Debut české spisovatelky, slibující zábavnou a trochu fantastickou četbu, kde hlavní roli hraje město Jáchymov.
Byli jste někdy v Jáchymově? Já jsem sem v devadesátkách jezdila lyžovat, posléze se mi tohle město připomnělo v krimi seriálu Rapl. Rozmlácené a vybydlené domy v kopci, dole pod ním hotely vzpomínající na někdejší slávu a možná na Marii-Curie Sklodowskou, v okolí památky na tu nejhorší dobu - padesátá léta, kdy se tu ve velkém těžil uran pro potřeby Sovětského svazu. Dřevěné baráky na Mariánské, kde bydleli političní vězni, nápisy Zákaz vstupu, poddolováno. Zvláštní kraj, tyhle Krušné hory.
A právě sem je umístěn děj románu Uranova. Pomineme-li zprvu málo srozumitelný Prolog, začíná kniha v roce 1968, kdy sem přijíždí anglická dívka Angela, která chce využít uvolnění Pražského jara a poznat rodinu svého otce, vojáka, který bojoval ve válce v Anglii a posléze jeho život skončil v jáchymovských uranových dolech. Po příjezdu volá svému snoubenci Henrymu, pak se ale propadne do země, a to doslova. Henry má z toho velké trauma, dlouhé roky každý čtvrtek tráví na hřbitově, kde Angele nechal udělat hrob, trápí ho značné psychické problémy. Po dvaceti letech, po pádu železné opony, mu jeho terapeut poradí, aby se do Československa vypravil a konečně se tak zbavil tíže, kterou s sebou celý život vláčí. Henry poslechne a se svou dlouholetou partnerkou Suzanne vyráží do Jáchymova pátrat po Angele. Nitky vedou do hotelu Sklodowski, který provozuje zvláštní doktorka Estela Hansová, podivné panoptikum pak tvoří personál hotelu a vlastně i jeho hosté, mezi kterými vynikají jaderní chemici pořádající v hotelu každoročně konferenci o jaderné energii. Dozimetry pípají, mák uklidňuje. Hlavní roli má ale Jáchymov, středověké město s temnou minulostí a neútěšnou současností, s lágry i lázněmi, poddolované, rozpadající se a zároveň zářící zelenou radioaktivní barvou uranového skla.
První První polovina knihy mě velmi bavila, je vtipná, originální, velmi dobře se čte. Najdete tu odkazy na různé historické epochy, absurdní humor, chemické vtipy a výborné názvy kapitol. V druhé půlce se ale mix žánrů přesouvá k hororu a paranormálním jevům, objevují se odpudivé entity a nepříjemné postavy, a to je něco, co zrovna nevyhledávám. Proč se boj dobra se zlem neobejde bez trčící ruky a mrtvoslizu, no řekněte? Věc Makropulos kontra záporáci. Poslední třetina knihy mě tak spíše zklamala. Jinak mi takhle kniha připomínala některé knihy Miloše Urbana, nebo možná Murakamiho nebo finské podivno. Vzpomněla jsem si na Přibáňovu knihu Všechno je jen dvakrát, kterou jsem četla shodou okolností loni touto dobou, ta ale byla o třídu lepší. No ale každopádně, pokud tam někde na Západě bydlíte a dokážete ocenit jáchymovský genius loci, příp. máte rádi mix stylů humor-krimi-horor-fantasy, tak Uranovu zkuste, bude Vás to bavit. Já autorku rozhodně hodlám dál sledovat.
Jedno doporučení: než se do knihy začtete, zajděte si do nejbližší pekárny či cukrárny, zaručuju, že během čtení dostanete rozhodně chuť na nějaký zákusek s mákem...
Žádné komentáře:
Okomentovat