René Goscinny a Jean-Jacques Sempé: Mikulášovy prázdniny

Mikulášovy prázdniny, to je kniha mého dětství. Poprvé v Československu vyšla někdy na začátku 80. let minulého století, tj. zhruba v době, kdy jsem se naučila číst. Mikulášovy prázdniny a Mikulášovy patálie jsem v té době přečetla nespočetněkrát a strašně jsem se u nich nasmála. Letos jsem se rozhodla knížku, kterou vydal znovu BB art, věnovat k vánocům dceři jedné své kamarádky. A při té příležitosti jsem si ji prostě musela znovu přečíst. Stále výborné, některé příhody jsem si pamatovala skoro doslova a hlavně - opět jsem se smála nahlas:-)

Pro ty, kdo tuhle zásadní dětskou knihu a vlastně celou sérii neznají - hlavním hrdinou je malý Mikuláš, kluk tak osmiletý, který má spoustu kamarádů se srandovními jmény, v tomto prázdninovém díle vystupují třeba Pankrác, Servác, Bonifác, Ignác, v dalších knihách, které se odehrávají během školního roku je zase třeba Kryšpín, Celestýn, Augustín či Vendelín. Děj se odehrává někdy v 50. letech ve Francii, jedná se o drobné příhody a dobrodružství, která Mikuláš  zažívá maminkou a tatínkem na prázdninách v hotelu a s prázdninovými kamarády na letním táboře. Kniha je psána dětským jazykem, pohledem malého kluka, naivně, ale velmi vtipně. Originální pohled na každodenní klukovské lumpárny, na chování dospělých, na společenská pravidla. Knížka je určená dětem od 9. let, ale starším čtenářům četba rozhodně neublíží:-) Ideální dětství, které by chtěl zažít každý. 

„Zdravím vás, buď fit! Jmenuju se Hektor Cumel, a vy?"

„My ne."

Autory Malého Mikuláše, francouzsky Le Petit Nicolas, jsou René Goscinny, jinak též autor Asterixe a Obelixe, a karikaturista Jean-Jacques Sempé. Ve Francii vyšel první díl Malého Mikuláše už v roce 1959 a postupně se dočkal řady pokračování, další knihy vyšly v roce 2004 poté, co se v pozůstalosti René Goscinnyho našlo několik nevydaných příběhů. Celkem má série 14 dílů. Mikuláš našel své příznivce v mnoha zemích světa a počet výtisků v nejrůznějších jazycích se počítá na miliony. Oficiální francouzské stránky Malého Mikuláše najdete zde.

V České republice vyšly Mikulášovy patálie poprvé v roce 1970 v Albatrosu, ovšem nikoliv jako přesný překlad stejnojmenné francouzské knihy, ale jako výběr povedených povídek z celé série. Stejným způsobem pak byly vydány i Mikulášovy prázdniny v roce 1981 - kromě prázdninových příhod obsahovaly i další příběhy. Obě knihy se dočkaly několika vydání. V roce 1997 začalo nakladatelství BB art vydávat samostatné díly, které odpovídají francouzským originálům. Aktuálně si je můžete koupit za velmi příznivou cenu v Levných knihách. 

V roce 2009 byl natočen film Mikulášovy patálie, který byl knihou inspirován a který se velmi vydařil. Existuje i mnohadílný francouzský animovaný seriál Malý Mikuláš, který už několik let běží i v České televizi.

Hodnocení: 100%

René Goscinny a Jean-Jacques Sempé: Mikulášovy prázdniny

• Nakladatel: BB art
• ISBN: 978-80-7461-019-6, EAN: 9788074610196
• Originál: Les Vacances du petit Nicolas
• Překlad: Sýkorová-Řezáčová, Tamara
• Popis: 1× kniha, vázaná, 120 stran, 18,1 × 18,4 cm, česky
• Rok vydání: 2011 (3. vydání)

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou

Václav Větvička je známý botanik a popularizátor vědy.  Pracoval dlouhá léta jako ředitel Botanické zahrady v Praze Na Slupi, od roku 2007 je zahradníkem v zámecké zahradě na zámku Štiřín.  Několikrát ročně  moderuje nedělní ranní blok Dobrého jitra na Českém rozhlase Dvojka (bývalá Praha). Z těchto pořadů, které věnuje nejrůznějším tématům, pak vznikají jeho populární knížky např. Moje květinová dobrá jitra, Moje růžová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Poutník okouzlený rodnou zemí a letošní přírůstek: Cestou necestou českou krajinou.

Jak už název napovídá, jedná se opět o pouť českou a moravskou krajinou, tentokrát v první polovině zaměřenou na putování kolem řek (Míza-Mže, Agara-Ohře, Svitava), posléze se autor vydává za selským barokem do Jižních Čech, objevuje Českou Kanadu, putuje Pojizeřím, Českým rájem, Ladovým krajem, Kamenickem i Mělnickem. Autem, vláčkem, lodí, ale ponejvíce pěšky, současností, minulostí i budoucností. Z bohaté historie dokáže vytáhnout perličku, která pobaví a utkví v paměti, vzpomíná ale i na zajímavé lidi - z okruhu přátel, známých, z přízně i z řad čtenářů. Tak jsem se třeba dozvěděla, že mladšímu synovi Václava Větvičky říkali doma Nácíček - nemělo to nic společného s nacismem ani se jménem Ignác, nýbrž s kocourkem Nácíčkem od Josefa Lady - jako malé bílé kotě totiž novorozeně podle bratříčka vypadalo. Nedílnou součástí jednotlivých črt, fejetonů a zamyšlení bývá jazykový koutek - jak vznikl ten který název, zda přišel z latiny, němčiny nebo třeba z keltštiny. Autorovy hrátky s češtinou i s historií  a místopisem mě baví a vzdělávají. 

Věděli jste třeba, že tři Grácie symbolizují umění dát, přijmout a vrátit, nebo že slovo chlum znamená  zarostlý vršek kopce? Po přečtení téhle knížky vím, že se určitě brzy vypravím do Českého lesa a na Tachovsko, protože musím vidět Jízdárnu a Knížecí alej ve Světcích, klášter v Kladrubech a navštívit středověké hradby Tachova a zříceninu Volfštejn. A že dalším cílem bude Lounsko a Líčkov Oskara Brázdy. A taky se mi opět připomenul rohanský buk v Turnově, o kterém vím už sice dlouho, ale přestože to mám kousek, ještě jsem u něj nebyla. A až pokvetou lípy, uděláme si výlet do Jičína. No a v Hrusicích už jsme taky dlouho nebyli... Inspiraci na výlety mám každopádně na celý příští rok:-) A nádavkem ještě několik tipů literárních - kupř. klučičí četbu na pustý ostrov (Chlapci z černého kamene a Z pamětí šafranické borovice), na kterou se budu muset podívat. 

Jediné, co mi na knize vadí, je to, že se nedá zhltnout najednou. Je tvořená krátkými, ale hutnými kapitolkami, a pokud si člověk chce něco uchovat v paměti a užít si to, je nutné čtení pomalé a kouskované. Ideální pro ty čtenáře, kteří si v posteli před usnutím dají každý den pár stránek. Já jsem na tohle poněkud netrpělivá, zvlášť když vím, že knížku potřebuji přečíst do určité doby. Ale nevadí, však já si ji zase někdy půjčím, až budu mít chuť se toulat po vlastech českých. 

"Kdepak, holenkové, já odtud nemůžu. Kolegové i cizí lidé se mne ptají, které země a světadíly jsem už procestoval - a já stereotypně odpovídám: Na ty je čas, až poznám tu svou zem."

Hodnocení: 90%

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou

• Nakladatel: Vašut
• ISBN: 978-80-7236-896-9, EAN: 9788072368969
• Popis: 1× kniha, vázaná, 224 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)a

Extence Gavin: Vesmír versus Alex Woods

Oficiální anotace:

Jedné deštivé noci zastaví celníci v Doveru sedmnáctiletého Alexe. V autě mu najdou 113 gramů marihuany a urnu s ostatky jeho nejlepšího přítele. Alex Woods si uvědomuje, že jeho život nezačal zrovna konvenčním způsobem. Vyrůstá jen s matkou, která je navíc jasnovidka, a je mu naprosto jasné, že za to tu a tam schytá od kluků nakládačku. A ví taky, že se někdy můžou přihodit i ty nejnepravděpodobnější věci – má jizvu jako důkaz. Zatím ale ještě netuší, že ze setkání s mrzoutským samotářem, vdovcem panem Petersonem, vznikne nečekaně přátelství, v němž se naučí, že člověk v životě dostane jen jednu šanci. A že se musí rozhodnout co možná nejlíp.

Díky Neoluxoru se ke mně dostávají knihy, které bych asi jinak nikdy neotevřela. Jednou z nich je i Vesmír versus Alex Woods. Podle oficiální anotace jsem očekávala nějakou fantasy pro dospívající, ovšem když jsem se poohlížela po internetu, jestli má cenu tuhle knihu číst, uhodila mě do očí mě upoutávka britského týdeníku Observer: "Mark Haddon potkal Kurta Vonneguta." Mark Haddon, Podivný případ se psem a můj kdysi oblíbený Kurt Vonnegut? Wow, tak to je tedy výzva. A tak jsem se do téhle 350 stran dlouhé knihy začetla a nestačila jsem se divit...

Alex je zvláštní kluk. Vyrůstá bez otce, jen s matkou, která má obchůdek s esoterickými předměty a vykládá lidem karty. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem v deseti letech nezasáhl Alexe do hlavy meteorit. Alex ten zásah překvapivě přežije, byť stráví nějakou dobu v kómatu, ale zůstane mu po něm památka - jizva nad uchem a ... epilepsie. Skoro rok stráví doma a snaží se s pomocí antiepileptik, meditace a zdravého životního stylu najít způsob, jak záchvaty epilepsie minimalizovat. Začne v té době hodně číst, zajímá se - jak jinak - především o neurologii a o vesmír a matematiku. Jenže po nějaké době musí zase nastoupit do školy, a protože jako intelektuál a šprt se zálibou v knihách, se zdravotními problémy, s divnou matkou a bez značkových hadrů a hraček opravdu "nezapadá",  stává se brzy exotem třídy a terčem šikany. Při jednom z pokusů uniknout svým pronásledovatelům z řad spolužáků skončí v cizí zahradě, a tak se seznámí s podivným panem Petersonem, Američanem, veteránem z Vietnamu, fanouškem Kurta Vonneguta a milovníkem marihuany.  Alex se s Petersonem nečekaně spřátelí, i když je dělí několik desetiletí a naprosto jiný životní styl. Nevrlý stařík se stane Alexovi jakýmsi mentorem a otevře mu nové obzory nejen v literatuře, ale i třeba v pěstování trávy. Poté, co Peterson přijde nešťastnou náhodou o svého jediného společníka - psa, založí Alex kvůli svému osamělému příteli dokonce čtenářský kroužek zaměřený na rozbor děl oblíbeného spisovatele. Pohoda ale netrvá dlouho, u Petersona se vyskytne vzácné degenerativní onemocnění mozku, s velmi nepříznivou prognózou (stařík pravděpodobně během několika let přijde o zrak, přestane chodit, mluvit, polykat a bude odkázán na nepřetržitou péči). Petersona i Alexe tahle informace zaskočí, Peterson se neúspěšně pokusí o sebevraždu, společně s Alexem ale najdou řešení. To řešení je dost kontroverzní a říká se mu EUTANAZIE... Dokáže sedmnáctiletý kluk s vlastními problémy obstát v této situaci? A jak to přijme jeho okolí? Je to správné? A co je vůbec správné?

  

Kniha Vesmír versus Alex Woods na mě zapůsobila trochu jako zjevení. Hlavní hrdina Alex je opravdu neskutečný. Nikde to sice není implicitně řečeno, ale kromě epilepsie by asi mohl klidně dostat i nálepku a diagnózu Aspergerova syndromu (druh vysokofunkčního autismu, který se vyznačuje  především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem a řečovými schopnostmi).  Alex je velmi upřímný, přesný a přímočarý, nedokáže lhát ani podvádět, snaží se být za všech okolností zdvořilý, zároveň je ale naivní a často nedokáže rozeznat, jaké chování se od něj očekává, což přináší řadu úsměvných situací. Velmi na sobě pracuje, je inteligentní, dokáže si zapamatovat neskutečně mnoho informací (od astromonie po literaturu), přesto má ale problémy se sociálními kontakty a s vrstevníky ani s matkou nevychází. Když řeší nějaký problém, pečlivě zvažuje všechny alternativy, včetně těch zcela absurdních, pak vše podrobně naplánuje, nastuduje ohromné množství materiálu, naučí se spoustu specifických věcí a pak plán důsledně realizuje... Jen kdyby mu to ti lidé kolem nekazili - jejich chování je pro Alexe často nepředvídatelné... Kromě Alexe samotného je ale velkým tématem knihy i dobrovolné (a asistované!) ukončení lidského života. Alex musí řešit spoustu otázek týkajících se smrti, kvality života a jeho smyslu, což jsou věci, kterými se teenageři zpravidla nezabývají (a přiznejme si, ani my starší  v tom nemáme úplně jasno). Vše je ale podáno velmi mile, dle situace zábavně i smutně. Autor přiznává inspiraci romány Kurta Vonneguta - kdysi jsem ho přečetla celého a po téhle knize je mi jasné, že se k němu budu muset zase vrátit.

Jedinou výtku, kterou ke knize mám: vadilo mi, že jsem od začátku věděla, jak to dopadne. První kapitola knihy totiž prozrazuje vše a ve zbytku knihy se k tomuto závěru postupně propracováváme. Jenže ono to autorovi stejně tak pěkně všechno do sebe zapadá a v druhé půlce graduje, že mu to asi odpustím:-) Extence Gavin, autor této pozoruhodné knihy, ji napsal ve svých 31 letech a byla to jeho prvotina, za kterou získal řadu ocenění. Další Gavinova kniha by měla vyjít v březnu příštího roku, jmenovat se bude The Mirror World of Melody Black a hrdinku bude tentokrát žena, kterou postihne duševní porucha - už se těším.

Závěrem tedy: chcete-li se něco dozvědět o meteoritech, mozku, epilepsii, Kurtu Vonnegutovi, CERNu, pěstování marihuany, dospívání a eutanazii, neváhejte a pusťte se do knihy Vesmír versus Alex Woods! 

Velké díky Neoluxoru za recenzní výtisk této knihy. 

Hodnocení: 100%

Extence Gavin: Vesmír versus Alex Woods

• Nakladatel: Argo
• ISBN: 978-80-257-0891-0, EAN: 9788025708910
• Originál: The Universe versus Alex Woods
• Překlad: Luňáková, Petra
• Popis: 1× kniha, vázaná, 350 stran, 16,5 × 23,5 cm, česky
• Rok vydání: 2013 (1. vydání)

Jenny Lawson: Fakt se to stalo?

Mám docela ráda osobní blogy s historkami ze života. Taková malá úchylka, no... A tak když ke mě doputovala nabídka přečíst si knihu jedné z údajně nejvtipnějších současných amerických blogerek, kterou oceňují i známé osobnosti (třeba Neil Gaiman, spolu s Terrym Pratchettem autor mých oblíbených Dobrých znamení, nebo Will Wheaton, hvězda ze Star Treku a úhlavní nepřítel Sheldona Coopera), nezaváhala jsem ani na chvíli. A dobře jsem udělala, protože si vážně nepamatuji, kdy jsem se naposledy u knihy smála nahlas.

Tuhle knížku věnuji své rodině. Je o tom, jak jsem dospěla k překvapivému zjištění, že ty nejstrašnější zážitky v životě – myslím takové, které by člověk nejradši vytěsnil z hlavy a tvářil se, jako by se nechumelilo – jsou současně těmi zážitky, díky nimž se člověk stane tím, kým je. Do téhle knížky jsem vložila nejlepší historky ze svého života… abych vzdala hold jinakosti a díky bizarnosti. Člověka totiž neformuje to, co prožil, ale to, jak se k tomu postaví. A taky se mi zdá, že je mnohem zábavnější postavit se absurditě života čelem – a ne aby před ní člověk v hrůze prchal. Rodině děkuji za to, že mi umožnila tuhle pravdu pochopit.

Jenniny historky jsou opravdu zábavné. Nuzné dětství na texaském venkově v rodině s šíleným otcem, vycpavačem zvěře (Tátova dodávka, především valník, připomínaly Danteho peklo, kdyby ovšem Dante někdy zavítal na texaský venkov a poznal, co obnáší.), vlastní sociální fóbie, vyznačující se strachem z lidí, panickými záchvaty, obscesemi a anorexií, traumata ze školy (zejména historka s inseminací krávy), seznámení s budoucím manželem, zdravotní potíže... Ostatně, stačí si přečíst jen názvy kapitol:

• Když člověk zjistí, že potřebuje prezervativ zvící paže, je načase přehodnotit některá životní rozhodnutí
• Jestli vidíš moje játra, tak jsi už moc daleko
• Aby bylo jasno: My s kozami nespíme
• Zapíchnutá kuřetem
• Holé krysy: Pro děti zdarma
• Nemůžeš se vrátit domů (jinak tě roztrhají divocí psi)

Původní obálka

Jasně, Jenny spoustu věcí přehání a některým příhodám asi domýšlí pointu, ale jak sama píše, nejneuvěřitelnější historky jsou ty, které se opravdu staly.  A tak jsem se pobavila třeba při líčení, jak bezdomovci sežrali Jenny oblíbeného domácího mazlíčka či jak se Jenny ocitla uvnitř mrtvého zvířete.  Některé příhody byly drsné (kapitola porodní) a jiné ještě drsnější (kapitola o mrtvých dětech či o artritidě). Jenny  používá bizarní slovník, černý a politicky nekorektní humor, cynismus, ale hlavně sebeironii. Bez té by se opravdu neobešla. Jestli mi tahle knížka něco připomněla, tak Vejce a já od Betty MacDonaldové, které jsem četla někdy v dávnověku (nebo to bylo Co život dal a vzal?). Každopádně, kdyby MacDonaldová žila v současnosti a blogovala, určitě by si s Jenny Lawson rozuměla. 

No jo, Forrest  - z blogu Jenny Lawson, self-promotion....

Tahle knížka asi nebude pro každého, buď Vás nadchne a pak ji zhltnete na posezení, nebo si začnete klepat na čelo a chytat za žaludek už po prvních několika stránkách. Patřím k té první skupině, bavila jsem se výborně, aniž bych pátrala po tom, zda se to fakt stalo. Berte to ode mne jako tajný tip od Ježíška. A pokud vládnete angličtinou, nezapomeňte se mrknout přímo na onen inkriminovaný blog, který to celé spustil: http://thebloggess.com/.

Hodnocení: 90%

Poděkování Neoluxoru za recenzní e-knihu, knihu Fakt se to stalo? si tu ostatně můžete rovnou i pořídit.

Jenny Lawson: Fakt se to stalo?

• Nakladatel: Kristián
• ISBN: 978-80-87530-43-6, EAN: 9788087530436
• Originál: Lets Pretend This Never Happened
• Překlad: Mičínová, Ivana
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 296 stran, 13,8 × 20,8 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Catharina Ingelman-Sundberg: Brambory na vloupačku

"Než strávit zbytek života v domě pro seniory, to snad radši do vězení...", tak zní ústřední motto komediální kriminálky Brambory na vloupačku.

Hlavními hrdiny této zábavné knihy je pětice penzistů, starých přátel, kteří se na konci života sešli v jednom domově důchodců. Jenže dům pro seniory Diamant není zrovna místem, kde byste chtěli prožít stáří. Ohřívané jídlo nevalné chuti, zklidňující léky pro všechny, málo personálu, skoro žádné vycházky a šetří se i na vánočních ozdobách. I vězni ve věznicích se mají lépe, jak ukazuje televizní dokument. Devětasedmdesátiletá Märtha dostane nápad - co spáchat nějaký trestný čin? Pak by je přece do vězení museli zavřít. A tak pětice seniorů začne po vzoru Robina Hooda plánovat: je potřeba spáchat něco závažného, ale nikomu neublížit, z výtěžku pak financovat nejen vlastní budoucnost, ale i pomoci dalším potřebným.

Märtha se spolu s Lumenem, Motykou, Stinou a Annou-Gretou rozhodnou okrást hosty luxusního stockholmského hotelu. Akce se jim ale tak úplně nevydaří, byť si při ní všichni (včetně okradených) náramně užijí. Konečně se něco děje! Na loupení se ale musí jinak... Další pokus o zločin ovšem vyjde dokonale, pětice penzistů s holemi a chodítky odnese z muzea dva obrazy nedozírné ceny. Jen při předávání výkupného se to trochu zamotá... Navíc si z nich policisté dělají legraci, nikdo jim jejich dokonalý zločin nevěří. Podle plánu ale ve vězení nakonec skončí. Není ale všem dnům konec...

U Brambor na vloupačku (původní název ve švédštině “Kafe a loupež”, v angličtině vyšlo jako “Stará dáma, která porušila všechna pravidla”, v německy mluvících zemích se prodává jako “Teprve začínáme”) se určitě zasmějete. Dokonalý zločin v podání babiček a dědečků s chodítky, ztřeštěné nápady, které překvapivě vycházejí a které policie nemá šanci vyřešit. Veškeré sympatie čtenáře jsou na straně zločinců, protože život v domově důchodců není žádný "ples", a to ani ve Švédsku. Hlavní hrdinka Märtha se svým entuziasmem a nápady může sloužit jako inspirace a příklad toho, že o podobě svého stáří si rozhodujeme sami. První polovina knihy má velký spád a je nabitá humornými situacemi. V druhé půlce knihy už příběh trochu ztrácí dech, míra uvěřitelnosti i humoru se snižuje, ale čtenář je pořád napjatý, jak to dopadne. Knížka bývá srovnávána se Stoletým staříkem, který vylezl z okna a zmizel - není to úplně přesné, zdejší humor je spíše situační a slovní, než absurdní, navíc tu nejsou žádné přesahy do světových dějin, společný je vlastně jen hlavní hrdina (“prchající senior”), ale přesto je to kniha, kterou stojí za to číst. Zdá se, že hrdinové v seniorském věku se v souvislosti se stárnutím evropské populace budou v literatuře objevovat stále častěji. A humorná poloha spolu s životním nadhledem jim sluší.

Autorkou této zábavné knihy je Catharina Ingelman-Sundbergová, původní profesí námořní archeoložka, která se v 90. letech začala úspěšně živit psaním historických románů. V roce 2012 ji vyšel první díl třídílné krimikomedie Brambory na vloupačku a hned se stal velkým hitem. Ve Švédsku se prodalo neuvěřitelných 1,2 miliony výtisků, následovaly překlady do dalších jazyků a chystá se i film. Druhý díl přijde na trh v březnu 2015, do té doby si Liga seniorů získá určitě i u nás řadu příznivců.

Hodnocení: 80 %

Catharina Ingelman-Sundberg: Brambory na vloupačku

• Nakladatel: Argo
• ISBN: 978-80-257-1260-3, EAN: 9788025712603
• Překlad: Matochová, Helena
• Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, 15,2 × 20,7 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Ivan Binar: Jen šmouha po nebi

Když ti před očima prolítne celý tvůj život, tak ať je na co koukat... Co vidí Antonín Bartoš, vypravěč a hlavní hrdina knihy Jen šmouha po nebi?

(pěkná obálka Davida Balihara)

Antonínovi je 19, otec spáchal sebevraždu, matka je v blázinci a sestra Anka v sirotčinci. Jeho a několik dalších lidí vylosovali jako nepřátele lidu a odsunuli do pohraničí, do městečka Brennstadtu, nově Spáleného.  Skupinku sblíží nakvašené a vypálené švestky... Alkohol ostatně Antonína provází skoro celou knihou. Kromě toho ale Tonyho zajímá ještě profesorovic Zuzanka, příp. dostupnější hospodská Klára Clarissima. Atmosféra v městečku se ale po nějaké době změní, jako povodeň dorazí zlatokopové, kteří začnou budovat novou socialistickou budoucnost městečka. Zmizí neškodný hudebník německého původu, který pomočil sochu Sbratření. Mentálně postižený Vladislávek skončí v blázinci, moc ve městě mají tajemník Klápště. Antonína to ale zas tak nezajímá, větší zájem v něm vzbuzuje Romka Růženka, se kterou pracuje v propagaci ve fabrice na výrobu řetězů. Aby nemusel narukovat na vojnu, zdrhá s Růženkou za kopečky. Najde tu Spálené II., město vybudované odsunutými Němci jako kopii jejich původního bydliště. Na západě Tonda i Růženka vystudují, úspěšně je živí komiksové prasátko s fousy od medu, ale manželské štěstí jim nepřinese. Růženka utíká a Antonín se po revoluci vrací do Spáleného, aby se kruh uzavřel. Postaví si dům za městem, povídá si s kočkou Mňau a vzpomíná nebo své kočce vypráví podivné létací sny. A Modrý smíšek, létající loď plná Lapuťanů, kterým hraje orchestr Karla Krautgartnera, ho jednou odveze s sebou... Ta loď, kterou nevidí nikdo jiný, jen on a bláznivý Vladislávek, pro ostatní je jen šmouhou na nebi.... Ta Laputa z Příběhu pro začínajícího kata?  Nebo ta původní Swiftova? Vždyť na palubu se Antonín  chce dostat už od mládí, od chvíle, kdy koráb na obloze poprvé zahlédl...

Jen šmouha po nebi je nesmírně poetická knížka. "Větrné mlýny mlely vítr na elektriku, povznesené a nevšímavé, s takovými se nedá bojovat."  Střídání absurdních snů a absurdní skutečnosti, promlouvání ke kočce, k havranům, trochu jako v Obsluhoval jsem anglického krále, když Jan Dítě žije na konci v chatrči se zvířátky... 

Jen šmouha po nebi patří ke knihám, které se v poslední době objevují čím dál častěji - knihám, ve kterých se autor snaží na příkladu jednoho drobného osudu popsat důležité historické události posledního století. I v téhle knížce jsou dějiny druhé poloviny dvacátého století přítomny v celé své absurditě, ostatně autorův životopis napovídá, že v řadě případů čerpal z vlastní zkušenosti: v sedmdesátých letech strávil několik let v komunistickém vězení za pobuřování při muzikálu Syn pluku, pak mohl pracovat jen v manuálních profesích, v roce 1977 emigroval do Rakouska, kde působil jako překladatel a restaurátor keramiky. V roce 1983 se v Mnichově stal redaktorem rádia Svobodná Evropa, do Česka se vrátil v roce 1994. Historické události ale tvoří jen kulisy, pro knížku je podstatnější jazyk, poetické vyjadřování, hravost, laskavost, vlídnost a určitá pohádkovost knížky (Ivan Binar je ostatně znám hlavně jako autor knížek pro děti, můžete znát třeba jeho večerníček o Králíku Fialovi, který namluvil herec Jiří Macháček). 

Užila jsem si to, byl to jiný žánr, než v poslední době čtu, jen druhá polovina možná rozvláčnější, než bylo nutné. Ale i tak doporučuju:-)

Jen šmouha po nebi byla v kategorii Próza nominována na Magnesii Literu 2014.

Hodnocení: 90%

Ivan Binar: Jen šmouha po nebi

• Nakladatel: Torst
• ISBN: 978-80-7215-448-7, EAN: 9788072154487
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 214 stran, 11,5 × 18,5 cm, česky
• Rok vydání: 2013

Jia Mai: Rozluštěno

Prvotina jednoho z nejprodávanějších čínských autorů současnosti. Román o geniálním matematikovi s autistickými rysy, nejlepším čínském luštiteli šifer.

Ťin-čen se narodil v rodině obchodníků se solí a geniálních matematiků. Jeho babička pomáhala bratřím Wrightům sestavit letadlo, další předek zase založil v rodném městě prestižní matematickou univerzitu. Otec byl ale ostuda rodiny, pijan a hazardní hráč, zemřel před Ťin-čenovým narozením, matka pak nepřežila těžký porod. Poté, co rodina dítě zavrhla, ujal se ho rodinný přítel, cizinec, který chlapce naučil vykládat sny. Z dítěte se vyklubal podivín s asociálními sklony a autistickými rysy, ale s neuvěřitelným talentem pro matematiku, který vystudoval univerzitu za několik týdnů. Zdatného soupeře a kolegu pro bádání našel ve svém polském učiteli, geniálním matematikovi, který byl kvůli svému židovskému původu nucen strávit druhou světovou válku v Číně. Po válce začal Ťin-čen bádat v oboru umělé inteligence, ale jen do doby, než ho naverbovala čínská tajná služba a on začal sloužit vlasti. Ťin-čen prošel výcvikem a stal se lamačem šifer. Jeho zvláštní povaha, atypické chování, záliba ve snech i v historii šifer mu spolu s notnou dávkou štěstí pomohly k velkému úspěchu, velmi rychle se mu podařilo prolomit do té doby nejsložitější šifru, tzv. Nachovou. Ovšem zkouškou jeho charakteru (hranice mezi genialitou a šílenstvím bývá křehká) se stala šifra zvaná Černá, na jejímž vytvoření se podílel i bývalý polský učitel.

 

Celou recenzi najdete na webu knihkupectví Neoluxor, kterému také tímto děkuji za poskytnutí recenzního textu.

Hodnocení: 90 %

• Nakladatel: Jota

• ISBN: 978-80-7462-702-6, EAN: 9788074627026

• Originál: Decoded

• Překlad: Sládek, Jan

• Popis: 1× kniha, vázaná, 408 stran, 15 × 21,5 cm, česky

• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Evžen Boček: Deník kastelána

Evžen Boček tuhle knihu vydal jako svou prvotinu pod pseudonymem Jan Bittner v roce  2000. Po velkém úspěchu dalších knih (Poslední aristokratky a Aristokratky ve varu) přišlo nakladatelství Druhé město s novým vydáním, tentokrát už s uvedením pravého jména autora (po vzoru: Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat). 

Aristokratky jsem četla, ale bohužel jsou na mě příliš třeskutě vtipné...  Tak tedy co Boček a jeho poslední šance v podobě Deníku kastelána?

Píše se rok 1996, hlavní hrdina Vik (zhruba 35 let, malé dítě, manželství před krachem) znechucený svým dosavadním životním stylem prchá z Prahy na Vysočinu, aby zde nastoupil na pozici kastelána jakéhosi starého zámku. O romantické představy spojené s životem na zámku přijde záhy, realita v podobě zaměstnanců a místních duchů/strašidel ho poměrně zaskočí. Uhrančivý bývalý správce Alexandr s tajemnou minulostí a ještě temnějšími schopnostmi, věčně opilý zahradník, hlídač trpící epilepsií (a posléze i schizofrenií), jeho pes Rago a spousta dalších figurek, které se posléze ve zkarikované podobě objevují v Aristokratce, tady ale ještě hrají své role zcela vážně. Do toho zděděná kancelář plná zrcadel, vosková figurína zemřelé dívky v životní velikosti v jednom z pokojů, záhadné zvuky a věčné problémy se zabezpečovacím zařízením. Manželce se na zámku ze začátku docela líbí, ale velmi záhy se jí začne stýskat po kulturním životě v Praze. Čtyřletá Evička se naopak do zámku zamiluje, ale citlivé dítě to tu nemá zrovna jednoduché - začne trpět náměsíčností, povídá si s dávno zemřelými, je často nemocná a nakonec u ní vypukne akutní leukémie. Vik svůj život popisuje formou deníkových zápisků a pokouší se tak uchovat si nadhled a zachovat si zdravý rozum. Paranormální jevy, které ho na zámku provázejí na každém kroku, mu to ale neusnadňují, problémy mu ale dělají i postavy zcela reálné, třeba místní kmotr, který si dělá, cokoliv si zamane...

  

Hodnoceni? Na můj vkus trochu víc sprostých slov, než je nutné, té duchařiny je také sem tam přes míru, ale jinak čtivé a pro mě mnohem snesitelnější, než již několikrát zmiňované další knihy. Žádný třeskutý humor, spíš jízlivost a trochu sarkasmu, napínavý příběh, výborná znalost prostředí (autor je kastelánem v Milovicích), možná i nějaké ty autobiografické rysy? Z příhod na rozhraní života a smrti, hlavně těch týkajících se dcery, jde každopádně mráz po zádech. Boček umí vytvořit atmosféru a co chybí v logice příběhu, nahradí napětím. Krátké věty, krátké kapitolky, přečteno na jeden zátah. U mne dobrý, pokud by se v dalších knihách Boček orientoval tímto směrem, nebudu vůbec proti.

Evžen Boček na zřejmě maturitní fotografii, zdroj idnes.cz

Hodnocení: 70%

Evžen Boček: Deník kastelána

• Nakladatel: Druhé město

• ISBN: 978-80-7227-353-9, EAN: 9788072273539

• Popis: 1× kniha, vázaná, 232 stran, 13,5 × 19,5 cm, česky

• Rok vydání: 2014 (3. vydání)

Dominik Dán: Uzel

Dominik Dán je nejprodávanější slovenský spisovatel současnosti a zároveň tajemná postava literární scény. Aktivní elitní policista zatím nikdy neodtajnil svoji pravou identitu – jméno Dominik Dán je jeho pseudonym. Každá jeho kniha se stala na Slovensku okamžitě hitem. Uzel vyšel v originále v roce 2012, právě teď jej v češtině vydává Slovart.

 

Hlavním hrdinou knihy je Richard Krauz, ještě nedávno prostý pochůzkář, kterého však po jednom úspěšném případu vytáhli nahoru, tj. do mordparty. Do parády si ho vezmou starší kolegové Hanzel a Burger, je z toho týdenní tažení po slovenských restauracích a barech, kde se Krauz seznamuje se spolupracující galerkou a učí se, jak zapadnout do sehrané kriminalistické party. Manželka, které Krauz sliboval, že bude více doma a bude se věnovat dceři, z toho není vůbec nadšená. 

A pak konečně přijde první případ - vražda v rafinérce. Krauz se docela dobře uvede, uplatní znalosti ještě z průmyslovky, postupně ale zjišťuje, že věci budou složitější. U Krauze se navíc začínají scházet nitky dalších souběžných osudů, které kniha rozkrývá: Dany, které na Západě zůstali kdysi rodiče a kterou si teď vychutnává Státní bezpečnost, i osud špičkového pilota Viktora, který se z hlediska režimu špatně oženil – jeho žena má francouzskou matku a otce diplomata. Drama vrcholí na ostře hlídané slovensko-rakouské hranici, v místech pod hradem Devín, kde teče řeka Morava. Je to místo, kudy se spousta lidí pokouší uprchnout na Západ, kde ale také mnoho z nich umírá v dešti kulek pohraničníků. Richard Krauz se musí rozhodnout, jestli rozetne gordický uzel, který se před ním díky politické situaci na konci existence ČSSR objevil, anebo zda jeho tak slibně rozjetá kariéra skončí dříve, než začala.

Pro člověka, který vyrostl na seriálech jako Major Zeman nebo Malý pitaval z velkého města, příp. v dětství louskal detektivky Václava Pavla Borovičky, je tohle návrat do starých časů.

... pokračování recenze si přečtěte na webu nakladatelství Neoluxor, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního textu.

Hodnocení: 90 %

Dominik Dán: Uzel

• Nakladatel: Slovart

• ISBN: 978-80-7391-928-3, EAN: 9788073919283

• Překlad: Šmatlák, Jozef

• Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, 13,7 × 21,5 cm, česky

• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Iveta Pačutová: Vykupitel duší

Vesnická rodinná sága s příchutí tajemna a nadpřirozena – představuje se vám Vykupitel duší.

Podhorská vesnice, snad druhá polovina 19. století. Osudy rodiny Halajů, matky Hany, jejíž manžel se ztratil v Americe, životy jejích synů Imra a nemanželského Matěje a jejich rodin. Vše začíná za jedné mimořádné bouře, která s nevídanou silou zasáhne vesnici a poměry u Halajových změní od základů. Chalupníkovi Matějovi a jeho ženě Julce se po několika nezdařených pokusech za dramatických okolností narodí vysněné dítě, dcera Ida. V jejich stodole ve stejný čas zemře mladá cikánka, která se tu odnikud zjevila uprostřed největšího hromobití i se svou malinkou dvouměsíční holčičkou. Malé cikánečky se ujme Matějův bratr Imro se ženou Zunou, kteří nemají vlastní děti, a pojmenují ji Róza. 

Róza je velmi zvláštní dítě, dítě s fialovýma očima, jejím otcem není žádný smrtelník, ale Nikdo, rozplétač myslí, duch, který pomáhá lidem odejít v klidu na věčnost. Imro se s jejím příchodem ze začátku nemůže smířit, ale Róza přinese do domu nečekanou radost. Pomůže i Matějově rodině, dcera Ida se totiž narodila hluchoněmá, Róza s ní ale umí mluvit beze slov a dokonce spolu vytvoří zvláštní posunkový jazyk, aby s Idou mohli mluvit i ostatní. Postupně se před námi, kromě životů příslušníků rodiny, odkrývají další osudy - vesnického blázna, kořenářky Jolany, rychtářova syna, kterého se kvůli násilnému chování bojí celá ves a dalších. Každodenní tvrdý život, drobné radosti, velké starosti, milostné poblouznění, těžká nemoc, to vše na 366 stránkách, které vám utečou jakoby nic.

 

... pokračování recenze najdete na stránkách Neoluxoru, kterému děkuji za recenzní výtisk...

Hodnocení: 90 %

Iveta Pačutová: Vykupitel duší

• Nakladatel: Knihovnice.cz Červený Radek

• ISBN: 978-80-87362-06-8, EAN: 9788087362068

• Překlad: Zelinský, Miroslav

• Popis: 1× kniha, vázaná, 366 stran, 15,5 × 21,6 cm, česky

• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Rainbow Rowellová: Eleanor a Park

Eleanor a Park, to je letošní hit z kategorie Young Adults. Divíte se, co to čtu? Jojo, když mně bylo jako hrdinům této knihy, tak kategorie Young Adults ještě neexistovala, já vím. Ale někdy je docela zábavné přečíst si něco mimo obvyklý záběr a tahle kniha je právě z tohoto soudku.

Eleanor je šestnáctiletá, divná, tlustá holka z dost sociálně slabé rodiny. Doma je neustále dusno, protože nevlastní otec chlastá a mlátí Eleanořinu matku, všichni žijí v nevyhovujícím bytě, kde se pět dětí tísní v jednom malém pokoji. Často nemají co jíst, o tom, že by  měla svůj vlastní zubní kartáček nebo třeba walkmana (děj knihy se odehrává v polovině 80. let minulého století) si může Eleanor jen nechat zdát. I kdyby fakt chtěla, tak nemůže žít jako její vrstevníci, nemá ty správné hadry, nezná tu správnou muziku - kde by k tomu taky přišla? A tak má pocit, že ji všichni ve škole nenávidí, ostatně podobně jako své spolužáky nesnáší ona.  

Park patří mezi ně, je to Eleanořin stejně starý spolužák, který žije sice ve velmi funkční rodině, kde se všichni milují a respektují, ale ani on tak úplně nezapadá. Je totiž poloviční Korejec - jeho otec bojoval v korejské válce a matku si s sebou dovezl domů do Států. Eleanor a Park se spolu potkají ve školním autobuse a i když to na začátku na žádné sympatie nevypadá, ba naopak, postupně se začnou seznamovat - přes komiksy, které Eleanor čte Parkovi přes rameno a které ji nakonec půjčí, přes muziku, kterou si Park pouští do sluchátek. Časem zjistí, že si mají o čem povídat a nezůstane jen u toho - mezi těmito podivnými teenagery začne klíčit vztah, první láska... Jenže je tu přece jen tolik věcí, které tomu brání - šikana ve škole, odlišné způsoby života obou rodin, oplzlé nápisy, které se objevují na Eleanořiných sešitech, Parkovy konflikty s otcem atd atd. Chcete vědět, jak to dopadne? No přece jako všechny první lásky...:-)

Tuhle knížku jsem přečetla za jediný den, v mezidobí, kdy jsem čekala ve frontách na nejrůznějších úřadech a přejížděla prostředky MHD z jednoho konce města na druhý (vyřizovat si komplet nové doklady, to chce dost nervů a času). A musím přiznat, že mi to s touhle knihou poměrně uteklo. Kapitoly se v knize střídají, vždy jedna je psána z pohledu Eleanor a druhá je vyprávěna Parkem. Holčičí a klučičí pohled na svět a různé náhledy na jednu a tu samou situaci. Teenagerovské problémy, kterým se dospělý už jen usmívá, ale které jsou v určitém věku tím největším problémem na světě. 

Jen jsem trochu nepochopila to zasazení do 80. let - kniha totiž obsahuje  velké množství socio-kulturních odkazů, na komiksové hrdiny, filmy té doby, na muziku, která se tehdy hrála a poslouchala. Nemyslím, že by se současná generace tak orientovala v tom, co letělo před 25-30 lety a pro generaci jejich rodičů přece není tahle školní romance primárně určena, nebo se pletu?  Já jsem se samozřejmě neorientovala taky, jen si vzpomeňte, co u nás frčelo třeba právě v tom v roce 1986, kdy se kniha odehrává... (dle Wikipedie byly československými hity toho roku: Jiří Korn - Karel nese asi čaj,  Balet - Hej pane diskžokej, Petra Janů - Už nejsem volná, Karel Gott a Marcela Holanová - Čau lásko...). Nebo, že by se tahle kniha vezla na všeobecné retro-vlně?

No každopádně, autorka knihy, spisovatelka Rainbow Rowell, na čtenáře myslela a na jejím blogu jsou připraveny ke stáhnutí výběry, které si Eleanor s Parkem navzájem nahrávají a pouštějí (http://rainbowrowell.com/blog/2013/03/eleanor-park-all-the-playlists-all-the-music/).

Máte-li doma romantickou slečnu ve věku 14-16 let, tak touhle knížkou jí pod stromeček určitě potěšíte. S hrdiny se dá ztotožnit, nejsou to ani vlkodlaci, ani královny plesu, no a první láska, to je přece věčné téma. Navíc - tahle sladká obálka se bude v dívčí knihovničce vyjímat:-)  A asi nebudete litovat, pokud si ji předtím přečtete taky.  Je osvěžující vrátit se na chvíli do středoškolských let a vzpomenout si, jaké to bylo, když... 

A navíc, pokud dáte na žebříčky: tahle kniha se ocitla v TOP TEN  Nejlepších knih Amazonu za rok 2013 (kategorii Teen and Young Adults vyhrála) - takže to vážně nebude marné... 

Díky Neoluxoru za recenzní text.

 

Hodnocení: 85%

Rainbow Rowellová: Eleanor a Park

• Nakladatel: Yoli
• ISBN: 978-80-87543-26-9, EAN: 9788087543269
• Originál: Eleanor and Park
• Překlad: Kunová, Jana
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 328 stran, 12,6 × 20 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Virginia Macgregorová: Jak to vidí Milo

Milo je kluk, který navzdory své oční vadě vidí víc, než ostatní. Ale to, co vidí v Pomněnkovém domově, kde bydlí jeho prababička, se mu vůbec nelíbí.

Milo je devítiletý kluk, který žije v malém anglickém městě spolu se svou maminkou Sandy a prababičkou Lou. Milo to nemá v životě zrovna jednoduché, lékaři mu zjistili progresivní oční vadu, zvanou retinitis pigmentosa, kvůli které postupně ztrácí zrak. Na svět se dívá jakoby kukátkem. Jeho táta navíc utekl s těhotnou Courou a maminka se z toho ještě nevzpamatovala. Vlastně pořád jen sedí před televizí a cpe se čokoládovými sušenkami, o většinu zákazníků, kteří k ní chodili na kosmetiku, už přišla a platit složenky je den ze dne složitější… Starosti má Milo i s prababičkou Lou – je to sice jeho nejlepší kamarádka, učí ho hrát na dudy a začali spolu bystřit Milovy smysly, jenže Lou je 92 let, nemluví a občas má i slabší chvilky, takže je třeba na ní pořád dávat pozor. Jednoho dne ji Milo neuhlídá a Lou zapálí vlastní pokoj. Podle Milovy maminky nastal čas na přesun do domova důchodců. A tak se babička Lou stěhuje do Pomněnkového domova, kde vládne tvrdá sestra Thornhillová.

Milo chodí za babičkou každý den a brzo zjistí, že v Pomněnkovém domově není všechno takové, jak by mělo být. Babička skoro nereaguje, asi je omámená léky na spaní, ztratily se její peníze, v pokoji má zimu a jídlo, které dostává, se nedá jíst. A to se syrský utečenec Tripi opravdu snaží, jenže z těch surovin, co dostává, mnoho vykouzlit nejde. V Tripim najde Milo nečekaného spojence, ani Tripimu se nelíbí, jak se v domově se starými lidmi zachází. Milo mu na oplátku obstará bydlení ve squatu a slíbí, že s ním bude hledat sestřičku Ajšu, která se ztratila při útěku ze Sýrie. Dalším pomocníkem je nový podnájemník Al, investigativní novinář, který ví, jak se získávají důkazy. Milo vymyslí a spustí velkolepý plán, jehož cílem je odhalit proradnou sestru Thornhillovou a dostat babičku z domova zpátky domů…

Kniha Jak to vidí Milo je vyprávěna čtyřmi různými vypravěči. Kromě hlavního hrdiny Mila předkládají svůj pohled a svou verzi příběhu také babička, maminka a ilegální přistěhovalec Tripi. A je to příběh detektivní i rodinný, dojemný i humorný, smutný i laskavý. O tom, jak to v dnešní společnosti chodí, proč některé věci nechceme vidět (natož řešit) a jak nám právě děti mohou otevřít oči.

Líbil-li se Vám Podivný případ se psem Marka Haddona, pak je Jak to vidí Milo čtením pro Vás. I tady se budete dobře bavit a zároveň Vás občas zamrazí, i s touhle knihou se budete sem tam poohlížet po krabici papírových kapesníků. Knížka pro všechny věkové kategorie, zdaleka nikoliv jen pro děti.

Neoluxoru děkuji za poskytnutí recenzní e-knihy Jak to vidí Milo.

Hodnocení: 90%

Virginia Macgregorová: Jak to vidí Milo

• Nakladatel: Mladá fronta
• ISBN: 978-80-204-3356-5, EAN: 9788020433565
• Originál: What Milo Saw
• Překlad: Hartlová, Helena
• Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, 15 × 21,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Simon Mawer: Evangelium podle Jidáše

Simon Mawer je v Česku velmi populární, KNIHA ZLÍN vydala postupně už 4 jeho knihy, do úspěšné série se teď zařadilo Evangelium podle Jidáše. 

Tak takhle knížka mi dala... Když v září KNIHA ZLÍN vyhlásila soutěž o recenzní kopie několika bestsellerů poslední doby, zajásala jsem: byla mezi nimi i poslední kniha mého oblíbeného Simona Mawera Evangelium podle Jidáše. Simona Mawera mám ráda, Skleněný pokoj považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem za posledních pět let četla, dost se mi líbila i Dívka, která spadla z nebe a nakonec i Pád z loňského roku. A tak jsem si stáhla do čtečky Evangelium, uvařila si čaj a pustila se do čtení. Asi po 10 stránkách jsem začala mít silný pocit déjà vu. Tohle jsem už přece četla. Nedalo mi to, otevřela stránku Kosmase, ale bylo tam: Rok vydání: 2014 (1. vydání). Že bych to četla anglicky?! To sotva. Tak jsem pokračovala a pořád mi to přišlo povědomé. Jasně - piknik s Jackovou rodinou mezi starými hrobkami, jojo, škádlení s Madeleininými dcerami... No nakonec jsem to přece jen vygooglila: tahle kniha byla první, která Mawerovi v Česku vyšla.  Vydala ji v květnu 2008 Olympia pod názvem Jidášovo evangelium a nebyl to žádný velký úspěch. Ani mne tenkrát moc nezaujala, takže jsem ji nějak vytěsnila z paměti...  Evangelium podle Alzheimera... KNIHA ZLÍN se teď pokusila s novým překladem a masivnější reklamní kampaní o napravení dojmu.

  

Stručný obsah:

Kniha obsahuje tři hlavní linie příběhu, které se prolínají v osobě Leo Newmana, katolického kněze a specialisty na staré svitky. Jedna linie mapuje životní příběh Leovy matky Gretschen, Češky, která se vdala za německého diplomata a která prožívá léta druhé světové války ve věčném městě Římě. Za milostné vzplanutí k židovskému učiteli svého syna tvrdě zaplatí... Druhá část příběhu se týká samotného titulu knihy - u Mrtvého moře jsou nalezeny starobylé svitky přinášející nové a nečekané svědectví o životě Ježíše Krista. Leo Newman je specialistou na luštění starých textů a je tedy povolán do Izraele k odhalení tajemství. Text, jehož autorem je Jidáš Iškariotský, ten, co zradil Ježíše za třicet stříbrných, Leem otřese a pokud by se dostal na veřejnost, mohl by zpochybnit i všechny církevní jistoty posledních dvou tisíc let. Jidášovo evangelium ale není to jediné, co Leovi obrátilo život naruby - tím hlavním důvodem je Madeleine, žena amerického diplomata, do které se Leo zamiloval. On - kněz, ona - vdaná žena. To nejsou zrovna předpoklady pro šťastný společný život ... Poslední rovina knihy se odehrává v době, kdy Leo už dávno kněžské povolání nevykonává a kdy prožívá citový vztah s Magdou, další Češkou ve svém životě. Román plný lásky, pochybností a zrady... 

zdroj obrázku: kinguv.galerie.cz

Ptáte se, jestli jsem to podruhé dočetla? Ale jo, dočetla, zaboha jsem si totiž nemohla vzpomenout, jak to dopadne:-) 

Nicméně ani na druhý pokus se tahle kniha nezařadí mezi výjimečné. Zřejmě hraje roli má sekulární výchova, nějak se nejsem schopná vcítit do situace, že by jakýsi svitek, byť pravý, mohl otřást civilizací. Ani téma celibátu a jeho porušení jsem v knize nijak zvlášť neprožívala. Byť jak říká jedna z postav, Leův biskup: "Aspoň, že v tom nejsou žádní sboristi. To bych nesnesl. Tentokrát už ne". Možná bych si to víc užila, kdyby se tématu ujal Dan Brown. Biblický thriller, nové pokračování Šifry mistra Leonarda, když už se to řešení s ženatým Ježíšem neujalo:-) 

Oceňuji atraktivitu prostředí - Mawer dokáže úžasně vykreslit Jeruzalém a biblickou krajinu kolem Mrtvého moře i věčné město Řím. Skoro bych si všechny ty hřbitovy, katakomby a kostely chtěla projít s knihou v ruce. Ale vztahy plné nejistot a velkých neznámých, osudové ženy a příběhy lásky a zrady, to mě tentokrát tolik neuchvátilo. 

Závěrem: jsem ráda, že jsem si knihu znovu přečetla, některé momenty mě bavily víc (Leo 1, Leo 2), jiné míň (celá zápletka s Magdou), konec nepřekvapil. Mažu ze čtečky a dávám 55%. 

Děkuji KNIZE ZLÍN za recenzní pdf.

Hodnocení: 55%

Simon Mawer: Evangelium podle Jidáše

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN 
• ISBN: 978-80-7473-058-0, EAN: 9788074730580
• Originál: The Gospel of Judas
• Překlad: Hanzlík, Filip
• Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)