Jedu pár dní na Šumavu, co si vezmu s sebou ke čtení? No přece něco aktuálního, takový horor Petry Klabouchové s názvem Ignis fatuus, aneb hit letošního horkého léta, to by mohlo být to pravé! Pořídila jsem a vyrazila na Železnorudsko. Tam jsem knihu otevřela, pak jsem se podívala na mapu, aby našla lokalitu, kde se to odehrává - a usoudila, že se raději budu bát až doma.
Doma jsem se ovšem bála pěkně:-) Ignis fatuus byl pro mě překvapivým objevem. Připravte se na poměrně temný horor, který probíhá v několika časových rovinách, nejdéle ale v době reálného socialismu, kdy je Šumava zadrátovaná, bývalé vesnice padly za oběť cvičné střelbě československé armády, bez propustky se k hranicím nelze ani přiblížit a všude se pohybují pohraničníci se psy. Právě v této době, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, přijíždí na Šumavu speciální expedice složená z několika vědců různých oborů. Navzájem se neznají, mají krycí jména a jejich úkolem je zkoumat zvláštní jevy, které se v této části pohoří vyskytují po staletí - světelné jevy, ohnivé koule, bludičky, beztělce, časové smyčky, oživlé mrtvé apod. Zavání to lidovými pověrami? Rozhodně. Všemocná strana ovšem tvrdí, že by se mohlo jednat o speciální zbraně, které zlotřilí kapitalisté na druhé straně hranice testují. Cílem vědecké výpravy je zakázané území kolem řeky Křemelná prozkoumat, a tak se do neprostupné krajiny temných hvozdů vydávají radioložka Gama, geodet Skála, psychiatr Dušan, hydrometeorolog Klement a botanička Květa. Co je tam čeká? Jsou to všechno jenom pověry, které se dají vědecky vysvětlit nebo jsou za tím opravdu nějaké podivné hry? A kdo je vlastně hraje?
Tak tohle je fakt jízda, která vás protáhne historií Šumavy od Keltů, přes Slovany, německé osídlení, krvavý poválečný odsun, zakázanou zónu v době socialismu, kdy tu umírali ti, co se pokoušeli utéct za hranice, až do současnosti (Ivan Roubal!). Mísí se tu skutečné šumavské reálie (doktor jezdící za pacienty na koni, zvěrstva pohraničníků) i méně známé informace (existence Psychoenergetické laboratoře při VŠCHT, která se zaměřovala na paranormální jevy - PEL), to vše s pověrami, legendami, pověstmi a pohádkami. Nikdy mě nenapadlo, že je Šumava tak temný kraj s tak ponurou historií... Většina postav má k tomuto území nějaké vazby z minulosti, byť si je často ani neuvědomují, velkou roli hrají i okolnosti dané dobou. Líčení samotné expedice je dost drsné a děsivé, není nouze o brutální scény (Kristovy oči, lov koloucha), musela jsem si při čtení dávat i pauzy, jak autenticky to na mě působilo, naštěstí jsou tyto části prokládány dokumenty ze spisů, které dané jevy uvádějí do kontextu. Bavil mě jazyk, který se přizpůsoboval tomu, kdo v danou chvíli promlouval, pomáhalo to vytvářet atmosféru. Jak horory obecně moc nemusím, tak tohle mě zaujalo, asi proto, že se nejednalo jen o nechutné násilí, ale i umně propletený koncept, který měl na konci dokonce i částečně logické vysvětlení a nešel nikam do ztracena, což oceňuji. Měla jsem sice občast trochu problém se v postavách zorientovat (inu, dvoudušníci), ale dalo se to překonat. Od Petry Klabouchové jsem zatím nic nečetla (byť Za severní zdí na mě doma čeká už od vánoc), to teď budu muset napravit.
Potáhnou, i voni vocaď jednou potáhnou jak namydlení, stejně jako všichni ti před nima. Sevře rty a v mysli mu vytane tvář jeho táty. Nemohl je vystát, chudák. Vždycky mu naběhla žíla na čele a máma se ho marně snažila uklidnit. Hladila ho po rukou ztvrdlých dřinou v těch jeho milovaných lesích. „Vašku, mysli na to svoje srdíčko. Víš, co říkal doktor.“ To pak otec obvykle bouchl pěstmi do stolu, až nadskočily talíře, a přísahal, že až ti hajzlové odsud pomašírujou, tak jak mu felčar chlast zakázal, stejně otevře tu starou flašku borovičky, co zakopal před barákem pod jabloní, když se s mámou brali, a vypije ji až do dna. Jenže se nedočkal. Ani táta, ani ten barák. Rozstříleli ho jako všechny ostatní domy v zabraných osadách kolem. Dělali si z nich cvičný cíle. Když ho táta viděl naposledy, už jeho rodný dům neměl okna ani přední zeď, ve štítu černá díra po střele z tanku. Postavil ho kdysi vlastníma rukama, cihlu po cihle, praděda Václav. Venca. Vždycky Venca, už odnepaměti si to jméno posílali dál, generaci za generací. Pak to tu vojáci srovnali se zemí všechno, usedlosti, seníky, kapličky. Prej aby se jim v nich nemohli schovávat záškodníci, kopečkáři. Zbyla jen divně tichá mlha nad podmáčenými loukami. Zmizela i tátova jabloň. Jenom ta flaška borovičky tam ještě někde leží zakopaná. A čeká, až potáhnou.
...
Muž za volantem naposledy natáhne kouř z vyhasínajícího oharku a spolu s ním nechá plout vzduchem, nakyslým pachem několika desítek rozespalých mužských těl, vzpomínku na svou starou mámu. Ta vždycky říkala: „Těch dobrejch a poctivejch, těch se tu zlo chytá nejvíc. A drží se jich, hochu, dokud mají života v těle. A víš proč? Protože ho tu bylo tolik, že se ani nestihlo vsáknout. Už ani ta země ho nechce. Stejně jako ty mrtvý v lesích a slatích, ty taky nikdo nepohřbil, křížek neudělal. Tak tu čekají na další lidskou duši, velkou, rozbolavělou, co má vrátka otevřená. Protože do těch ostatních, ztvrdlých, se dostat neumí. Tady musíš bejt, hochu, ňákej chlap, tvrdej jako ty hraniční kameny, abys vydržel.“
Sama autorka o knize řekla: "Po knize U severní zdi jsem si chtěla trošku víc hrát s fantazií, vyzkoušet sílu slov a zjistit, jestli dokážu čtenáře svým psaním i vystrašit. A zda se ještě dneska umíme bát dávných tajemství, která děsila naše předky po celé generace. Dlouhá léta jsem sbírala tajemné příběhy ze své rodné Šumavy, a tak se pomalu začal rodit tento mysteriózní horor, který chce být něčím víc než jen pohádkou pro dospělé."
Petra Klabouchová (* 20. srpna 1980, Prachatice) je česká spisovatelka a novinářka. Ohlas vzbudila její kniha U severní zdi, která se zabývá málo známým tématem z padesátých let minulého století, ženskými vězenkyněmi a jejich pohřbenými dětmi z Ďáblického hřbitova v Praze. Působí také jako hudební manažerka nezávislých rockových umělců v Evropě a USA, kde se zabývá organizací živých koncertů a hudební produkcí. Čtenářům doporučuji rozhovor s ní na stránkách podcastu Literární tlachání (příp. samozřejmě i samotný podcast). Z recenzí stojí za přečtení ještě i ta od Aleše Palána v Lidovkách.
Hodnocení: 95%
Petra Klabouchová: Ignis fatuus
- Nakladatel: Host
- EAN: 9788027520459
- ISBN:978-80-275-2045-9
- Doporučená prodejní cena: 429 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 358 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2024 (1. vydání)
Krásná a poutavá recenze. Ale knihu si radši nepořídím, nervy mám jen jedny 🙂.
OdpovědětVymazat