Divadlo v Dlouhé: Konec rudého člověka

Není nad to vyrazit na kus, které reaguje na aktuální dění (byť to asi původně nemělo vůbec v úmyslu...). Podařilo se mi po půl roce vyrazit do divadla, a to na premiéru kusu Konec rudého člověka do Divadla v Dlouhé. Představení navazuje na knihu běloruské nobelistky Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, o které jsem na tomto blogu psala před šesti lety. 

Konec rudého člověka se ale knihou jen inspiruje, pár osudu a příběhů z ní spojilo v jedné divné rodině. Devadesátá léta minulého století. Hlava rodiny, plukovník Alexejevič je nemocný, závislý, ovšem pořád obdivovaný hrdina SSSR. Ovšem ... byl to kat. Zabíjel a měl tvrdé normy, 200 popravených za den. Ne Němců, ale Rusů.  Jeho žena dnešní dobu nechápe, ona milovala časy, kdy se Ruska všichni báli. Jejich dcery: jedna s pokrokovějšim manželem, který demonstruje za glasnost a svobodu, jedna s podnikavým Sergejem, kterého ale brzy vymění za vojáčka, který se do ní zamiloval na první pohled. Ten ale po otcově zpovědí raději emigruje. A pak je tam sousedka Lena, vdaná, se třemi dětmi, která si píše s vězni a do jednoho z nich se zamiluje, protože se jí o něm zdálo... A tak to jde dál a dál... 

Malá, ale působivá scéna, bohatá výprava, skvělí herci. Jako hra to na mě ale úplně nefungovalo, žádná katarze se nekonala. Ale jestli to mělo ukázat, že Rusové jsou děsivý a nešťastný národ, tak se to asi povedlo... 

Světlana Alexijevičová, Daniel Majling: Konec rudého člověka

Premiéra: 3.3.2022 | délka 3:05

Překlad: Kateřina Studená. Scéna: Pavol Andraško. Kostýmy: Katarína Hollá. Hudba: Michal Novinski. Režie: Michal Vajdička.

Hrají: Jan Vondráček, Johanna Tesařová, Tomáš Turek, Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Štěpánka Fingerhutová, Pavel Neškudla, Miroslav Zavičár, Marie Poulová, Samuel Toman, Martin Matejka, Klára Sedláčková-Oltová, Antonín Brukner / Jan Staněk, Daniel Deutscha / Tomáš Zvědělík...

Oficiální anotace: Adaptace knihy laureátky Nobelovy ceny. Příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v době velkých změn. Systém, který měl vést k ráji na zemi a trvat navěky, se za pár let rozpadl na prach. Místo svobody nastal hon za penězi, místo demokracie chaos, místo spravedlnosti zuřivý boj oligarchů s žebráky. A lidé velmi rychle zatoužili po silném vůdci, který nastolí pořádek...

Oficiální fotografie z inscenace (stránka Divadla v Dlouhé)

Hodnocení: 80 %

Blanka Kirchner: Dvojtečka (výstava)

 

Blanka Kirchner a její výstava Dvojtečka mě nadchla. Asi se mi přesně strefila do nálady, nicméně její práce se vzpomínkami a s jejich formou mě naprosto dostala. Originální, povzbudivé, zábavné, nabíjející a kouzelné. Asi jako když jsem před mnoha a mnoha lety poprvé narazila na Kateřinu Šedou a její Nic tu není...

Blanka Kirchner
*1982, Liberec

Ve své tvorbě se zabývám použitím textu a deníkových zápisků v uměleckém díle. Zároveň se zaměřuji na autorské psaní jako takové. Má práce se skládá ze sbírání, vytváření kolekcí, zapisování, fotografování a práce s nalezeným materiálem. Zajímá mě individualita každého z nás a prolnutí osobní sféry do veřejné a naopak. Zaznamenávám to, jak se člověk mění, jak se nám všem s věkem mění pohled na svět, jak se svět vyvíjí. Fascinuje mne, že lze náš život reflektovat a zaznamenávat pouze do pomíjivého momentu TEĎ…to co se stane, můžeme pouze předvídat, ale nikdy si nemůžeme být jistí…o zítřku předem nikdo nic neví.

Mám ráda život a s nadšením vše zaznamenávám a sbírám (poznámky, fotografie, nalezené fotografie, deníkové zápisky). Má díla v nejrůznějších podobách odkazují ke konkrétní části mého života a přestože mé soukromí není to, co chci vystavovat na odiv, vždy je v mých dílech určitý prvek autobiografičnosti a nikdy ho nemohu zcela vyloučit.

Zajímám se o osobní paměť každého z nás, příběhy, litaraturu, život, smrt, lásku, osoby kolem mně a každodenní život, který přináší ty nejlepší, magické a paradoxní příběhy či situace.

zdroj: stránka BK

(elektronicky najdete tady: https://issuu.com/blanka.kirchner/docs/5zen_issuu)

MgA. Blanka Kirchner

Blanka Kirchner je absolventkou Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (FUD UJEP) v Ústí nad Labem, obor Fotografie a digitální média. Na FUD UJEP v letech 2010 – 2013 pracovala jako odborná asistentka v ateliéru Performance (nyní Prostor – objekt – akce), který vede doc. Jiří Kovanda. Její dokumentující umělecké aktivity vycházejí zejména ze systematicky produkovaných denních záznamů, deníkových zápisků, autorských textů, korespondencí a různých slovních a větných happeningů. Její práce vyšly knižně pod názvy Pět žen. Jedna věta denně. (2018, spolupráce s E. Konečnou, M. Turčínovou, K. Konečnou, M. Cibikovou) a Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným (2014). V současné době pracuje na své třetí knize s názvem Dvojtečka.Od roku 2019 působí na Katedře umění FUA TUL, jako lektorka předmětu Výtvarný ateliér. Od roku 2021 působí na FUA TUL jako proděkanka pro zahraniční a vnější vztahy.

(zdroj)