Stránky

neděle 22. října 2023

Bianca Bellová: Transfer

Při čekání v transferu na letišti v Curychu jsem viděla, jak někdo vytahuje z kapsy snubní prsten a nandavá si ho na ruku. Zajímalo mě, jaký je za tím příběh. Tak jsem napsala rovnou čtyři.
— Bianca Bellová, autorka

Bianca Bellová - znám já ji vůbec? Četla jsem před šesti lety její asi nejslavnější knížku Jezero (v rámci cen Magnesia Litera 2017 zvítězila v kategorii „Kniha roku“, za stejnou knihu získala Cenu Evropské unie za literaturu, časopis A2 tuto knihu v roce 2020 zařadil do českého literárního kánonu po roce 1989), která se mi dost líbila. Pak si ke mně našla cestu ještě Mona (2019) v podobě audioknihy. Z té jsem byla trochu zmatená, ale vlastně mě taky docela oslovila. Od té doby sice Biancu Bellovou tak nějak z povzdálí sleduju, občas na ni narazím na sociálních sítích, ale nic nového jsem od ní nečetla.


Relativně nedávno mě ale pobavil její sloupek v Respektu, kam pravidelně přispívá, který naprosto vyjadřuje mé pocity ženy určitého věku (jsme přibližně stejně staré):

...

Ženu, která zažila fekální příhody s vlastními dětmi i rodiči, těžko může něco nějak zásadně vyvést z míry. Nepotřebuje si nic dokazovat, profesně je většinou na vrcholu, anebo ji kariéra vůbec nezajímá a je s tím v úplném souladu, materiálně je obyčejně dobře zajištěná a krizi středního věku má za sebou. Je smířená s tím, že má pár kilo navíc a princ na bílém koni už nepřijede. A kdyby přijel, nejspíš by jí už přišel směšný.

Výhodou rozhovoru s takovou ženou je, že se můžete vzájemně svěřit s těmi nejintimnějšími věcmi; nebude vás soudit ani se pohoršovat, už to všechno zažila sama, nebo to slyšela od svých přítelkyň. Už přistihla při nevěře manžela i otce, v druhém případě se zapojila i policie. Její matka je buď čím dál nesnesitelnější, anebo zcela mimo realitu a odkázaná na péči rodiny, má ale všechny orgány pořád tak zdravé, že jí internista předpovídá dalších dvacet let života, hahaha. Záchranku už svým blízkým volala víckrát, než jí bylo milé, a má přehled o většině lůžkových oddělení i ambulantních specialistů ve městě. Už iniciovala i akci na záchranu otce, který si usmyslel, že půjde plavit koně, ale při přelézání klandru si způsobil frakturu obou nohou. Děti jí z domova průběžně odcházejí do světa a potlučené se zas vracejí zpátky. Zkuste takovou ženu dojmout klimatickým žalem.
...

A tak jsem nelenila a šla se mrknout, co bych si od ní mohla přečíst. A zjistila jsem, že právě v těchto dnech vychází Biance Bellové nová kniha Transfer, která možná sice ještě není na pultech knihkupectví, ale už se dá pořídit jako e-kniha. A tak jsem se začetla - vzhledem k počtu stran to bylo čtení na jeden večer.

Děj knihy se odehrává na nejmenovaném evropském letišti, v prostoru transferu, kde se potkávají unavení lidé na cestách. Čekají na zpožděná letadla, nadávají na zrušené lety a ztracená zavazadla, potkávají staré známé a navazují nové letmé známosti. A někdy je tenhle prostor, kde panuje věčné bezčasí, i místem pro bilancování vlastních životů...

A přesně to provádějí čtyři pasažéři, hrdinové novely/románu Transfer. Asi nejsilnější je hned první příběh Lindy, ženy středního věku, která se vrací z pohřbu své matky. Vzpomíná na příšerné dětství, na tvrdou matku, na to, jak se ji podařilo z tohohle kolotoče uniknout. Nikdy o tom s nikým nemluvila, až teď to říká neznámému cizinci, kterému také zrušili let... Dalším cestujícím je Michal, vysokoškolský pedagog, který svůj vyhrazený románový prostor pojímá jako poměrně vtipný výklad smyslu života, který má jediný cíl - reprodukci. Doplněno barvitými příklady, které jako by vypadly z Hřebejkova seriálu Pozadí událostí. Nejmíň uchopitelný je pak (aspoň pro mne) David, trochu looser a smolař protloukající se životem, se slabostí pro Jacka Kerouaca, který neváhá vypravit se na druhý konec světa, aby se potkal s někým, kdo údajně Kerouaca znal. I takoví lidé bloudí vzdušným prostorem. Poslední příběh vypráví Silva, žena, která si kdysi vzala o dost staršího slavného umělce a celý život prožila v jeho stínu. Starost o děti, manželovy milenky a múzy, snaha o vlastní kariéru, nakonec i péče o stárnoucího partnera, to všechno ji tíží a vysiluje, fakt by si přála být zase "svou paní". Všechny tyto příběhy se postupně protnou, nebo aspoň dotknou, tak jak už to v životě (anebo na letišti) bývá.

Každý lidský osud je jedinečný a zároveň i obyčejný a banální. I Transfer je takový - na chvilku zaujme, možná pobaví, ale asi to není kniha, nad kterou byste dlouze bloumali a vzpomínali na ní celý život. Trochu mi připomínala Karneval zvířat, který jsem četla o prázdninách. Na druhou stranu, těch pár hodin života, které jsem čtení věnovala, vůbec nelituju. Co bych tak asi vyprávěla při bezduchém čekání na letišti já? Asi si nechám Biancu Bellovou ve svém hledáčku:-)

Zdroj: FB autorky


Bianca Bellová (* 20. února 1970 Praha) je česká spisovatelka s bulharskými kořeny. Vystudovala VŠE. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny, její texty vycházejí v příloze Práva Salon.

Hodnocení: 90 %



Bianca Bellová: Transfer

  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788027518043
  • ISBN: 978-80-275-1804-3
  • Doporučená prodejní cena: 349 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

sobota 21. října 2023

Angela Marsonsová: Spletité lži

Dvakrát ročně si dopřávám čtenářský rituál: vezmu si večer knihu a bez přerušení ji na jeden zátah pozdě v noci dočtu. Tuhle radost mi dopřávají detektivky od Angely Marsons s inspektorkou Kim Stoneovou. Jsou to tutovky - vím, že mě budou bavit a že jejich rozsah (obvykle kolem 330 - 350 stran) je "tak akorát".  Pevně doufám, že Angela Marsons nehodlá se sérii skončit, protože to by mě tedy připravilo o čtenářský požitek.


Poslední knihou ze série, která česky nedávno vyšla a kterou jsem dočetla včera v noci, jsou Spletité lži, 14. případ Kim Stoneové (15., pokud počítáme prequel První krev). V okolí Birminghamu se najde několik brutálně zavražděných lidí - za vymyšlení způsobu jejich usmrcení by se nemuseli stydět ani Joe Nesbo nebo Lars Kepler. V zásadě byli tito lidé umučeni středověkými metodami... Ač to zprvu vypadá, že zavražděné nic nespojuje, dobře šlapající policejní tým záhy přijde na to, že vyšetřování bude asi ještě komplikovanější než jindy. Oběti nemají minulost, přišli o ni poté, co byli zařazeni do speciálního programu na ochranu svědků. Jedná se o velmi přísně střežený projekt, zdá se, že ani první pravidlo vyšetřování - vražda má vždycky přednost - nemusí být vždycky respektováno.

Souběžně s vyšetřování vražd se táhne druhá linka příběhu, kterou tentokrát obstarává reportérka lokálních novin Tracy Frostová. Výjimečně se neplete Kim pod nohy, ale rozhodne se v sérii článků zviditelnit jeden případ domácího násilí, který sice skončil smrtí oběti, ale nevypadá to, že by spěl k potrestání pachatele. Tracy její aktivity přivádějí do nebezpečné situace, paradoxně ji to ale částečně sbližuje s Kim Stone.

  


Spletité lži považuji za jednu z nejlepších knih série.  Bavilo mě ústřední téma: představte si, že jedním rozhodnutím  přijdete o celý svůj dosavadní život. Ztratíte svou rodinu, už nikdy nebudete moci kontaktovat své přátele, přijdete o jméno, vzpomínky na dětství, spolužáky ze školy, koníčky. Nebudete si moci založit profil na sociálních sítích, všem novým známým budete muset lhát, nebo přinejmenším zamlčovat svou minulost. Zbyde vám jediný styčný důstojník, který vám sice může občas s něčím pomoci, ale stejně často vás bude kontrolovat, jestli dodržujete podmínky programu, s nikým se moc nekamarádíte, jste dostatečně obezřetní a opatrní. Tohle je život v programu na ochranu svědků, který s vámi nuceně sdílejí i vaše děti nebo životní partneři...

Kniha měla každopádně jako obvykle spád, sarkastické dialogy se odehrávaly hlavně mezi Kim a novinářkou Tracy, jejíž pobočná linie navíc přinesla nečekané rozuzlení. Náhled do osobních životů kriminalistů nám zprostředkovala nedávno provdaná Stacey a její možný kariérní posun. Mám ke knize vlastně jedinou výhradu - motivace sériového vraha, resp. výběr obětí, mi přišel trochu překombinovaný, ale dalo se to přežít. Tak snad v nakladatelství Kalibr usilovně pracují na vydání dalších dílů - v angličtině v létě vyšla kniha č. 18! 



Angela Marsonsová je britská spisovatelka, která se prosadila až ve svých 46 letech, kdy se jí po letech odmítání konečně podařilo "udat" v digitálním nakladatelství Bookouture své knihy s inspektorkou Kim Stoneovou v hlavní roli. Zaznamenaly obrovský úspěch, v angličtině se těchto knih prodalo již 5 milionů kusů, přeloženy byly do 28 jazyků.  Angela Marsonsová má v plánu vydat celkem 28 dílů, aktuálně se může radovat z dalšího průlomu - BBC v říjnu zakoupila práva a ze série vznikne televizní seriál.

Hodnocení: 100 %

Angela Marsonsová: Spletité lži
  • Nakladatel: Kalibr
  • Edice: Edice světový bestseller
  • EAN: 9788024290744
  • ISBN: 978-80-242-9074-4
  • Doporučená prodejní cena: 459 Kč
  • Originál: Twisted Lies
  • Překlad: Kunová, Jana
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 23,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)




středa 18. října 2023

Nora Eckhardtová: Kniha, kterou posypal hvězdný prach

Tak tuhle knihu provází hvězdná pověst. Tomáš Fojtík ji označil za nejlepší knihu roku, na Databázi knih má 90 %. No, neodolala jsem a půjčila si ji v elektronické podobě v naší knihovně. A po přečtení měla chvíli pocit, že se mnou někdo hraje dvojí hru... 



Kniha se odehrává v roce 1874. Dva pražští knižní nakladatelé - Max Alfred a Jonatan Bartoloměj - uzavřou napůl v legraci a napůl vážně podivnou sázku: kdo z nich vydá nejúspěšnější knihu na trhu, ten získá dům toho druhého.  Jonatan Bartoloměj je přesvědčený, že vydávání knih je především o marketingu, a že je důležité, aby se o knize hlavně mluvilo, to pak zajistí prodeje. Max Alfred zase sází hlavně na kvalitu díla. Podmínky sázky odpovídají nastavení obou mužů - Max bude mít na výběr knihy dva měsíce, Jonatan jen týden. Vybrat musí literární debut, zvítězí ten, kdo prodá větší náklad. 

A tak se rozjíždí velká hra, kdy Max (za velké podpory asistenta Emila, jemuž by úspěch umožnil vzít si milovanou Anabelu) začíná přicházet na chuť zákonům reklamy. Vybraná "Kniha, kterou posypal hvězdný prach" začne být tím, co v novodobém slangu označujeme slovem virální: mluví se o ní v salonech i na ulici, píše se o ní na nárožích, geniální ilustrace malého Karlíka zaplavují Prahu, Emil si dokonce nechá natisknout úryvek na oblečení. A to ještě není nic proti plánu využít ke zviditelnění reklamní balón! I Jonatan Bartoloměj má své želízko v ohni, knihu Dobrodružství pod mořem mu neznámý autor posílá na pokračování. Je to nečekaný vědeckofantastický žánr o muži, který cestuje v čase a objevuje budoucí světy, ve kterých žijí potomci současných lidí. Jonatan sice možná trochu překračuje stanovená pravidla sázky, ale rozhodne se, že tohle bude kniha, kterou si ve stanovený týden vybere. Svou energii věnuje úsilí zajistit si přízeň mocných (dobových "trend-setterů"), byť při tom možná obětuje i nově vznikající osobní vztah. 

Postupně se dočítáme podrobnosti o tom, jak se dělají a prodávají knihy, děj příběhu nás zavede do Prahy konce devatenáctého století - do židovského města před asanací, do vyšších šlechtických kruhů i mezi tu největší chudinu sirotčinců a vykřičených domů. Nikde ale nesetrváme příliš dlouho, spíše se postupně dozvídáme perličky i temná tajemství osobního života hlavních hrdinů knihy a jejich blízkých. Která kniha nakonec bude úspěšnější? A je to vlastně podstatné? 

Kniha, kterou posypal hvězdný prach mi částečně připomínala některé rané knihy Miloše Urbana (hlavně  jeho debut Poslední tečka za rukopisy, který napsal pod pseudonymem Josef Urban), občas se mi před očima mihla díla Petra Stančíka (hlavně, když se jednalo o popisy jídel nebo zajímavých koníčků hrdinek), příp. jsem se viděla ve Filmovém muzeu Karla Zemana (a v jeho filmech podle Julesa Vernea). Pobavil mě osobitý humor autorky, která se sama v knize objevuje, příp. kroky hrdinů vtipně glosuje - to byly asi nejlepší momenty knihy. Jinak jsem ale stále čekala na to nadšení, které se mě má zmocnit a které nad knihou projevují ostatní čtenáři - a to bohužel nepřišlo. Ano, je to milá kniha, vtipná hříčka s překvapivým koncem, ale že by to bylo tak výjimečné dílko? Autorka používá hezkou češtinu (byť tedy to, že hlavní hrdiny na přeskáčku označuje křestními jmény nebo příjmeními - ano, připomeňme si: Max, Alfred, Jonatan, Bartoloměj, mě zpočátku dost mátlo a rozčilovalo), střídají se tu žánry (historický román, detektivka, dobrodružná literatura), samotná kniha je velmi pěkně vypravená (obálka posypaná zlatým prachem - sic!, krásné ilustrace - ty si ale v elektronickém vydání moc neužijete), mně ale pořád chyběl ten moment, kdy bych si řekla - wow, tohle je opravdu bomba! Prostě: inteligentní oddechová četba, kterou ale asi brzo pustím z hlavy. Anebo je to celé záměr - kniha, o které se mluví, každý v ní vidí to nejlepší, co by si kdy přál přečíst, dohromady nikdo není schopen říct proč se mu líbí, ale všichni do jednoho jsou touto knihou nadšeni? Tak zní totiž v knize popis Knihy, kterou posypal hvězdný prach... :-) No, jsem zvědavá, jak se tahle kniha bude líbit vám:-)



Nora Eckhardtová (nar. 1979) vystudovala filosofii a statistiku na Vysoké škole ekonomické. Působila jako PR a marketingová manažerka v pražských kinech Aero, Světozor a Bio Oko, což ovlivnilo i  její knižní prvotinu Sen letící želvy. Kniha, kterou posypal hvězdný prach, která aktuálně vychází v Knize Zlín, je její druhé vydané dílo.


Hodnocení: 75 %


Nora Eckhardtová: Kniha, kterou posypal hvězdný prach

  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • Edice: Walt
  • EAN: 9788076624931
  • ISBN: 978-80-762-493-1
  • Doporučená prodejní cena: 399 Kč
  • Ilustrace: Gemrot, Jan
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 336 stran, česky
  • Rozměry: 13,2 × 19,8 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

středa 11. října 2023

Leoš Kyša: Sudetenland

Spisovatel Leoš Kyša, známější pod pseudonymem František Kotleta, se tentokrát vydal do vod alternativní historie. Jeho román Sudetenland nás vezme do roku 1990, který je ale jiný, než si pamatujeme.



Kyša vychází z nápadu, že poválečný odsun německého obyvatelstva proběhl jen částečně, místo tří milionů Němců jich po válce odešla jen třetina. Z těch, kteří zůstali, se v Československu stali občané druhé kategorie. Děti nemohly studovat, rodiče zažívali nejrůznější ústrky a diskriminaci. A pak přichází Sametová revoluce, prezident Havel se za násilné vyhnání omlouvá a v německé menšině se začíná mluvit o sebeurčení.

A zrovna tuto chvíli přijíždí novinářský elév Daniel do Bruntálu, kde sudetští Němci organizují demonstraci. Po městě se šíří letáky s hákovými kříži, někdo přepsal názvy ulic na německé, k násilí provokují skinheads. Městem otřese vražda bývalého gestapáka, ze které je obviněn místní Rom. Daniel vidí námět na zajímavou reportáž a chce také pomoci své nové známé Kláře a její romské kamarádce. Klára se osvědčí jako skvělá průvodkyně – pochází ze staré německé rodiny, zná místní komunitu, velmi dobře se orientuje v historii zdejšího kraje. Daniel s Klárou ale netuší, že se se svým pátráním zaplétají do vysoké hry, jejíž kořeny se táhnou do hluboké minulosti. Je nutné rozplést komplikované vztahy bývalých nacistů, komunistů a Židů. Hledá se zlato, zbraně nebo ještě něco výbušnějšího?

V knize je skvěle vystižená dobová atmosféra. Začátek devadesátých let, to byla směsice naděje i nejistoty, to vše ve specifickém kraji plném nedořešených křivd, zlých vzpomínek i nesourodých skupin obyvatelstva. Knihu doplňují autentické úryvky z tehdejšího tisku, nechybí ani autorův typický humor a soudobé reálie. Pominu-li detektivní zápletku, je kniha svým námětem vlastně docela nadčasová a aktuální. 

...

"Ve Sto rocích samoty Gabriel García Márquez píše, že domov je tam, kde jsou pochováni naši mrtví. Vaši mrtví jsou tady všude. Až tu budeme mít pochovány své mrtvé i my, možná zapustíme kořeny. Myslím tím Čechy. Ale  nemyslím, že by to mohlo trvat čtyřicet nebo ani osmdesát  let. Nejspíš ještě déle,“ povzdechl jsem si.
A navíc by se stejně někdo s někým hašteřil. Pořád by tu Čechům zbyli Cikáni. Nebo Židi. Nebo Češi s jiným názorem. To nebyl problém Čechů, ale všech. Když Židy nikdo neohrožoval, začali se hned hašteřit mezi sebou. Když nikdo neohrožoval komunisty, začali jeden druhého věšet.

... 

V tichosti jsme přešli náměstí Míru a zastavili se až u klasicistní budovy.
„Stará radnice.“
Jen jsem pokrčil rameny. Na památky jsem byl imunní, i když budova to byla docela pěkná.
„Na konci září sem vždycky dovezli pionýry z celého kraje.“
„Proč, přijel Karel Gott?“
Jo, trapný humor, to mi vždycky šlo.
Zavrtěla hlavou.
„Dělala se tu tryzna. U budovy stáli vojáci a pionýři. Malý skopčáci, to jako my smradi, co jsme se narodili v německý kolíbce, jsme stáli bokem a museli poslouchat, jak tu statečně bojovali čeští vojáci a dobrovolníci ze Stráže obrany státu proti henleinovcům. Jeden tu padl, takže se držela tryzna a minuta ticha.“
„Co je na tom špatného?“
„Vždycky na nás pionýři hulákali, že jsme náckové špinaví, a mlátili nás. Byl to zlej den. Nesnášela jsem září. Ani tu jízdu autobusem tam a zpátky. Vždycky jsem po cestě z nervů blinkala.“
Chvíli mlčela a pak se mi podívala zpříma do očí.
„Já vím, že to bylo špatný. Nikdo, věř mi, nikdo nenávidí  Hitlera tak jako já. Zničil náš národ. Naše dědictví. Zničil všechno, co bylo v téhle zemi dobré. Vytrhl nás z ní. Ale jako malý děti jsme za to nemohli.“
Děti nikdy za nic nemohou, a stejně jim každý ubližuje.

...

Sám autor na svém FB profilu říká: „Tohle je příběh, na jehož napsání jsem se chystal celý život“. 
Já osobně jsem si knihu dost užila, byť k samotné detektivní zápletce, resp. k rychlosti jejího rozuzlení a (ne)vysvětlení některých okolností mám určité výhrady. Víc mě zaujala samotná myšlenka plus zachycení té doby - už jsem toho tolik zapomněla... Každopádně můžu doporučit, a to nejen pravidelným čtenářům Františka Kotlety. 


Leoš Kyša (* 4. listopadu 1979 Bruntál) je český spisovatel, vysokoškolský pedagog, bývalý novinář a jedna z výrazných postav Českého klubu skeptiků Sisyfos. Je také moderátorem podcastu Jadrná věda zaměřeného na popularizaci vědeckých témat s hosty z řad vědců a publicistů. Jako autor se pod pseudonymem František Kotleta věnuje akční sci-fi a fantasy literatuře.  (zdroj Wikipedie)

Já jsem se k němu dostala poprvé loni s knížkou Spad a musím přiznat, že jsem se poměrně dobře bavila. Nabídka magazínu Knihkupec přečíst si jeho novou knihu Sudetenland mě tedy potěšila a děkuji za ní. 

Hodnocení: 90%


Leoš Kyša: Sudetenland
  • Nakladatel: Vendeta
  • EAN: 9788027724376
  • ISBN: 978-80-277-2437-6
  • Doporučená prodejní cena: 399 Kč
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 288 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)