Jiří Březina: Promlčení

Loni v létě se mi dostala do rukou prvotina Jiřího Březiny – detektivka Na kopci. Byla jsem z ní nadšená a těšila se, až autor napíše další knihu. Letos v létě jsem se dočkala, před pár dny vyšlo Promlčení,  do kterého jsem se mohla díky laskavosti samotného autora záhy začíst.

Píše se rok 1991 a v pohraniční vsi Pasečky se našlo oběšené tělo jednoho místního starce. Policie velmi záhy zjistí, že se nejedná o sebevraždu, ale o násilný trestný čin. A protože do okruhu podezřelých patří i jeden rakouský novinář, je z Prahy v rámci mezinárodní spolupráce povolán mladý úředník ministerstva vnitra, germanista Ondřej Novotný. Novotný se spolu s místními kriminalisty a rakouským kolegou pokouší zjistit, kdo mohl mít motiv starého muže zabít. Mohla by za tím být dávná kariéra předsedy JZD? Výslechy místních nikam nevedou, pohraničí a vůbec prostory kolem železné opony byly ostatně donedávna takřka uzavřenou oblastí, kde žili jen ti prověření… Aniž by se případ někam posunul, je v blízkém městečku nalezeno druhé tělo – další stařec, který ve vsi kdysi bydlel, člověk, kterého nikdo neměl rád, násilník a rváč. Co měli ti dva společného? Novotný zjistí, že oba dva spojuje doba těsně po druhé světové válce, kdy se oba svým způsobem podíleli na divokém odsunu původního německého obyvatelstva. Může být tohle stopa, která povede k vrahovi? Mnoho desítek let staré události, o kterých se v českém kontextu nikdy moc nemluvilo? Kromě Novotného tenhle motiv nebere nikdo vážně a vypadá to, že vyšetřování bude zastaveno… 

Příběh z doby odsunu je skvělý. Vůbec ne černobílý, naopak, na tehdejší osudy je nahlíženo z více úhlů. O téhle etapě našich dějin je potřeba mluvit a připomínat ji, zvlášť v dnešní komplikované době, a zvolit pro to „lehčí žánr“ byl skvělý nápad.  

Jenže… to „jenže“ vyvěrá z formální podoby vyprávění. Příběh je totiž koncipován jako v současnosti se odehrávající rozhovor mladého policisty Tomáš Volfa, který v archivu narazil na dva nevyřešené případy z počátku devadesátých let a  Ondřeje Novotného, někdejšího vyšetřovatele, nyní  však úspěšného politika,  ba stínového ministra vnitra. Volf vidí v objasnění případů možnost, jak nastartovat vlastní kriminalistickou kariéru, a tak se vydává do Prahy, aby z Novotného dostal co nejvíc informací. Nervózní doba před volbami, oba dva se vidí prvně v životě, navzájem jsou si vcelku nesympatičtí a přesto: Novotný Volfa přijme a hned  spustí barvité vyprávění a v pečlivě vyladěném monologu ze sebe postupně vysype celou historii. Tomuhle nějak nejsem schopná uvěřit…

Pokud by se autorovi podařilo vymyslet nějaký uvěřitelnější rámec příběhu, určitě by to knize hodně pomohlo. Jinak ale nemám příliš co vytknout. Autorovi se daří vylíčit prostředí – je vidět, že to na Šumavě zná, dokáže vystihnout mentalitu lidí, žijících v pohraničí v určité době. Velmi se mu daří postihnout i ono komplikované poválečné období, a to i přesto, že hned v úvodu knihy předznamenává: „Mým cílem není vyvolat debatu, měnit názory ani přesně vykreslit určitá období historie této země. Chtěl jsem jen napsat detektivní román.“ A to se mu povedlo -  až do poslední chvíle jsem netušila, kdo byl vrah. A že rozluštění  bylo docela vtipné.

Snad jen jediná poznámka k reáliím – opravdu jezdí příslušníci Policie zadarmo vlakem?:-)

Těším se na další knihu, vedle Michaely Klevisové a Dominika Dána se Jiří Březina stal mým oblíbeným autorem českých/československých detektivních románů.

Zdroj: Petr Zikmund, Deník.

Díky autorovi za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 80%

Trailer, který by Vás mohl na knihu nalákat:

Jiří Březina:  Promlčení

• Nakladatel: Motto
• ISBN: 978-80-267-0443-0, EAN: 9788026704430
• Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, 13 × 21 cm, česky
• Rozměry: 13 × 21 cm
• Rok vydání: 2015 (1. vydání

Peter May: Skála

Ostrov Lewis je součástí souostroví Hebridy u Skotska. Je to divoké a temné místo – nekonečný oceán, písečné pláže, duny pokryté kobercem divokých travin, mokřady s jezírky, skály. Žít tady není jednoduché. Těžká fyzická dřina, izolace od okolního světa, alkohol, nedostatek pracovních příležitostí. Jediným zpestřením života je každoroční výprava 12 nejzkušenějších mužů z ostrova na 50 mil vzdálenou nepřístupnou skálu An Sgeir, kam jezdí zabíjet mláďata terejů, vyhledávanou pochoutku. Tradice udržovaná po několik staletí, i když v dnešní době dost brutální přežitek. Skála je zároveň brána i jako jakési iniciační místo, kde se z mladíků stávají muži. Co se na Skále stane, to tam také zůstane.

A právě na ostrově Lewis je nalezeno tělo brutálně zavražděného muže, místního násilníka a flákače. Modus operandi odpovídá jedné vraždě v Edinburgu, a tak je na místo povolán detektiv Fin Macleod, který z ostrova Lewis shodou okolností pochází. Fin právě prochází rodinnou tragédií, přišel o malého syna, odjezd by mu  mohl pomoci přijít na jiné myšlenky. To se splní měrou vrchovatou, Finovi se vrací vzpomínky na dětství a mládí. Na ostrově se potkává se starými známými, kamarády s dětství, prvními láskami, téměř nikdo ale z jeho návratu není nadšený. Fin si skládá dílky neobvyklé skládačky, ve které hraje roli i on sám, a postupně zjišťuje, že pro některé díly se bude muset vrátit hodně hluboko do své paměti… Svou roli tu sehraje i skála An Sgeir, jedné výpravy za tereji se totiž Fin před lety zúčastnil, ta výprava tenkrát neskončila zrovna šťastně.

Skála je překvapivě napínavá kniha. Není to vlastně ani detektivka v pravém slova smyslu, spíš psychologický román s prvky krimi. Ve vyprávění se střídá současnost v er-formě, kdy čtenář sleduje Fina při vyšetřování a potulování po ostrově, s ich-formou Finových vzpomínek, které se vracejí do minulosti. Střídání vypravěčských forem a časových rovin vytváří velmi příjemný rytmus, navíc to usnadňuje čtenářovu orientaci. Odkrývá se před námi dávná a temná minulost, staré křivdy a tragédie, neutěšenost zdejšího života, uniknout odsud se podaří jen málokomu... Vše souvisí se vším a jednotlivé dílky do sebe na konec poměrně překvapivě zapadnou. Působivě jsou podány reálie ostrova Lewis i Skály, nehostinná atmosféra, člověk skoro cítí ten všudypřítomný chlad, déšť, skučící vítr. Nelenila jsem a trochu si zagooglila  - skála, kde vraždění mláďat terejů zvaných guga probíhá, skutečně existuje, jmenuje se Sula Sgeir a realita si s popisem v knize opravdu nezadá..  https://www.youtube.com/watch?v=pMWH5iGPwJ0. 

Bavilo mě, že v knize vše tak pomalu plynulo, vůbec mi nevadily dlouhé popisy, vzpomínky na školní léta a dětské příhody příběh pěkně oživovaly.  Musím říct, že jsem si touto knihou spravila o Peterovi Mayovi mínění – Pán ohně, kterého jsem četla nedávno, mě na rozdíl od Skály moc nenadchl. Jediná výtka – překlad. Většina knihy je přeložená skvěle (a že je co překládat), ale některé dětské dialogy mi přišly na sedmileté děti nebo přístavní dělníky trochu šroubované... Příp. výroky typu „Nemáš nepravdu“ či několik nepřeložených slov z gaelštiny nebo angličtiny, které zřejmě mají učinit čtení exotičtějším (trawler, machair), já to ale nějak neoceňuju a nemám chuť si podobné věci při čtení googlit. Možná by stačily překlad v podobě vysvětlivky pod čarou, v e-booku jsem je ale každopádně nenašla. Dá se to ale přežít. 

 

Máte-li chuť na podmanivou atmosféru pro nás exotických vnějších Hebrid a chcete-li si přečíst silný příběh, bude Skála to pravé čtení pro Vás.  Já jsem si to každopádně dost užila a už se těším na zbylé dva díly této volné trilogie z ostrova Lewis.

Hodnocení: 90%

Peter May: Skála

• Nakladatel: Host
• ISBN: 978-80-7294-707-2, EAN: 9788072947072
• Překlad: Kaprová, Linda
• Popis: 1× kniha, vázaná, 392 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2013

Karel Kubát: Sladký život

Čas od času se pustím do nějaké odborné, byť samozřejmě spíše populárně naučné publikace. Tentokrát jsem dostala nabídku recenzovat knihu o cukrovce, což mě zaujalo. V těhotenství jsem měla gestační diabetes, což zvyšuje riziko cukrovky 2.typu, můj životní styl se taky nedá považovat za ukázkový… A hlavně – kolem mne se tohle onemocnění začíná vyskytovat nějak hrozivě často... 

Cukrovka, nebo-li diabetes mellitus, česky též úplavice cukrová, je souhrnný název pro skupinu onemocnění, které spojuje jedna věc – porucha metabolismu sacharidů. V bohatém západním světě počet nemocných stoupá přímo epidemiologicky. I v Česku počet diabetiků prudce stoupá, aktuálně se s tímto onemocněním léčí více než 800 tisíc lidí. A právě jim je určena kniha doktora Karla Kubáta, internisty, který se s diabetiky ve své lékařské praxi denně setkává.

Cílem knihy je rozšířit informace o onemocnění, objasnit příčiny vzniku diabetu 1. i 2. typu a nasměrovat čtenáře na správnou cestu – ke zdraví. S ohledem na tyto cíle byla zvolena netradiční forma knihy, informace jsou totiž čtenáři předkládány formou rozhovorů, které vedou lékař Carlo a Giordano Bruno, italský filosof a astronom, který se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce není středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Bruno tu představuje „hlavu otevřenou“, zvídavého člověka se zdravým selským rozumem, který se nebojí klást nepříjemné otázky. Postupně se k nim přidávají ještě další dva účastníci rozhovoru – Paolo, který zastupuje stranu pacientů a význačný vědec a specialista označovaný jako Ins. (z italského l’insegnante neboli česky učitel) – ten zase kope za medicínu a nejnovější vědecké poznatky.

Tito čtyři lidé vedou rozhovory o cukrovce, snaží se co nejnázorněji – včetně poměrně drastických příběhů o konkrétních pacientech – vysvětlit, v čem je vlastně problém a jak ho řešit. Pohledy všech zúčastněných se samozřejmě liší, jinak vše vidí člověk, který musel podstoupit chirurgické zmenšení žaludku, aby zhubl a vypořádal se tak s některými problémy, které s sebou diabetes nese, jiný názor zastává špičkový specialista, který se na svém skvěle vybaveném pracovišti setkává s těmi nejzávažnějšími, ale také nejvzácnějšími, či nejméně pravděpodobnými případy, a jinak se k problémům staví praktik, který se s nemocí potkává ve své ordinaci každodenně. Převažujícím pohledem je každopádně pohled lékaře z praxe, internisty, kterému vozí pacienty v kolapsovém stavu, který ošetřuje lidi, co kvůli cukrovce přišli o zrak, nohu, skončili na jednotce intenzivní péče, zemřeli... Giordano Bruno se snaží všechny názory korigovat, překládat do „normálního jazyka“, nechává si vysvětlit pojmy, kterým nerozumí a přispívá tak ke srozumitelnosti publikace. V knize nechybí humor ani slovní přestřelky, jsou tu i názorné ilustrace a zobecňující schémata.

A co je tedy vlastně hlavní příčinou cukrovky, tedy konkrétně cukrovky 2. typu, kterou trpí 90 % všech pacientů s diabetem? Podle autora za vším stojí hlavně náš současný nezdravý životní styl. Málo pohybu, nadměrné množství jídla. A řešení je jednoduché: přiměřený příjem a výdej energie. Prostě jen trochu méně jíst a trochu více chodit! Jak říká autor: V okamžiku, kdy každý z nás přijme zodpovědnost za své zdraví, vyřeší se řada problémů v diabetologii. I v řadě jiných oborů. … Všechny zásady zdravého životního stylu známe. Jen míváme problém s tím je dodržovat. Po přečtení knihy Sladký život by měl mít čtenář jedinou touhu: Chci udělat všechno, abych se vyhnul cukrovce!

Přiznávám, že můj dojem z knihy je poněkud rozporuplný. Na jednu stranu celkem dobře chápu záměr autora a přiznávám, že mě rozhodně přesvědčil o tom, že bych se svým aktuálním životním stylem měla něco dělat. Na druhou stranu je to v některých částech (kapitoly o příčinách vzniku cukrovky, o medikamentózních způsobech léčby, o vlivu hormonů a další) stále velmi odborná kniha, která od svých čtenářů vyžaduje opravdu vysoké nasazení. Použitá forma rozhovorů je vcelku dobrý nápad, ale problém se srozumitelností textu se tím nevyřešil. Kniha by měla zřejmě spadat do kategorie populárně naučná literatura a měla by být určena širokému okruhu čtenářů, ale to se myslím tak úplně nepodařilo.

A tak se tedy na závěr připojuji k autorovu zvolání: Pojďte se raději projít než číst nějakou nudnou knihu! To je to správné kouzlo!

Hodnocení: 60 %

Karel Kubát: Sladký život

·         Nakladatel: Grada
·         ISBN: 978-80-247-5657-8, EAN: 9788024756578
·         Popis: 1× kniha, brožovaná, 190 stran, 15 × 21 cm, česky
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Iva Lecká: Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila

Znáte to: vedro, jste někde u vody, časopis už máte prolistovaný, křížovku vyluštěnou, nechce se vám nic, řešíte maximálně číslo ochranného faktoru a dilema, jestli stojí za to kvůli té zmrzlině postavit se do fronty. Přiznejte si to, tak trochu se nudíte... Spravila by to kniha? Hlavně ne nic závažného a ať se nad tím nemusí moc přemýšlet... Mám pro vás tip právě pro tuto chvíli, knihu Ivy Lecké: Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila.

Iva Lecká je celebrita z jednoho pražského soukromého rádia, kterou já ale bohužel neznám, neb poslouchám jen veřejnoprávní rozhlas, což mě plně uspokojuje. Kromě toho se údajně vyskytuje v Prima jízdě na Primě, píše články a fejetony do časopisů a kritizuje oblečení známých osobností (inu, prostě se dokonale míjíme…).  Známou se stala díky knize Deník šílené matky aneb Ženská vydrží jako kůň  z roku 2011, které se prodalo několik tisíc výtisků.  Jak název napovídá, kniha je o tom, co přináší mateřství a jak se po narození dítěte obrátí matce život vzhůru nohama. V roce 2012 vydala Iva Lecká druhou knihu: Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila. Autorka se tu snaží vypořádat se situacemi, které v jejím životě měly premiéru – první pusa, první rande, první sex, první svatba, první rozvod, první dítě, první dovolená…. Oblíbenými terči a spolutvůrci veselých okamžiků jsou kromě hlavní hrdinky rodinní příslušníci, zejména manžel, tchyně a syn Tobiáš, objevují se tu ale i přátelé a známí, případně vytěžuje i své sny, taktéž zdroje velmi humorných situací… Dozvíme se tedy spoustu podrobností ze života autorky, jak strávili rodinou dovolenou v Chorvatsku, jaké peripetie přineslo zakoupení chalupy v podobě drážního domku u frekventované trati, pobaví nás historky o životě s tchyní, výlety po vlastech českých i výpravy do přírody či pod stan apod. Iva Lecká se snaží z každodenních peripetií vytěžit co nejvíce, každá životní kalamita je zjevně námětem, vše prostě stojí za to. „Ten kdo nemá smysl pro humor, je z každé nadsázky v šoku a sám před vámi uteče“, říká autorka…

Přiznávám, tento typ literatury zpravidla nevyhledávám, tahle kniha se mi dostala do ruky víceméně náhodou. Nějak mě ty „veselé historky z natáčení“ bez hlubšího přesahu neberou…  Cílem je prostě pobavit, rozesmát, ukrátit čas. Pohodové letní čtení, nenáročná kniha do kufru na dovolenou. Věřím, že tahle kniha si našla a najde spoustu čtenářů, resp. čtenářek, je dostatečně čtivá, jednoduchá, přináší to, co většina žen denně prožívá a je tedy pro ně snadné se s autorkou identifikovat. Doba si zřejmě podobnou literaturu žádá, nedávno jsem v knihkupectví s překvapením zjistila, že knih, kde hlavní hrdinka „s notnou dávkou humoru“ popisuje příhody, slasti a slasti života s malým dítětem/nepraktickým manželem/s mnoha dětmi/po rozvodu/v důchodu/při chalupaření atd. (nehodící se škrtněte), jsou plné regály. Já si už zřejmě další Ivu Leckou odpustím, i když třetí kniha (a tentokrát by mělo jít přímo o román!), Dámská jízda s Milanem, je již na pultech. 

 

Díky nakladatelství Šulc a Švarc za recenzní výtisk.

Hodnocení: 50%

Iva Lecká: Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila

• Nakladatel: Šulc a Švarc
•  ISBN: 978-80-7244-321-5, EAN: 9788072443215
• Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
•  Rok vydání: 2012 (1. vydání)

Raymond M. Smullyan: Jak se jmenuje tahle knížka?

Psal se rok 1986 (doba, kdy se na knížky stávaly každý čtvrtek fronty), bylo mi 13 a k narozeninám jsem dostala knížku malého formátu se žlutým přebalem. Nejdivnější na ní byl název: Jak se jmenuje tahle knížka? Už si nevzpomínám, kdo a proč mi tuhle knihu věnoval, ale byla to docela dobrá trefa. Tahle knížka byla totiž plná logických hádanek a mě tenkrát hrozně bavilo je luštit.

Nedávno jsem zjistila, že tahle knížka vychází v češtině znovu a nakladatelství Portál ji nabízí k recenzi. Hned jsem zareagovala, protože jsem byla moc zvědavá, jestli si tahle knížka zachovala své kouzlo i po čtvrtstoletí. Věřte, nebo nevěřte – je to pořád zábava!

A tak jsem se ponořila do starých známých chytáků (Příbuzenský sňatek - Jak známo, blízcí příbuzní nesmějí spolu uzavírat manželství. Smí se muž oženit se sestrou své vdovy?), vyrazila na ostrov padouchů a poctivců (A řekne: „Já jsem padouch, ale B ne.“ Co jsou A a B?) a zvládla i Alenku v zapomínacím lese, kde se to hemží  prolhanými lvy a jednorožci (a taky Tydlitáky a Tydliteky). V dalších částech jsem se pomocí logicky naučila vyhnout vlkodlakům a najít poklad na ostrově – takové dovednosti se v životě mohou vždycky hodit. Jen umění vybrat si nevěstu asi  nevyužiji… Velmi zábavný byl výlet do Transylvánie za hrabětem Draculou,  tuto zemi totiž obývají  rozumní a pomatení lidé a rozumní a pomatení upíři.  A co teprve veselé historky ze života matematiků, logiků a Vermonťanů! Jen ty závěrečné Gödelovy ostrovy, to už na mě bylo moc…

Knížka je psaná velmi vtipně, použité historky jsou humorné a zábavné. Autor se čtenářem neustále komunikuje, glosuje, vysvětluje, upozorňuje na chytáky.  Ke každé hádance dostanete podrobně vysvětlené řešení, hádanky jsou postupem času složitější a komplexnější. Čtenář si ani neuvědomuje, že se postupně prokousává výrokovou logikou, možná by se takhle měla logika vyučovat, třeba bychom měli víc úspěšných maturantů z matematiky. Knížka je určená všem  čtenářům se zájmem o logiku – hádanky nejsou napsané na míru nějakým skalním  matematikům,  ale běžným čtenářům – skoro každá se dá za chvíli z hlavy nebo za pomoci tužky a papíru vyřešit a člověk má ze sebe radost a navíc ještě dobrý pocit, že na sobě pracujeJ Musím ocenit i překlad některých osobních jmen, v knize se vyskytují inspektor Fishtrawn, doktor Tchmuchall či sociolog Sleedill – knížku překládal matematik Antonín Vrba a překladatel Hanuš Karlach.

Možná trochu o autorovi - Raymond M. Smullyan je americký americký matematik, koncertní pianista a také filosof, logik a kouzelník. Narodil se v roce 1919 (a je mu tedy aktuálně pěkných 96 let!) a je považovaný za jednoho z nejvynalézavějších amerických tvůrců logických hádanek. „Jak se jmenuje tahle knížka“ je jeho prvotinou v této oblasti, napsal ji v roce 1978. V češtině autorovi dále vyšly: Šachové záhady Sherlocka Holmese (2005), Satan, Cantor a nekonečno (2008), Šeherezádiny hádanky a další podivuhodné úlohy (2004), Šachové záhady arabských jezdců (2008) a Navěky nerozhodnuto (Úvod do logiky a zábavný průvodce ke Gödelovým objevům) (2003).  Jak říká v knize jeden z jeho žáků: „Představuji Vám profesora Smullyana, který vám dokáže, že buďto neexistuje on, nebo neexistujete vy, ale nedovíte se, kdo vlastně.“

Máte-li někdy chuť odreagovat se a ponořit do úplně jiné literatury, nebo baví-li vás hádanky a logické hříčky, pak zkuste Smullyana – myslím, že nebudete litovat.  Není to sice kniha pro každého, ale ať jste padouch nebo poctivec, tahle knížka pobaví.

Děkuji nakladatelství Portál za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 90%

Raymond M. Smullyan: Jak se jmenuje tahle knížka?

·         Nakladatel: Portál
·         ISBN: 978-80-262-0822-8, EAN: 9788026208228
·         Originál: What Is the Name of This Book?
·         Překlad: Vrba, Antonín, Karlach, Hanuš
·         Popis: 1× kniha, brožovaná, 200 stran, 14,5 × 20,6 cm, česky
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Barbora Šťastná: Jak jsem sebrala odvahu

Znáte Šťastný blog Báry Šťastné? Ne? Teď máte jedinečnou příležitost to napravit. Po úspěšné Šťastné knize přichází na trh novinka Jak jsem sebrala odvahu.

Taky máte někdy strach? Nemyslím ten hýčkaný strach z hororu v televizi, ale takové ty každodenní úzkostné stavy? Ze zubaře, finančního úřadu, dopisu od soudu, z nemoci? Strach, že jste zapomněli vypnout žehličku, že vám ukradli peněženku s doklady, že ten zmeškaný hovor od třídní učitelky znamená nějakou hroznou kalamitu? Anebo z toho, že se provalí, že nic neumíte a jste úplně příšerná matka? Tak i o tomhle je tahle kniha. Kromě toho je ale i o odvaze, díky které můžeme dělat a zažívat nečekané. Když se totiž přemůžeme a dodáme si ji, můžeme si třeba skvěle popovídat s úplně neznámým člověkem. A víte, jak se vám uleví, když najdete odvahu nebýt na chvíli perfekcionistou a šprtem, který dělá vše na jedničku, ač ho to strašně vyčerpává? A co teprve když přemůžeme strach a řekneme své první NE, anebo když poprvé požádáme o pomoc a ono se nám jí dostane? Změnit náš pohled na svět můžou úplně obyčejné věci – třeba velký klobouk na hlavě nebo vši ve vlasech našich dětí. A nejhezčí chvíle dne se může objevit v okamžiku, kdy ji čekáme nejméně.

Bára Šťastná je moje spřízněná duše. Když jsem před několika lety objevila její blog, strávila jsem na něm několik dní, dokud jsem si ho celý nepřečetla. Šťastná kniha, která z něj posléze vznikla, mi usnadnila vánoční nakupování – prostě jsem ji koupila všem svým uhoněným kamarádkám a spolužačkám. Máme toho totiž s autorkou dost společného – stejný věk a podobné starosti i radosti. Bára si mě získala tím, že se pozorně rozhlíží kolem sebe a všímá si drobností, které máme tendenci přehlížet. Umí si užívat malých radostí všedního dne, být tady a teď. A navíc píše vtipně - o rodině, práci, přátelích, plánech či o proplouvání životem. Daří se jí to i v knize Jak jsem sebrala odvahu, jejíž základ opět tvoří rozšířené a trochu přeskládané příspěvky z blogu. Možná, že nejsou už tak spontánní a legrační jako ve Šťastné knize, pořád je to ale inspirativní čtení. Navíc propracovanější a vyzrálejší, za což možná může přibývající věk. Lehce nadbytečné mi přišly jen odkazy na názory a výzkumy odborníků, nějak moc mi evokují příručky osobního rozvoje.

Každopádně jsem se ale už rozhodla: letošní vánoční nákupy zahájím právě teď, ještě před prázdninami, tuhle knížku totiž svým životem smýkaným kamarádkám nemůžu nekoupit.

  

Hodnocení: 90%

Barbora Šťastná: Jak jsem sebrala odvahu

·         Nakladatel: Motto
·         ISBN: 978-80-267-0439-3, EAN: 9788026704393
·         Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, 12 × 19 cm, česky
·         Rozměry: 12 × 19 cm
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)