Michal Petrov: Retro ČS II.

Televizní pořad Retro patří k mým oblíbeným. Dokonce jsem jeden plonkový Silvestr, kdy jsem ležela doma s virózou celý večer „sjížděla“ jedno Retro za druhým. Vlastně to byl jeden z nejlepších Silvestrů za poslední roky…

Před dvěma lety vydal duchovní otec projektu Michal Petrov knihu RETRO ČS. Vyšla před vánoci a byl to trhák. Vtipné osobní vzpomínky a komentáře a obrovské množství dobových obrázků a fotografií. První díl se věnoval lehkému konzumu – zboží denní spotřeby, potravinám, pochutinám. Letos vychází druhý díl, tématem bude „tvrdý“ konzum (bydlení, odívání, elektro) a já nemám vůbec obavy, že by se neprodával.

Těšte se opět na příjemné a barevné vzpomínání, na spoustu dobových fotek, výstřižků z časopisů  a reklamních letáků, které Vás tehdejšími časy provedou.  Knížkou si můžete jen tak na přeskáčku listovat, zkuste se ale i začíst. Textové komentáře  jsou velmi erudované a plné zajímavých informací, zároveň ale psané velmi lehce a s vtipným nadhledem.

Úvod knihy je věnován zážitkům, které člověk zažíval poprvé… Třeba první cesta do školy s těžkou koženou aktovkou na zádech a se slabikářem, ve kterém „máma mele maso“.  Škola, to byly soudružky učitelky, nepohodlné lavice, špinící křídy a agitační plakáty na nástěnkách. Vzpomínám na hodiny výtvarné výchovy, kde jsme se předháněli v kresbách Aurory  a já byla pyšná na svůj povedený výkres pohraničníka se psem, který skončil  na výstavce. Slzu jsem zamáčkla nad  obálkami dopisů ze Sovětského svazu  při vzpomínce na korespondenční přátelství, která se takto dříve udržovala se sovětskými pionýry. Ten můj pionýr se jmenoval Michail, žil v Permu na Urale a chtěl být lékařem. Vyměnili jsme si pionýrské šátky a já se pak styděla chodit s tím sovětským, protože měl trochu jinou červenou barvu. Kdepak je jim – Michailovi i rudému šátku - dneska asi konec?

Velké téma knihy je oblečení, které se hlavně na děti shánělo, jak se dalo. Šikovné maminky si půjčovaly časopis Burda a šily po nocích, tatínkové sháněli tuzexové bony, nakupovat se jezdilo do spřátelené socialistické ciziny. Kde skončily mé botky do tanečních z NDR a chlupatý růžový svetr z Maďarska? Nosilo se oblečení po starších sourozencích, já byla jako prvorozená v pohodě, ale mladší bratr se musel vymezovat už ve školce: „To si nevezmu, to je červený a pro holky!“ V oblečení se vůbec hodně improvizovalo, vzpomínáte na barvu Duha, kterou se ve velkých prádelních hrncích barvila trika? No a vrchol byl, když moje kamarádka rozstřihala několik starých obnošených riflí a ze získaných čtverců ušila džínovou bundu. Stačilo doplnit nášivkami (ala červená lví tlapa Wildcat) a byla to bomba. Ani nebylo nutné propiskou dopisovat nápisy hudebních skupin AC/DC a KISS.

Po oblečení jsou na řadě boty. Dneska řešíme design a propustnost membrán, tenkrát bylo umění sehnat kozačky. A my děti chodily snad celou zimu ve sněhulích gerlachovkách, chudáci, kteří je nesehnali, byli odkázáni na důchodky. A ty boty na lyže… V sedmé třídě na lyžáku měl „přeskáče“ jen pan učitel a jeden movitější spolužák, my ostatní pak jednotně  lyžáky se zavazováním na tkaničky. Zima v nich byla a musely se každý večer mazat indulonou. Zbytek roku se nosily hlavně botasky a kdo byl šikovný a sehnal, měl prestige. Ty se ostatně vyrábějí dodnes a jsou fakt cool.  

Zajímavá je  kapitolka věnovaná bižuterii, šperku a hodinkách. Pamatujete se na své první hodinky? Pravděpodobně nesly značku Prim, určitě nebyly barevné a nezdobily je žádné populární televizní postavičky. Ale mít hodinky, to už bylo něco! Velmi brzo je ale vystřídala móda digitálek,  tu jsem si opravdu užívala. Spolužačka měla dokonce digitální hodinky v podobě prstenu, dost jsme jí je záviděly.

Další část knihy se věnuje bydlení – třeba výstavbě panelákových sídlišť. Věděli jste,  že v bratislavská Petržalka byla na sklonku socialismu na špici celostátního žebříčku v počtu sebevražd? I stavba rodinného domu byla při tehdejším všeobecném nedostatku základního stavebního materiálu dobrodružstvím. Stačí si ostatně vybavit film na Samotě u lesa: To máte vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, trámy, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, elektroměr, pojistky…. A co teprve otázka vnitřního vybavení. Na stěnách válečky s jelenem, v lepším případě kostkované tapety, v obýváku pak  fototapety se štíty hor nebo západem slunce (obzvlášť strašidelné).

Přiznám se, že stránky věnované ledničkám, sporákům, pračkám a bílé technice vůbec, jsem jen prolítla. V socialismu jsem prožila dětství, takže dospělácká starost o chod domácnosti mě zasáhla až mnohem později.  Dneska člověk porovnává desítky parametrů, než si vybere, tenkrát byl rád, že bylo aspoň něco… Ale spotřební elektronika jako magnetofony, televizory a videa mě opět vrátila do hry – vždyť jsme s bratrem na naše první „dvojče“ (magnetofon se dvěma kazetovými mechanikami, který umožnil nahrávání z kazety na kazetu) šetřili tak dlouho. A televize Morava sloužila na přelomu 80. a 90. let jako první monitor k počítači Atari.

A to už jsme se pomalu propracovali  až k samému závěru knihy, který je věnován vánočním dárkům.  Pro kluky oranžová tatra na písek, pro holky mrkací panenka, pro tátu košile a ponožky, pro maminku dárkový koš s holandským kakaem. A ještě vystát frontu na banány a mandarinky.  Já jsem si pod stromečkem vždycky přála najít hodně knížek, a to mi vlastně zůstalo. Doufám, že tomu bude tak i letos. Knížkou, kterou pod stromečkem najdu určitě, bude RETRO ČS 2. Na to společné listování a výkřiky: „Jé, pamatuješ?“ a „Tohle jsme měli doma taky“, se vážně těším.  

Ve zkrácené verzi vyšlo na blogu Neoluxoru, kterému děkuji za recenzní pdf.

Hodnocení: 100%

Retro ČS 2

• Nakladatel: Jota
• ISBN: 978-80-7462-858-0, EAN: 9788074628580
• Popis: 1× kniha, vázaná, 284 stran, 23,5 × 25,5 cm, česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)