Před několika lety jsem četla Laskavé bohyně, rozsáhlý román, kde je pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného nacistického důstojníka vykreslena druhá světová válka a východní fronta. Tahle kniha na mě udělala obrovský dojem.
V době, kdy k ní její autor, Jonathan Littell, sbíral materiál, napsal i esej Suché a vlhké - útlou a nenápadnou knížečku, která se nám loni ocitla pod vánočním stromkem. Jevila se mi jako vhodná četba do autobusu, leč to jsem se trochu spletla... Vůbec to nebylo jednoduché čtení.
Jonathan Littell se inspiroval knihou Klause Theweleita, německého badatele, který se zabýval teorií fašismu a který napsal knihu Mužské fantazie, kde se pokouší na základě dvou stovek textů příslušníků německých Freikorps analyzovat psychologickou osobnost fašisty. Littell se rozhodl podívat se na fašismus z hlediska jazykového a jako zdroj si vybral dílo belgického fašisty Léona Degrella Tažení v Rusku. Hlavním důvodem bylo to, že se jednalo o knihu napsanou francouzsky, což je i jazyk Littellův (Jonathan Littell se narodil v roce 1967 v New Yorku, ve třech letech ale odešel s rodiči do Francie).
Léon Degrelle byl belgickým podporovatelem Hitlera, který se zúčasnil jako člen (a posléze i velitel) belgických legií zvaných Wallonie (nejprve součást wehrmachtu, posléze Waffen-SS) tažení do Ruska. Strávil tu čtyři roky, jeho vojenské úspěchy, především průlom sovětského obklíčení u Čerkas v únoru 1944 mu přinesly řadu vyznamenání, povýšení i setkání s Adolfem Hitlerem. Němci ale válku nevyhráli, a tak byl Degrell na konci války donucen uprchnout. Podařilo se mu přes Norsko odjet do Španělska, kde v roce 1949 vydává knihu Tažení v Rusku a kde také jako poměrně zámožný a úspěšný muž v polovině 80. let umírá.
Littell se rozhodl tuto knihu podrobit jazykové analýze. Zaměřil se na to, jak fašista strukturuje sám sebe, jak strukturuje svět kolem sebe a jakým jazykem popisuje realitu. Dokazuje, že jazyk realitu vytváří, že záměrně využívané protiklady a klišé přispívají k požadovanému výsledku a vyznění textu. Cílem Degrellovy knihy Tažení v Rusku není popsat skutečnost, ale obhájit vlastní činy a vytvořit legendu. Účel světí prostředky a jazyk je silným spojencem propagandy. Základní Degrellem používané protiklady ostatně daly název i celé stati: Suché a vlhké. Suché, pevné, vzpřímené, vztyčené, štíhlé, důstojné, krásné - to vše jsou adjektiva, kterými Degrelle popisuje fašisty, Germány, německé vojáky. Vlhké, bahnité, rozplizlé, rozkládající se, shnilé, lepkavé, mazlavé, lepivé, plné hnisu, hmyzu - to jsou Rusové, rudí, bolševisté, Asiaté, Mongolové, mužici, barbaři, Sibiřané, poloviční divoši, hrdlořezové, prostě nepřátelé. Rudé hordy se rojily, zaplavovaly území, které se topilo v jejich hlučném přílivu. Naproti tomu fašisti dle Degrella šířili germánskou kulturu a pořádek, představovali civilizaci, ideály a křišťálovou čistotu. Littell pečlivě zkoumá Degrellův textový korpus, dává si práci s počítám výskytu jednotlivých výrazů, uvádí názorné příklady a připojuje ukázky. Knihu doprovází historické fotografie i dobové propagandistické plakáty, které text vhodně doplňují a podporují.
No, ze začátku to vůbec nebylo snadné čtení. Chyběly mi historické souvislosti, osudy Belgie za druhé světové války mi byly prakticky neznámé, ještěže máme wikipedii a strýčka googla. Po překonání problémů se vstupními informacemi jsem se už ale začetla a nechala se unášet autorovými teoriemi a jejich praktickým potvrzováním. Musím říct, že to bylo zajímavé a pro mě nové a objevné. Zcela neplánovaně, ale o něco chytřejší a poučenější:-)
Hodnocení: 5/5
Jonathan Littell: Suché a vlhké
- Nakladatel: Odeon
- ISBN: 978-80-207-1318-6,
- EAN: 9788020713186
- Originál: Le sec et l´humide
- Překlad: Pokorný, Martin
- Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, 14,2 × 19 cm, česky
- Rok vydání: 2010 (1. vydání)
Máme hodně jiný vkus, mně se Laskavé bohyně nelíbily, ale tahle kniha mě zaujala, paradoxně je tedy hodnocena hůř, ale vypadá to zajímavě, dík za tip. :-)
OdpovědětVymazatNáročné čtení, zdá se mi. Ale hlavně, že se líbilo.
OdpovědětVymazat