Aňa Geislerová: P.S. (audiokniha)

Fakt?  Aňa Geislerová? Opravdu se chci pustit do fejetonů napsaných pro jeden nejmenovaný dámský časopis s velmi lesklými  stránkami, který mám spojený s návštěvou zubaře, protože čekárna je jediným místem, kde se k němu jednou za rok dostanu?

Jenže… Z několika stran knižní blogosféry se mi dostalo ujištění, že je to příjemné čtení. V Českém rozhlase 2 jsem slyšela Aňu velmi roztomile hovořit o meruňkové marmeláděJ. No a čekala mě dlouhá cesta po silnici I/6 z Prahy do Karlových Varů, která se nedá bez mluveného slova přežít. A tak jsem pořídila audionahrávku a P.S. jsem si pustila.

Jak to dopadlo? Musím uznat, že ač jsem si od téhle knihy moc neslibovala, to bylo příjemné překvapení a  docela milé poslouchání. K mé potěše to nejsou fejetony o herectví, ale o životě. O dětech, rodičích, jídle, lásce, cestování, strachu či smrti. Je vidět, že autorka má už trochu „odžito“ - ostatně, jsme skoro stejně staréJ (No dobře, jsem o pár let starší…). Fejetony jsou vtipné, vypointované, jen výjimečně poněkud patetičtější, ale pokud někdo píše  ve 40. týdnu těhotenství, tak se mu to dá asi prominout. Většina textů pobavila ironií i sebeironií a překvapila tím, že  nejsou povrchní.  Nejvíc zaujaly návraty do dětství a puberty, drobné postřehy o rituálech, líbila se mi ale i snaha psát o současném životě a přitom toho vlastně moc neprozradit. Jen mi na konci trochu vadilo opakování některých témat, ale to už je asi dáno formátem, kdy se původně jednalo o krátké články pro časopis. Na druhou stranu, pokud si jednotlivé kapitoly budete dávkovat, není to takový problém.

A tak jsem s Aňou nakonec strávila nejen cestu do jejího oblíbeného města - Karlových Varů, ale i několik následných dní. Ty krátké, cca 6-8 minut dlouhé fejetony jsou totiž naprosto ideální pro mé popojíždění v autě po městě.  Cesta na poštu – jedna kapitola, jízda na nákup - dvě. Navíc mého syna spolehlivě nadchnul konec každého příspěvku: P.S., P.P.S, P.P.P.S  - smál se tomu hláskování už dopředu.  Sázka na vlastní interpretaci knihy se Geislerové rozhodně vyplatila. Jo, a usíná se s ní taky docela dobře:-)

P.S. je knížka pro ženy, drsnější polovina lidstva ji asi moc neocení – myslím, že muži nejsou schopní pochopit, jak někdo může takhle dlouze „žvatlat o ničem“. Ale my holky kolem čtyřicítky, my si to s Aňou fakt užijemeJ

Hodnocení: 90%

P.S. – pokud nemáte chuť poslouchat hlas Aňi Geislerové, pořiďte si knihu. Je to bestseller, který aktuálně vede žebříčky knižních hitparád. Prý se graficky mimořádné vyvedla, podílela se na ní Anina sestra výtvarnice Lela a vypadá jako deníček s krásnými ilustracemi – i s gumičkou a volnými stránkami na poznámky. 

Aňa Geislerová: P.S.

• Nakladatel: SUPRAPHON
• EAN: 099925641825
• Interpret: Geislerová, Aňa
• Popis: 1× CD MP3, délka 4 hod. 27 min., česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Venuše Samešová: Venuše

Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech

Knihy se ke mně dostávají různými způsoby, ale jeden z kanálů mám obzvláště ráda. Když někde v časopise nebo na internetu narazím na knihu, o které si myslím, že by mě mohla zaujmout, ale nechce se mi ji kupovat, neb moje vlastní knihovna už praská ve švech, mrknu na stránky naší krajské knihovny a knížku, která je zpravidla půjčená, si zarezervuji. Za pár týdnů nebo měsíců mi v e-mailu přistane zpráva, že se mám pro knihu zastavit. Já si v té době ale už vůbec nepamatuji, proč jsem si chtěla přečíst právě tuhle knížku. Překvapení je pak často veliké. Jako například v případě knihy Venuše Samešové,  kterou jsem na přelomu zaznamenala díky Respektu.

Venuše je zvláštní autobiografie zvláštní ženy, dcery krotitele lvů a holandské mulatky (otec Afričan z Toga), která zakotvila v socialistickém Československu. Mládí strávila na cirkusových štacích po světě (rok strávila např. v Sovětském svazu), otec se zabýval pouze zvířaty (drezúrou psů a šelem) a matka si prakticky celý život jen četla, takže Venuši nikdo nevychovával. Sestry byly starší a měly své vlastní problémy, navíc v pozdější době kvůli škole zůstávaly samy v malém pražském bytě, prostě rodina nijak zvlášť nefungovala.  V patnácti  Venuše nastoupila na uměleckou školu (grafickou Hollarku), což s sebou přineslo známosti z uměleckých kruhů, kde atraktivní  a velmi krásná míšenka vzbuzovala pozornost. První milenci a  vztahy, zážitky z bohémského bytu Jiřího Muchy na Hradčanech, lehké drogy, sex a spousta večírků, při kterých poznávala pražskou smetánku – hlavně svět umělců, výtvarníků, sochařů, herců a zpěváků, ale třeba i disidentů. Potkala Havla i Landovského, fotil ji Taras Kuščynskyj. Obě její sestry emigrovaly na Západ, Venuši podporoval otec, který začal v důchodu vyřezávat ze dřeva holubičky a úspěšně je distribuoval v obchodním domě Kotva. Matka se ve středním věku také našla, využila své znalosti jazyků a stala se i úspěšnou průvodkyní zahraničních turistů po Praze. Do západního Německa nakonec  emigrovala i Venuše, žila tu se svým nemanželským synem Davidem ze sociálních dávek, chvíli se živila jako prostitutka (její přednosti ocenil například i božský Karel) a nakonec skončila jako pečovatelka v domově důchodů.  

Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí.  Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… Na druhou stranu, životní osudy Venuše Samešové byly výjimečné, předpokládám, že valná většina generace mých rodičů tu dobu prožila úplně jinak:-) Venuše není žádná velká literatura, ale bez sentimentu a s vtipem popsané osudy jedné originální a možná trochu naivní ženy.  Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvárJ Knihu doplňují nádherné autorčiny akty. Musím přiznat, že jsem si celkem početlaJ

Hodnocení: 90%

Venuše Samešová: Venuše    

• Nakladatel: Pejdlova Rosička
• ISBN: 978-80-905720-2-7, EAN: 9788090572027
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 301 stran, 13 × 19,7 cm, česky
• Rozměry: 13 × 19,7 cm
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Henning Mankell: Firewall

Za ochranným štítem…

Kurt Wallander, hlavní hrdina detektivní série Henninga Mankella, řeší další případ, v pořadí již osmý. Těch případů a divných událostí je vlastně víc a Wallander má pocit, že všechny mají nějakého společného jmenovatele.

Co se to ve Švédsku vlastně děje? Dvě mladé dívky, skoro ještě děti, brutálně zavraždí pro peníze taxikáře, ovšem po dopadení neprojeví ani kapku lítosti či nějakého citu. Mrtvola muže, který náhle zemřel při večerní procházce k bankomatu, je ukradena z márnice a vrácena na původní místo úmrtí. Půlka země se ponoří do tmy poté, co se v jedné trafostanici uškvaří člověk. Ve strojovně obrovského trajektu plave mrtvý muž. Počítače jsou čím dál chytřejší a Wallander jim vůbec nerozumí. Kam se to všechno řítí? K optimismu nepřispívá ani Wallanderovo aktuální rozpoložení: má cukrovku, nevede prakticky žádný osobní život a jeho svérázné policejní metody proti němu štvou novináře, kolegy i nadřízené. Dokonce je v takové krizi, že uvažuje o seznámení na inzerát. Ale události z posledních dnů mu nedávají spát. Všechno to spolu souvisí, jenže jak a proč? Hrají v tom nějakou roli ty zatracené kompjůtry?

 Tento díl Mankellovy série je víc než zamotaný. Technoteroristé se míchají s necitelnými teenagery, vzpomínky na Afriku ovlivňují práci špičkového IT specialisty a střední třída opouští Švédsko, které už není tou zemí, co bylo dřív. Zatímco první díly série, kde byl výkřikem techniky fax, mi připadaly příjemně retro, pak technologické výstřelky roku 1997 mi při četbě v roce 2016 už tak zábavné nepřipadají. A celá ta snaha vyvolat paniku na světových finančních trzích prostřednictvím kybernetového zločinu? Kdepak jsem to jenom četla? Bohužel tahle kniha u nás vychází s velkým zpožděním…

Naopak výborná je jako vždy linie týkající se Wallandera osobně. Krize středního věku, neschopnost porozumět vlastnímu dítěti, počínající vyhoření a horšící se zdravotní stav, s tím se dokáže ztotožnit spousta čtenářů (ba i čtenářek). Wallander si kolem sebe vytvořil vlastní firewall (ochranný štít) a zjišťuje, že ač mu tenhle životní styl vlastně vůbec nevyhovuje, nedokáže se z něj vymanit. A když už to vypadá nadějně, spolehlivě přijde zklamání.

První dvě třetiny knihy mají příjemný spád, svůj podíl na tom má i svižné vyšetřování policejního týmu, jehož členy si čtenář už stihl v předchozích dílech oblíbit, rozuzlení samotné už tak atraktivní není. Inu, spojit globální témata s lokálními trestnými činy, to není vždycky hračka.

Hennig Mankell v závěru loňského roku podlehl zhoubné nemoci, a tak se žádné nové knihy ze současnosti od něj již nedočkáme. Pro čtenáře a Wallanderovy fanoušky je tím pádem Firewall povinnou četbou…

 

Hodnocení: 70%

 

Henning Mankell:  Firewall

• Nakladatel: Host
• ISBN: 978-80-7491-560-4, EAN: 9788074915604
• Překlad: Stiessová, Helena
• Popis: 1× kniha, vázaná, 544 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Michel Houellebecq: Podvolení (audiokniha)

Román, který vzbudil pozornost už před rokem, kdy  satirický časopis Charlie Hebdo umístil Houellebecqovu karikaturu na titulku posledního vydání před atentátem na redakci…  V anketě Lidových novin Kniha roku se Podvolení dostali na druhé místo za nobelistku Alexijevičovou. Ke mně se   Houellebecq dostal v podobě audioknihy, za kterou děkuji nakladatelství OneHotBook.

Děj knihy se odehrává v blízké budoucnosti – v roce 2022. Ve Francii se k moci dostává demokratickou cestou Muslimské bratrstvo, prezidentské volby vyhraje muslimský kandidát a v zemi začnou rychlé změny. Hlavně ve školství  a sociální politice. Změny nám čtenářům (resp. posluchačům) komentuje Francois, profesor literatury na pařížské Sorbonně, který celý svůj profesní život zasvětil  spisovateli  Jorisi Karlu Huysmansovi. Ve zbylém čase se pak věnuje sexu se studentkami, které obměňuje vždy po školním roce. S tím je ale najednou konec. Sorbonnu si koupili Saudové a kdo chce z profesorského sboru zůstat (týká se samozřejmě jen mužů), musí konvertovat k islámu. Francois se rozhodne využít nabízené štědré penze a odchází ve svých cca 43 letech do ústraní. Chvíli cestuje, po vzoru svého guru zkouší katolický klášter, placený sex, ze všeho je ale vcelku rychle otrávený. Má pocit, že ho už nic nečeká, svět je prázdný a civilizace mu nic nenabízí. Naděje ale umírá poslední a konec knih je v tomto smyslu víc než příznačný.

Podvolení jsou fascinující kniha. V dnešní zjitřené době je opravdu zvláštní číst si o budoucnosti, která se plně klidně může ubírat tímto směrem. Demokratický nástup islámu k moci, převzetí školství a zavedení islámské ideologie do všech oblastí života, návrat tradiční patriarchální rodiny, ústup žen z veřejného života a tím vyřešené otázky nezaměstnanosti (ženy jsou „uvolněny“ pro domácí péči)… Přiznávám, že mě vyděsila ani ne tahle vidina, jako spíš to, jak rychle se Západ (a především západní muži) s touto doktrínou ztotožnil. Jasně, žena je přece podřízené nerozumné stvoření, to je bez debatJ Francois sice v průběhu knihy příliš šovinismu nevykazuje, s ženami nejen souloží, ale dokonce s nimi i debatuje, společnost se radikálně změní za jediný rok a hlavní hrdina nakonec dokáže držet s dobou krok. Myslím, že místní radikální konvičkovci by nakonec reagovali podobně – vždyť je to přece pěkné, mít tři ženy, ne? Vyprázdněnost Západu, naše pohodlnost, to vše přispívá k zániku civilizace v podobě, jakou ji známe, to vše ve velmi břitkém podání stárnoucího akademika.

Podvolení v podobě audioknihy, kterou načetl Igor Bareš, to je opravdu požitek. Bareš má podmanivý a ironický hlas, který se ke stárnoucímu profesorovi, cynikovi a intelektuálovi, skvěle hodí. A to líčení sexuálních praktik, to si herec vyloženě užilJ Kniha má spád, dobře se poslouchají jak akčnější scény ze života profesorova, tak myšlenkové úvahy o ubírání se světa.  Jen se obávám, že pokud bude budoucnost taková, jakou ji Houellebecq vypodobnil, asi mi moc prostoru nezbude – neměla bych se konečně naučit vařit?J

Hodnocení: 100%

Michel Houellebecq: Podvolení

·         Nakladatel: Odeon

·         ISBN: 978-80-207-1653-8, EAN: 9788020716538

·         Originál: Soumission

·         Překlad: Beguivin, Alan

·         Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, 13,5 × 20,7 cm, česky

·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

Michel Houellebecq: Podvolení (audiokniha)

·         Nakladatel: OneHotBook

·         EAN: 8594169480879

·         Originál: Soumission

·         Překlad: Beguivin, Alan

·         Interpret: Bareš, Igor

·         Režie: Bureš, Michal

·         Popis: 1× CD MP3, délka 7 hod. 2 min., česky

·         Rok vydání: 2015 (1. vydání) 

Gilly Macmillanová: Spálená obloha

Hodiny tikají – kde může být?

Noční můra každého rodiče – ztracené dítě.... Případ viděný dvojí optikou - očima zoufalé matky a pohledem policejního vyšetřovatele. Psychothriller v obou případech.

Rachel  se před rokem rozpadlo manželství a jediné, co jí zůstalo, je osmiletý syn Benedikt. Nechce ho příliš rozmazlovat, a tak mu při procházce dovolí běžet lesem napřed. Jenže na domluveném místě u houpačky syna nenajde…  Rozbíhá se velká policejní vyšetřovací akce, vše nasvědčuje tomu, že dítě bylo uneseno. Rachel je zoufalá, situace se navíc velmi zhorší poté, co nezvládne naplánované vystoupení v televizi. Veřejné mínění se obrací proti ní, na sociálních sítích se spekuluje, že za zmizením dítěte stojí právě matka. Nastalá situace prověří všechny její vztahy, na světlo navíc vyplouvají staré křivdy a události. Stojí za únosem dítěte nějaký neznámý psychopat nebo by se policie měla zaměřit na příbuzné a známé? Může Rachel  vůbec někomu věřit? Trochu odlišný úhel pohledu na případ nabízí druhý vypravěč, hlavní vyšetřovat Jim Clemo, kterému by vyřešení případu mohlo pomoci v kariéře. Jenže nebude to spíše naopak? Šance, že se dítě v pořádku najde, klesá každou hodinou a dnem…

Spálená obloha je poutavá a velmi napínavá kniha. Pokud jste podobnou situaci,  tj. že se vám vaše dítě na několik dlouhých minut ztratilo z dohledu, už někdy zažili, očekávejte v prvních kapitolách opravdový záchvat paniky. Napětí vás při četbě neopustí ani nadále, atmosféra je podzimně ponurá a svíravá, situace neúnosná. Líčení obou hlavních aktérů doplňují články z internetu, nenávistné reakce čtenářů diskusních fór i teoretické rady z literatury o unesených dětech. Tuhle knížku prostě nedokážete odložit, dokud nezjistíte, jak to dopadne (a já to tedy netušila až do poslední chvíle).

Bohužel, co musím knize vytknout, to je nepříliš pečlivý překlad. V českém prostředí zní oslovení nadřízené „šéfová“ více hanlivě než uctivě, v oficiálním tiskovém prohlášení se asi často neobjevuje spojení „tak tak naživu“, o průpovídkách typu „hodné děvče“ a „má milá“, které trousí policejní inspektoři,  ani nemluvě…

Spálená obloha je překvapivým románovým debutem britské autorky Gilly Macmillanové, po svém vydání se stal bestsellerem, vyšel ve více než 17ti zemích a před několika dny byl nominován na prestižní Edgar Award 2016.

 

Hodnocení: 90%

Gilly Macmillanová: Spálená obloha

• Nakladatel: Knižní klub
• ISBN: 978-80-242-5146-2, EAN: 9788024251462
• Originál: Burnt Paper Sky
• Překlad: Jandourková, Tatjana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 408 stran, 15,5 × 23,4 cm, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Anna Bolavá: Do tmy

Už se vám někdy stalo, že čtete knihu, která vám způsobuje trýzeň, ale vy nemůžete přestat? Otáčíte stránku za stránkou, vlastně to nechápete, ale je to děsivé a opojné zároveň? Čirá esence tohoto je kniha Do tmy od Anny Bolavé, která na mě v létě vykoukla z tolika spřátelených blogů, že jsem se do ní musela pustit...

Velmi zvláštní prozaická prvotina pětatřicetileté autorky, která vystudovala filosofickou fakultu, pak pracovala pro Ústav pro jazyk český a nyní působí jako stomicka poradkyně. Vím, co to je, neb se znám s lidmi z Českého Ilca, o to víc tenhle kariérní posun nechápu... Větší zmatek mi ale zůstává v hlavě z Do tmy.

Představte si to: hlavní hrdinka Anna posedle sbírá léčivé byliny. Když píšu posedle, je to zcela adekvátní výraz, Anna je na sběru závislá, její život se točí v těžké dřině a následném odevzdání nasušeného každé úterý ve sběrně. Finanční výdělek je zcela neadekvátní úsilí, ale to Annu netrápí. Líto je ji jen toho, že nestihne natrhat, nasušit a odvézt vše, na co narazí. Nestačí ji půda, kde suší, nemá tolik času, neb byliny odkvétají rychle, docházejí ji síly. Anna je totiž nemocná, vlastně ji asi už moc času do konce nezbývá, a ona ho rozhodně nebude plýtvat nějakým léčením. Vlastně je i ráda, že její příležitostné zaměstnání překladatelky, které měla hlavně „kvůli lidem, aby neměli řeči“, náhle skončilo. Je totiž červen, nejnáročnější měsíc v roce a ona musí přece ještě na hluchavku, vytěžit měsíček, počkat si na květ divizny... Prášky na bolest polyká Anna po hrstech, fyzické bolesti nedbá, je to tvrdá žena, k sobě tvrdá. Doktora, který ji chce pomoci odmítá, ba fyzicky napadá. Nemá na něj čas.... Do jejího monologu, který věnuje převážně bylinám a jejich kráse jak v rozpuku, tak ve sklizené podobě, probleskuje realita v podobě řídkých kontaktu s lidmi (sousedka, lékárnice, opravář kol, výkupčí ve sběrné) i vzpomínky, které jsou také tíživé. Jakési staré rodové prokletí a zátěž, rodinné spory a dávné křivdy, které probleskuji do současnosti. Nevydařené manželství, za jehož krach zřejmě také mohly léčivé rostliny. Annino tiché (a někdy i dost hlasité) šílenství.

Všichni máme nějaké divnosti a zvláštnosti, ovšem Do tmy překonalo všechny mé představy. Tohle není šílenství ze Švankmajerovych filmů, tohle je velmi realistická úchylka, ze které se ovšem motá hlava. Že by za to mohly ty omamné vůně, které se z bylin na stránkách na čtenáře hrnou? Nebo je to jen tou neuchopitelností tématu? Nevím, každopádně si tuhle knihu nějak nemůžu dostat z hlavy… Možná za to můžou školní léta, kdy jsme museli sbírat hluchavku a černý bez, možná mi ta jihočeská krajina připomíná oblíbeného Hájíčka, možná je to tím jazykem…

Jsem na rynku a slunce se začíná loučit. Dvě lípy ještě nekvetou a dvě už začínají, jsou ale zatím tak napůl. Ta poslední, nejstarší, je zázrak sám, obalena rozkvetlými květy, těžké větve sahají téměř až na zem. Plesknu kolo do neposekané trávy až u zdi a už jsem tam. Vítám se s prvními černými broučky a drobnými muškami. Skrz paprsky jsou vidět hejna komárů. Tak už jsem tady, už mě tu máte. Rozevírám tašku pověšenou přes levé rameno a pravou rukou chytnu květy obalenou větev. Přitáhnu si ji k sobě a začínám. Přede mnou přišly už včely a na ty je třeba dávat pozor. Většina z nich je vysoko nade mnou a vlní se spolu se stromem v teplém větru. Jejich hukot je stejně jako lipová vůně všudypřítomný a jako pokaždé působivý...

…

Do postele jdu zase neumytá a nepřevlečená. Už mi to nevadí. Postel je něco jako stav těla, ulevující poloha, bezbolestnost a zapomnění. Nesouvisí s čistotou. Umýt se můžu kdykoli během dne. Kdykoli, když nesbírám. Potápění se také počítá. Navíc jsou prázdniny a dovoleno je leccos. Teď už jsem položená a připravená. Vycházím vstříc novým snům, úplně jiným obrazům a světům, které se mě pak drží i několik dní, i když je nikdo jiný nevidí. Usnout ale nemůžu. 

Prostě, o Anně Bolavé (resp. Bohumile Adamové, Bolavá je pseudonym) asi ještě uslyšíme...

Hodnocení: 100%

Anna Bolavá: Do tmy

• Nakladatel: Odeon
• ISBN: 978-80-207-1622-4, EAN: 9788020716224
• Popis: 1× kniha, vázaná, 232 stran, 13,5 × 20,7 cm, česky
• Rok vydání: 2015 (1. vydání)