Výstava Gott My life

Nikdo se mnou na Káju nechtěl jít, ba smáli se mi... Tak jsem šla sama. Pěkně jsem si vyčistila hlavu a báječně jsem si to užila:-) (guilty pleasure:-) 

Karel Gott - co naplat: to je Česko a Československo uplynulých 60 let, fenomén, který si zaslouží pozornost. A proto je tu masivně propagovaná výstava Gott My Life, kterou najdete na netradičním místě, na lodi zakotvené u náplavky v Praze po letošní léto a část podzimu. 

Výstava maluje "Mistrův" život od narození do současnosti. Fotky, filmy, záznamy z televize, výstřižky, desky, ceny, nahrávky, obrazy, plakáty, boty a obleky. Ale taky dobové předměty. Gramofon, na kterém Karel poslouchal desky, přístroj, který "kopíroval" elpíčka na rentgenové snímky a hliníkové folie (kazeťáky tenkrát ještě nebyly - "mami, a co je to kazeťák?"), matrice prvních desek a dokumentace kolem nahrávání, přebaly Kájových singlů a elpíček (odposlechnuto: "je, na tuhle jsem si vydělala na chmelu", "Bílé vánoce, tu měl doma každý").

Karel Gott, to je moje mladí. Karlovi se tenkrát nedalo uniknout. Každou z písní, která na výstavě zní, jsem v životě musela slyšet nejmíň stokrát. A u většiny si dodneška pamatuju i text. Jo, je to tristní, co v té hlavě nosím.... Ale myslím, že to tak mají všichni, kteří vyrůstali za socíku. Z hlavy už nám to nikdo nevymaže....

Výstava nijak nezastírá, že Karel uměl proplout všemi režimy. Husákův projev při dočasné emigraci stejně jako Anticharta. Národní umělec vedle vyznamenání od Václava Klause. Na balkóně Melantrichu s Karlem Krylem a vedle dopisy z Ameriky psané do časopisu Voják. Včelka Mája, Zvonky štěstí i Kdyby tisíc klarinetu. Je to všehochuť, ovšem velmi blízka. To všechno jsem zažila a viděla skoro z první řady.... :-)

Konečně jsem si ujasnila posloupnost Semafor a Apollo. A hotel Frontier v Las Vegas, na který Gott celý život vzpomínal. Zaujalo setkání Gotta s Lennonem. Škoda, že to tenkrát nevyšlo... A staré známé: Karel Gott ve Slaném, Televizní klub mladých, Silvestry. Čelist mi spadla u Karla Gotta v Křeslu pro hosta. To jsem opravdu neviděla☺

V době mého dospívání  (80. léta) byl pro nás Karel Gott už out. Fršeli Kotvald s Hložkem, Peter Nagy, Elán nebo David a Horňák. Gott byl ten, co divně cukal nohou a vedl trapné řeči. Připadal nám starý. Překvapilo mě ale, že v té době vlastně ještě starý vůbec nebyl. Krabici s 20 slavíky zavíral v době, kdy mu bylo 45. Já si to pamatuju.... 45?? To je dneska skoro mně...

Překvapivě jsem Goťákovi přišla trochu více na chuť v 90. letech. To jsem bydlela v centru Prahy a můj soused Jeník, mnohem mladší kluk, se kterým jsem sdílela společný balkon a chodbu, zbožňoval 60. léta a hudbu té doby. Sedávali jsme na balkone, popíjeli vino a ze stařičkého kazeťáku poslouchali Dám dělovou ránu, bum, bum, bum...  a  Do tmy na mě tiše zírá od trezoru velká díra...:-)

Co bych na vystave zlepšila?

• Akustiku. Sluchátka, zvukolamy. Současný stav, kdy na člověka útočí až tři nahrávky najednou, je příšerný...
• Interaktivitu - aspoň nějaký jukebox do sluchatek. Možnost pustit si vybranou písničku, najít si oblíbeny klip, scénku. 
• Aplikaci s dalšími informacemi, odkazy na Spotify, YouTube či písnicky volně ke stažení přes místní wifi.
• Upustila bych od těch estrádiček s Dominikem Dukou a spol. Trapné.

Výstava je vydařena, asi by ještě mohla byt lepší, ale i tak jsem si ten podvečer na lodi dost užila:-) Myslím, že tahle exkurze do minulosti se povedla. Když člověku ještě po příchodu domů nepřehlušitelně zni v uších píseň Být stále mlád, to bych si přál..., tak to asi splnilo svůj účel:-) Výstava ve mně probudila ohromnou nostalgickou vlnu vzpomínek. Vůbec ne jenom na Gotta, ale na celou tu dobu, politické poměry, tehdejší přehlednou pop kulturu, na televizní pořady i hity té doby. Lepší, než Retro:-)

PS: Mimochodem věděli jste, že tuhle megavýstavu na lodi vytvořil kurátor, který pracuje v Národním muzeu a který se na populární hudbu a Karla Gotta specializuje? Třetina vystavených

věci sem doputovala z depozitářů Národního muzea a muzeum patří mezi hlavní partnery projektu.