Levandulová farma pod Řípem

Vlastně mě vůbec nenapadlo, že se kousek od mého rodiště pod Řípem může pěstovat levandule. To je přece záležitost slunné Provence, ne? No jo, ale znáte to: globální oteplování, sympatická umanutost některých lidí - prostě to jde i tady. 

Dnes jsem tedy vyrazila do blízkých Židovic na Den otevřených dvoří na Levandulové farmě. Byla to krása. Barvy od bílé přes růžovou, modrou až fialovou, spousta kultivarů. Vonělo to tu, paráda. I výrobky z levandule tu měli - marmelády, sirupy, cidery, mýdla, vonné polštářky, tyčinky na rty apod. Krom toho i lokální marmelády z višní a dřínků a další dobroty. Lidí se tedy se sešla spousta, ale dalo se to, i parkování bylo vyřešeno. Zvládala jsem i hodně zajímavou komentovanou prohlídku. 

Škoda jen, že nevyšlo počasí, na fotkách mi chybí modrá obloha:-) Ale tak snad někdy příště (ještě mám já i vy šanci v neděli 1.7., a ve čtvrtek 5.7. 2018, kdy se budou konat další dny otevřených dveří). 

 https://shop.levandulepodripem.cz/

Neil Gaiman: Odd a mraziví obři

Poslední knížka ze mé zásilky z Knihozemě, knížka, která se do současných parných dní vyloženě hodí: Odd a mraziví obři. 

Knížka je dílem britského spisovatele sci-fi a fantasy Neila Gaimana. Musím se přiznat, že ač je to legenda, kterou zřejmě není ani potřeba čtenářům představovat, já jsem od něj četla jen jednu jedinou knihu, kterou navíc ani nenapsal sám: výborný román Dobrá znamení (spoluator Terry Pratchett). Už dlouho se chystám na to, že se pustím do Sandmana, Nikdykde nebo Oceán na konci uličky, ale zatím na to ne a ne dojít. Nabídka nakladatelství AlbatrosMédia přečíst si Odda a mrazivé obry mi tedy přišla víc než vhod. 

Děj knihy se odehrává na dalekém severu kdysi dávno, kdy ještě moře brázdili udatní a tvrdí Vikingové. Hlavním hrdinou je malý, asi dvanáctiletý kluk Odd, který přišel o tátu a navíc se sám zmrzačil – má pochroumanou nohu po nepovedeném kácení stromu. Štěstí se mu vyhýbá, s náhradním otcem ani s kupou nevlastních sourozenců si nerozumí... A tak se jednoho dne uprostřed předlouhé zimy Odd rozhodne, že odejde do lesů, do staré otcovy lovecké chaty. Cestou potká lišku, orla a medvěda, z nichž se záhy vyklubou začarovaní severští bohové, kteří potřebují Oddovu pomoc. Pomůže jim Odd získat původní podobu? Potřebuje k tomu jen pár maličkostí: získat Tórovo kladivo a osvobodit sídlo bohů Ásgard od mrazivých obrů. 

Tahle knížka je určená dětem cca od 8 let, ale víte co? Já jsem si ji užila:-). Je to příběh, který děti nenásilnou formou přivede k poznání, v tomto případě k nahlédnutí do severské mytologie. Je na Vás Edda moc těžká? Pak začněte s Oddem, příp. s další knihou Neila Gaimana cílenou na děti – se Severskou mytologií, která u nás vyšla v loňském roce. Čeká na Vás krásná bohyně Freya, moudrý, ale věčně zachmuřený Odin, lstivý polobůh Loki, o jehož kouscích se ne vždy sluší mluvit před dětmi, i silný a jednoduchý Tór se svým kladivem… A děsiví ledoví obři, kteří s bohy neustále bojují. Děti mohou knížku vnímat jako jednoduché dobrodružství malého dvanáctiletého kluka, který pomáhá zakletým zvířatům, rodiče si pak vychutnají další vrstvy a třeba je to (tak jako mě) dovede i k tomu, že si o severským mýtech načtou něco víc. Kniha je psaná velmi přístupným jazykem (díky patří překladatelce Heleně Šváchové, která překládala například Fantastická zvířata a kde je najít), má spád a je i zábavná. 

 

Co ale z knihy dělá skvost, který si přejete mít v knihovně, to není ani tak obsah, jako forma. Tahle kniha je totiž vizuálně opravdu maximálně povedená. Zaujme už na první pohled – svrchní desky mají vyříznutý otvor ve tvaru ledových rampouchů, ze kterého vykukují obří oči… Nádherných černobílých ilustrací lemovaných stříbrnými okraji, které evokují mrazivou severskou zimu, je ale kniha plná, výtvarník Chris Riddell si s obrazovou přílohou neskutečně vyhrál. Ilustrace jsou propracované, až si říkám, jestli se některých obrů nebudou děti před spaním bát. Tahle kniha rozhodně vybočuje z běžné produkce knížek pro děti a určitě byste ji neměli minout. 

Díky AlbatrosMédia za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 95% 

Neil Gaiman: Odd a mraziví obři 

• Nakladatel: Albatros
• EAN: 9788000050591, ISBN: 978-80-00-05059-1 
• Originál: Odd and the Frost Giants 
• Překlad: Šváchová, Helena
• Ilustrace: Riddell, Chris
• Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, česky 
• Rozměry: 16,6 × 24,4 cm 
• Rok vydání: 2018 (1. vydání) 

Adrián Macho a Peter Kavecký: Gerda - příběh velryby

Další skvost, který dorazil v Zásilce z Knihozemě, to je Gerda - příběh velryby, knížka pro nejmenší dětí (cca od 3-4 let dále). 

Přiznávám, na velrybu Gerdu jsem se dost těšila. Provázejí ji skvělé recenze, na databázi knih i na goodreads pak vysoká hodnocení. Co myslíte, splnila kniha "Gerda - příběh velryby" má očekávání?

Gerda je malá velryba, která žije spolu s mámou, tátou a bráchou Larsem v oceánu. Užívá si skvělého dětství plného lásky, pak se ale stane něco hrozného - Gerda je najednou sama. Bloudí mořem a snaží se získat zpět svou rodinu. Potkává se s různými dalšími mořskými tvory - kosatkami, chobotnicí, racky, ledním medvědem apod., povídá si s nimi a dozvídá se zajímavosti o světě, ve kterém žije. V putování ji vede hlas jejího srdce... Jestlipak najde to, co hledá? Rodinu a domov?

Gerda je knížka pro děti tak od tří, čtyř let. Co je na téhle knížce neopakovatelného, to jsou ilustrace. Mladý slovenský výtvarník Adrián Macho vytvořil nádherné obrázky mořských živočichů a oceánu. Ledního medvěda sledujícího souhvězdí Velké medvědice, medúzu, která ze stránek skoro svítí, skřehotavé racky, kteří poletují kolem romantického majáku při západu slunce, shánčlivou chobotnici obklopující se "poklady", kosatky, které vypadají jako japonské samurajky nebo děsivý výjev krvavého moře a velrybáře na člunu... Ilustrace mou představu o knize naplnily dokonale, dokonce mě tak nadchly, že jsem si našla stránky jejich autora Adriána Macha a zvažuju, že si nějakou tu velrybku objednám jako polštář  na stránce jeho e-shopu. I plakát by se v našem dětském pokojíčku hezky vyjímal. 

Z čeho jsem ale značně rozpačitá, to je samotný příběh, za kterým, alespoň dle tiráže v knize stojí Peter Kavecký, nějaký podíl na něm ale bude mít asi i výtvarník Adrián Macho - na svém Facebooku totiž píše:

Gerdou oslavujem meniny v rovnaký deň - 23.marca. Ja tu, Gerda v Nórsku, Švédsku, Lotyšsku a ešte kade tade. Význam by sa dal voľne preložiť ako “pevnosť” alebo “úkryt”, - ideálne meno pre silné, nebojácne slečny.

Na začiatku som iba hľadal zvučné meno škandinávskeho pôvodu. Spoločné meniny boli ako bonus, z ktorého sa mi na okamih zahmlelo pred očami.Tiež som pôvodne chcel, aby obsahovalo islandské písmeno “d”, teda “ð”. Znak, ktorý vizuálne pripomína plachetnicu, alebo veľrybiu plutvu. Nakoniec som však od ð-éčka upustil a typo rovno dozdobil veľrybou plutvou.

To však nie je všetko. Vtípek s meninami podtrhuje skutočnosť, že svoje meniny tiež oslavujem v deň narodenia svojej matky.Kruh sa uzatvára, preto Gerða! 

Rodinné putá, vzťahy a väzby sú nosnou kostrou celého príbehu:

Veľryby nebývajú v dome ani činžiaku ako my. Plávajú na veľké vzdialenosti od rovníka až k severnému pólu, celým oceánskym svetom. Pre veľrybu sa domovom stáva každé miesto, kde je jej rodina.

z FB ilustrátora

Chápu, že Gerda je kniha pro děti, ale i děti by si snad zasloužily něco hlubšího. Tohle si na hloubku jen hraje, je tu nepřiznaná inspirace Malým princem a naznačovaná jakási cesta k osvícení, ale připadá mi to jak Paul Coelho pro nejmenší. Já vím, že má miliony obdivovatelů, ale tohle já nějak nedávám...

"Kamkoliv se vydáš, kohokoliv potkáš a cokoli na světě zažiješ, zůstaň vždy sama sebou. Tvé srdce tě povede správným směrem. Je to kompas našeho života. Naslouchej mu, Gerdo, a jistě nalezneš, co hledáš."

Děj na můj vkus nijak logicky nepostupuje, velryba si se svými kamarády vždycky "zasvěcené pohovoří" a "někam jí to posune", ale vymyslet si to, o čem spolu hovoří, to bude asi na rodičích - ty příběhy tu totiž často nejsou ani naznačené... Zrovna tak v knize chybí i podrobnější popis ztráty rodiny, s ohledem na dětskou citlivou duši bych to chápala, pokud by ale právě tahle  ilustrace nebyla tak konkrétní .... Myslím, že u téhle stránky se rodiče trochu zapotí... Stejně tak není úplně jasný ani konec (asi záměrně) - opravdu doplula stará a moudrá Gerda do zátoky ráje, kde jednou všichni setkáme se? Proč se tam tedy ale nesetkala s rodiči, ale jen s Larsem? 

 

Mám pocit, že kdyby se příběhu ujal nějaký zkušenější autor knih pro děti, vyšla by z toho opravdu parádní kniha. Mají-li ale Vaše děti rády obrázky a povídání si s rodiči nad nimi, vy sami pak hořkobolné příběhy, pak neváhejte a Gerdu si pořiďte, budete mít co prohlížet. 

Díky AlbatrosMédia za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 70%

PS: Omalovánku Gerdy si můžete stáhnout tady.


Adrián Macho a Peter Kavecký: Gerda - příběh velryby

• Nakladatel: CPress 
• EAN: 9788026419068 ISBN: 978-80-264-1906-8
• Překlad: Belejová, Katarína
• Ilustrace: Macho, Adrián
• Popis: 1× kniha, vázaná, 32 stran, česky
• Rozměry: 21,5 × 28 cm
• Rok vydání:2018 (1. vydání)

Erlend Loe: Konec světa, tak jak ho známe

Znáte Dopplera? Chlápka, který býval pilný, měl ženu, děti, dobrou práci, a pak se jednoho dne po pádu z kola zničehonic usídlil ve stanu v lese? S  mládětem losa, kterému zabil matku, tam prožil několik let, než se s ním vydal do Švédska za jinými zvláštními lidmi. Všechno tohle bylo součástí knih Erlenda Loea Doppler a Náklaďáky Volvo. Teď se Doppler vrací do třetice a (snad) naposledy, v knize Konec světa, tak jak známe, kterou právě vydává nakladatelství Kniha ZLÍN.

Dopplera to ve třetím díle po letech najednou táhne domů. Losíka Bonga ponechá ve zvířecím útulku a pěšky se vrátí do Osla. Brzy ale zjistí, že jeho místo hlavy rodiny je už obsazené. Co teď? Doppler chce svou ženu a své dětí zpět. Usídlí se na borovici a zvažuje, jak se s vetřelcem v domě vypořádat. Po několika týdnech bedlivého pozorování zvyků rodiny vytvoří plán, který kupodivu vyjde a otevře mu cestu k návratu. Jenže rodina si už odvykla a navíc Doppler se nechce vrátit do pozice, kterou opustil. Už nechce být jako dřív. Nechce byt užitečný, nechce chodit do práce, vydělávat, být součástí procesů a být prospěšný společnosti. Doppler chce dělat jen to, co ho baví. Manželka to nějakou dobu toleruje, zvlášť, když se Doppler snaží pečovat o domácnost, vaří, připravuje svačinky a vypráví společným přátelům veselé historky z lesa. Když ale nezačne chodit do práce a postupně propadne televizi, internetu a pornografii, je trpělivost u konce. A tak se Doppler nejprve ocitá ve vyhnanství ve sklepě a nakonec i na ulici. Jak to s ním dopadne? Pomůže mu v návratu kuchařské retro umění, los Bongo nebo abnormálně vyvinuty penis? A má vůbec Doppler potřebu někam se vracet?

Doppler je speciální norská série. Z prvního dílu jsem byla naprosto unesená, druhý mě dost zklamal. A co třetí díl? Je jiný, než ty předchozí, mnohem víc tragikomedie. Na začátku knihy to ještě vypadá nadějně, zdálo se mi, že humor prvního dílu je zpět. Doppler se zase snaží glosovat realitu naší doby: krysí závody, růžové bloggerky, mašinerii konzumu, komentáře na sociálních sítích. Jenže to nestačí. Je čím dál tím depresivnější sledovat, jak moc se hlavní hrdina ve své realitě plácá. Jak je egocentrický, sobecký, jak vědomě škodí svým nejbližším. Naštvaný chlápek středního věku, který se snaží svalit odpovědnost za svůj neuspokojivý život na společnost, která ho obklopuje. Navíc stejně jako ve druhém díle i tady autor s knihou zachází, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Pornografie a porno průmysl, párkové recepty, příprava na konec světa (prepperství), války a násilné řešení konfliktů, drogy, acidofilní mléko, lokální politika v Brazílii a posunutá aura. To vše a mnoho dalšího vás čeká a nemine. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka Proč to všechno? Je celkem jasné, jak to dopadne, musí to trvat tak dlouho?

   

I přes všechny výhrady ale  nemůžu tvrdit, že by se mi tahle kniha četla špatně, naopak, první půlka knihy mě vcelku dost bavila, překladatelce Kateřině Krištůfkové opět palec nahoru. Celkově to na mě ale tentokrát zapůsobilo spíš rozpačitě a smutně. 

Pro ty, co četli první dva díly, je asi Konec světa, jak ho známe, doporučenou četbou. A vy ostatní zkuste třeba jen první část, nebo si místo toho vezměte knihu Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Myslím, že Doppler má s touhle českou knihou dost společného.

Díky AlbatrosMedia za recenzní výtisk.

Hodnocení: 60%

Erlend Loe: Konec světa, tak jak ho známe

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• EAN: 9788074736766  ISBN: 978-80-7473-676-6
• Originál: Slutten pa verden slik vi kejnner de.
• Překlad: Krištůfková, Kateřina
• Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, česky
• Rozměry: 13,8 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Jessica Townsendová: Nikdyuš

Dorazila mi zásilka z Knihozemě a v ní byla kniha Nikdyuš. Mimochodem, znáte Knihozem? Tenhle pěkný projekt aktuálně realizuje nakladatelství Albatros, jeho cílem je představit 12 nejzajímavějších knih pro děti a mládež, které v poslední době vyšly. 

Nikdyuš, aneb Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová, je knížka, která k tomu nejlepšímu dětskému čtivu letos rozhodně patří. Nikdyuš (v angličtině Nevermoor) je debut dvaatřicetileté Australanky Jessicy Townsendové. Příběh se rodil dlouho, Jessica Townsendová na něm pracovala skoro 10 let, cizelování se ale vyplatilo - záhy po vydání kniha prorazila na žebříčky nejprodávanějších bestsellerů, je srovnávána s prvními díly Harryho Pottera, filmová společnost 20th Century Fox už zakoupila práva na film, autorka se pustila do dalších pokračování série.

Co je to tedy ten Nikdyuš a kdo je Morrigan Crowová z podtitulu? 

Morrigan je prokleté desetileté dítě. Měla ten pech, že se narodila v nejnešťastnější den dvanáctiletého cyklu a jako taková nosí smůlu. Cokoliv se v jejím okolí stane, padá na její hlavu. Její otec, vysoce postavený kancléř, jen vypisuje šeky. A nejhorší je, že každé prokleté dítě v Nejposlednější den věku, v den, kdy Nebeský orloj na věži přejde ze soumračné modři do safírové, námořnické modré a nakonec do hluboké, neproniknutelné černi, v den svých narozenin zemře... Čeká to i na Morrigan, jenže chvilku před tím se stane něco nečekaného - Morrigan dostane během Dne předkládání nabídek pozvánku stát se členkou Divinské společnosti. Morrigan to považuje za krutý žert, možnost, že by unikla svému osudu, je nepravděpodobná, Divinskou společnost navíc nikdo nezná. A přece, několik hodin před Morriganinou smrtí se dostaví její nový patron, zrzavý Jupiter North, a za dramatických okolností ji odveze s sebou na mechanickém pavoukovi do Nikdyuše - tajné a svobodné země. 

Jupiter ubytuje Morrigan ve svém prazváštním hotelu Deucalion, kde jsou jejími sousedy například obří mluvící kočka, nebo trpasličí upír (pardon upíří trpaslík) a kde se pokoje i dorůstající lustry teprve rozhodují, jak budou vypadat. Nikdyuš je země plná kouzel a zábavy - každý rok tu například na vánoce svádějí souboj Santa Claus s Vánoční královnou, městskou hromadnou dopravu obstarává Paraplová dráha, v Trollosseu se pravidelně konají dostihy kentaurů na kolečkových bruslích a děti tu létají na dracích. 

Jenže nic není tak idylické, jak se Morrigan může zdát - čekají na ni totiž čtyři těžké zkoušky. O devět míst kandidátů v Divinské společnosti se totiž bude soutěžit, členy se chtějí stát stovky dětí. Každý zájemce musí krom odvahy, nebojácnosti a dalších předností předvést také nějaký vlastní grif, něco, v čem je dobrý a v čem vyniká. Může jezdit na drakovi, krást jako ďábel, zpívat jako anděl, prostě cokoliv, co porota ocení. Jenže Morrigan vůbec netuší, jestli nějaký grif má. Pokud ne, bude to průšvih, Jupiterova pověst a její život budou v pytli....

 

 

Díky Nikdyuši jsem si výrazně rozšířila obzory a slovní zásobu. Zjistila jsem totiž, co znamená literární kategorie "middle grade" a čím se liší od "young adult". Tak tedy poslouchejte - "middle grade "je kniha pro děti od 8 do 12 let věku, má obvykle 30-50 tisíc slov (i když u fantasy klidně i více), věk protagonisty je zhruba 10 let, výjimečně o něco více, nenajdete tu žádné nadávky, násilí ani sex (max. zamilování a první pusu), kniha se zaměřuje na přátele a rodinu, postavy často reagují na to, co se jim stane, vyprávění je psané ve třetí osobě. Oproti tomu "young adult" je určen pro čtenáře od 13 do 18 let, knížky jsou delší (50-75 tisíc slov, u fantasy i víc), vyskytují se tu násilí, první vztahy a lásky, ostřejší výrazy (byť to není nutné pravidlo). Hlavnímu hrdinovi je cca 14-15 let (studuje max. na střední škole), příběhy se zaměřují na to, jak protagonista funguje v prostředí rodiny a přátel, jestli se hrdina nějak neodlišuje apod. Psáno často v ich formě. 

Nikdyuš je typický představitel middle grade, stejně jako třeba již zmíněný Harry Potter, z mého dětství by do této krabičky určitě spadaly knížky Arthura Ransome o Vlaštovkách a Amazonkách, nebo i knihy Astrid Lindgrenové. 

A jak se mi líbil Nikdyuš? No, musím říct, že mi docela dlouho trvalo, než jsem se chytla. Zhruba pětinu knihy jsem si říkala, co to proboha je? Co je to za výrazy a jazyk? Mimochodem, knihu přeložil Vladimír Medek, který se svým bratrem Pavlem stojí i za tím Potterem. Nakonec jsem si ale zvykla a zbytek knihy jsem si v rámci možností užila. Na můj vkus je trochu překombinovaná, ale nepochybuju, že dětem se  bude líbit. Je totiž docela vtipná a originální, dialogy jsou legrační, nechybí honičky ani domácí miláčkové, některé situace a aktivity děti docení víc, než dospělí. Máte-li doma dítko, které rádo čte a baví ho dobrodružství, taková třetí až pátá třída, kupte mu Nikdyuš třeba za vysvědčení. Těch 460 stran ho zabaví na dlouho.

Děkuji AlbatrosMédia za poskytnutí recenzního výtisku.

Hodnocení: 80%

Jessica Townsendová: Nikdyuš (Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crownová)

• Nakladatel: Albatros
• EAN: 9788000050584 ISBN: 978-8000-050-58-4
• Originál: Nevermoor: The Trials of Morrigan Crow
• Překlad: Medek, Vladimír
• Popis:1× kniha, vázaná, 480 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Alena Mornštajnová: Hana

Mám pocit, že se v posledních měsících nemluví o žádné jiné knížce, než o Haně. Zaznamenala jsem ji už někdy loni na podzim, slyšela jsem v rádiu rozhovor s autorkou, v anketě Lidovek o Knihu roku se pak Hana umístila někde na pěkném 7.-8. místě, pořád jsem se k ní ale nějak nemohla dostat. Nakonec na mou jmenovkyni padla volba uplynulý víkend a jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala (stejně jsem byla asi poslední, kdo Hanu ještě nečetl:-).

Co můžete od Hany čekat? Vlastně se jedná o příběh několika žen tří generací, to vše orámováno druhou světovou válkou, resp. zhruba od 30. do 60. let minulého století. Začátek knihy je velmi dramatický a odehrává se v první polovině 50. let. Malá Mira, devítiletá holčička, neposlechne maminku a jde sjíždět řeku na ledových krách. Samozřejmě se to provalí, pád do vody naštěstí Mira přežije ve zdraví. Za trest ale nedostane večer na oslavě maminčiných třicátých narozenin žloutkový věneček. Je to právě tahle drobnost, která Miře zachrání život. Ve městě totiž vzápětí vypuká tyfová epidemie, zdroj nákazy je v místní cukrárně (popsáno věrně podle skutečné události z Valašského Meziříčí z roku 1954). Postupně onemocní rodiče, oba mladší sourozenci i ta zvláštní matčina sestra Hana. Po několika týdnech všichni, až na Hanu, zemřou… Mira stráví několik měsíců u známých, ale nefunguje to. A tak se jednoho dne ocitá u Hany. U své podivné tety s bílými vlasy a bez zubů, která stále nosí po kapsách kůrky chleba, kašle, upadá do podivných záchvatů strnulosti, prakticky nevychází z domu a s nikým nemluví. Její sestra Rosa, Miřina matka, byla pro ni tím jediným pojítkem se světem. Hana je ten poslední člověk na světě, který by měl vychovávat malé dítě. Jenže není zbytí. A tak se pomalu obě ženy, Hana a Mira, začínají sžívat, postupně také vychází najevo, jaký byl vlastně život té zvláštní hubené a mlčící Hany z židovské rodiny …

Hana mě velmi překvapila, připomněla mi svým tématem Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové, knihu, která pro mě byla před lety zjevením. I tady se mísí běžný a obyčejný život s tím, co přinesla šílená válečná léta, co přinesl holokaust. Kniha není psána chronologicky, ale v jakýchsi časových spirálách, prolínají se tu osudy babičky Elsy, sester Hany a Rosy, a nejmladší Miry, obyčejných žen na malém městě. Ve městě, kde se všichni znají, kde se odehrávají první lásky a proplétají se lidské osudy v době, kdy etnický původ rozhoduje o životě a smrti. Kdy historické události mění životy nevinných, kdy jedno špatné rozhodnutí ovlivní celý další život. 

Kniha má velmi dobře vystavěnou zápletku, celé pozadí knihy se čtenáři odhaluje postupně, kniha nabírá spád. I když jsem v zásadě vývoj odhadla, závěrečná pointa překvapila i mě. Zaujal mě popis doby, nejen Hanin pobyt v Terezíně a Osvětimi, ale i třeba i nálada ve městě po skončení války, kdy se Hana jako jediná Židovka do Meziříčí vrátila. Předválečná léta a doba protektorátu mi zase připomněla Vlak dětství a naděje.

Hana, to je citlivé a dojemné vyprávění o rodinných vazbách a rodinných tragédiích v kruté době. Díky za tuhle knihu, po dlouhé době zase něco, co mě dostalo a dojalo. Už si asi nikdy nedám žloutkový věneček bez toho, abych si na Hanu nevzpomněla. 

Hodnocení: 95%

Alena Mornštajnová: Hana

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788074919404 ISBN: 978-80-7491-940-4
• Popis: 1× kniha, vázaná, 310 stran, česky
• Rozměry: 13,7 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Vít Haškovec a Ondřej Müller: Malované dějiny Evropy

V posledních letech se vážné komiksy a seriózní obrázkové příběhy vyrojily jak houby po dešti. Patřím ke generaci, která rozumí spíš psanému textu, než obrázkům, takže mě tenhle trend trochu míjel. Nakonec jsem ale podlehla, a to Malovaným dějinám Evropy, které nedávno vydalo nakladatelství Albatros.

Autoři Vít Haškovec a Ondřej Müller se v téhle knize určené především dětem (doporučený věk je od 9 let dál) pokoušejí na dvoustech stranách pojmout vývoj našeho kontinentu od pravěku až do současnosti. Od lovců mamutů a dobu ledovou, přes dobu bronzovou a první civilizace k Homérovi, Sokratovi a Aristotelovi. Od stěhování národů ke Karlu Velikému, přes Robina Hooda, Araby a Turky ke Kolumbovi. A od Galiea k Evropské unii:-)  Stěžejní roli v tomto komiksu pochopitelně hrají výtvarníci, kterých je požehnaně – na knize se jich podílelo celkem šest: Vojtěch Domlátil, Bohumil Fencl, Johana Hrabíková Vojnárová, Barbora Kyšková, Matyáš Namai a Zuzana Vízková.

Musím přiznat, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se začetla a než mě tahle forma začala trochu víc bavit. Souviselo to i trochu s obsahem, ukázalo se totiž, že historie už se zase vykládá jinak, než si pamatuji. U nejnovějších dějin je to samozřejmě chvályhodné, ale já jsem se zasekla už na první stránce v pravěku a musela se přesunout ke Googlu. Schválně, kdo z vás tuší, že krom moderních lidí a neandrtálců obývali svět i Denisované? Posléze jsem od prověřování faktů upustila a usoudila, že to tak bude jednodušší. I tak jsem ale byla z některých informací překvapená – třeba z kapitoly Zlatý věk Balkánu (nejvyspělejší kultury na světě na území Srbska a Bulharska?) Další kapitoly mi zase nějak chyběly – třeba o Karlu IV. toho v knížce moc nebylo a čekala bych i trochu obsáhlejší vylíčení dějin posledního půlstoletí, zvlášť, když se tak často žehrá nad tím, že na nejnovější historii není ve školách čas… Šest dvojstran (zánik koloniální říše, železná opona a berlínská zeď, Evropa opět na vzestupu, od roku 1968 po rozpad Sovětského svazu a EU) mi přijde nějak málo.... 

Jinak je ale „scénář“ udělaný docela pěkně, s humorem a v souvislostech. Líbilo se mi, kolik prostoru je věnováno i dalším kulturám, které vývoj v Evropě ovlivňovali (Číňané, asijští nájezdníci, Arabové), bylo vtipné sledovat, jak se často historie opakuje, hodně zajímavé bylo zaměření na světové vynálezy a také celou knihou se prolínající ekonomický náhled na dějiny. Ten pohled obchodu, peněz, rozvoje a krizí, ten mi ve všeobecném přehledu trochu schází (byť jsem samozřejmě četla Tomáše Sedláčka). Českých stop  je v knize přiměřeně, úměrně našemu významu pro evropské dějiny.

Úplně jsem ale nepochopila, proč se na knize podílelo tolik ilustrátorů. Každý z nich má jiný styl a mě přeskakování mezi nimi poněkud rušilo, naštěstí to bylo (až na jednu výjimku) vždycky v trochu ucelených celcích. Neseděl mi Vojtěch Domlátil a jeho hodně temné a černou barvou rámované obrázky věnované antice. Vtipný mi naopak přišel Bohumil Fencl, který měl za úkol nakreslit začátek novověku. Zuzana Vízková a její hláška Ano, bude líp v souvislosti se starověkou vlnou migrantů z Turecka mě pro změnu vyděsila. Matyáš Namai (novověk) a Barbora Kyšková (středověk) se mi vcelku líbili, u nejnovějších dějin to bylo trochu na hraně - kresby Johany Hrabíkové Vojnárové se vyznačovaly velkým množstvím textu a maličkým fontem, který bylo skoro těžké dešifrovat (anebo že bych fakt potřebovala brýle na blízko?)

Celkově mě to ale vlastně nakonec bavilo, takže potvrzuji - je to kniha i pro dospělé. Během pár dní jsem vstřebala historii Evropy:-). Myslím, že dobrá kniha pro společné čtení - rodič (ne)musí pátrat v paměti a dítě se dozvídá zajímavé věci. A některé obrázky a příběhy jsou vážně vtipné.  Dobrá bude knížka určitě i na hodiny vlastivědy a dějepisu, jen je potřeba vybírat, které kapitoly budou děti bavit a zasadí jim události do kontextu. 

Díky nakladatelství AlbatrosMédia za autorský výtisk.

Hodnocení: 80%

Vít Haškovec a Ondřej Müller: Malované dějiny Evropy 

• Nakladatel: Albatros
• EAN: 9788000049915 ISBN: 978-80-000-4991-5
• Ilustrace: Domlátil, Vojtěch, Fencl, Ondřej, Hrabíková-Vojnárová, Johana, Kyšková, Barbora, Namai, Matyáš a Vízková, Zuzana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 200 stran, česky
• Rozměry: 16,8 × 24,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Vosto5: Společenstvo vlastníků

Anotace: Dramatický formát postavený na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek. Nelítostný boj rozvášněných eg o pozice a dominanci na výsluní společenského jeviště...

Klasická schůze družstva či společenství vlastníků. Sousedé z baráku. Žijí vedle sebe roky, všechno na sebe vědí a nesnášejí se. Staré struktury, aktivní matka na mateřské, jednodušší syn, intelektuál uměleckého založení, podnikatelka, mladí manželé očekávající přírůstek, technokratka, noví členové - dědicové. Dům, který by potřeboval rekonstrukci, ale nejsou na ní peníze. Všichni jsou chytří jak rádio, ale nejsou schopní se shodnout na sebemenší maličkosti. 

Site specific - představení se odehrávalo ve společenském sále Masarykova nádraží. Neskutečné spojení, šílené vedro a dusno, padající obrazy a zářivky... Geniální.

Smála jsem se od začátku až do konce, resp. do chvíle, než jsem si uvědomila, že schůze našeho společenstva se koná v pondělí... 

Pokud bydlíte v bytovém domě, nebo jste někdy podobnou schůzi zažili na vlastní kůži, Společenstvo vlastníků musíte vidět. Bude vám z toho dejavu mrazit... 

Hodnocení: 95%

PS: mrkněte na stránkách divadla na videotrailery.

Společenstvo vlastníků

Premiéra: 7.10.2017. Dramaturgie: Martina Sľúková. Scéna: Antonín Šilar. Kostýmy: Andrea Králová. Režie: Jiří Havelka.
Délka: 1:25

Hrají: Zdeněk Mucha / Ján Sedal, Andrej Polák, Renata Prokopová, Hana Müllerová, Ondřej Bauer, Lenka Šebek Loubalová, Halka Třešňáková, Petr Prokop, Ondřej Cihlář, David Dvořák, Zdeněk Pecha, Anna Kotlíková, Patrik Holubář, Václav Poul...