Simon Mawer je, troufám si říct, jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Četla jsem všechny knihy, které mu v češtině zatím vyšly, a snad s jedinou výjimkou (Evangelium podle Jidáše), jsem si je dost užila. Nejlepší je samozřejmě Skleněný pokoj, ovšem jeho nejnovější kniha, Pražské jaro, se jeho kvalitám dost blíží.
Pražské jaro, jak už název napovídá, přenáší čtenářovu pozornost do roku 1968. Je to doba bouřlivá, Amerika válčí ve Vietnamu, na Západě probíhají studentské bouře. Na výlet po Evropě stopem se vydávají dva britští studenti Oxfordu - Eleonora (Eli) a James. Ona z bohaté rodiny, on z průmyslového severu, výlet na kontinent je pro ně synonymem pro báječné prázdniny. Nemají ani přesný plán, co by chtěli vidět, uvažují, že budou cestovat na jih, do Itálie, možná do Řecka. Vždycky, když se mají rozhodnout kam dál, hodí si korunou. Tahle metoda je v srpnu 1968 přivede do Československa.
Paralelně s tímto příběhem ovšem Mawer čtenáři předkládá i druhou linku. Ta je zasazena do žhnoucí letní Prahy a hlavní roli v ní hraje Samuel, občas trochu cynický zaměstnanec britské ambasády, který se specializuje na východní Evropu, Rusko a Československo. Během své práce se seznamuje s mladými lidmi, kteří věří, že Pražské jaro přineslo do jejich života svobodu, vítr do vlasů, změnu, na kterou tahle země tak dlouho čekala. Setkává se i s Lenkou, mladou novinářkou a studentkou, se kterou si začne letní románek. Postupně ale zjistí, že ji miluje, že ho hrozně baví její přirozenost, její přímočaré názory a otevřenost. Prožijí spolu příjemné dny, výlety do lázní, za železnou oponu, Samuel se pozná i s její matkou a kamarády. Jenže jak v Praze sílí srpnové vedro, začíná být jisté, že tohle opojení dlouho nevydrží. Schyluje se totiž k zásahu bratrských armád dvacátého prvního srpna. A právě v tomhle dni se rozhodne o všem...
Mawerovo vyprávění se rozbíhá velmi pomalu. Chvílemi má člověk pocit, že ti studenti do Prahy snad nikdy nedorazí - tu zastávka v Holandsku, tu v Černém lese. Postupně ale děj nabírá na obrátkách a poslední část knihy je velká jízda, kdy čtenář ani nedutá a nechce se mu od knihy byť jen na chvíli odejít. Samozřejmě, že všichni víme, jak to dopadlo, ale stejně pořád doufáme, že třeba... Bavily mě historické vsuvky (Jan Masaryk, Milada Horáková), které asi byly psané hlavně pro přiblížení reálií obecenstvu mimo naši geopolitickou oblast, myslím ale, že zaujmou i znalého českého čtenáře. Našinec pak také ocení kulisy Prahy a okolí i zajímavý pohled na českou mentalitu. Mawer umí vyprávět, kniha se skvěle čte a je i vtipná.
Pražské jaro se přesně strefilo do českých/československých osmičkových výročí minulého roku a do nostalgické nálady, která (alespoň u mě) provázela loňský podzim. Lépe si to Mawer načasovat nemohl:-)
Doba konce šedesátých let byla opojná, plná naděje. Je to zvláštní, že mohla tak rychle přejít do normalizace... Ale o tom tahle kniha není, nebo možná jen trošku. Přála bych si, aby podobně jako rok 1968 někdo zpracoval rok 1989, který má ještě v živé paměti... Nechtěl by se do toho Simon Mawer pustit? Mám pocit, že nás zná líp, než se známe my sami...
Děkuji nakladatelství KNIHA ZLÍN za mimořádný čtenářský zážitek.
Hodnocení: 100%
- Nakladatel: KNIHA ZLÍN
- EAN: 9788074737138
- ISBN: 978-80-7473-713-8
- Originál: Prague Spring
- Překlad: Novák, Lukáš
- Popis: 1× kniha, vázaná, 368 stran, česky
- Rozměry: 13,7 × 20,6 cm
- Rok vydání: 2018 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat