Lázně - dílo měsíce ledna: Emil Filla Zátiší s papouškem

Ráda chodím do Oblastní galerie v Liberci, do Lázní. Těší mě, že občas stihnu i komentované prohlídky, které se konají většinou ve čtvrtek od 10:30 - vždycky se něco zajímavého dozvím, navíc v Lázních vládne příjemná atmosféra, za kterou stojí za to se vracet.

V rámci novoročních kulturních předsevzetí jsem tak do Lázní vyrazila i první čtvrtek v lednu, a to na komentovanou prohlídku díla měsíce, kterým je pro leden 2018 obraz Emila Filly Zátiší s papouškem z roku 1923.

Dílo je to pro Emila Fillu netypické, spadá do krátkého období dvacátých let, kdy Fila maloval zátiší snad pod vlivem svého holandského pobytu během války a po válce. Jinak je Emil Filla znám především jako kubistický malíř, grafik a sochař. Byl velkým obdivovatelem a následovníkem Pabla Picassa (zlé jazyky prý o něm mluvily jako o "Picassovi pro chudé" a tvrdily, že to, co "Picasso vymyslel na jaře v Paříži, dělá Filla v Praze už na podzim".  

Kurátorka Anna Habánová nás během dnešní přednášky provedla celým Fillovým životem, zajímavým zpestřením byla návštěva paní ze zámku v Peruci, kde Filla na konci života žil a kde jsou umístěné i některé jeho obrazy. 

Papouška si můžete v Lázních prohlédnout až do konce ledna.

O díle měsíce ze serveru Oblastní galerie: http://ogl.cz/dilo-mesice.php
Zátiší s papouškem, 1923
Emil Filla (4. 4. 1882 - 7. 10. 1953)

olejová tempera, plátno, 0 x 0 cm
značeno
inv. č.: O 1936

„Obrazy, většinou zátiší, která maluje v létech 1922–1924, sdílejí pohodu až domáckou, sladkost zemitého, kořenného života a blaženosti pomíjející chvíle. Jsou to malá nebo středně formátová zátiší líbezných, milostných barevných tónů široké škály modří [...], jíž prorážejí žlutavé tóny, zelinkavé, až šťavnatě zelené.“ Shrnutí, které v roce 1989 publikoval historik umění Čestmír Berka v obsažném literárním portrétu Emila Filly, charakterizuje nejen obrazy, ale i Fillovo životní období dvacátých let 20. století. V té době, po návratu z holandského exilu, se v novém Československu naplno vrátil jak k umělecké, tak i teoretické práci.

Tvorba Emila Filly je právem považována za jeden z pilířů klasické české moderny. Ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze nastoupil v roce 1903 a potkal se zde s Bohumilem Kubištou, Friedrichem Feiglem nebo Vincencem Benešem. Po příkrém rozchodu se svou alma mater, nespokojen s náplní a způsobem výuky a ovlivněn pražskou výstavou Edvarda Muncha (1905), se přiklonil k expresionismu. Intenzivní a opakované cesty do evropských uměleckých metropolí připravily Fillu na cestu ke kubismu, který mu zůstal vlastní po celý zbytek života. V roce 1909 se na krátko stal členem uměleckého spolku Mánes. V roce 1911 redigoval několik čísel časopisu Volné směry. Otiskl v nich reprodukce obrazů Pabla Picassa, jehož díla viděl v Paříži. Picasso a Georges Braque se stali jeho inspiračními zdroji. Tato aktivita se ale setkala s negativními ohlasy, a tak z Mánesa spolu s přáteli-kubisty vystoupil a společně založili Skupinu výtvarných umělců orientovanou na kubismus. První válku prožil Filla v Holandsku, mimo jiné v okruhu vznikajícího hnutí De Stijl, zároveň se také ale politicky angažoval a stal se tajemníkem československého zastupitelského úřadu v Haagu.

V obrazech z první poloviny dvacátých let Filla rozpracovával možnost propojení uvolněného malířského gesta a názorně předmětného vidění se zvýrazněnou konstrukcí obrazového prostoru tvořeného barevnými plochami a ohraničujícími liniemi. V Zátiší s papouškem zhodnotil teoretické zkušenosti studia holandských zátiší. Jeho pevná konstrukce a konkrétní realita jsou typickým zástupcem ve Fillově tvorbě počátku dvacátých let, v krátkém mezidobí mezi kubistickým a surrealistickým přístupem.

Emil Filla je v libereckých sbírkách zastoupen bezmála padesáti kresbami, grafikami a obrazy především ze třicátých a čtyřicátých let. Je z nich patrné nejen celoživotní ovlivnění Pablem Picassem, ale i politická a občanská angažovanost, díky které se již před vypuknutím druhé světové války ocitl na seznamu nežádoucích osob s dalekosáhlými konsekvencemi vedoucími k zatčení a internaci v koncentračních táborech. Po návratu zpět do Prahy v květnu 1945 se do společenského života pomalu zapojil, ale po únoru 1948 už své kubistické obrazy vystavovat nesměl. Věnoval se tedy krajinomalbě, inspirován Středohořím, kde pobýval.

Více také na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_Filla