Asi před dvěma měsíci jsem narazila na http://stastnyblog.cz/ - a byla jsem z něj nadšená. Autorka je vtipná a zábavná a to, o čem píše, je mi víc než blízké. Úvahy či krátké fejetony o rodině, práci, přátelích, o plánech, proplouvání životem. Spolu s blogem jsem zaregistrovala i čerstvou knihu, která je tím nejlepším z blogu. Neodolala jsem a dobře udělala...
Oficiální anotace:
Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.
Už jen ty názvy kapitol ve mně rezonují:
Byla bych o moc šťastnější, kdybych nebyla bordelářka - to si říkám každou chvíli, kdy nutně potřebuju najít nějaké doklady, cestovní pas, nebo jako naposledy, když jsem dva dny hledala kostým Mikuláše… Sehnat paní z matriky mimo úřední den, aby na počkání vyrobila duplikát rodného listu k zápisu, to dá vážně dost práce. Zvlášť když ten originál pak najdu o dva dny později…
Spánek je tím, čím dřív býval sex - Každý večer si říkám - dneska určitě půjdu spát už v deset. Jenže ještě se potřebuju podívat na tohle, dodělat tamto, zapsat si tohle… Večer mi to myslí nejlíp, udělám nejvíc práce. A pak je tu najednou půlnoc. Můj syn Bartoloměj se ovšem obvykle budí mezi 5:30 a 6:00….
Možná bych to neměla říkat, ale díky alkoholu jsem šťastnější. Skoro pokaždé. - Není nutné komentovat. U mne funguje:-)
Nejjistější způsob jak něco nestihnout, je mít na to spoustu času. - Příští rok nechám ty kalendáře k vánocům udělat už v říjnu. Fotky můžu přece vybírat průběžně - to si říkám každý rok. A jak to dopadne? Dva týdny před vánoci se k tomu konečně dostanu, věnuju tomu dvě noci a pak trnu, jestli to v laboratoři stihnout včas vyrobit. A to je jen jeden z příkladů...
Prostě a jednoduše - Šťastnou knihu jsem si víc než užila. A blog mám v záložkách a pravidelně nakukuju - doporučuju totéž, je plný drobných rad, jak si užívat života tady a teď.
Ještě jedna anotace, tentokrát přímo od autorky:
Moje drobné experimenty se štěstím se odehrávají na půdorysu mých obyčejných dnů. Zkusila jsem například:
- vyházet staré oblečení
- usmívat se v pondělí ráno
- znovu si přečíst Ronju, dceru loupežníka
- pít víno
- namalovat si pusu červenou rtěnkou
- zavařovat povidla
- plakat v kině
- pít víno (ano, je to tu dvakrát a není to překlep)
- prožít čtrnáct dní bez peněz
- ochutnat chobotnici
- zmoknout
- odškrtnout si splněný úkol ze seznamu
- mluvit s neznámými lidmi
- nenadávat na sněhovou kalamitu
- věřit komplimentům
- dívat se cizím lidem do rozsvícených oken
- představovat si, že jsem Angelina Jolie
- jít běhat, i když se mi nechce
- jít na country koncert, i když country vůbec neposlouchám
- uvařit kohouta na víně (a pít u toho víno)
A o tomhle všem je Šťastná kniha.
Hodnocení 5/5
Barbora Šťastná: Šťastná kniha
Nakladatel: Motto
Rok vydání: 2013 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat