Johannes Hayers, Felix Ahterwinter: Připoutej se, nebo umře jednorožec

Knihy se ke mně dostávají různými cestami, tuhle jsem například vyhrála v soutěži, fakt. Pravda je, že bych si něco takového pravděpodobně asi sama nikdy  nekoupila. A možná by to byla škoda, protože i když je takhle kniha dost šílená, pár tipů mě pobavilo a několik  jsem si jich poznamenala pro potencionální budoucí využití.

Zajímá Vás, o čem může být kniha s názvem Připoutej se, nebo umře jednorožec? Věřte, nebo nevěřte, ale je to kniha triků, kterými je možné obelstít zlobivé a nespolupracující dítě. Sepsali je zoufalí  rodiče, kterým tyhle, no přiznejme si to,  většinou podlé, nápady minimálně jednou vyšly. V je popsaných celkem  100 minipříběhů, které jsou pak následovány trikem, který zabral. Nejčastěji se řeší situace  kolem osobní hygieny, zlozvyků,  neochotě udržovat si pořádek ve svém pokoji či neschopnosti odpoutat se od internetu a dalších technologií. Jednotlivé příspěvky jsou někdy více  jindy spíš méně vtipné, autory knihy jsou totiž dva otcové,  z nich jeden z nich píše pro rozhlas a televizi, druhý je bývalý sloupkař a aktuálně mediální poradce. Tito dva sebrali dohromady „veselé příhody“ svých známých a kamarádů, a ejhle, vznikla z toho zábavná příručka. Její humor je tedy občas dost křečovitý a úroveň poměrně kolísá, ale to už je zřejmě úděl příruček tohoto typu.

Kdo by tuhle knihu rozhodně neměl číst? Rozhodně ne rodiče, kteří věří v moderní výchovně-vzdělávací trendy, ve kterých se dětem nelže a jedná se s nimi jako s partnery (ala montessori, nevýchova atd.) – tyto rodiče by totiž mohlo z téhle příručky klepnout.

A co nám ostatním, kteří si se svými vzdornými a nespolupracujícími dětmi už vůbec nevědí rady, tedy Johann s Felixem radí?

Poměrně vtipné je poslat dítěti, které odmítá přijít k večeři, protože se nemůže odpoutat od počítače, fotografii jídla, které na něj čeká v kuchyni. Příp. další fotografii, jak jídlo postupně ubývá a jestli si nepospíší, nezbude nic. Docela objevný mi přišel jiný kuchyňský trik další matky – její dcera se rozhodla, že nebude jíst maso, matka s tím nesouhlasila, ale nakonec se rozhodla předstírat, že místo masa vaří seitan, tofu či mykoproteinový karbanátek.  Vtipné je, že se to dá použít i obráceněJ Dobrá byla i babička, která se rozhodla překazit nápad své pubertální vnučky na první tetování tím, že se nechala potetovat sama a výrazně (pochopitelně jen voděodolnými fixaci) a pak se vnučce a jejím kamarádkám předvedla na koupališti. Z podobného ranku je příběh syna-sprejera, který má plná ústa keců o volné tvorbě ve veřejném prostoru, ovšem když mu rodiče pod rouškou noci posprejují jeho vlastní motorku, nemůže to vydýchat (naštěstí i tady rodiče použili smývatelné barvy).

Trapnější jsou pak triky, které využívají obavy dětí před znemožněním se před kamarády či na veřejnosti obecně (rodič, který imituje vztekání dítěte, rodič, který odveze dítě do školy v pyžamu, rodič, který dítě natočí při nevhodné aktivitě i a pak předstírá, že fotku nebo umístil na FB či na youtube.  No a některé tipy (např. ty, ve kterých hrají hlavní roli exkrementy, nebo kde se rodiče chovají vyloženě jako podvodníci) mi přišly už opravdu přes čáru. Přijde Vám normální, když  matka nutí svou dceru zapnout si bezpečnostní pás vyhrožováním, že jinak umře jednorožec?

No, abych to shrnula, kniha pobaví i pohorší, občas inspiruje – velmi často jako odstrašující příklad. Řekněme si to upřímně, své čtenáře si takovéhle lehké čtení najde vždycky. Já ji asi taky pošlu do dalšího kola:-)

Hodnocení: 60%

Johannes Hayers, Felix Ahterwinter: Připoutej se, nebo umře jednorožec

• Nakladatel: Portál
• ISBN: 978-80-262-1127-3, EAN: 9788026211273
• Překlad: Škultéty, Michaela
• Ilustrace: Drobný, Milan
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 160 stran, 13 × 20 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Louisa Thomsen Britsová: Hygge - Tajemství spokojeného života

Recept na pohodu a šťastný život

Chcete si vytvořit domov, kam se budete rádi vracet a žít v něm šťastně a spokojeně? Vítejte ve světě HYGGE.

Před několika lety jsem strávila měsíc v Dánsku a byla to úžasná životní i pracovní zkušenost. Byla jsem tam na stáži na jednom úřadu, kde oproti mé dosavadní zkušenosti s úřady vládla neskutečná pohoda. Všichni spolu skvěle vycházeli, dvakrát denně se celé oddělení scházelo u kávy, kterou úřad poskytoval zdarma, a společně nad domácím moučníkem se klábosilo. Moji dočasní kolegové mě střídavě zvali na večeře domů do svých útulných bytů. Krom toho jsem bydlela v komunitní vesnici, kde se čtyři večery v týdnu  společně vařilo a večeřelo – ke stolům s výborným jídlem zasedalo vždy kolem 50 lidí. Na stolech vždy hořely svíčky, z kamen sálalo teplo (byla jsem tam v listopadu) a všichni se nenuceně bavili. Ta životní pohoda mě tenkrát úplně vyrazila dech a na svůj pobyt ve Vejle jsem nemohla dlouho zapomenout.

Až po letech jsem zjistila, že za to vše asi může „hygge“ (čte se přibližně hue-gah, nebo hju:ga – zdroje se různí). Co to je hygge? Věřte nebo nevěřte, Dánové mají pro pocit spokojenosti, sounáležitosti, radosti, tepla a pohody vlastní slovo. Hygge, to je prostě když sedíte s horkým čajem v pohodlném křesle a posloucháte oblíbenou hudbu, čtete si, nebo hrajete s dětmi deskové hry. Hygge, to je rozsvícená svíčka, čerstvě upečený koláč a sálající krb.  Hygge, to je když k vám přijdou kamarádi, jí se dobré jídlo a konverzace příjemně plyne. Hygge, to je kytka na stole, fotka v rámečku a láskyplný vzkaz od partnera či spolubydlícího na ledničce. Hygge, to je uklizený byt, ve kterém se cítíme příjemně a bezpečně, kde mají své místo všechny věci, které máme rádi. Hygge, to je luxus horké koupele v koupelně osvícené svíčkami.

Právě díky hygge jsou Dánové považováni za nejšťastnější národ na světě. Potvrzuje to řada anket, třeba výzkum Evropské komise Eurobarometr, nebo studie nazvaná Zpráva o štěstí ve světě, kterou pro OSN vypracovala Columbijská univerzita v New Yorku a která zkoumala míru štěstí ve 156 státech.

A právě fenoménu hygge se věnuje stejnojmenná kniha Hygge - Tajemství spokojeného života, kterou napsala napůl Dánka a napůl Britka Lousia Thomsen Britsová a vypovídajícími fotografiemi ji doplnila Susan Bellová. Je to útlá knížka, která vám na 192 stránkách ukáže, co je to hygge a jak ho dosáhnout. Obsah knihy je rozdělen do pěti kapitol: Někam patřit, Úkryt, Pohodlí, Pocit pohody, Jednoduchost, Oslava, každá kapitola je kromě krásných doprovodných fotografií dále doplněna i motivačními citáty (od matky Terezy přes Hanse Christiana Andersena až k Albertu Einsteinovi), krom toho knihu doplňuje i seznam další literatury a pro snazší orientaci i rejstřík. Knížka se stala bestsellerem  ve Velké Británii i v dalších západních státech – všichni chtějí vědět, jak to ti Dánové dělají, že jim to vše tak funguje.

Knížka vypadá výborně, musím ale přiznat, že jazyk, kterým je napsaná, mi úplně neseděl. Nevím, zda je to otázka překladu (z anglického originálu přeložila Radka Klimičková), nebo jde opravdu o autorčin autentický rukopis, ale pro mne jsou věty typu: „Abychom utkali látku pohody, spřádáme mnoho vláken“  či „Každý rodinný život je lemován vzpomínkami, památkami, zvyky a tradicemi, které tvoří naši obživu“,  nebo „V jádru každé rutiny je disciplína, která ponechává prostor pozoruhodnému ve všednosti“, na hranici snesitelnosti…  Možná jsem ale jen přecitlivělá nebo nejsem na podobný druh knih dosud zvyklá.

I přesto mě ale kniha inspirovala. Během letošních vánoc jsme vypálili neskutečné množství svíček a vypili spoustu svařáku a horkého čaje. Budu to muset sice ještě vyladit, ale jako začátek to nebylo vůbec špatné. Zkuste to taky – dělejte to, co vás činí šťastnými, v příjemném prostředí a s milými lidmi. Anebo si uvařte horké kakao, zabalte se do deky a vezměte do ruky knížku o hygge. Pocit štěstí zaručen.

Díky Neoluxoru za poskytnutí recenzního textu.

Hodnocení: 70 %

Louisa Thomsen Britsová: Hygge - Tajemství spokojeného života

• Nakladatel: Esence
• ISBN: 978-80-7549-104-6, EAN: 9788075491046
• Originál: The Book of Hygge: The Danish art of Living Well
• Překlad: Klimíčková, Radka
• Popis: 1× kniha, vázaná, 192 stran, 13,2 × 18,3 cm, česky
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Tomáš Šebek: Mise Afghánistán (audioverze)

Tomáše Šebka jsem poprvé zaznamenala v říjnu 2015, kdy byl jedním z moderátorů TEDxPrague. Trochu frajírek, ale docela vtipný. Prodávala se tam tenkrát i jeho kniha Mise Afgánistán / Český chirurg v zemi lovců draků. No, nekoupila jsem a pak litovala, protože první vydání se rychle vyprodalo a kniha pak získala i Cenu čtenářů České knihy. 

TEDxPrague 2015, ten úplně vpravo ležící (oficiální foto)

Pokud jste o Tomáši Šebkovi ještě neslyšeli, pak vězte, že je to český chirurg, ročník 1977, který od roku 2010 jezdí na mise Lékařů bez hranic. Jeho prvním působištěm byl ostrov Haiti, kde také začal psát o své práci poměrně vtipný a upřímný blog. Po druhé haitské misi v roce 2013 vyšly jeho blogové zápisky knižně pod názvem Mise Haiti - 5 měsíců s Lékaři bez hranic. V letech 2014 a 2015 pak Tomáš Šebek strávil několik měsíců v afgánském Kundúzu, kde pomáhal místním lidem postiženým válkou. Operoval tu pacienty zraněné bombou či postřelené, častými klienty ale byli i účastníci dopravních nehod, nebo zraněné děti. Také z této země posílal Šebek domů zápisky, ze kterých posléze vznikla kniha Mise Afgánistán. 

Ke mně se tahle kniha dostala až v podobě audioverze, kterou pro Audiotéku nedávno načetl Lukáš Hlavica. Po vyslechnutí více než deseti hodin vyprávění musím konstatovat, že mluvená varianta je pro tuhle knížku naprosto vynikající volba. Líčení každodenních strastí českého lékaře Vás naprosto pohltí, a to i přesto, že to není žádná velká literatura (nezapomeňte, byl to původně blog), že se tu používá výhradně obecná čeština, občas lehce vulgární výrazivo a přemíra lékařských termínů. Přesto je to velmi autentické, syrové a osobité. Nemocnice v Kundúzu je pro Šebka příležitostí vystoupit z komfortní zóny, získat nedocenitelné lékařské zkušenosti, naučit se spoléhat sám na sebe i na ostatní kolegy z týmu, pomáhat těm, kteří tu pomoc opravdu potřebují. Podmínky v afgánské nemocnici jsou mnohem skromnější, než si vůbec dokážeme představit a přesto se tu denně díky vysokému nasazení doktorů z organizace Lékaři bez hranic zachraňují desítky lidských životů. Malé děti, které spadly ze střechy při pouštění draků, lidé po autonehodách, bojovníci, které zranila po domácku vyrobená bomba, nebo které skolila dávka z kalašnikova - ti všichni bez ohledu na svůj původ, stranu konfliktu či majetkové poměry nacházejí v nemocnici Lékařů bez hranic pomoc. 

"Proč jsem tam jel? Protože i tam jsou lidi. 

Co jsem zjistil? Že jsou stejný jako my. 

Proč? Řeší totéž: peníze, pohodovej život, rodinu, přátele, vztahy a sex. 

Je mediální obraz Afghánistánu korektní? Ne. 

Co jsem si přivezl? Kromě pravděpodobných škrkavek i zjištění, že se máme výborně a nemáme si na co stěžovat. 

Co plánuju? Bude-li to jenom trochu možný, tak ještě jednu misi v Kundúzu. 

Celkovej dojem? Úžasný!"

Nečekejte žádné hlubokomyslné úvahy či exkurse do afgánské historie. Šebek je hlavně doktor, praktik, který o Afgánistánu píše prostřednictvím svých chirurgických a ortopedických výkonů. Občas se pokouší dívat se na vše očima svých pacientů, velký prostor věnuje svým kolegům, ať už těm domorodým afgánským, nebo expatům ze všech koutů světa, kteří na mise Lékařů bez hranic jezdí. Knížka je tvořená krátkými deníkovými záznamy uvozenými vždy tematickým nadpisem, bavilo mě, jak jsou některé záznamy vypointované, jiné sebekritické, další srší černým humorem. Jsem ale ráda, že jsem tuhle knížku nečetla, nýbrž poslouchala, výrazná obecná čeština mi totiž v psaném projevu dost trhá oči... Oproti tomu Lukáš Hlavica čte knížku tak skvěle, že ho po většinu času zaměňujete se samotným autorem a máte pocit, jako by Vám z prázdnin posílal e-maily kamarád. 

Knižky, jako je Mise Afgánistán, nebo třeba Tichý dech od dalšího lékaře bez hranic, Jana Trachty, stojí za to číst, a to zvlášť v dnešní době. Ukazují, že opravdoví hrdinové, ze kterých bychom si měli brát příklad, stále existují, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou ochotní nezištně konat dobro bez ohledu na nebezpečí či vlastní nepohodlí. Cenná jsou i samotná svědectví o tom, jak se žije jinde, že muslim nerovná se terorista, a že i když kulturní rozdíly mezi národy existují, dá se s tím žít a navzájem se respektovat. 

"Je úplně scestný myslet si, že křesťanství je jiný a že jsme snad mírumilovný. Nejstrašnější války minulýho století vedli křesťani. Jde totiž o lidi, ne o náboženství. Lidi chtěj práci, rodinu, domov, jídlo, sex, přátele, zdraví, smích. Všichni na světě to tak maj a já to konečně na vlastní kůži od svých kristových let na misích poznávám. Extrémně křesťanský Haiti a extrémně muslimskej Afghánistán. Dejte náboženství volnej průchod a běžte se podívat do Istanbulu, jak tam žijou všichni dohromady a v pohodě. Náboženství není špatný. Špatná je jeho chybná interpretace ve prospěch jednotlivců anebo skupin lidí. To vám říká kovanej ateista, kterej ví o náboženství celkem kulový."

Jako studená sprcha pak zapůsobil epilog - 3. října 2015 ve 2:10 zasáhlo traumacentrum Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu letecké bombardování. Při útoku zemřelo 42 lidí, mezi nimi 24 pacientů, 14 pracovníků nemocnice a čtyři ošetřující osoby. Ukázalo se, že nemocnice byla omylem vybombardována Američany... 

Profil Tomáše Šebka na stránce Lékařů bez hranic. 

Misi Afgánistán si přečtěte, anebo ještě lépe pusťte do uší. Jen počítejte s tím, že ji z hlavy hned tak nevyženete...

Hodnocení: 100%

Tomáš Šebek: Mise Afghánistán

• režie: Miloš Vrána
• interpret: Lukáš Hlavica, Tomáš Šebek
• délka: 10:13 hodin
• vydavatel: Audiotéka
• rok vydání: 2016

Tomáš Šebek: Mise Afghánistán

• Nakladatel: Paseka
• ISBN: 978-80-7432-656-1, EAN: 9788074326561
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 312 stran, 13 × 20 cm, česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Ferda v tom zase lítá

Emušáci jsou opět mezi námi

Plyšák Ferda a jeho přátelé opět pomáhají dětem zvládat jejich emoce. Po prvním dílu Ferda a jeho mouchy přichází pokračování:  Emušáci - Ferda v tom zase lítá.

Jestlipak víte, co se děje s plyšáky, se kterými si děti přestaly hrát? Přestěhují se do města Emušákova, kde žijí jako my. Velcí plyšáci jako rodiče, malí plyšoví mazlíčci jako děti, které chodí do školy a mají kamarády. A stejně jako děti, tak i Emušáci prožívají různé situace naplněné emocemi, které musejí zvládnout a vyrovnat se s nimi. Někdy se v jejich dobrodružstvích mísí strach i odvaha – to třeba v případě, kdy mají vyrazit na noční stezku odvahy. Jindy cítí smutek a vztek, třeba když jim umře malé štěňátko, které měli moc rádi. Nebo se nemohou vypořádat s pocitem zrady, když jim něco ošklivého provede plyšák, kterého měli za kamaráda. Těžko se vyrovnává také s ostychem z veřejného vystoupení, jindy zase vstupuje do našich vztahů láska či žárlivost.

A protože je zvládání nálad a pocitů někdy obtížné a problémy s nimi mají nejen malí, ale i velcí, je dobré naučit se s vlastními pocity pracovat. Čím dřív, tím líp. Velkým pomocníkem se může stát knížka Emušáci – Ferda v tom zase lítá, která je pokračováním velmi úspěšné knihy Žabák Ferda a jeho kamarádi z roku 2013. V knížce najdeme pohádky a příběhy, které Ferda prožívá se svými sourozenci,  kamarády ze školy,  rodiči.  Každý příběh se věnuje jedné emoci,  postupně se tak přijdou na řadu vina, zrada, odvaha, láska, přátelství, stud, empatie a respekt. S příběhy se pojí jednoduché otázky a úkoly, které rodiče s dětmi při čtení plní. Náměty na hry a další aktivity jsou po stranách knihy, stejně jako další čtení pro rodiče či názory dětí na danou situaci. Malí čtenáři si mohou emoce přehrát v bezpečném prostředí, při aktivitách mohou využívat i hračky - někdy je pro dítě snazší, když nepříjemnou situaci zažije plyšák, jindy může zase pomoci přiložený  náladoměr emocí, na kterém může dítě ukázat, jak se momentálně cítí.

Musím přiznat, že mě kniha velmi mile překvapila. Příběhy jsou jednoduché a snadno použitelné, ilustrace knihu vhodně doplňují,  děti se s knižními hrdiny mohou snadno ztotožnit. Je vidět, že autory knihy jsou dětští psychologové, pedagogové  a rodiče. Knížka je určena dětem od 6 do 10 let, dá se s ní pracovat nejen doma, ale i třeba v ordinacích dětských psychologů. Emoční inteligence je něco, na čem bychom měli pracovat už od malička – Emušáci nám mohou být dobrým vodítkem a příkladem.

Hodnocení: 100%

http://neoluxor.cz/detske/emusaci-ferda-v-tom-zase-lita--236991/

Robert Harris: Otčina (rozhlasová dramatizace)

Píše se rok 1964 a dějiny se odehrávají jinak, než jsme zvyklí. Adolf Hitler stále vládne Velkoněmecké říši, která se chystá na velkolepou oslavu jeho narozenin. Britský král Edward VIII. s chotí Wallis ujišťuje Německo o neutuchajícím přátelství obou národů (Winston Churchill a Alžběta žijí v exilu v Kanadě). Na východní frontě se stále bojuje, na nových územích Říše také není příliš bezpečno – původní obyvatelstvo se brání atentáty a různými partyzánskými akcemi. Na první oficiální návštěvu Německa se chystá americký prezident Kennedy (otec Johna Fitgeralda).

A právě v tu dobu je v Havelském jezeře nalezena mrtvola starého muže, který jak se posléze ukáže, byl  jedním z blízkých spolupracovníků Adolfa Hitlera na začátku jeho kariéry. Býval to právník, který se za války ve vysoké pozici podílel na správě okupovaných územích. Případ je omylem přidělen vyšetřovateli a důstojníkovi SS, sturmbannführerovi  Xavieru Marchovi, který se nechce pátrání vzdát ani poté, co vyšetřování převezme Gestapo. Reinhard Heydrich a jeho pobočník generál Globus mají eminentní zájem na tom, aby se v případu nevrtal nikdo nepovolaný. March je ale neodbytný, práce pro něj ostatně po rozvodu  představuje jediný smysl života, a tak se dostává  k dalším podivným úmrtím. Stopa ho vede k ukradeným uměleckým dílům nedozírné ceny, spolu s americkou novinářkou ale přijdou na to, že pozadí celého případu je ještě mnohem temnější. Týká se totiž záležitosti, o které se nemluví – konečného řešení židovské otázky…

O rozhlasové dramatizaci románu Roberta Harrise Otčina jsem se dozvěděla prakticky náhodou na květnovém Světě knihy, kdy na besedě Českého rozhlasu hovořil režisér Aleš Vrzák o přípravě této speciální detektivky. Zaujalo, ale pak se mi to z hlavy vykouřilo. Nedávno se ale v mé přítomnosti kdosi zmínil o novém a zajímavém rozhlasovém počinu, a tak jsem si od podobně postižených nadšenců rychle sehnala nahrávku všech pěti dílů. Během virózy na konci roku se našel na Otčinu konečně ten správný čas.

Co říct o samotném románu? Je zajímavé zabývat se alternativní historií. Člověk si uvědomí, jak málo stačilo, aby se dějiny ubíraly jinudy.  I jako kriminální román kniha ale docela funguje, jen tam trochu chybělo to napětí z konečného rozuzlení, čtenář přece jen ví, jak to bylo…  Dobrým nápadem bylo použití skutečných osob jako hrdinů knihy – většina lidí, kteří v románu vystupují, bylo reálných, byli to vysocí úředníci nacistického Německa, byť se jejich osudy odvíjeli ve skutečnosti jinak. Srovnání na závěr bylo poměrně poučné.  Bavilo mě prostředí poválečného Německa – s těmi všemi Vítěznými oblouky a dalšími megastavbami Hitlerova architekta Speera, zaujalo mě, jak se k Němcům stavěli příslušníci ostatních národů – Američané z ambasády i Švýcaři během kriminalistovy návštěvy v jedné tamní bance.

Samotná dramatizace mi přišla velmi zdařilá. Po několika audioknihách čtených jedním hercem to bylo opravdu osvěžující. Všechny ty ruchy, zvuky na pozadí z rádia, šplouchání vody, dramatické situace.  Ve hře si zahrála celá řada současných skvělých herců (Arnošt Goldflam, Igor Bareš, Jan Vondráček,  Daniela Koláčová)  v čele s výborným Jiřím Vyorálkem, který mě už dříve dost bavil jako komisař Wallander v audio verzi detektivek Mankella Henninga.

Z natáčení Otčiny (Jiří Vyorálek)

Myslím, že Otčina se Českému rozhlasu opravdu povedla a rychle se zařadí do Zlatého fondu.

Hodnocení: 100%

Robert Harris Otčina (rozhlasová dramatizace)

Osoby a obsazení: Xavier March, vyšetřovatel berlínské kriminální policie (Jiří Vyorálek), Max Jaeger, vyšetřovatel berlínské kriminální policie (Jan Vondráček), Krause, dispečer (Miroslav Hanuš), Schreiner (Dan Kranich), Jost, kadet (Vojtěch Hájek), Dr. Eisler, patolog berlínské kriminální policie (Zdeněk Hess), Helga, dispečerka (Dana Reichová), Pili March, syn Xaviera Marche (Matěj Převrátil), Klara, bývalá manželka Xaviera Marche (Dana Černá), Koth (Jan Szymik), Rudi Halder, historik, Marchův přítel z války (Martin Myšička), Trinkelová (Daniela Kolářová), asistent na patologii (Matěj Vejdělek), Strážný na ostrově (Ladislav Hampl), Martin Luther (Ladislav Frej), Odilo Globus Globocnik, Obergruppenführer SS (Igor Bareš), Učitel kadetů (Zdeněk Velen) a další.

Autor: Robert Harris
Překlad: Pavel Bakič
Dramatizace: Vít Vencl
Dramaturgie: Renata Venclová
Režie: Aleš Vrzák 

Natočeno v roce 2016.