Elizabeth Strout: Burgessovi chlapci

Burgessovi chlapci jsou velmi zvláštní knížka. Začala jsem ji číst vlastně proto, že autorka této knihy, Elizabeth Stroutová,  je držitelkou Pulitzerovy ceny za román Olive Kitteridgeová a i její další knihy (např. Jmenuji se Lucy Bartonová) se staly bestsellery. Tak jsem si říkala, že bych neměla promeškat příležitost seznámit se s jejím dílem a zjistit tak, co momentálně ve světě letí. No, ale přiznávám, tohle jsem úplně nečekala.

Burgessovic děcka, to jsou tři dospělí lidé. Jim, Bob a Susan (poslední dva jsou dvojčata). Bob kdysi ve čtyřech letech nešťastnou náhodou způsobil smrt jejich otce, a to mu navždy ovlivnilo život. Burgessovic rodina žila v Maine, což je severní stát USA na hranicích s Kanadou, bratři ale záhy po škole odešli do New Yorku, kde začali pracovat jako právníci. Z Jima se stal úspěšný a velmi známý advokát, který si slávu vydobyl zastupováním jednoho známého zpěváka. S manželkou Helen má tři děti, které už vyletěly z hnízda. Bob zastává spíš podřadnější práce, ani osobní život mu příliš nevyšel, z Pam nemohli mít děti, a tak se rozešli. Vztah mezi bratry je zvláštní – Jim Boba neustále shazuje, naváží se do něj, těžko říct, jestli ho má rád nebo ne. Suzan zůstala v Maine, vzala si švédského spolužáka, se kterým měla syna Zachariáše. A právě Zachary je hlavní postavou první části knihy. Je to od dětství divný kluk. Kdyby neprošel tolika odbornými vyšetřeními, všichni by tvrdili, že je autista, takhle ale těžko říct, co je s ním divného. Ve škole ho děti šikanovaly, moc nemluví. A právě tenhle divný kluk se dostane do velkých problémů s muslimskou menšinou. Velké pozdvižení, zájem médií – matce nezbude, než se obrátit na své dva bratry, aby pomohli. A z tohoto návratu se začne odvíjet druhá linie příběhu, která se zabývá osudy jednotlivých Burgessovic dětí, Suzan, Jima a Boba.

  

Burgessovi chlapci jsou opravdu podivnou knihou. Těžko říci, o čem vůbec je. Možná je o rasismu, o tom, že do USA přicházela v určité době velká skupina somálských přistěhovalců a místní se s nimi učili žít.  Možná je to ale kniha o sourozeneckých vztazích, partnerství a rodičovství.  Stejně tak je to ale možná kniha o odcházení a návratech do míst dětství, či  příběh krize středního věku. Vlastně vůbec nevím. Vše se složitě proplétá a přitom se vlastně pořád nic neděje. I když má kniha asi jen 300 stran, je dlouhá a zdlouhavá. Ze začátku jsem si říkala, že je to možná překladem, pak jsem ale pochopila, že to je prostě styl, kterým je kniha napsaná. Zvláštní. Nějak jsem tomu nepřišla na chuť. Dívala jsem se na čtenářské ohlasy na goodreads.com a zjistila, že většina čtenářů doporučuje úplně jiné knihy této autorky. Burgessovi chlapci patří spíš k těm kontroverznějším titulům, které se buď naprosto líbí, nebo jsou zcela odmítnuty. Já se asi zařadím do té druhé skupiny…  Sice jsem se něco dozvěděla o Somálcích, o americké geografii, ale jinak si nějak neumím zdůvodnit, proč by se mi tahle kniha měla líbit. Burgessovi chlapci jsou jednou z nejdivnějších knih, které jsem v roce 2017 přečetla a s čistým svědomím mohu doporučit pouze experimentátorům, které zajímají nové trendy.

Díky AlbatrosMédia za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 50%

Elizabeth Strout: Burgessovi chlapci 

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026709688
• ISBN: 978-80-267-0968-8
• Originál: The Burgess Boys
• Překlad: Nejedlá, Marcela
• Popis: 1× kniha, vázaná, 328 stran, česky
• Rozměry: 14 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)