V mé oblíbené Galerii Rudolfinum minulý týden končila výstava A COOL BREEZE, a tak jsem se domluvila s kamarádkou Lucií, že vyrazíme za kulturou. Před návštěvou jsem si neprozřetelně prošla stránku výstavy na webu a trochu se mne zmocnily obavy, na co to vlastně jdeme?
Výstava A COOL BREEZE odkrývá nové možnosti prostorového zobrazování figury v současném umění v souboru děl sedmnácti mezinárodních umělců. Hlavním tématem je nové pojetí klasického sochařského námětu lidského těla, který je stále častěji zpracováván neobvyklým postupem a za použití netradičních materiálů. Výstava se pokouší o konfrontaci minulosti se současností, snaží se poukázat na zásadní posuny v současném sochařství.
Zvolením paradigmatu lidské figury se dostáváme k sociálně-antropologické problematice odkrývající minulé konvenční kódy ideálu krásy a zobrazení člověka. Výzva, kterou s sebou přináší tradice figurálního zpracování, vede k těm nejprogresivnějším a nejinovativnějším příkladům současného sochařství.
Nakonec to ale bylo vtipné, byť lehce ujeté, a moc jsem si to užila (asi to bylo i prostorem, ve zdejších úžasných prostorách vynikne snad každé dílo). Vzhledem k tomu, že výstava skončila 11.8.2019, nabízím tedy alespoň pár fotografií (popisky k dílům jsou převzaté
ze stránek Galerie Rudolfinum).
Yinka Shonibare CBE, Květinový oblak I, 2006 bavlněná látka potištěná holandským voskem, litá pryskyřice, dvě zatěžující konzoly, 290 x 160 x 125 cm, balerína 215 x 205 x 127 cm.
Stephan Balkenhol, Balerína, 2013, malované wawa dřevo, 224 x 95 x 88 cm
Paloma Varga Weisz, Padající žena (Dvouhlavá), 2004, lipové dřevo, látka, 229 x 76 x 38 cm.
Isa Genzken, Herci III, 2, 2015, 9 figurín na skleněném stojanu, sprej, oděv (látka, kůže, pletenina), boty, čepice, paruky, kovové řetězy, sluneční brýle, umělohmotné masky, kniha, elektrický kabel, bankovky, 192 x 294 x 235 cm.
Melik Ohanian, Dívky z Chilwellu – Pozastavené jednání, 2014, tři samostatné postavy v sádře, kombinovaná technika, lidské měřítko.
Melik Ohanian, Dívky z Chilwellu – Pozastavené jednání, 2014, tři samostatné postavy v sádře, kombinovaná technika, lidské měřítko.
Krištof Kintera, Modlitba za ztrátu arogance, 2013, kombinovaná technika, 175 x 60 x 70 cm.
Roger Hiorns, Retrospektivní pohled na cestu, 2010 – 2015, pěna, guma, silikon, vlasy, laminát, kov, text Martina Heideggera “Bytí a čas” vepsaný na tělo, variabilní rozměry (vpravo)
Roger Hiorns, Bez názvu, 2016, pěna, guma, silikon, vlasy, laminát, kov, text Martina Heideggera “Bytí a čas” vepsaný na tělo, variabilní rozměry. (vlevo)
Frank Benson, Lidská socha (bronz), 2009 bronz, polyuretanový akryl, olej, 207 x 49.5 x 52 cm.
Georg Herold, Prožívající lásku, 2011/2013, lakovaný bronz, 105 x 176 x 380 cm (v x š x d)
Christian Holstad, Koupající se (karamel), 2017, glazovaná keramika, 66 x 142.2 x 218.4 cm.
Thomas Houseago, Sehnutý tanečník (pro AC), 2009 sádra Tuf-Cal, konopí, armatura, sekvojové dřevo, olejová barva, uhel, 248,9 x 165,1 x 71,1 cm.
Antony Gormley, Potlačení, 2015, litina, 146 x 72 x 74 cm,
Thomas Schütte, Válečník, 2012, dřevo, 302,9 x 125,7 x 114,6 cm
Elmgreen & Dragset, On (zelená měď) 2013, epoxidová pryskyřice, polyuretanový odlitek, metalický lak (měď), zelená patina, 190 x 140 x 100 cm.
Ron Mueck, Muž ve člunu, 2002 kombinovaná technika, člun: 56 x 138 x 425.5 cm, muž: 75 x 35 x 32 cm, celkově: 159, 138 x 425.5 cm.
