Burgessovi chlapci jsou velmi zvláštní
knížka. Začala jsem ji číst vlastně proto, že autorka této knihy, Elizabeth
Stroutová, je držitelkou Pulitzerovy
ceny za román Olive Kitteridgeová a i její další knihy (např. Jmenuji se Lucy
Bartonová) se staly bestsellery. Tak jsem si říkala, že bych neměla promeškat
příležitost seznámit se s jejím dílem a zjistit tak, co momentálně ve
světě letí. No, ale přiznávám, tohle jsem úplně nečekala.
Burgessovic děcka, to jsou tři dospělí
lidé. Jim, Bob a Susan (poslední dva jsou dvojčata). Bob kdysi ve čtyřech
letech nešťastnou náhodou způsobil smrt jejich otce, a to mu navždy ovlivnilo
život. Burgessovic rodina žila v Maine, což je severní stát USA na
hranicích s Kanadou, bratři ale záhy po škole odešli do New Yorku, kde
začali pracovat jako právníci. Z Jima se stal úspěšný a velmi známý
advokát, který si slávu vydobyl zastupováním jednoho známého zpěváka. S manželkou
Helen má tři děti, které už vyletěly z hnízda. Bob zastává spíš
podřadnější práce, ani osobní život mu příliš nevyšel, z Pam nemohli mít
děti, a tak se rozešli. Vztah mezi bratry je zvláštní – Jim Boba neustále
shazuje, naváží se do něj, těžko říct, jestli ho má rád nebo ne. Suzan zůstala
v Maine, vzala si švédského spolužáka, se kterým měla syna Zachariáše. A
právě Zachary je hlavní postavou první části knihy. Je to od dětství divný
kluk. Kdyby neprošel tolika odbornými vyšetřeními, všichni by tvrdili, že je
autista, takhle ale těžko říct, co je s ním divného. Ve škole ho děti
šikanovaly, moc nemluví. A právě tenhle divný kluk se dostane do velkých
problémů s muslimskou menšinou. Velké pozdvižení, zájem médií – matce nezbude,
než se obrátit na své dva bratry, aby pomohli. A z tohoto návratu se začne
odvíjet druhá linie příběhu, která se zabývá osudy jednotlivých Burgessovic
dětí, Suzan, Jima a Boba.
Burgessovi chlapci jsou opravdu podivnou knihou. Těžko říci, o čem vůbec je. Možná je o rasismu, o tom, že do USA
přicházela v určité době velká skupina somálských přistěhovalců a místní
se s nimi učili žít. Možná je to
ale kniha o sourozeneckých vztazích, partnerství a rodičovství. Stejně tak je to ale možná kniha o odcházení
a návratech do míst dětství, či příběh
krize středního věku. Vlastně vůbec nevím. Vše se složitě proplétá a přitom se
vlastně pořád nic neděje. I když má kniha asi jen 300 stran, je dlouhá a
zdlouhavá. Ze začátku jsem si říkala, že je to možná překladem, pak jsem ale
pochopila, že to je prostě styl, kterým je kniha napsaná. Zvláštní. Nějak jsem
tomu nepřišla na chuť. Dívala jsem se na čtenářské ohlasy na goodreads.com a
zjistila, že většina čtenářů doporučuje úplně jiné knihy této autorky.
Burgessovi chlapci patří spíš k těm kontroverznějším titulům, které se buď
naprosto líbí, nebo jsou zcela odmítnuty. Já se asi zařadím do té druhé skupiny…
Sice jsem se něco dozvěděla o Somálcích,
o americké geografii, ale jinak si nějak neumím zdůvodnit, proč by se mi tahle
kniha měla líbit. Burgessovi chlapci jsou jednou z nejdivnějších knih, které jsem v roce 2017 přečetla a s čistým svědomím mohu doporučit pouze experimentátorům,
které zajímají nové trendy.
Díky AlbatrosMédia za recenzní výtisk.
Hodnocení:
50%
Elizabeth Strout: Burgessovi chlapci
- Nakladatel: Motto
- EAN: 9788026709688
- ISBN: 978-80-267-0968-8
- Originál: The Burgess Boys
- Překlad: Nejedlá, Marcela
- Popis: 1× kniha, vázaná, 328 stran, česky
- Rozměry: 14 × 20,8 cm
- Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat