O Africe má každý z nás nějakou představu. Někdo čerpá z dovolené v Egyptě či Tunisku, jiný býval fanouškem Rallye Paříž Dakar, další v mládí hltal knížky Hanzelky a Zikmunda. A co třeba idylické safari a lvice Elsa? Oproti tomu otec mé spolužačky pracoval v osmdesátých letech v Libyi, v době, kdy tam dopadaly americké rakety. A rodinný přítel jiné spolužačky zase prožil pochod smrti v Angole. Pro mě Afriku dlouho představovali hlavně studenti tmavé pleti, kteří obývali stejnou vysokoškolskou kolej, rozhazovali kolem sebe peníze svých bohatých rodin a předháněli se, kdo z nich bude mít krásnější a blonďatější přítelkyni. Budoucnost černého kontinentu? Pak jsem navštívila Madagaskar, jednu z nejchudších zemí na světě, krátce na to shlédla jeden z nejděsivějších filmů v mém životě, Hotel Rwanda, a zjistila, že o tomhle světadílu nevím vlastně vůbec nic...
Pokud si chcete své představy o Africe trochu korigovat, příp. je doplnit, nabízím skvělou možnost - nejnovější knihu Tomáše Zmeškala, nazvanou Sokrates na rovníku (podtitul: rodinné reportáže). Tomáš Zmeškal je český spisovatel, který v roce 2008 oslnil svou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem. Má za sebou pohnutý život - narodil se české matce a konžskému studentovi, vyrostl jen s matkou, jeho vzhled v komunistickém Československu musel budit hodně pozornosti. V 80. letech emigroval do Velké Británie, kde vystudoval obor Anglický jazyk a literatura na King´s College, University of London. Pracoval jako odborný asistent na Universitě Karlově, dále jako lektor, překladatel, tlumočník a pedagog na SŠ. V současné době vede kursy tvůrčího psaní.
(web autora)
Kniha Sokrates na rovníku je dokumentem, sbírkou poznámek, deníkem - mapuje pátrání Tomáše Zmeškala po vlastním otci. Otce totiž nikdy nepoznal, přerušil studium a odešel ze země ještě předtím, než se Tomáš narodil. Matka odmítla přestěhovat se do Konga i vydat syna k výchově, a tak otec definitivně zmizel z jejich života.
"Matka o otci nikdy nemluvila. O věcech, které nemohla zvládnout a které přesahovaly její síly, má matka nikdy nemluvila. Teprve mnohem později, když jsem vyrůstal, jsem s ohromením zjišťoval, že si matky mých spolužáků a kamarádů povídají mnohem víc a častěji o čemkoliv a s kýmkoliv a že málomluvnost mé matky není pravidlem, ale výjimkou. Má matka nikdy a o ničem příliš nehovořila a bylo jen několik věcí, o nichž, při své dokonale introvertní povaze, byla čas od času hovořit schopna. Ráda například vyprávěla o psech, o květinách, detektivkách a později ve stáří o vědecko-fantastických filmech a románech, které si k mému překvapení zamilovala. ... V tom, o čem ráda mluvila, se můj otec nevyskytoval, stejně jako se tam nevyskytoval třeba fotbal nebo vážná hudba, náměty, které zcela ignorovala. ... Kdyby se narodila dnes, pravděpodobně by se mělo za to, že trpí sociální fóbií. Úzkost a trvalé napětí, které ji na veřejnosti nikdy neopouštěly, by tomu možná i nasvědčovaly. Tenkrát se ale chování naštěstí takto neposuzovalo, a proto na mé mámě nebylo nic neobyčejného."
Otec jako takový Tomášovi, až na období puberty, nikdy nechyběl, ale přesto syn cítil, že by ho měl najít, zjistit, zda existuje nějaká jeho další rodina. Matka v pátrání nápomocna moc nebyla, socialistické úřady jakbysmet. Ani během pobytu v Anglii pátrání moc nepokročilo. Svou roli tu hrál i samotný osud Konga, kde se autorův otec narodil.
Kongo, země v centrální Africe na stejnojmenné řece, se původně jmenovalo Svobodný stát Kongo a bylo osobním vlastnictvím belgického krále Leopolda II., který tuto zemi získal v roce 1885 na konferenci v Berlíně. Jeho vláda byla brutální, cílem bylo vytřískat z přírodních zdrojů země, co nejvíce. Místní obyvatelstvo bylo krutě terorizováno, odhaduje se, že zahynulo více než 10 milionů obyvatel (!). Mezinárodní vyšetřovací komise v letech 1904-05 potvrdila nelidské zacházení s domorodci a Leopold II. se musel své kolonie (za tučné odstupné) vzdát ve prospěch Belgie. Země byla přejmenována na Belgické Kongo, poměry v zemi se trochu zlepšily, ale i nadále byla země kolonií a zdrojem belgického bohatství. Belgičané tuto dobu považují za nejlepší období v dějinách země a osamostatnění kolonie v roce 1960 špatně nesou dodnes. Kongo se po osamostatnění přejmenovalo na Kongo-Leopoldville, resp. Kongo-Kinshasa (od roku 1964 Demokratická republika Kongo), to proto, aby se odlišilo od sousedního Francouzského Konga, které přijalo název Kongo-Brazzaville. Politické osamostatnění začátkem 60. let vystřídala několikaletá politická krize, kdy se střídaly vlády a vraždili prezidenti. V roce 1965 převzal moc generál Mobuto, který se stal diktátorem na dlouhá desetiletí. Bobutu zestátnil průmysl, zpronevěřil miliardy dolarů a zemi přejmenoval na Zaire. Po pádu Sovětského svazu ochladla podpora ze strany USA a země byla zralá na reformy. Země se navíc otevřela uprchlíkům ze sousední Rwandy, kde v té době vypukla genocida. Začala občanská válka, první válka v Kongu (1996-7). Mobutu byl nucen uprchnout ze země, prezidentem se prohlásil Laurent-Désiré Kabila, stát se znovu přejmenoval na Demokratickou republiku Kongo. Potřebné uklidnění poměrů to ale nepřineslo, v roce 1998 vypukla druhá válka v Kongu, která trvala až do roku 2003. Tato druhá válka si dle odhadů vyžádala 3,8 milionů obětí (spolu s první válkou kolem 5 milionů). Většinu tvořili civilisté, příčinou úmrtí byly hlavně nemoci a hladomor. Druhá konžská válka se stala nekrvavějším konfliktem od druhé světové války. Miliony lidí uprchly do sousedních zemí. Poměry se uklidnily až v roce 2006, kdy proběhly první svobodné volby od roku 1960.
(zdroj: wikipedie a Sokrates na rovníku)
V roce 2006, po ukončení válek, začala další etapa hledání ztraceného otce. Zmeškal se obrátil na Červený kříž, ale byrokracie této organizace ho odradila. A tak se začal chytat každé stopy - seznamoval se s Afričany, žijícími v Praze, navštěvoval filmové festivaly věnované Africe, rozdával své vizitky úředníka ministerstva vnitra, kde se dalo. Uvědomoval si totiž, že pokud má svého otce či jeho rodinu najít, je to asi vzhledem k otcově věku věku poslední šance. Rozhodl se, že do Afriky odjede, nakonec to ale překazila matčina nemoc a pátrání opět uvázlo na mrtvém bodě. V roce 2010 Zmeškalovi zemřela matka a následně získal literární stipendium na pobyt v Bruselu, v zemi, která Kongo kolonizovala. Zmeškal tu navštívil adresu, kde jeho otec v šedesátých letech pravděpodobně pobýval a seznámil se i s největším znalcem Konga, spisovatelem Davidem Van Reybrouckem, který mu zprostředkoval další kontakty na konžské politiky a intelektuály. V roce 2010 se během dvou měsíců udál velký obrat. Dodnes není jisté, jestli za vším stojí náhoda, nebo úsilí přítele Davida, ale Vánoce 2010 se Tomášovi ozval emailem nevlastní bratr Yannick, který si Tomáše údajně vygooglil a podle podoby na webových stránkách usoudil, že se jedná o otcova českého syna. Hned po něm napsala sestra Miléna a další bratr Mikael.
Další část knihy se věnuje Zmeškalovu několikatýdennímu pobytu v Kongu v březnu 2011. Zmeškal se tu setkává se svým ztraceným otcem a zjišťuje, jakými životními peripetiemi od šedesátých let prošel (pobyt v Belgii, studium politologie na Sorbonně, akademická kariéra v rodné zemi, několik manželství, spousta dětí). Otec je však po druhé mrtvici ve špatném zdravotním stavu, a tak z dřívějšího donchuána a intelektuála zbývá jen stín, o kterého se rodina a ošetřovatel celodenně starají. Přesto však k sobě otec a syn dokáží najít určitý vztah - Tomáš je přece jen prvorozenný, a to v Africe něco znamená. Zajímavé jsou i osudy sourozenců, několika bratrů a sester, kteří patří ke konžské vyšší třídě, ba v některých případech přímo k elitě. Zábavné jsou popisy toho, jak všichni vnímají, jak moc je otci podobný. "Celej táta!", říkají bráchové. ... Otcův přítel profesor Mark řekl, že nejsem otci podobný, ale že jsem jeho naprostou kopií. I když francouzsky to zní méně brutálně než česky. Zmeškal svůj africký pobyt i náhlý vpád do zaběhnutých kolejí rodiny popisuje s jistým odstupem a popisností, není třeba se bát žádných srdceryvných scén, žádné objevení ztraceného já se nekonalo.
"Tušil jsem, že se nevyvléknu z hovorů o cestě do Konga a o setkání s částí rodiny, kterou jsem předtím nikdy neviděl. Přesto mě zaskočila šablonovitost otázek i od těch, kteří mě znali nejvíce. Až na několik vzácných výjimek všichni chtěli vědět, zdali jsem po příjezdu do Afriky neobjevil své skutečné já. Jako by všichni byli ovlivněni příběhem o návratu ztraceného syna, přestože v mém případě šlo o hledání ztraceného otce. Otázky, které jsem dostával, byly, aniž by si to tazatelé uvědomovali, návodné a sugestivní. Otázky zosobňovaly příběhy samy o sobě. Příběh o tom, jak se opuštěný syn setká s rodinou, již nikdy nepoznal, s otcem, kterého nikdy nepoznal, se zemí, kterou nikdy nepoznal, a pod vlivem těchto událostí u něho dojde k čemusi jako je prozřené nebo katarzi. K pochopení jisté části vlastního já, kterou předtím neznal nebo ji plně nechápal. Navrátivší se syn pak žije naplněn tím, že cesta měla smysl, protože ho obohatila, a on pak rozumí i té části své duše nebo mysli, která se předtím ztrácela v temnotách. Prosté. Celý příběh by měl zdárné rozuzlení slušící pohádkám nebo mýtům. Já jsem ale nehledat neznámou polovinu své rodiny proto, že by se mi něčeho nedostávalo, a tak jsem svými odpověďmi frustroval většinu přátel v podstatě už tím, že jsem nebyl frustrován sám sebou."
Nalezením otce, resp. jeho smrtí v roce 2012 kniha končí. Zmeškalovi se podařilo najít pravdu o své rodině, ve svých dokumentárních střípcích trochu poodhalil africkou historii a poukázal i na iluze a hlavně na předsudky, které vůči Africe stále má evropská civilizace i česká společnost. Ano, Afrika je daleko, ale to, co se tam děje, se nás také týká, anebo by alespoň mělo... Dnešní svět je totiž mnohem menší, než býval... Genocidy, které se v Africe udály a stále dějí, mají kořeny evropské a není možné si myslet, že když Česko žádné kolonie nikdy nemělo, že se nás to netýká...
Hodnocení: 4/5
(z FB autora - křest knihy)
Tomáš Zmeškal: Sokrates na rovníku
Nakladatel: Mishkezy
ISBN: 978-80-87886-00-7, EAN: 9788087886007
Popis: 1× kniha, vázaná, 198 stran, 13 × 20,7 cm, česky
Rok vydání: 2013 (1. vydání)
ISBN: 978-80-87886-00-7, EAN: 9788087886007
Popis: 1× kniha, vázaná, 198 stran, 13 × 20,7 cm, česky
Rok vydání: 2013 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat