OldSTARS on the ROUD

Už popáté za sebou se mi povedlo navštívit studentský divadelní festival v mém rodném městě, v Roudnici nad Labem. Shlédly jsme s kamarádkami docela dost představení a bylo to jako každý rok moc příjemné. Jen těch lidí za ty roky násobně přibylo, což v tomhle divném korona čase nebylo úplně super. Naštěstí se spousta představení odehrávala na čerstvém vzduchu, organizátoři se až na pár excesů snažili i o zachovávání hygienických pravidel.

Tak co jsme to vlastně viděly?

Torsten Buchsteiner: NordOst

Premiéra: 16.12.2019. Překlad: Michal Kotrouš. Režie: Tomáš Staněk.

Hrají: Antonie Hradilková, Anastázie Landová, Alžběta Malá

Hra německého dramatika vycházející ze skutečné události. Teroristický útok na moskevské očima tří. Čečenské teroristky, lotyšské lékařky záchranné služby a Rusky, která konečně našetřila na drahé vstupenky na kultovní ruský muzikál. Ve středu 23. října 2002 ve 21:05 zaútočilo 42 ozbrojených Čečenců na moskevské Divadlo na Dubrovce. Přerušili představení původního ruského muzikálu Nord-Ost a zajali 850 diváků jako rukojmí. Jejich požadavek zněl: odchod ruské armády z Čečny. Teroristi a rukojmí strávili v divadle 57 hodin. Teroristický útok a osvobozovací akce si vyžádaly 170 lidských životů...

... skvěle napsané, holky, které v tom hrály, trochu slabší, občas hůř artikulovaly a asi budou na dalších reprízách znát i líp text.

David Ireland: Cyprus Avenue

Premiéra: 10.7.2020. Překlad: Hana Pavelková. Režie: Tomáš Staněk.

Hrají: Ondřej Polák, Vojtěch Zemánek / Kryštof Lepšík, Klára Vaňkátová / Barbora Waschingerová, Klára Fittnerová / Tereza Střihavková, Markéta Zemánková

Černočerná komedie současného severoirského autora je sice zasazená do Belfastu, ale frustrace, nejistota a slepé předsudky jeho hrdinů sahají daleko za hranice Irska a Británie. Hranice zbořené zapomenutým krvavým konfliktem, ovšem dnes opět pomalu budované. Británie, Irsko a Severní Irsko. Minulost, přítomnost a budoucnost. Co mohlo být, co je, ale hlavně, co s námi bude. Erik žije v krásném domě, má krásnou ženu, krásnou dceru, krásný oblek. Přesto už mu nic nedává smysl. Ta dnešní doba, ti lidi, ti Irové. Co si má počít takový poctivý pracující probritský protestant...?

... drsné, dokonce tak, že se mi o tom zdálo. Hlavní představitel byl výborný. Hra mi ale úplně nesedla...

Víš přece, že neslyším, když teče voda  - to hrála stará garda, hodně lehký kus, byly jsme tu hlavně kvůli našemu bývalému kolegovi Václavu Fléglovi. 

Gabriel García Márquez, Kronika ohlášené smrti

Premiéra: 11.7.2020. Překlad novely: Eduard Hodoušek. Režie: Jan Horák.

Hrají: Mariana Kroupová, Kateřina Němcová, Jakub Dušek, Vojtěch Dušek, Ivo Görner, Vojtěch Mihulka, Antonín Myslivec

Dramatizace slavné novely inspirované skutečnou událostí. Jedno malé městečko, dvě slavné události, jedna neodvratná tragédie. „V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiaga Nasar v 6:30, aby stihl příjezd lodi, která přivážela biskupa.“ „No tak, holčičko, pověz, kdo ti to udělal.“ „Nikdy nebyla žádná smrt ohlášená důkladněji.“

... výborná inscenace, asi to nejlepší, co jsme v Roudnici viděly....

Fredrik Brattberg: Pozice

Premiéra: 11.7.2020. Překlad: Karolína Stehlíková. Režie: Ondřej Kulhavý.

Hrají: Martin Leták, Kateřina Humhalová, Hana Šimková

„Nechtěli jsme? Chtěli? Ta záležitost trochu spěchá. Dneska se to musí rozhodnout...“

... tak tohle bylo hodně divný, nějak jsem to vůbec nepochopila. Několik situací opakovaných v různých variacích. Dlouhé a únavné. Navíc korunováno trapasem, když jsem nějakému pánovi na dalším představení, co seděl vedle mě, vysvětlovala, že tohle si fakt může odpustit. Říkal, že nemůže, že je otcem hlavního mužského představitele...

David Gieselmann: Holubi

Premiéra: 11.7.2020. Překlad: Barbora Schnelle. Hudba: Jonáš Balcar. Režie: Zuzana Horáková.

Hrají: Rút Charvátová, Rebeka Chudobová, Rosalie Matulová / Katie Čečilová, Ema Zelená / Klára Vaňkátová, Jakub Brunclík, Jiří Dejl / Matěj Podlešák, Prokop Košař, Daniel Rádl / Nika Datiashvili

„Die Tauben, podstatné jméno: Holubi / Neslyšící. Chci vypadnout. Holger Voss, zaměstnanec, jste mobbován. Nemyslíš, že to s tím mobbingem už trochu přeháníš? V čem je problém, Gerlindo Bertrandová? Robert zmizel. Mobbing je selekce na jiné úrovni. Tím, že vytěsňuji jeden subjekt, posiluji kolektivního ducha nevytěsňovaných. Kde jsou dveře?! Jo AHA. Holubi jsou skvělí právě proto, že se vrací. Letí někam jenom proto, aby mohli letět nazpátek. Cílem je cesta nazpět.“

... současné, na konci zbytečně hlučné, asi zapomenutelné.

Roland Schimmelpfennig: Předtím, potom

Premiéra: 11.7.2020. Překlad: Petr Štědroň. Režie: Zuzana Horáková.

Hrají: Kristýna Lubská / Jana Soukupová, Kateřina Michalíková / Karin Borovcová, Sylva Roglová / Jana Stupavská, Tomáš Hart, Cyril Janeček, Michael Rádl, Lukáš Sahula, Jan Šípal, Marek Zavřel

„Daří se nám dobře. /Žádná změna./ Taková dokonalá věc. Lidi, které neznáte, jejich příběhy, které se vás netýkají. Útržky historek, které vám nebudou povědomé. A oč je to předtím jiné než... Napřed my, potom...“

... docela zajímvé, takové výjevy, ne vždy úplně srozumitelné. Kdysi jsem od Schimmelpfenninga viděla Arabskou noc a ta byla výrazně lepší. Ale i tohle se dalo. 

 

Souběžně v klášteře probíhala zajímavá výstava Tomáše Polcara: Tvar je prázdnota, prázdnota je tvar

Příjemné to bylo, prostředí kultivované, po jarním divadelním absťáku to bylo jak živá voda:-)

Eva Benett: Nočník neohrožené ženy

Oficiální anotace: Blogové zápisky sopranistky a sarkastičky Evy Benett mohou být vaší nejlepší kamarádkou, psycholožkou i vztahovou poradkyní. Procházejí nejhlubšími loužemi vztahů v zářivě barevných holinách a na každou bolest najdou náplast. A je jedno, jestli máte zlomené srdce, puchýř od nových lodiček nebo housera jak bič. V knižní verzi blogu Nočník neohrožené ženy zjistíte, co na něm už několik let poutá jeho více jak sedmnáct tisíc pravidelných čtenářek a čtenářů.

Nočník neohrožené ženy jsem na facebooku začala sledovat asi před rokem. Nepatřím ale k těm nejskalnějším fanouškům a fanynkám oné FB stránky, přece jen, trochu mě míjí hlavní téma tohoto blogu - čtyřicetiletá žena, která se nutně potřebuje "zaláskovat", protože nechce zůstat sama (ježíši, jak já bych chtěla být sama!).

Přesto tenhle projekt tak trochu z povzdálí sleduji a nemohlo mi proto uniknout, že se chystá kniha. Vůbec jsem neměla v úmyslu si ji pořizovat, jenže před pár dny jsem tak nějak neplánovaně skejsla v jedné dlouhé frontě (na kometu, považte). Ke čtení jsem s sebou neměla nic, tak mě napadlo, že bych mohla zkusit tuhle knihu jako jakési svého druhu letní holčičí čtení. Využila jsem elektronickou výpůjčku z naší knihovny a za pár chvil jsem se už do e-knihy mohla v mobilu začíst. 

Ač čekání ve frontě bylo zcela marné (kometa se schovala za vysokou oblačnost), tahle kniha nakonec tak marná nebyla. Překvapilo mě, že ze statusů podařilo vybrat a sestavit něco, co má hlavu a patu. Jasně, i nadále se jedná především o stesky ženy na prahu středního věku nad osamělým životem  (obecná kategorie "nic tak člověka nepotěší, jako neštěstí druhých"), přesto to bylo  poměrně vtipné a sem tam i sakrastické (ovšem melodramatu, romantiky a deprese tu taky najdete dost). Krom ústředního tématu "muži nejsou" se tu dočkáte docela vtipných obecnějších soudů o mužích i ženách, dojde na vaření, cvičení, cestování, trapasy apod. Jedná se vlastně o jakýsi internetový deník shrnující zážitky a poznatky za poslední tři roky. Ač optimální cílovou skupinou je podle mne singl žena 35-40 let, nakonec jsem se i já vcelku bavila. Krátké kapitolky (původně facebookové statusy) mají navíc optimální dělku na udržení pozornosti i v horku:-) 

Pár ukázek:

Slečna řekla: "Hele, mě by jen zajímalo, jestli von jako o tom třeba přemejšlí, co jsem mu napsala." Začala jsem se smát a slečny se mnou. 

"Holky," povídám, "nechci vám vůbec brát iluze, ani si hrát na chytrou, ale vsadím boty, že nepřemejšlí." 

"No, my si to taky myslíme, ale nevíme, jak je to možný."

"Já, holky, taky nevím, jak je to možný, ale vím, že když nad tím přestanete přemejšlet, zbyde vám spousta času na vlastní život."

Holky zvážněly. Pípla zpráva. 

"Tak co?" zeptala jsem se. 

"No já nevím," řekla nevěřícně slečna. "Posílám mi fotku kebabu a prej jestli mám ráda kebab." Koukly jsme se na sebe a zlomily se smíchem.

....

Večerní debata o mužích a rozvodech s maminkou:

Já: "Všichni se rozváděj, mami. Jen tys to dala."

Maminka: "No. Všichni se rozváděj a já na to čtyřicet let jen myslím."

...

Tak dneska jsme v podstatě museli ukončit hodinu léčebné rehabilitace poté, co mě terapeutka chytla za čelisti a pravila: "Jak tak koukám, tak jediný vypracovaný svaly na vašem těle jsou ty žvýkací."

...

Vzkaz mému mladšímu já:

Až se ti, holčičko, bude zdát, že nic není, jak chceš, neplač. Běž to oslavit. Za pár let si uvědomíš, jaký blbosti jsi chtěla a co by se stalo, kdyby se ti nedejbože splnily. 

...

V životě každé ženy nastane bod zlomu. A teď nemyslím menopauzu. Když už jsme u toho, nechápu, proč se tomu říká menoPAUZA, když je to na furt. Fakt divný. No ale já myslím jinej bod zlomu. Je to chvíle, kdy ženě dojde, že všichni chlapi jsou stejný. Jako stejně mimo. Jeden jako druhej. Že prostě nejen, že není z čeho vybírat, ale není ani důvod, bo v losovacím osudí jsou všechny míčky se stejným číslem.

Nočník neohrožené ženy není žádný hluboký román, ale jako čtení na léto, na pláž či do tramvaje to funguje úplně skvěle.  Trochu mi to připomnělo Bártu Šťastnou a její knihy o tom, jak být šťastná (čokoláda a víno - univerzální prostředky ke štěstí). Mrkněte na facebook a třeba se zařadíte mezi 20 tisíc dalších podporovatelů. A možná téhle trochu smutné, ale zároveň vtipné mladé ženě, která píše v noci, protože se bojí zhasnout, propadnete.  

Hodnocení: 70%

Eva Benett: Nočník neohrožené ženy

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026717997
• ISBN: 978-80-267-1799-7
• Popis: 1× kniha, vázaná, 320 stran, česky
• Rozměry: 12,5 × 19,2 cm
• Rok vydání: 2020 (1. vydání)

Magnus Jonsson: Muž, který si hrál s panenkami

Začaly prázdniny, a to je čas na nějaké lehčí čtení, třeba na dobrou detektivku. Nakladatelství Metafora nedávno vydalo novou knihu, která by toto zadání mohla splňovat, severskou krimi od švédského autora Magnuse Jonssona s názvem Muž, který si hrál s panenkami.

Příběh začíná poměrně neotřele. Byla zavražděna mladá dívka a její tělo pachatel naaranžoval do podoby porcelánové panenky. Výrazné líčení, strnulá póza, nalakovaný obličej, něco takového vyšetřovatelé Rickard Stenlander (pětačtyřicetiletý rozvedený milovník tvrdé muziky) a Erik Svensson (výrazně mladší černošský příznivce hip hopu se švédským jménem i původem) ještě neviděli. Zdálo by se, že vyšetřování takového činu bude mít všeobecnou podporu, ale ejhle, stockholmská policie má zcela jiné priority. Nejsou lidi, není nikdo, kdo by prolomil heslo a prozkoumal počítač zemřelé dívky, a tak nakonec dojde na externí zdroje. Nadřízená obou kriminalistů požádá o pomoc svou neteř, Linn Ståhlovou, postgraduální studentku kryptologie. Linn ale není jen tak nějaká obyčejná studentka, jejímž koníčkem je projíždět se po ulicích švédského hlavního města na longboardu, je to totiž zároveň i přesvědčená anarchistka, která za své dřívější aktivity v antifašistické organizaci skončila na pár let ve vězení. O téhle spolupráci by se švédské tajné služby dozvědět neměly. Linn není z pracovní nabídky zrovna nadšená, ale nakonec se do případu ponoří. Díky svým hackerským znalostem poodhaluje dívčiny aktivity v oblasti sex byznysu i skryté nitky, které překvapivě vedou do její vlastní minulosti. Pravicoví extremisté mají totiž s touhle ženou stále ještě nevypořádané účty. Z případu divné vraždy vyvstává příběh poodhalující současnou politickou situaci ve Švédsku, thriller, ve kterém se nelegálně proniká na policejní servery, střílí z automatů na ulici, šlape se na nášlapné miny a hemží se to v něm mrtvolami.

Vydavatel knihy ve svých reklamách odkazuje na klasika žánru, novináře a spisovatele Stiega Larssona, jehož série Milénium spustila svého času zájem o severskou krimi. Těch společných rysů je tu opravdu celkem dost. Linn je taková sociálně zdatnější Lisbeth Salanderová (byť nad jejími hackerskými kousky by se asi Lisbeth rozesmála… inu je rozdíl, když se místo darknetu využívá univerzitní počítačová kapacita…), hlavním tématem knihy je prorůstání extremistických pravicových názorů do švédské společnosti, dojde i na další negativní jevy typu rasismu, obchodu se sexem apod. Na rozdíl od Larssona je to ale celé trochu méně promyšlené a také hůře uvěřitelné, hlavně ta ústřední linka. Pokud bych ale měla srovnávat s knihami, které jako pokračování Milénia napsal David Lagercrantz (Dívka v pavoučí síti a další dva díly), pak bych v hodnocení zas tak příkrá nebyla. V Muži, který si hrál s panenkami se dokonce občas objeví i humor, pěkný je popis stockholmských reálií, zejména čtvrti Södermalm, potěšili mě i relativně normální vyšetřovatelé, zejména ve druhé půli má kniha spád. Trochu mě zklamalo vyřešení titulní záhady, ono těch potencionálních pachatelů se s ohledem na počet postav zase tolik nenabízelo, oproti tomu technickým řešením šmírování na internetu je tu věnováno docela dost prostoru. Možná je to jen dojem, ale nějak mi přijde, že je to kniha zaměřená spíše na čtenáře – muže.

Muž, který si hrál s panenkami je prvním dílem trilogie s podtitulem Nenávist – její další díly vyšly ve Švédsku v roce 2017 a 2019. Předpokládám, že nakladatelství Metafora obě knihy představí i českým čtenářům. Pokud máte vy, nebo Váš partner rádi severské kriminálky s nádechem politického thrilleru a baví vás číst o tom, co všechno je možné na internetu zjistit, pak je tohle kniha, se kterou pár letních podvečerů můžete v pohodě strávit a užít si to. 

Díky knihkupectví Luxor za recenzní výtisk, recenze vyšla i na jejich blogu. 

Hodnocení 70%

Magnus Jonsson: Muž, který si hrál s panenkami 

• Nakladatel: Metafora
• EAN: 9788076251144
• ISBN: 978-80-7625-114-4
• Originál: Mannen som lekte med dockor
• Překlad: Švolbová, Hana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,7 cm
• Rok vydání: 2020 (1. vydání)

Festival m3 v Praze

Každoročně se někde v Praze koná festival m3 - Umění v prostoru. Letos si tenhle festival založený na interakci současného umění ve veřejném prostoru našel místo na sídlišti Vlasta ve Vršovicích (konečně jsem pochopila, proč se politické uskupení koalice Vlasta na Praze 10 jmenuje tak, jak se jmenuje). Kurátoři ročníku - Marcel Fišer a Pavel Vančát si jako hlavní téma festivalu vybrali historicitu vrstev veřejného prostoru a otázku jejich smysluplné aktualizace - a tohle téma na sídlišti Vlasta pěkně rezonuje.

Sídliště Vlasta je totiž dost zajímavý prostor, který vznikl narychlo kvůli invazi sovětských vojsk do Československa v roce 1968. Nechápete? Ani já jsem to netušila - právě na toto nově vybudované sídliště byli přestěhováni obyvatelé středočeské obce Milovice, většinou vojáci z povolání a jejich rodiny, kteří museli své domovy přenechat okupační sovětské armádě. Výzdobu uměleckými díly zajišťovalo Armádní výtvarné studio, konkrétně jeho dva čelní reprezentanti Vendelín Zdrůbecký (figurální plastika) a Radomír Kolář (mozaiky)  - více na wikipedii. 

Dnes je sídliště Vlasta hodně omšelé, přesto však stále dost zajímavé a originální. Již zmiňovaná umělecká výzdoba, zbytky dětských a sportovních hřišť, více či méně udržované záhony, na první pohled je jasné, že dobu největší slávy už má tenhle prostor asi za sebou. Současná umělecká díla instalovaná v rámci festivalu nejsou moc výrazná, v některých případech mi dalo celkem dost práce je najít, přesto je to pokus, jak na tohle místo upozornit, nahlídnout jinou optikou. Ostatně mrkněte sami, ať už na fotkách, nebo osobně - m3 festival je na místě až do 1.10.2020.

Nejdřív pár fotek samotného sídliště a původní umělecké výzdoby:

 

Vendelín Zdrůbecký: Mladí milenci, 1979

Vendelín Zdrůbecký: Chlapec s letadlem, 1979

Vendelín Zdrůbecký: Akrobatka, 1979

Radomír Kolář: Cirkus, 1980

Radomír Kolář: Pohádka, 1980

Vendelín Zdrůbecký: Matka s dětmi, cca 1980

Radomír Kolář: Den a noc, 1980

A pár fotek z m3 festivalových děl

Anna Hulačová: Godzilla

Nela Keroušová: Kultura a Agrikultura, výsadba jedlých dřevin

Hugo Demartini: Socha pro nádraží v Chebu, 1962

 

Václav Fiala: Znamení

Johannes Macolies: Sloupce

Barbora Fastrová, Johana Pošová: Kentauři

Martin Zet: Gramofon

Philip Topolovac: Eden pod námi

Pár dalších instalací mi uniklo, buď jsem je v tom vedru nenašla,  nebo byly trochu z ruky...  Mapa na webovkách festivalu se totiž ukázala být na displeji telefonu poměrně nefunkční, zřejmě pevně zadaná šířka obrázku, takže se dal zobrazit jen výřez (myslete na to dopředu). 

 

Zajímavé to každopádně bylo, rozšířila jsem si obzory.