Co se stane, když své síly spojí Terry Pratchett, známý humorista a tvůrce Úžasné Zeměplochy a Stephen Baxter, autor sci-fi? Vznikne skoro až poetická kniha s názvem Dlouhá země.
Úvodem musím předeslat, že patřím k těm, kteří milují fantasy v podání Terryho Pratchetta. Jeho Dobrá znamení patří k těm knihám, které jsem četla už mnohokrát a vždycky se u toho nahlas smála. Zeměplochu jsem přečetla celou a kdykoliv vyjde další díl, hned upozorňuji kamarády, že budu mít narozeniny, svátek, nebo že jsou za dveřmi Vánoce. Když to nezabere, tak prostě rovnou jdu, koupím a čtu. A bavím se u výborného překladu Jana Kantůrka, jehož čeština je prostě nedostižná. Inu, znalost jazyka, do kterého se překládá, to je hlavní předpoklad úspěchu.
Bylo mi dost smutno, když se před pár lety objevila zpráva, že Terry Pratchett má Alzheimerovou chorobou... Nevěřila jsem, že ještě něco nového napíše. A ejhle - loni se objevila už 40. kniha série (Raising steam - u nás vyjde letos), kterou Pratchett psal za pomoci své dcery Rhianny. No a před vánoci v tichosti vyšla Dlouhá země - první díl nové trilogie o paralelních světech napsaná s již uvedeným scifistou Baxterem.
Oficiální anotace na Dlouhou zemi je spíš zavádějící: Obvykle, když neměl co na práci, naslouchal Tichu. Tady bylo Ticho velmi slabé. Téměř se ztrácelo ve zvucích obyčejného světa. Chápali vůbec lidé v téhle naleštěné budově, jak jsou hluční? Řev klimatizace a počítačových větráků, slyšitelné, ale nesrozumitelné mumlání mnoha hlasů... tohle byla kancelář TransZemského Institutu, což byla paže Černé Společnosti. Anonymní kanceláři, která byla samý sádrokarton a chrom, dominovalo obrovské logo firmy, šachový kůň. Tohle nebyl Jošuův svět. Nic z toho nebylo z jeho světa. Kdybychom šli skutečně ke kořenům věci, on vlastně ani žádný svět neměl, měl je všechny. Celou Dlouhou Zemi.
Ústředním motivem knihy je Dlouhá Země. Tak se totiž nazývá Země po Nazemvkročení... A co je to Nazemvkročení? To bylo tak... Na Zemi vždycky existovali lidé, kteří uměli zvláštní věci - mizet a vynořovat se v jiných světech a časech. Občas se tak stalo i náhodou, jako třeba vojínu Percymu, který se najednou ztratil z bojišť první světové války, a po několika letech strávených s podivnými bytostmi se vrátil na svět do Francie v letech šedesátých. Jenže v roce 2015 dal někdo na internet návod na výrobu Vkročce - jednoduchého přístroje poháněného bramborou, který umožnil vstupovat do paralelních světu, na Země, které existují na východ a na západ od té skutečné. A těch zemí jsou miliony... Tyhle Země oplývají velkým bohatstvím a lidstvo má najednou neomezené možnosti a prostory. Proč zůstávat na skoro vybydlené Zemi, když je možné najít štěstí a bohatství jinde? Mezi světy se ale nedá přenášet železo, a tak na každé nové zemi se začíná od začátku. Vyklučit zem, najít železnou rudu, postavit hutě a kovárny... Ne každý se ale chce usadit, a tak nové světy křižují novodobí tuláci a dobrodruzi. Jedním z nich je i Jošua, člověk, který se v paralelním světě shodou náhod narodil a který má díky tomu trochu zvláštní schopnosti. Vkročec vůbec nepotřebuje a při vkročení mu nikdy není špatně od žaludku. Tím to ale nekončí.
Jošua dostane do firmy, která nové Země zkoumá, speciální nabídku. Má se vydat se na dlouhou průzkumnou cestu po Dlouhé Zemi, a to s Lobsangem - převtělením tibetského mnicha do geniálního počítače. Lobsang je první stroj, který dokázal přesvědčit úřady, že je člověk (něco jako kříženec hodného Hala, CML a Marvina). A tak se Jošua vydává v Lobsangově vzducholodi objevovat nové světy na mnoha a mnoha planetách Země. Na každé Zemi šel vývoj trochu jinak, proto Jošua s Lobsangem objevují různé druhy živočichů i hominidů, narážejí na kolonisty, setkávají se s Elfy i Trolly, najdou i První osobu jednotného čísla (a není to Bůh).
Chvílemi kniha připomíná Cestu do pravěku, nebo Doylův Ztracený svět. Chvíle s Lobsangem na palubě by se zase klidně hodily do Stopařova průvodce. Ostatně - několikrát se mi na ně chtělo zavolat - 42:-) Lobsang je zábavný tím, jak se snaží chovat jako člověk, Jošua je zase sympatický svými názory a postoji. Humoru tu není tolik, jako v jiných Pratchettových knihách, ale vtipné momenty se tu rozhodně najdou. Baví mě číst věty typu:
"Nad hlavou měli nebe střední Austrálie tak hustě poseté hvězdami, že některé další stály ve frontě a čekaly, až na ně přijde řada se zatřpytit."
"Jošuo, vy tady vytváříte historii: první kontakt s jinou civilizací, navíc s takovou, která měla dost slušnosti, aby se vyvinula na Zemi."
"Jošua se s hrnkem kávy usadil v chodbě před kuchyní a jen tak do vzduchu prohlásil:"Rád bych si s Vámi promluvil, Lobsangu. Ne s hlasem, který zní ze vzduchu. S tváří, kterou bych mohl udeřit."
"Můžeš mi definovat výraz "řádová sestra"? Jezdí na velkých strojích poháněných nejstaršími zkamenělými zbytky prastarých stromů".
Svým dílem přispívá v poznámkách i Jan Kantůrek: "Busby Berkeley byl vlivný hollywoodský filmový režisér, a především muzikálový choreograf. Byl prosluly složitými hudebními a tanečními čísly, v nichž často vystupovalo velké množství tanečnic, které vytvářely složité, až kaleidoskopicky se měnící sestavy a obrazce. Bohužel nevím, že by nám bylo z jeho tvorby za minulého režimu něco přáno. Viděl jsem jen několik ukázek a mohu říci jen jedno: Kam se na něj hrabou žižkovské ženy."
(A měl pravdu - mrkněte sami: http://www.youtube.com/results?search_query=Busby+Berkeley&sm=3)
Všechno to plyne velmi lehce a nenásilně, samozřejmě, že se sem tam objeví nějaké čelisti plné velkých zubů, ale to už k objevování nových světů patří. Jediné, co trochu nesedí, je konec. Spousta nevyřešeného a otevřeného, ale jak jinak, když jde o trilogii. Tak jen budu držet palce, aby tohle dílo zvládl Terry Pratchett se Stephenem Baxterem dokončit. Protože mě opravdu hodně zajímá, jak to s tou naší Zemí dopadne...:-)
Hodnocení 4/5
Terry Pratchett, Stephen Baxter: Dlouhá země
Nakladatel: TalpressISBN: 978-80-7197-475-8
Překlad: Kantůrek, Jan
Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
Rok vydání: 2013 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat