyléčitelná nemoc dítěte? Partnerské problémy či nějaký mimomanželský vztah? Něco skrytého v dětství? Svědectví po letech moc nepomáhají - i do života svědků zasáhl čas (Alzheimer, alkoholismus, rakovina....), ani na vlastní vzpomínky není možné spoléhat.  

Rekonstrukce je knížka, kterou přečtete na jeden zátah, protože se od ní prostě nemůžete odtrhnout.  I když si myslím, že Eliščino pátrání mohlo být za mírného použití technologií trochu efektivnější, velká část knihy se čte jako napínavá detektivka. Nicméně, podobně jako u Anežky mám i tady lehké výhrady k závěru, přece jen jsem čekala něco trochu jiného, dotaženějšího. Hanišové ty konce nějak nejdou... Máte-li ale rádi psychologické romány (srovnání se nabízí například s Tichými roky Aleny Mornštajnové), či divné knihy typu románů Anny Bolavé, pak je Rekonstrukce knihou pro Vás. Já si asi ještě během prázdnin střihnu Houbařku, poslední knihu, která mi od Viktorie Hanišové chybí do sbírky (a která má ještě lepší reference, než Rekonstrukce). 

Hodnocení: 85%

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

• EAN: 9788075778178
• ISBN: 978-80-7577-818-8
• Popis: 1× kniha, vázaná, 300 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Jiří Jíra: Coubí

V roudnické Galerii moderního umění je aktuálně instalovaná výstava lounského výtvarníka Jiřího Jíry. Dovnitř jsem se ještě nedostala, ale před galerií je jako upoutávka jedno z Jírových děl - mobil Coubí z rok 2007.

Více o Jiřím Jírovi najdete na wikipedii, výstava potrvá do poloviny července 2019.