Nita Prose: Pokojská

V současné beletrii se začínají stále více objevovat hrdinové s autismem. Nejčastěji jsem je zatím zaznamenala na pozici kriminalista či vyšetřovatel, občas se ale objeví i někde úplně jinde – jako třeba v hotelové branži, což je případ černé komedie kombinované s detektivkou s názvem Pokojská.  

Hlavní hrdinkou knihy je Molly, pokojská v luxusním hotelu, která miluje svou práci. S potěšením dodržuje pravidla, kterými se práce v hotelu řídí, miluje svůj úklidový vozík s čistícími prostředky i svou parádní uniformu. Kolegové ji ale považují za podivínku, která nerozumí humoru a vše bere doslovně. Nesdílejí její nadšení pro motivační školení a dokonce jí po straně titulují Mutantka Molly nebo Robot Roomba. 

Každý den v zaměstnání je pro mě radostí. Pro tuhle práci jsem se narodila. Miluju uklízení. Miluju svůj úklidový vozík a miluju svou uniformu.

Neexistuje nic, co by se vyrovnalo dokonale přichystanému vozíku na začátku každého rána. Takhle podle mého skromného názoru vypadá hojnost darů a krásy. Obsahuje šustivé balíčky delikátně zabalených mýdélek, která voní po květech pomerančovníků, lahvičky šamponů Crabtree & Evelyn, krabice s papírovými kapesníky, ruličky toaletního papíru zabalené v hygienické fólii, vybělené ručníky ve třech velikostech – na koupání, na ruce a místo žínky – a hromady ubrousků k čajovému či kávovému servisu. A v neposlední řadě úklidový set, který obsahuje péřovou prachovku, citronovou leštěnku na nábytek, silně parfemované antiseptické pytle na odpad a působivé množství sprejů s rozpouštědly a dezinfekcí, které jsou seřazené jako vojáci připravení zlikvidovat jakoukoliv skvrnu, ať už kroužky od kávy, zvratky, nebo dokonce krev. Dobře vybavený úklidový vozík je přenosný hygienický zázrak, dokonalý stroj na kolečkách. A jak už jsem řekla, je krásný.

A moje uniforma? Kdybych si musela vybrat, co je lepší, jestli uniforma nebo vozík, nejspíš bych to nedokázala. Uniforma představuje svobodu. Je to dokonalý plášť neviditelnosti. V Regency Grandu ji denně chemicky čistí v hotelové prádelně, která je umístěna ve vlhkých útrobách suterénu nedaleko našich úklidových prostor. Každý den, když přijdu do práce, visí moje uniforma na háčku na dveřích mé uzamykatelné skříňky. Posílají ji zabalenou v přiléhavém igelitu a označenou malou visačkou, na které je černým fixem napsané moje jméno. Je radost ji tam ráno najít, mou druhou kůži – čistou, vydezinfikovanou a čerstvě vyžehlenou, nasáklou vůněmi čerstvě vylisovaného papíru, krytého bazénu a nicoty. Představuje nový začátek. Jako by včerejšek ani dny předtím vůbec neexistovaly.

Když si obléknu uniformu – ne to nevkusné ošacení ve stylu panství Downton nebo klišé králíčka z Playboye, nýbrž oslepující bílou naškrobenou košili s přiléhavou černou sukní (ušitou ze strečové látky pro snadné ohýbání) –, připadám si kompletní.

Jakmile jsem připravená, cítím se sebejistější, jako bych najednou věděla, jak mám mluvit a co dělat, alespoň většinou. Avšak poté, co si uniformu na konci dne zase svléknu, se cítím nahá, nechráněná a neúplná.

V osobním životě Molly právě prožívá náročné období - babička, která se o ni celý život starala a vychovávala ji, zemřela před devíti měsíci. Byla to ona, která se snažila naučit Molly chápat svět a sociální situace, vše ji trpělivě vysvětlovala. Babiččinu pomoc by Molly ocenila zejména v den, kdy našla v hotelovém pokoji mrtvého pana Blacka, velmi bohatého hosta. 

Přešla jsem k druhému stolku u postele, kde byl telefon, a zavolala na recepci.
„Regency Grand, recepce. Co si přejete?“
„Dobré odpoledne,“ prohlásila jsem. „Nejsem host a obvykle o pomoc nevolám. Tady Molly, pokojská. Jsem v podkrovním apartmá čtyři sta jedna a řeším velmi neobvyklou situaci. Problém, který není tak úplně běžný.“
„Proč voláte na recepci? Zavolejte na úklid.“
„Jsem z oddělení úklidu,“ zvýšila jsem hlas. „Mohli byste prosím uvědomit pana Snowa, že je tu host, který je trvale indisponován?“
„Trvale indisponován?“
Proto je vždy nejlepší vyjadřovat se v každé situaci přímo a jasně, ale musím přiznat, že jsem v tu chvíli přechodně ztratila hlavu.
„Je dočista mrtvý,“ dodala jsem.

Pokojská Molly, která je pro běžné návštěvníky neviditelná a kterou nikdo nebere vážně, je najednou důležitým svědkem. A co víc, kvůli svému zvláštnímu chování se brzy ocitne v hledáčku policie a nakonec je z vraždy také obviněna. Podaří se jí zvrátit vyšetřování anebo opravdu skončí za mřížemi? Co myslíte? 

  

 

Pokojská je velmi vtipný román. Humor knihy těží z typických autistických situací, kdy hlavní hrdinka špatně interpretuje některé interakce, nechápe význam slovních spojení, neumí přečíst řeč těla, nedokáže odhalit ironii či nadsázku. Ač se v knize žádná diagnóza neobjevuje, je pravděpodobné, že Molly má buď sociální komunikační poruchu, nebo Aspergerův syndrom. Je to ale zároveň velmi milá a originální mladá žena, která si svými postoji a chováním rychle získá čtenářův respekt. Baví Vás její pokusy o navázání vztahu, žasnete nad vynalézavostí hotelových kolegů zneužívajících její naivity, zajímají vás odskoky do rodinné historie.  Humor ve spojení s osvětou a s trochou toho zločinu, to zabírá (minimálně na mě) dokonale. 

 

Pokojská je debutem kanadské autorky Nity Prose, původně redaktorky v nakladatelství. Její prvotina se vyšvihla do čela bestsellerových žebříčků, skórovala v New York Times nebo v Sunday Times. Připravuje se i filmová verze, hlavní roli si zahraje herečka Florence Pugh známá z Malých žen.

Děkuji knihkupectví Neoluxor za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 100%

Nita Prose: Pokojská

• Nakladatel: Ikar
• Edice: Edice světový bestseller
• EAN: 9788024948324
• ISBN: 978-80-249-4832-4
• Originál: The Maid, 2022
• Překlad: Zvěřinová, Zdeňka
• Popis: 1× kniha, vázaná, 336 stran, česky
• Vychází 26. 08. 2022