Při čekání v transferu na letišti v Curychu jsem viděla, jak někdo vytahuje z kapsy snubní prsten a nandavá si ho na ruku. Zajímalo mě, jaký je za tím příběh. Tak jsem napsala rovnou čtyři.
— Bianca Bellová, autorka
Bianca Bellová - znám já ji vůbec? Četla jsem před šesti lety její asi nejslavnější knížku Jezero (v rámci cen Magnesia Litera 2017 zvítězila v kategorii „Kniha roku“, za stejnou knihu získala Cenu Evropské unie za literaturu, časopis A2 tuto knihu v roce 2020 zařadil do českého literárního kánonu po roce 1989), která se mi dost líbila. Pak si ke mně našla cestu ještě Mona (2019) v podobě audioknihy. Z té jsem byla trochu zmatená, ale vlastně mě taky docela oslovila. Od té doby sice Biancu Bellovou tak nějak z povzdálí sleduju, občas na ni narazím na sociálních sítích, ale nic nového jsem od ní nečetla.
Relativně nedávno mě ale pobavil její sloupek v Respektu, kam pravidelně přispívá, který naprosto vyjadřuje mé pocity ženy určitého věku (jsme přibližně stejně staré):
...
Ženu, která zažila fekální příhody s vlastními dětmi i rodiči, těžko může něco nějak zásadně vyvést z míry. Nepotřebuje si nic dokazovat, profesně je většinou na vrcholu, anebo ji kariéra vůbec nezajímá a je s tím v úplném souladu, materiálně je obyčejně dobře zajištěná a krizi středního věku má za sebou. Je smířená s tím, že má pár kilo navíc a princ na bílém koni už nepřijede. A kdyby přijel, nejspíš by jí už přišel směšný.
Výhodou rozhovoru s takovou ženou je, že se můžete vzájemně svěřit s těmi nejintimnějšími věcmi; nebude vás soudit ani se pohoršovat, už to všechno zažila sama, nebo to slyšela od svých přítelkyň. Už přistihla při nevěře manžela i otce, v druhém případě se zapojila i policie. Její matka je buď čím dál nesnesitelnější, anebo zcela mimo realitu a odkázaná na péči rodiny, má ale všechny orgány pořád tak zdravé, že jí internista předpovídá dalších dvacet let života, hahaha. Záchranku už svým blízkým volala víckrát, než jí bylo milé, a má přehled o většině lůžkových oddělení i ambulantních specialistů ve městě. Už iniciovala i akci na záchranu otce, který si usmyslel, že půjde plavit koně, ale při přelézání klandru si způsobil frakturu obou nohou. Děti jí z domova průběžně odcházejí do světa a potlučené se zas vracejí zpátky. Zkuste takovou ženu dojmout klimatickým žalem.
...
A tak jsem nelenila a šla se mrknout, co bych si od ní mohla přečíst. A zjistila jsem, že právě v těchto dnech vychází Biance Bellové nová kniha Transfer, která možná sice ještě není na pultech knihkupectví, ale už se dá pořídit jako e-kniha. A tak jsem se začetla - vzhledem k počtu stran to bylo čtení na jeden večer.
Děj knihy se odehrává na nejmenovaném evropském letišti, v prostoru transferu, kde se potkávají unavení lidé na cestách. Čekají na zpožděná letadla, nadávají na zrušené lety a ztracená zavazadla, potkávají staré známé a navazují nové letmé známosti. A někdy je tenhle prostor, kde panuje věčné bezčasí, i místem pro bilancování vlastních životů...
A přesně to provádějí čtyři pasažéři, hrdinové novely/románu Transfer. Asi nejsilnější je hned první příběh Lindy, ženy středního věku, která se vrací z pohřbu své matky. Vzpomíná na příšerné dětství, na tvrdou matku, na to, jak se ji podařilo z tohohle kolotoče uniknout. Nikdy o tom s nikým nemluvila, až teď to říká neznámému cizinci, kterému také zrušili let... Dalším cestujícím je Michal, vysokoškolský pedagog, který svůj vyhrazený románový prostor pojímá jako poměrně vtipný výklad smyslu života, který má jediný cíl - reprodukci. Doplněno barvitými příklady, které jako by vypadly z Hřebejkova seriálu Pozadí událostí. Nejmíň uchopitelný je pak (aspoň pro mne) David, trochu looser a smolař protloukající se životem, se slabostí pro Jacka Kerouaca, který neváhá vypravit se na druhý konec světa, aby se potkal s někým, kdo údajně Kerouaca znal. I takoví lidé bloudí vzdušným prostorem. Poslední příběh vypráví Silva, žena, která si kdysi vzala o dost staršího slavného umělce a celý život prožila v jeho stínu. Starost o děti, manželovy milenky a múzy, snaha o vlastní kariéru, nakonec i péče o stárnoucího partnera, to všechno ji tíží a vysiluje, fakt by si přála být zase "svou paní". Všechny tyto příběhy se postupně protnou, nebo aspoň dotknou, tak jak už to v životě (anebo na letišti) bývá.
Každý lidský osud je jedinečný a zároveň i obyčejný a banální. I Transfer je takový - na chvilku zaujme, možná pobaví, ale asi to není kniha, nad kterou byste dlouze bloumali a vzpomínali na ní celý život. Trochu mi připomínala Karneval zvířat, který jsem četla o prázdninách. Na druhou stranu, těch pár hodin života, které jsem čtení věnovala, vůbec nelituju. Co bych tak asi vyprávěla při bezduchém čekání na letišti já? Asi si nechám Biancu Bellovou ve svém hledáčku:-)
Bianca Bellová (* 20. února 1970 Praha) je česká spisovatelka s bulharskými kořeny. Vystudovala VŠE. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny, její texty vycházejí v příloze Práva Salon.
Hodnocení: 90 %
- Nakladatel: Host
- EAN: 9788027518043
- ISBN: 978-80-275-1804-3
- Doporučená prodejní cena: 349 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2023 (1. vydání)
