Stránky

pondělí 15. července 2024

Mikuláš Křepelka, Kamila Zlatušková (ed.): Fušeři

Tak od téhle knihy jsem měla velká očekávání. Na svět jí totiž pomáhala Kamila Zlatušková, česká producentka, scenáristka, dramaturgyně, režisérka a ředitelka festivalu Serial Killer, provozovatelka saunových ceremoniálů, žena, která na co sáhne, v tom je úspěšná. 


V tomto konkrétním případě se rozhodla přesvědčit svého dlouholetého kamaráda Mikuláše Křepelku, toho času ředitele jistého nejmenovaného brněnského hobbymarketu, aby své četné historky z tohoto prostředí, které dosud zprostředkovával jen nepočetnému publiku známých na Facebooku, literárně ztvárnil a knižně vydal. 

V knize autor vystupuje pod pseudonymem Metoděj Holub, kniha se totiž připravovala ještě v době aktivního působení dotyčného na manažerské pozici. Jak se ale z knihy dozvíme,  korporát autora z hobbymarketu vyhodil, takže nakonec nebylo inkognito zapotřebí.



Oficiální anotace, resp. doslov editorky, který jako anotace posloužil: 

Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním žebříčku dostoupal až na ředitelskou pozici a svou frustraci ze světa začal důsledně přepíjet ve svém oblíbeném lokálu U Poutníka. Prostřednictvím razantních ironických šlehů přitom začal svoje postřehy a mikropříběhy z práce zveřejňovat pro skupinku přátel na facebooku. Jeho syrový, vtipný a autentický styl mě tehdy okamžitě zaujal, nadchl a trochu vyděsil, výsledkem je tahle knížka. Jako producentka zároveň vnímám výbušný potenciál, který Fušeři mohou mít v kině nebo na televizní obrazovce. Je to drsné, ale je to vtipné. Tenhle příběh je pravda, tohle se stalo, toto se děje, ať už se vám to líbí, nebo ne. 

Kamila Zlatušková



Kniha mě nalákala, a tak jsem si ji obratem objednala. Bohužel v Alze. Trvalo přes tři týdny, než ji zelený mimozemšťan Alzák sehnal a doručil. A tak jsem si ji nechala až na prázdniny, kdy budu mít čas přečíst tuhle brožurku na jeden zátah, což se mi podařilo včera. Co jsem dostala? Několik stovek mikropříběhů, věnovaných zaměstnancům (a uchazečům o zaměstnání), zákazníkům (a jejich rodinným příslušníkům), policistům a státním úředníkům (z ČOI třeba) a dalším podivným zjevům. Krátké, hutné zápisky, často drsné a vulgární, plné alkoholu, vtipné z mého pohledu spíš méně, než více. Z autora čiší vyhoření (což mi nevadí, jsem zvyklá, zrovna jsem doposlouchala dvě knihy od Tomáše Etzlera) a neustálá chuť na alkohol (což si prý po své kariéře v hobbymarketu splnil tím, že si otevřel vlastní podnik). Je pravda, že jsem se občas, zvlášť ke konci, opravdu zasmála, zdaleka ale ne tolik, jak jsem čekala. 

Pár ukázek:

"Titul zákazník roku ovšem získává pan Luboš, který na nehobbyčejném e-shopu objednal 2 ks korkových špuntů za 6 Kč, čímž dokázal zaměstnat tři až čtyři lidi.
Říkám tuto perličku s korkovými špunty kolegovi, co má na starosti e-shop. No a celý příběh rázem dostává nový rozměr.
Panu Lubošovi se asi špunty od nás nelíbily, nelenil tedy a objednal si tři jiné přímo z e-shop skladu jako zásilku.
A teď to přijde. Po doručení opět nebyl spokojen a volal přímo na centrálu nehobbyčejných marketů do Prahy.
Že mu ty tři špunty všechny propadly do demižónu. Jednoho demižónu. Úplně to vidím. Von je tam, debil, prostě strčil, hmm, propadl, tak zkusím další.
A dožadoval se v Cajzlu informace, jak je z toho demižónu dostane ven.  
Svůj odhad, že tím zaměstnal tři až čtyři lidi, jsem evidentně neomluvitelným způsobem podcenil."

....

"Jsem rád, že na tom zlém světě plném zvratů jsou stále ještě nějaké jistoty. Jednou z nich je naše nehobbyčejná ochranka. Tam je jen otázkou času, kdy zase něco totálně poserou.
A ani jsme nečekali moc dlouho. Dnes opětovně zešikahovali nějakého pána, který zde kradl, ale samozřejmě nekradl, byl čistej jako slovo boží. A následně si u mě na ty kokoty oprávněně stěžoval. Tak jsem se mu omlouval a povídali jsme si a on se mě zeptal, proč ti vagabundi nejsou aspoň nějak slušně ustrojení, tak jsme se na toho nejbližšího blba koukali, jak se tam motá okolo regálu, na sobě špinavý vytahaný triko, ostřížím zrakem pozoruje potenciální zloděje a má u toho rozepnutej punt, šel z něj fakt strach.
No, nedal jsem to a začal se smát, pán se pak začal taky smát, poněvadž se člověk cítí fakt bezpečně, když si ten pitomec neuhlídá ani svůj poklopec."

....

"Taky tady máme takový jako Oscary. A hlavní cenu pro nehobbyčejného internetového mága vyhrává paní Vladimíra, která si přes e-shop objednala 3 kila kravského hnoje, aby nám ho následně poslala nazpět."

....

Ředitel byl hned po ránu čilej: „Metoději, vyjeďte mi statistiku prodeje.“ Hloubavě pak hledí do papíru a náhle se rozzáří: „No, tohle je naprosto úžasná prodejní položka. Zařiďte, ať ji okamžitě dají do pokladní zóny.“ – „Šéfe, to není vhodná položka do pokladní zóny.“ – „Vhodná, nevhodná, ať ji tam hned dají, má úžasné odprodeje!“ – „Fakt bych to nedělal.“ – „A proč jako?“ – „Je to akvarijní rybička za 6 korun.“

...

"Služební cesta se třemi kolegyněmi 50+ má něco do sebe. – O problémech s takzvaným „spodkem“ včetně jeho operací vím už asi úplně všechno.

...

"Stojím před nehobbyčejným marketem. Přijede drahý vůz a nonšalantně zaparkuje kolmo přes dvě místa pro postižené. Z automobilu čile vyskočí rodinka, nikomu evidentně nic není, všichni zdraví jako řípy, minimálně po fyzické stránce, jak se následně ukáže. Jejich asi pětiletý letý synek přikročí k jednomu betonovému květináči, které máme osázené před obchodem, a přímo přede mnou se do něj za potlesku zploditelů vychčije.
Některý lidi jsou hrozný kundy."

Inu, jak píše jedna čtenářka na Databázi knih: Jestli je to podle pravdy, tak je to hrůza.

Přemýšlela jsem, čím to je, že mě to oproti očekávání tak málo pobavilo - a přišla jsem na to. Je to tím, že taky pracuju s lidma. Za  léta své praxe v HR ve státní správě a samosprávě bych dala dohromady historky stejně dobré, resp. spíš lepší. Jenže narozdíl od autora chci ve svém zaměstnání dožít v klidu do důchodu (a taky si toho, bohužel, moc nepamatuju a zapisovat si mě nenapadlo včas - narozdíl od kolegy Ondřeje, který se na papírové výstupy našich kolegů zavedl speciální nástěnku). Lidi jsou prostě lidi... (já teda říkám jelita a Ondřej pacienti). Takže je vlastně fajn, že ta kniha vznikla, je to minimálně svědectví o době:-) A já se už nikdy nebudu v OBI nebo v Bauhausu cítit jako dřív... 

Jo a mimochodem, víte, co je na knize (krom obsahu) taky ještě divného?  Ilustrace. Ty má totiž na svědomí AI (umělá inteligence). Tak mrkněte. (A hlavně: nezkoušejte, prosím, v hobby marketu někdy krást).



Hodnocení: 70%

Mikuláš Křepelka, Kamila Zlatušková (ed.): Fušeři
  • Nakladatel: Větrné mlýny
  • EAN: 9788074434839
  • ISBN: 978-80-7443-483-9
  • Doporučená prodejní cena: 299 Kč
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 167 stran, česky
  • Rozměry: 10,5 × 20 cm
  • Rok vydání: 2024 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat