Stránky

sobota 22. června 2024

Tomáš Etzler: Novinářem v Číně. Co jsem to proboha udělal? (audio)

Tomáše Etzlera, českého novináře, mám na FB ve sledování už řadu let. Nemohlo mi tedy uniknout, že před několika lety začal připravovat svou knihu, která slibovala zážitky z Říše středu. Kniha vyšla v roce 2021 v době covidové pandemie, v tom období jsem ale nějak neměla chuť se do knížky pouštět. Nedávno jsem zjistila, že existuje audiokniha, a to dokonce načtená samotným autorem. Zajásala jsem, protože tenhle žánr mě v audio podobě baví nejvíc. Kapitoly, které na sebe nutně nemusí navazovat, rozmanitá témata, to je ideální potrava pro uši při jízdě v autě, na procházce nebo při úklidu. Svérázný autorův hlasový projekt se navíc líbil i synovi Bartolomějovi, který jinak mívá k některým interpretům výhrady, a tak nás Tomáš Etzler provázel na četných červnových přejezdech autem.


Kniha nás vrací do druhé poloviny nultých let, odehrává se v letech 2006 až 2009. Již v prologu autor čtenáře seznamuje s důvody, které ho po úspěšné a mnohaleté kariéře v americké CNN vedly k přesunu do Pekingu. Byl za tím vztah s švýcarskou novinářkou Barbarou a touha se po čtyřicítce konečně usadit a založit rodinu. Upřímně řečeno, poté, co jsem knihu vyposlechla, si vůbec nejsem jistá, že by lidé jako Tomáš Etzler měli vůbec na nějaké zakládání rodiny pomýšlet. Pokud jste workoholik, pro svou praci žijete, obětujete jí všechno a rodina je pro vás někde na třetí koleji (zmínky o manželce a dětech se v knize dají spočítat na prstech na rukou), je podle mě poměrně sobecké se do něčeho takového vůbec pouštět.

Autor se tak v Pekingu ocitl vlastně náhodou, předtím působil jako produkční CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu. Do Číny se vypravil za Barbarou, která tu měla práci pro švýcarskou televizi. Aby se uživil a získal novinářská víza, pracoval nejprve pro manželku jako kameraman a posléze se stal prvním stálým zpravodajem České televize v Číně. V Pekingu nikdy předtím nebyl, podnikl tam jen krátký, v podstatě turistický výlet, při kterém ho nadchl masivní rozvoj města před olympiádou a také skvělá gastronomie. Později si mnohokrát vyčítal, že se o to, kam jede a jak to tam funguje, nezajímal víc, protože by si svůj přesun pravděpodobně rozmyslel. Až na místě zjistil, že v Pekingu prakticky neexistuje žádná kultura (sbohem koncerty vážné a rockové hudby), že tu nejsou podmínky pro sportování (sbohem lezení na stěně), že Peking je po většinu roku zahalen do zdraví škodlivého smogu a že míru znečištění životního prostředí v Číně si nikdo z nás neumí ani představit. O tom, že je veškerý život v zemi kontrolován komunistickou stranou a policií nemluvě.



Pobyt v Číně mu ale na druhou stranu přinesl spoustu zajímavé práce a adrenalinu. Dostal se k mnoha přelomovým událostem, zažil a pokrýval např. Olympiádu v Pekingu v roce 2008, včetně souvisejích věcí, jako bylo stavba Pekingského národního stadionu Ptačí hnízdo, brutální, až vojenská příprava malých sportovců, nebo vynesení olympijské pochodně na Mt. Everest. Mapoval obrovské zemětřesení v Sečuánu v roce 2008, které za sebou nechalo desítky tisíc mrtvých a odhalilo obrovskou korupci při stavbě škol, kde zahynuly tisíce dětí. Přinesl reportáž o obrovské sněhové bouři, která na několik dnů paralyzovala život v zemi. Podařilo se mu točit s čínskými hackery, jeho touha natočit ilegální převádění severokorejských uprchlíků vedla také k jeho zatčení čínskou státní bezpečností a následné hrozbě vyhoštěním. Podrobně se věnoval tématu sezónních dělníků, kteří se jako námezdní síly nejvíc podílejí na čínském hospodářském zázraku. Desítky milionů jich opouští své domovy a rodiny, přesouvají se po celé obrovské zemi, staví silnice, železnice, budují města a přehrady, to vše za minimální mzdu, bez pracovně právní ochrany, v primitivních podmínkách. Osobně se mi velmi dotkla kapitola věnovaná únosům lidí s mentálním postižením a jejich využívání k otrocké práci v dolech. (O dětech s postižením v Číně natočil posléze Etzler film Nebe - zatím jsem neměla odvahu si ho pustit). Etzler navštívil jak nejhůře znečištěné oblasti, kde celé vesnice vymírají na rakovinu, tak oblasti s krásnou přírodou v podhůří Himaláje, kde zase probíhá násilné přesidlování nomádů do nově budovaných sídlišť.



Já sama jsem v roce 2004 strávila skoro měsíc cestováním po Číně a musím říct, že dojmy, které jsem si odtamtud odvezla, se v mnohém shodují s postřehy, které Tomáš Etzler ve své knize nabízí. Neúcta k životu jednotlivce, absolutní moc komunistické strany, všudypřítomnost uniforem, nadřazenost Číňanů vůči cizincům. Svérázný přístup k památkám - ty se tu neopravují, ale zbourají a postaví znovu, celé historické čtvrti musí ustoupit nové výstavbě. Pamatuji si na velkou bídu na venkově a zároveň na obrovské měřítko nových staveb (byli jsme mimo jiné na Třech soutěskách). Smog v Pekingu, přeplněné vlaky, právo silnějšího na ulici a v dopravě.

Co se týče novinářské práce, tak tohle byla zajímavá část knihy, protože Tomáš Etzler v Číně pracoval nejen jako korespondent, ale také jako producent, novinář a kameraman, fungoval jak pro Českou televizi, tak externě pro CNN a příležitostně i švýcarskou televizi. Řešil i veškeré technické otázky týkající se natáčení a přenosu dat. Ve stejné době (září 2008) ostatně jako první Čech získal cenu Emmy za aplikaci satelitních přenosů pomocí technologie BGAN (zařízení, které umožňuje mobilní živé vstupy bez přenosových vozů). Bylo velmi zajímavé poslouchat, jak fungovala spolupráce s místními čínskými spolupracovníky, jak důležitou roli tito lidé hráli pro novináře, který neovládal čínštinu. Až na konci knihy jsem se dozvěděla, že to pro lokální zaměstnance byla vlastně velmi nebezpečná práce, hraničící s vlastizradou (z pohledu čínské policie), proto jsou v knize důsledně označováni přezdívkami, aby nebylo možné je zpětně vystopovat a najít.

Nikdy jsem si neuvědomovala, že práce novináře - zahraničního korespondenta je tak nesmírně fyzicky náročná a vyčerpávající, reportáže vznikají na místech katastrof, v odlehlých oblastech, v prostorách, kde je zakázáno točit a proto je nutné reportáž nasnímat co nejrychleji, rychle ji zpracovat, sestříhat a odeslat (to celé v časovém posunu díky geografii). Tomáš Etzler působil v Číně v zajímavém období - v době, kdy se čínská vláda rozhodla kvůli Olympiádě uvolnit podmínky pro působení zahraničních novinárů a umožnit jim s výjimkou Tibetu točit po celé zemi, navíc v turbulentní době, kdy se toho v Číně opravdu hodně událo. Pobyt v Číně se na něm ale rozhodně podepsal - rozhodil mu zdraví, nastartoval problémy s alkoholem, dodnes se potýká se syndromem vyhoření. V Číně ale přesto zůstal delší dobu - o tom je jeho kniha Novinářem v Číně 2, kterou si asi naordinuji na léto.



Za mě velmi zajímavá kniha, pokud Vás druhá nejlidnatější země světa zajímá, pak pohled českého novináře rozhodně doporučuju.

Hodnocení: 100%


Tomáš Etzler: Novinářem v Číně. Co jsem to proboha udělal? (audiokniha)
  • Nakladatel: Voxi
  • EAN: 8594050434844
  • Doporučená prodejní cena: 449 Kč
  • Interpret: Etzler, Tomáš 
  • Popis: 2× CD MP3, délka 16h 58m, česky
  • Rok vydání: 2022 (1. vydání)

Tomáš Etzler: Novinářem v Číně. Co jsem to proboha udělal?
  • Nakladatel: Vyšehrad
  • EAN: 9788076015838
  • ISBN: 978-80-760-1583-8
  • Doporučená prodejní cena: 449 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 432 stran, česky
  • Rozměry: 15,3 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2022 (2. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat