Máte občas chuť přečíst si knihu, jejíž hlavní hrdinové jsou na tom výrazně hůř, než se právě cítíte vy? Možná, že tohle je ta pravá literatura do pandemie, co říkáte? Teda, ne že by se mi něco hrozného dělo, jen to na mě v posledním tydnu tak nějak všechno padá... A tak jsem zvolila autobiografickou knihu Pobřežní cesta.
Hlavními hrdiny jsou britští manželé, kousek po padesátce, kteří jednoho dne přijdou o dům, svůj jediný majetek. Může za to jedno špatné rozhodnutí v minulosti a nezvládnutý soudní proces. Krom toho se ale ve stejné době ukáže, že manžel trpí nevyléčitelnou neurologickou poruchou, která rozhodně nemá dobrou prognózu. Kam se vrtnout? Sociální bydlení nehrozí, děti studují na vysoké škole, vetřít se k nějakým příbuzným či známým se jim nechce. A co vyrazit někam, kde je nikdo nezná? Inspirací je kniha, kterou Raynor kdysi četla - jen díky ní se vydávají na cestu, a to na cestu docela konkrétní: na Jihozápadní pobřežní cestu, která je vede po útesech anglického pobřeží. Ze Somersetu do Dorsetu, 1000 kilomětrů.
Na dobrou výbavu nejsou finance, takže levné batohy, tenké spacáky ze supermarketu, použitý stan z internetové aukce. Jediný jejich příjem je asi 40 liber na týden, které jim chodí jako nějaký daňový přeplatek na účet. Nemají peníze na kempy ani penziony, tím pádem se moc nemyjí, každý večer se snaží najít místo na stan někde u cesty - před plotem ohraničujícím soukromý pozemek, na kraji golfového hřiště, na parkovišti u vojenské základny.
Často mají hlad, živi jsou hlavně o nudlích a rýži, jednou za týden, když vyberou peníze, si někde dají napůl hranolky nebo pivo. Krok za krokem, ve větru, horku i v dešti, po útesech, plážích... Potkávají se s dalšími turisty, tuláky, prodavači ve stáncích se suvenýry, místními. Velmi rychle zjistí, že když prozradí, že přišli o střechu nad hlavou, lidé si od nich začínají odsedat... A tak občas předstírají, že dům prodali a na stará kolena si plní své sny, to jsou hned pak za hrdiny. Cesta je tvrdá, ale zároveň nezapomenutelná - uvědomují si krásu přírody, oceňuji, jak se jejich fyzická kondice každým krokem zlepšuje, zároveň ale dokáží reflektovat i změny, které se v britské společnosti odehrály a odehrávají. Některé dny jsou lepší, jiné horší - to když se znovu ohlásí nemoc, vzpomínky na dobré časy přehluší zármutek, zhorší se počasí, nepříjdou peníze. Putování za nadějí?
Nemůžu říct, že bych si v poutnických knihách nějak extra libovala, ale tahle mě bavila. Není to cestopis, byť se tu občas na nějakou tu místní zajímavost poukáže (například když dvojice prochází městečkem, kde se točil Dr. Martin), je to spíš kniha o cestě. O cestě za novou rovnováhou, o hledání sebevědomí v bezvýchodné situaci, o svobodě. O tom, že i v těžkých situacích je možné zachovat si humor nebo zdravý rozum, pokud máte vedle sebe někoho, koho celý život milujete. Jsou tu zajímavé úvahy o lidech bez domova, o stereotypech a předsudcích, které řídí naše chování, i o tom, jak kvůli turismu ztrácíme mnoho z přírodních krás i z lidských charakterů.
"Byla polovina září a vypadalo to, že podzim už je tady. Mohli jsme toho nechat, ale neměli jsme co ztratit a chůzí jsme mohli jenom získat. Tady jsme byli svobodní. Otřískaní živly, hladoví, vyčerpaní a zmrzlí, ale svobodní."
Suma sumárum - nakonec je z tohohle literárního debutu celkem dobrá motivační příručka pro dnešní dobu...
Hodnocení: 100%
- Nakladatel: Nakladatelství Kazda
- EAN: 9788088316947
- ISBN: 978-80-88316-94-7
- Originál: THE SALT PATH
- Překlad: Mikolajková, Lucie
- Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
- Rozměry: 14 × 21,5 cm
- Rok vydání: 2020 (1. vydání)
