V České republice ročně vychází kolem 2000 titulů dětských knih (každý
rok je jich víc, počet dětských titulů se během posledních deseti let
více než zdvojnásobil) a vyznat se mezi nimi je víc než obtížné. V poslední době čas od času zabrousím do
těchto vod i já – přece jen se kolem mne děti vyskytují a když už jim chci nějakou knížku vnutit, měla
by je pokud možno zaujmout…
Jednou z knih, která se mi v poslední době líbila, je knížka Jaroslavy
Paštikové: Jak se rodí bráškové. Je určená předškolákům a mladším školním
dětem. Děj tomu odpovídá – ukazuje jednu životní etapu holčičky Aničky. Anička
chodí do školky a spolu s rodiči se
těší na brášku Honzíka, který se má brzo narodit. S Aničkou malí čtenáři
prožijí dobu, kdy je maminka v porodnici a kdy se Aničce hodně stýská, zažijí
také zklamání z ošklivého a ubrečeného miminka, kterého, jak se Aničce
zdá, mají všichni radši než ji. Anička je hodně zvědavá holčička, takže se
doptá i na podrobnosti toho, jak děti přicházejí na svět či proč maminka
miminko kojí. Nechybějí zážitky ze
školky (karneval, školní výlet), osobně mě zaujala lekce výchovy k národnostní
tolerantnosti (romský spolužák). Důležitá je kapitola o smrti dědečka a jeho pohřbu,
kterého se Anička zúčastní a spolu s celou rodinou prožije. A nakonec se
smíří i s tím mrňavým bráchouJ
Vše je psáno velmi srozumitelně, hezkou spisovnou češtinou, na úrovni
vnímání malého dítěte (snad s výjimkou ústřední písničky, kterou se Anička
naučila ve školce a která se v knize několikrát objevuje – tu jsem v životě
neslyšela a její slova mi přijdou opravdu obtížná). Dospělí v knize jsou
ve vztahu k dětem velmi trpěliví a laskaví (rodiče, příbuzní, paní
učitelka ze školky), vše vysvětlují, dítě podporují, kéž by to tak bylo i ve
skutečnosti. Veselé momenty v knize
obstarává tatínek – když popisuje narozeného brášku, když Aničce vaří nezdravá
jídla nebo se nechá chytit policií při rychlé jízdě. Je docela příjemné, že Jak
se rodí bráškové je knížka česká, tj. s českými
jmény a českými reáliemi - děti se tak
dozví o Žehušické oboře, hřebčíně v Kladrubech nebo o řece Labi, navíc
Anička nebydlí v Praze, což je taky celkem plus. Knížka má vcelku pěkné a originální ilustrace Pavla Malčíka (můj oblíbený obrázek představuje kojící
maminku:-). Jediná výtka k obsahu – i miminko
se vozí v autosedačce, nikoliv na klíněJ
Umím si představit, že tahle knížka může dobře posloužit ve chvíli, kdy se
v rodině očekává nový přírůstek, nebo naopak v případě, kdy někdo z blízkých
dítěte zemře. Stejně tak ale může knížka fungovat při předčítání ve školkách
nebo jako první čtení - autorka sama ostatně řadu let působila jako učitelka v mateřské
škole a knížku napsala vlastně „z nouze“, aby měla text, který by děti
motivoval k rozhovorům na nejrůznější témata. I když se to nám dospělým někdy nezdá, tak
děti témata jako smrt, zrození, odlišnosti dost zajímají, to jen my o nich s dětmi
neumíme často mluvit. Dobrá knížka může
pomoci oběma stranám – Jak se rodí bráškové do téhle kategorie knih určitě
patří. Knížku ocenil i uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček, který krátce
před svou smrtí četl rukopis knihy.
Více zde: http://www.jakserodibraskove.cz/.
Ačkoliv kniha vyšla už v roce 2007,
není rozebraná a je možné ji za velmi příznivou cenu najít na stránkách několika
internetových knihkupectví.
Hodnocení: 100%
z webu autorky |
Jaroslava Paštiková: Jak
se rodí bráškové
- Rok vydání: 2007
- Vydal: Rubico
- Formát: 63 stran, 145x207x10
- EAN: 9788073460761
- ISBN: 978-80-7346-076-1
Pěkný článek, tipů na dobré dětské knížky (navíc české) není nikdy dost. A ten kojící obrázek je boží! :)
OdpovědětVymazat