Petr Stančík patří k mým oblíbencům. Miluju jeho Péráka a Mlýn na mumie, bavilo mě i Andělí vejce a naposledy jsem se zasmála u Nulorožce.
Nicméně Pravomil mé pozornosti nějak unikl - v centru mého zájmu se objevil poté, co jsem objednala lístky na stejnojmenou divadelní inscenaci v Divadle v Dlouhé. A tak jsem zarezervovala v kníhovně a doufala, že se kniha uvolní dřív, než půjdu do divadla. Stihlo se to tak tak a knížku jsem dočítala v noci před představením.
Pravomil je tentokrát trochu jiná kniha, než jsem čekala, jedná se o příběh inspirovaný skutečným válečným hrdinou plukovníkem Pravomilem Reichlem. S ním procházíme pohnutými českými dějinami uplynulého století, což je tedy nečekaná a hrdinská jízda, téměř ve stylu stoletého staříka.
Pravomil se narodil v roce 1921 (ve stejný den jako já, 31. ledna, takže mi byl hned sympatický), dětství prožil v malém městě, studoval lesnickou školu v Písku - a během třicátých let prožil i svou první (a osudovou) lásku. Po tragické smrti své Tinky se rozhodl, že bude bojovat v zahraniční československé armádě, byl ale zatčen nejprve Maďary a potom Sověty a skončil v sibiřském gulagu. Z pekla na zemi ho dostal Heliodor Píka, který mu zprostředkoval přijetí do vznikající Svobodovy armády. V rotě kapitána Otakara Jaroše se Reichl zúčastnil bojů o Kyjev i Dukelské operace, byl opakovaně zraněn a získal i válečná ocenění. Po válce odešel do západního Německa, po návratu do Čech se zapletl s dvěma agenty provokatéry a byl zatčen a posléze odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Prezident Beneš odmítl rozsudek podepsat a tak byl trest smrti změněn na doživotí. Pravomil si ho odpykával v krušnohorských uranových dolech, po pěti letech se mu podařilo uprchnout a odejít do USA, kde vystudoval a pořídil si rodinu. Po sametové revoluci se vrátil do Čech, kde jeho příběh také končí. V roce 2002 vzal spravedlnost do svých rukou: rozhodl se vlastnoručně potrestat bývalého prokurátora Karla Vaše, který v zinscenovaném procesu nechal popravit již zmíněného Heliodora Píku a kterého se ani v obnoveném polistopadovém procesu nepodařilo dostat za mříže. V den, kdy se měl atentát uskutečnit, ale Pravomil umírá na infarkt myokardu. A právě oním atentátem je celá kniha rámována - poté, co je mrtvý Pravomil Reichl nalezen s pistolí v ruce v pokoji Karla Vaše, se Vašova dcera vydává po Reichlových stopách. Dovedou ji k jeho deníkům, ze kterých je kniha prakticky složena a ze kterých mimo jiné zjistí, co byl její otec zač.
Knihu tak tvoří krátké kapitoly, deníkové zápisy. Velká část je jich věnovaná popisu historické situace a souvislostí, většinou s vypravěčovým komentářem. Je to docela poučné a edukativní, zjistíte, co se dalo pořídit za potravinové lístky, jak lidé vnímali Mnichov, okupaci, osvobození...
Británie a Francie po napadení Polska vyhlásily Německu válku.
Na jednu stranu mě to štve: Československo mělo s Francií smlouvu, že bude-li jeden vojensky napaden, přispěchá mu ten druhý na pomoc. Francouzští generálové u nás byli pečení vaření, kupovali jsme francouzské zbraně. Sotva však začalo jít do tuhého, Daladier Hitlerovi v Mnichově podepsal odstoupení našeho pohraničí. A když nás Němci obsadili úplně, galský kohout ani nezakokrhal.
Zato s Polskem Francouzi žádnou smlouvu neměli, a tomu na pomoc přišli. Nejspíš proto, že je větší.Ale hlavní je, že velmoci konečně přestaly Hitlerovi ustupovat. Zatímco německá armáda bojuje na východě s Polskem, Francouzi vtrhnou do Ríše od západu a Angličané se vylodí na severu. Německo bude do měsíce poraženo a v Evropě znovu zavládne mír!
...
Náš parlament i senát se nechaly „státním presidentem” Háchou rozpustit tak snadno jako šumák ve sklenici vody. Je nabíledni, že demokracie se hodí jen do lepších časů. Když je zle, zadře se hůř než motor bez oleje. Konečně začínám chápat, proč ve starověké Spartě měli dva krále: jednoho pro mír a druhého pro válku. Podle fašistického mustru byly veškeré politické strany zrušeny a zřízeno jediné povolené hnutí zvané „Národní souručenství”. Pan Obrteloun už nosí jeho odznáček zapíchnutý do svého klobouku z tvídu se vzorem kohoutí stopy. Kde jenom ty odznáčky pořád bere?
Zajímavější jsou ale samozřejmé osobní vzpommínky a postřehy, které jsou psány velmi poetickým jazykem, navíc jsou občas lehce fantaskní:
Když včera jeden starý sekáč viděl zápasit s kosou, slitoval se nade mnou a za balíček tabáku do fajfky mé naučil, jak na věc. Za prvé, ve vedru žnec nesrní vypít ani kapku vody. Od svítání až do soumraku jediné hlt čisté kořalky každou hodinu. Veškerou vodu, a to i v podobě polévky, čaje, piva nebo vína, až večer po práci. Jedině tak se nebudu potit. Za druhé, kosa se rukama drží, ale ruce s ní nehýbou. Otáčí se otáčením celého trupu, protože kosa musí s tělem srůst jako další končetina. Za třetí, duše kosy tkví v její patě, tam, odkud železo přechází do dřeva. Ne ve špičce, ani v ostří, ale v patě, to si zapamatuj. Držel jsem se staříkových rad a umění žnout mi přešlo do krve.
Sibiř, pondělí 11. srpna 1941
První den jsme se skrz vrstvu zmrzlé půdy propálili a prokopali do boku mamuta. Na petrolejovém vařiči si opékáme kousky mamutího bůčku, stavíme stany a jdeme spát. Další den jsme mezerou mezi vylomenými žebry pronikli do hrudníku a teď se podél páteře prokutáváme směrem k lebce. Dnes spíme v mamutovi. Třetí den: Máme je! Dva obrovské kly měří na délku asi dva a půl metru a dohromady váží přes sto dvacet kilo. Levý je v perfektním stavu, pravý má ulomenou špičku a je napůl prožraný hnilobou, ale i tak je to úspěch přímo mamutí. Haha. Nakládáme na sáně kly a tolik mraženého mamutího masa, kolik uvezeme. Nejlepší je prý chobot nadívaný sekanou mamutinou. Šťastně se vlečeme zpátky do tábora.
Stančíkovo zpracování Pravomilova příběhu je stejně jako jeho další knihy velmi půvabné, snivé, psané skvělým jazykem, v tomto případě navíc prodchnuté velkými pojmy jako je láska, vlastenectví, pravda, smysl pro povinnost, zločin a trest. Možná se dá občas použít slovo patetické? K tomu si ale doplňte černý humor a jak je u Stančíka zvykem, tak taky erotiku a gurmánství. Není to tak rozverné, jako některé Stančíkovy předchozí knihy byly, ale čte se to stejně skvěle, navíc ten pocit, že i v našich dějinách se dají najít superhrdinové... Určitě se u čtení zasmějete, stejně tak ale i dojmete.
Hodnocení: 100%
Petr Stančík: Pravomil aneb Ohlušující promlčení
- Nakladatel: Druhé město
- EAN: 9788072278640
- ISBN: 978-80-7227-864-0
- Doporučená prodejní cena: 359 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 398 stran, česky
- Rozměry: 13 × 19 cm
- Rok vydání: 2021 (1. vydání)
Petr Stančík, Pavel Baďura, Tomáš Dianiška
Pravomil
Jak oproti tomu obstála Dianiškova inscenace v Divadle v Dlouhé? No, upřímně, je to jiné, než kniha. Dianiška musel hodně vybírat, které příhody a kapitoly do představení zařadit, trochu zjednodušoval a narovnával - např. prokurátor Vaš se v knize objevuje až jako souputník v Rusku, v divadle vyrůstá ve stejné vesnici, jako Pravomil. Mnohem větší pozornost je také věnována postiženému Jardovi Baterkovi (a nevím, jestli je to šťastné). Ty nejděsivější kapitoly z gulagu a komunistického lágru jsou na jevišti uvedeny v jakési nadsázce a s černým humorem, ale nevycházejí úplně dobře (viz přírodovědný film o životě tučňáků).
I Pravomil Reichl byl v divadle jiný - trochu jako Jindra Dušín, asexuální, spravedlivý (zřejmě s ohledem na budoucí studentské publikum). Představení ale zase výborně doplňovala živá hudba, výborná výprava a scéna, a i herecké výkony byly skvělé. Dianiška si umí vybrat předlohu a připomínat postavy a příběhy, které by jinak zůstaly zapomenuté (viz Zdena Koubková v Transky, body, vteřiny, Věra Špinarová, holčička z kovové koruny v Mlčení bobříků, Vlasta Burian atd.) a tím pádem mu i za Pravomila patří díky. Je to depresivní a temné, ale stojí za to to vidět.
Premiéra: 18.3.2023 | 2:25
Dramaturgie: Pavel Baďura. Výprava: Lenka Odvárková. Hudba: Matej Štesko. Hudební nastudování: Milan Potoček. Pohybová spolupráce: Marek Zelinka. Režie: Tomáš Dianiška.
Hrají: Pavel Neškudla, Jan Sklenář, Štěpánka Fingerhutová, Čeněk Koliáš, Samuel Toman, Tomáš Turek, Miroslav Zavičár, Magdalena Zimová, Milan Potoček, Martina Fialová / Kateřina Jirčíková, Pavel Lipták / Martin Matejka, Tomáš Makovský / Jiří Nedbal...; ze záznamu Jan Vondráček
Adaptace románu inspirovaného skutečným osudem hrdiny, který ovlivnil události a životy celých generací. Pravomil se zrovna zamiloval. Kromě své dívky miluje i svou vlast a pro obě je ochoten rvát se na život a na smrt. Spravedlnost, pravda a láska to u nás nikdy neměly jednoduché a tak se Pravomil vydává na úžasný a naprosto nepředvídatelný výlet po dějinách moderního světa...
Hodnocení: 90%
Žádné komentáře:
Okomentovat