Petr Stančík: Nulorožec

Kdysi dávno, už to bude skoro dvacet let, nafotila Jana Noseková velmi originální kalendář s akty českých spisovatelů. Od někoho jsem ho tenkrát dostala, a pak s ním celý rok přiváděla do rozpaků návštěvníky mé kanceláře na magistrátu. A právě v tomto kalendáři jsem poprvé narazila na spisovatele Odilla Stradického ze Strdic, což byl tehdejší pseudonym básníka a spisovatele Petra Stančíka.

Druhé setkání s autorem už bylo literární, a to nad knihou, pod kterou je Petr Stančík podepsán svým občanským jménem.  V roce 2008 vyšla kniha Pérák, která mě naprosto dostala. Urban legend o válečném superhrdinovi plná historických reminiscencí, fantaskních historek a humoru, navíc graficky pěkně vyvedená. Něco takového jsem do té doby nepotkala. A tak jsem začala Petra Stančíka sledovat a snad s výjimkou jeho úletu pro Škodovku (100 miliard neuronů) jsem si nenechala ujít žádnou jeho knihu. Nadšená jsem byla z Mlýnu na mumie, Andělího vejce i z dětské knihy H2O a tajná vodní mise. 

V loňském roce vydalo Druhé město Stančíkovi další knihu, a to Nulorožce, který se dopracoval do užšího výběru Magnesie Litery. Hlavní cenu si sice nakonec odnesla Pavla Horáková a její Teorie podivnosti, já bych ale letos rozhodně hlasovala pro Nulorožce!

Pravda je, že oficiální zdůvodnění nominace by mě asi trochu zmátlo:

Petr Stančík, autor kriticky i čtenářsky oceňovaného románu Mlýn na mumie, novým románem opět dokazuje, že využití prostředků žánrové či „pokleslé“ literatury nemusí nutně omezovat literární kvality díla. Nulorožec je imaginativně opulentní groteskou na pomezí detektivního románu, mystického poselství a science-fantasy. Oslnivý a hravý ohňostroj nápadů se skládá do konzistentních kulis, v nichž nesledujeme jen detektivní pátrání excentrického vyšetřovatele a gastrofila. Fantaskní nadsázka pokrývá přemýšlivý podklad, tematizující otázky víry i spisovatelův velmi osobní pohled na současnost. Akčně laděný děj demaskuje tvář moderní společnosti, kterou deformuje konzum, etická atrofie i zbytnělá mediální sféra. Autor důmyslným stylem vyrábí surrealistické obrazy, jejichž absurdita nepostrádá humor a logické vazby. Román působí jako analytická laboratoř postinformační společnosti a vede čtenáře ke katarzi, s níž se nesetkáváme často.

Ve skutečnosti mi to přišlo jednodušší. Na začátku je požár v nosorožíně, ve kterých se chovají nosorožci (resp. nosorožice) na rohovinu. Komisař Libor Lavabo zahajuje vyšetřování, seznamuje se například s enviromentálním aktivistou Patrikem Metylounem ("Strašná tragédie! Chudáci nosorožci. Vlastně nosorožice, abych byl genderově korektní. Když jsem to neštěstí viděl v televizi, hned jsem se uvolnil. Byl jsem totiž připoután řetězem k vápencové skále, která je domovem ohrožených druhů rostlin, jako je hnědenec zvrhlý, židoviník německý či hadí mord maloúborný, aby ji kapitalisté nemohli odstřelit a semlít do pytlů na cement." ), s majitelem firmy Rhinnocent Alvou Vrutcem: ("Dáte si něco k pití, inspektore?" "Jsem ve službě, takže děkuji, ano. Totéž, co vy." ), docentem Velenem Jehlanem, který trpí demencí, a tak si nepamatuje, že ho někdo zapálil (naštěstí v té chvíli sousedka v bytě nad ním páchala sebevraždu, pustila si žilou, voda přetékající z vany promáčela podlahu a vana se propadla o patro níž a docenta uhasila), své pátrání si zpestřuje orgiemi sexuálními i kulinářskými. Ženy se do jeho novogotické trafostanice přestavěné architektem Mockerem jen hrnou (i když někdy dělají problémy: "Nečum a muč!"), chuťové buňky pak Lavabo uspokojuje v podnicích, jako je Mount Feverest, což je jediná restaurace na světě, kde se pokrmy připravují živočišným teplem ("plátky masa a zeleniny se pomalu konfitují na nahých bříškách a mezi ňadry krásných dívek, neustále napájených doušky horkého čaje s kapkou koňaku, aby více hřály"). V průběhu vyšetřování je z akce odvolán, ale nedá mu to a za vydatné pomoci deníku Johanna Wolfganga Goetha se stále více přibližuje k rozuzlení případu. Co mají společného zednáři, afričtí běloši, obrazy malíře Jana Preislera, rozdojený kozel a boj mezi Neptunisty a Plutonisty o nadvládu nad světem? A víte vůbec, že hrobnictví je učební obor s maturitou (maturitní předměty kop, žeh, vsyp, rozptyl a matematika)?

Petr Stančík na akci Malostranské dvorky, 2017

Jazykově vynikající a nesmírně hravé, vtipné a nápaditě, prostě radost číst. Stančík je opravdu virtuóz. A navíc s neskutečným rozhledem, když si kterékoliv tvrzení z knihy zkusíte ověřit, zjistíte, že je v něm kus pravdy - třeba všechny ty rostliny, o kterých se výše zmiňuje Metyloun, existují. Oproti Mlýnu na mumie je Nulorožec zasazen do současnosti, což mě bavilo.  Roztomilé konspirační teorie, sociální experimenty s prostým lidem a naproti tomu skepse nad stavem naší civilizace a touha po nalezení smyslu bytí, to vše prošpikované absurdním humorem, kapkou cynismu a vynálezy jako plivník nebo gloglobus. Je to literatura asi braková, rozhodně ne pro každého, ale opravdu zábavná.  Konečně kniha, u které jsem se zasmála. Od Nulorožce jsem se nemohla odtrhnout a určitě se podívám i po jeho audioverzi (s Pavlem Rímským a Arnoštem Goldflamem), to by mohlo být to správné poslouchání do auta, když je potřeba pozvednout náladu. 

Petr Stančík na akci Malostranské dvorky, 2017

Hodnocení: 100%

Petr Stančík: Nulorožec

• Nakladatel: Druhé město
• EAN: 9788072274116
• ISBN: 978-80-7227-411-6
• Popis: 1× kniha, vázaná, 220 stran
• Rozměry: 13,5 × 19,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Volker Kutscher: Goldstein

Volker Kutscher je německý spisovatel (nar. 1962), autor kriminální série s hlavním hrdinou komisařem Gereonem Rathem. Na motivy knih byl natočen nejdražší německý televizní seriál všech dob: Babylon Berlín, který běžel i v naší televizi. Babylon Berlín byl pro mě televizním objeven loňského roku, takže jsem s velkým potěšením sáhla po knize, která případy komisaře Ratha dále rozvíjí. Po Mokré rybě a Tichém zabijákovi přichází díky nakladatelství MOBA na knižní trh další  díl "krimi noir" s názvem Goldstein. 

Román se odehrává na začátku třicátých let minulého století v Německu - v roce 1931. Tentokrát se jedná o poměrně zamotaný případ, resp. několik vzájemně propletených případů. Gereon Rath dostal za úkol hlídat amerického hochštaplera a gangstera Goldsteina, který přijíždí do Berlína s neznámou misí. Má snad někoho na objednávku zavraždit? Svědčila by pro to skutečnost, že se pohřešují dva kápové berlínských kriminálních gangů, kteří jsou posléze nalezeni s kulkou v hlavě. Anebo hraje roli Goldsteinův židovský původ? Krom toho je tu ale ještě případ dívky Alex, která žije na ulici a se svým kamarádem Bennym se podílí na řadě drobných krádeží a loupeží. Při jedné z nich, kdy se oba vloupají do obchodního domu KáDéWé, jsou odhaleni a Benny přijde o život. Není to ale nešťastná náhoda, jak by si nezasvěcení mohli myslet, za jeho smrtí stojí neznámý policista, který vzal spravedlnost do svých rukou. Alex se chce pomstít, zároveň je ale důležitým svědkem, a jako taková se ocitne v hledáčku zájmu Charly Ritterové, Gereonovy přítelkyně, která se jako studentka práv při přípravné praxi se s Alex náhodou potká. Oba případy se začnou pomalu prolínat, byť kvůli napjatým vztahům mezi Gereonem a Charly trvá poměrně dlouho, než se situace vyjasní. Kdo se to snaží destabilizovat poměry v Berlíně? A stojí policisté vždy na straně dobra a práva?

Opět se můžete těšit na skvěle vykreslenou hektickou atmosféru předválečného Německa,  kde se na jedné straně staví a buduje a na druhé straně pomalu začíná hospodářská krize, díky které se radikalizují jak národní socialisté, tak komunisté. Berlínem se potulují pololegální skupiny uniformovaných příslušníků SA, kteří bojují s Rudou frontou a šikanují židovské obyvatelstvo, spořádání občané ze strachu odvracejí zrak.  Spousta lidí věří, že Německo může spasit pouze vláda pevné ruky. Ač to Gereon Rath a jeho kolegové ještě netuší, čtenář ví, jak tohle všechno skončí...

Volker Kutscher

Skvělá detektivka, kde více než samotná zápletka zapůsobí na čtenáře vylíčení doby. Vzestup nacismu, potyčky na ulicích i na univerzitě, děti ulice živící se kriminalitou, svět zločinu prolínající se se zkorumpovaným světem politiky, doba, kterou tabákový průmysl může směle označit za zlatý věk - kouřilo se pořád a všude. Ale i zápletka sama je napínavá a velmi dobře napsaná - těch více než šest set stran jsem přečetla během dvou dnů a bylo mi moc líto, že kniha skončila. Naštěstí Volker Kutscher vytvořil už celkem 7 dílů této skvělé série, takže nezbývá než si počkat na kvalitní překlad dalších pokračování od překladatele Tomáše Butaly . Neměli bychom být napjatí dlouho, už v červnu by se měl objevit na pultech Spis Vaterland. 

Hodnocení: 95%

Volker Kutscher: Goldstein

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024386256
• ISBN: 978-80-243-8625-6
• Originál: Goldstein
• Překlad: Butala, Tomáš
• Popis: 1× kniha, vázaná, 640 stran
• Rozměry: 12,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Václav Cígler/Michal Motyčka: Světelné pole

Václav Cígler/Michal Motyčka: Světelné pole - site-specific instalace v roudnické Galerii moderního umění. Fakt působivé.

Václav Cigler (*1929) s Michalem Motyčkou (*1974) připravili pro velký sál Galerie moderního umění v Roudnici n. L. site-specific instalaci nazvanou Světelné pole. Václav Cigler, který v době výstavy oslaví významné životní jubileum, se ve své výtvarné práci věnuje kresbě a skleněné plastice od konce padesátých let. Svým počínáním předjímal rodící se koncepty soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku). Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, se sklem, světlem a s vodou. V letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

http://new.galerieroudnice.cz/vaclav-cigler-michal-motycka-scetelne-pole.html

Kultura v březnu 2019

Březen byl kulturní měsíc, musím se pochválit:-)
Přečetla jsem spoustu knih, shlédla  nějaké ty filmy, třikrát vyrazila do divadla a čas se našel i na nějaké ty výstavy. Někdy se zadaří:-)

Knihy

Tak tedy nejprve shrnutí knih - na jejich počtu se podepsalo hlavně to, že jsem si vybírala shodou okolností spíše knihy kratší. Na duben si plánuji několik knih, pod kterými se prohýbají poličky, takže mi průměr určitě spadne....

Začala jsem humornou knihou - do své nové čtečky jsem si pořídila jednu z nejslavnějších knih Patrika Hartla: Malý pražský erotikon.

Moc jsem si od ní neslibovala, ale doporučila mi ji kamarádka, která ji v audioverzi poslouchala  na rozptýlení trudomyslnosti v nemocnici. Kniha o tom, jak jsou ti Pražáci sexuálně promiskuitní:-) Zaujalo mě roztažení děje do dlouhého časového úseku života dvou generací, sem tam jsem se i zasmála a nakonec jsem ji ještě zařadila do knižní výzvy do kategorie "Kniha, která má lichý počet stran":-) Takže veskrze spokojenost:-)


Další knížka byla z kategorie detektivka a krimi - Jussi Adler-Olson: Selfies

Sedmý případ oddělení Q. Tentokrát se  řeší  zejména minulost členky týmu Rose, která se psychicky rozpadá před očima. Nejenže je potřeba objasnit její smutné dětství a vztah k despotickému otci, ale i vztah k aktuálnímu případu, ve kterém hrají roli tři nafintěné klientky úřadu práce a jedna sociální pracovnice, které došla trpělivost. Jak do toho zapadá nacistická minulost otce jedné z mladých žen, to už dokáží vyřešit jen Carl, Asad a Gordon. Kniha stejně jako předchozí díly série vtipná zejména díky interakcím komisaře Carla Morcka a jeho arabského asistenta Asada. Čte se  velmi dobře, byť jednotlivé linky jsou tentokrát dost zamotané. Řekla bych, že tohle nebyla nejlepší kniha série, ale znáte to - prostě setkání se starými známými....

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá hodně: Margaret Atwoodová: Příběh služebnice

Ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a  užší nominace na cenu Booker Prize, dystopie z blízké budoucnosti o totalitární společnosti, jež ve jménu režimu nastolila velmi zvrácená pravidla. Psáno pohledem mladé ženy, která ztratila svůj předchozí svobodný život a stala se otrokyní - služebnicí s jediným úkolem - dát svému pánovi dítě. Dost děsivé čtení o cestě do pekel, která začíná velmi nenápadně. 

Oficiální anotace ke slavnějšímu televiznímu seriálu: V blízké budoucnosti se míra porodnosti zhroutí v důsledku sexuálně přenosných nemocí a znečištění životního prostředí. V prostředí chaosu vznikne totalitní teokratická vláda, která se nazývá „Gilead“ a působí na území bývalých Spojených států, které byly zničeny během občanské války. Společnost, řízená veliteli hladovějícími po moci, sestává z nového militarizovaného a fanatizovaného režimu. Vytvoří se nové společenské uspořádání, v němž jsou ženy podřízeny mužům a ze zákona nemají právo pracovat, vlastnit majetek, manipulovat s penězi nebo číst. Celosvětová neplodnost vyústila v Gileadu v zatčení několika zbývajících plodných žen, které nazvali „služebnice“, podle extremistické interpretace Starého zákona. Tyto ženy jsou přiděleny do domácností vládnoucí elity, kde musí podstoupit rituální znásilnění od svých pánů, aby mohly otěhotnět a později porodit dítě pro muže a jejich ženy.

Seriál jsem neviděla, ale kniha mě opravdu dostala. Vyšlo v roce 1985! Ufff, ufff, ufff. 

Jean-Michel Guenassia: O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky - vice tady.

Jonas Jonasson - Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět

Je mi jasné, že železo se musí kout, dokud je žhavé, takže i Jonas Jonasson musel s pokračováním Stoletého staříka vyjít na světlo co nejdříve. Prý se mu do toho nechtělo, ale nakonec se svého úkolu vcelku zhostil bez ztráty kytičky. Stařík je o rok starší a poté co se mu povede odletět balonem z báječného úkrytu na Bali ho čeká spousta dalších dobrodružství s nejvyššími politiky současného světa. Vladimír, který má všechno pod palcem,  Kim, který touží po uznání a atomové bombě, Donald, který vymýšlí pitomosti, Angela, která nás snad všechny spasí... Spousta agentů, plutonia (nebo obohaceného uranu - už nevím), kořalky a cestování po světě. První díl by samozřejmě lepší, z celého jednoho století se dá vytáhnout mnohem víc perliček, než z jednoho roku (2017), ale nakonec ani tahle knížka nebyla vůbec špatná a docela jsem se u ní bavila. 

Na další knížky už jsem psala i recenze:

Dan Ariely, Jeff Kreisler: Peníze a zdravý selský rozum

Trochu protikladu po Staříkovi - jedna populárně naučná kniha o financích, recenze psaná pro Luxor do jejich nového časopisu Page. Četlo se to poměrně dobře, snad mi v hlavě něco zůstalo. Víc tady.


Zuzana Součková: Když se dáma rozběhne - motivační kniha po běhání - vice tady.

Tereza Semotamová: Ve skříni - Tereze jsem držela palce při letošní Magnesii Liteře, ale nedopadlo to. Recenze tady.

Stanislav Češka: Případ tajemného lukostřelce - tuhle knihu jsem dostala na recenzi od nakladatelství MOBA, byl to trochu návrat do historie, do období Velké Moravy. Více tady.

Ivona Březinová: www.bez-bot.cz - dětská knížka o tom, že i děti prožívají těžké chvíle, v tomto konkrétním případě jde o kluka, který kvůli úrazu na lyžích přijde o obě nohy a zhroutí se mu svět. Drsné, ale opravdu dobře napsané. Více tady. 

Poslední knihou, která mě provázela celou druhou půlkou března, byla audiokniha Jean-Paul Belmondo: Mých tisíc životů. Belmondův vlastní životopis načetl Jiří Krampol, který slavného Francouze dlouhá léta daboval, takže se to báječně poslouchalo. A já si tak s potěšením zavzpomínala na všechny ty ztřeštěné filmy, které mě provázely dětstvím: Muž z Ria, Zvíře, Veselé velikonoce, Policajt  nebo rošťák, Muž z Honkongu, Bezva finta. Anebo  U konce s dechem a Bláznivý Petříček. Belmondo svůj život žil přesně tak, jako jeho filmoví hrdinové, jeho hlavním krédem bylo bavit sebe a jiné. Natočil desítky filmů, nenechával se zastupovat kaskadéry, jeho život, to byla jízda. Překvapilo mě, že je to vlastně pán hodně v letech, s divadlem začal v době, když se narodili moji rodiče... Jediné mínus - hodně jmen hereckých kolegů, které mi nic neříkaly. Pak jsem si ale zagooglila a zjistila, že většinu z nich z těch legendárních francouzských filmů vlastně znám. Jako kniha by mě to asi tolik nezaujalo, ale jako něco lehkého do auta - rozhodně doporučuju!

"Říkat, že prožívám ještě jednou rozkoš svých životů jen vzpomínáním, je asi silné slovo, ale nemluvit o štěstí by bylo zbytečně skromné.."

Filmy

 
V rámci chorob během jarních prázdnin jsem shlédla několik filmů mého dětství, které zrovna v té době dávaly v televizi.

Pamatujete na film Veronika, prostě Nika? S dětskou hvězdou, která mi vždycky lezla na nervy, Michaelou Kudláčkovou? Tak z toho pochází hláška: "hňoucej, Venoušku, hňoucej" a Karel Augusta se tu představil jako dost přesvědčivý pedofil. No, jen jako nostalgie, jinak to za moc nestálo...

Další ulítlý film z mého mládí: Drahé tety a já. Zpívající Jiří Hrzán, jakou snoubenec mladinké Ivy Janžurové a zároveň podezřelý z loupeže na poště. Dvě zmatené tetičky, jednu z nich si zahrála prvorepubliková hvězda Nataša Gollová, které se pouští do vyšetřování. Dva stejní pejskové, popletené papírky s čísly aut, Ota Sklenčka jako kriminalista... Jestli to neznáte, tak si to pusťte:-)

Náladu mi spravila Teorie všeho.

"Teorie všeho vypráví výjimečný a neuvěřitelný životní příběh Stephena Hawkinga, který na svém velmi nemocném těle nosí jednu z nejchytřejších hlav, jakou kdy lidstvo poznalo. Byť by vám hravě vysvětlil nesrozumitelné zákonitosti fungování vesmíru, sám možná nechápe, jak je možné, že jeho vlastní život zachránila tak neobyčejná věc, jakou je láska. Příběh začíná v roce 1963, kdy má jednadvacetiletý Stephen Hawking, student kosmologie na Cambridge, našlápnuto ke skvělé budoucnosti. Spolužáci i profesoři ho naprosto zbožňují, stejně jako krásná Jane, která na téže škole studuje umění. On na oplátku zbožňuje ji. Když však v osobním i profesním životě stane na pomyslném vrcholu, zažije nemilosrdný pád. Doslova. Lékařské vyšetření po jednom z mnoha jeho „nešikovných" škobrtnutí vyřkne drsnou diagnózu – neléčitelné postupné ochrnutí nervového systému, které do dvou let ukončí smrt. Jenže Jane a Stephen se osudu vzepřou. Vezmou se a snaží se žít normální život. On si nemoc nepřipouští a dodělává si doktorát. Ona ho všemožně podporuje, často až za hranici sebeobětování. Čím víc se blíží předpokládaný konec, tím hektičtěji se oba snaží společně žít."

Zajímavé, dojemné, inspirativní. Ze sledování v komerční televizi jsem ale málem vyrostla, díky komerčním reklamním pauzám se z původní stopáže 123 minut stalo utrpení dlouhé přes tři hodiny... Poučení - chodit do kina, nebo koukat v České televizi...

Pak jsem shlédla ještě dvě aktuální novinky - první byl hit karlovarského festivalu a letošního Českého lva film od režiséra Olmo Omerzu Všechno bude. Ten povyk kolem jsem nějak nepochopila. Není to špatný film, to ne, ale že pokud to má být to nejlepší, co v Česku loni vzniklo, tak je to s naší kinematografií dost nahnuté. Film, který do týdne zapomenete...

Co ale nezapomenu určitě, to je hit podzimu, zimy i jara: Bohemian Rhapsody. Všichni jste to už viděli, tak není potřeba to moc pitvat. Na čsfd 25. nejlepší film a 117. nejoblíbenější film. Moc pěkné, příště na to půjdu do IMAXu... Navíc vzpomínka - pamatuju si den, kdy Freddie Mercury zemřel - 24. listopadu 1991 - moje spolubydlící z koleje Helena z toho byla úplně vyřízená... 

Krom toho jsem samozřejmě shlédla Rapla 2 a Zkázu Dejvického divadla.

Do divadla se mi povedlo jít v březnu třikrát: na Divadlo Drak a jeho skvělou hru Bílý tesák, na Novou scénu na vynikající operu Sternenhoch a na Lordy ve Švandově divadle. Těšila jsem se, Martin Hofmann díky MOSTu! aktuálně "jede", tahle hra má vysoké hodnocení na i-divadle, konverzačka, humor... No, spíš na to nechoďte. Nevím jestli jsem na stará kolena prudérní, ale tohle bylo prakticky jenom o sexu, hrálo se to ve slovenštině (proč?) a je to evidentně kus, na který se chodí opakovaně - tak si alespoň vysvětluji frenetický smích některých divaček kolem. S kamarádkami jsme se shodly, že to nebyla dobrá volba... 

Od srdce jsem se ale naopak zasmála na přednášce prince Ládíka, alias Ladislava Zibury Prázdniny v Evropě. Ten chlapec je opravdu vtipný, dokáže utáhnout dvouhodinový stand-up s fotkami a má to hlavu i patu. Jestli někde poblíž vás vystupuje, určitě si na něj sežeňte lístky:-)

Tak takové to tedy bylo.... v březnu 2019- 

Dan Ariely, Jeff Kreisler: Peníze a zdravý selský rozum

Myslíte si, že se ve světě financí orientujete? Možná to ale není tak úplně pravda – přesvědčí vás o tom kniha, která naznačí cesty, jak utrácet peníze rozumnějším způsobem.

Dan Ariely je profesorem psychologie a behaviorální ekonomie. Zabývá se především iracionálními rozhodnutími v ekonomice i v osobním životě a je autorem řady bestselerů na toto téma – v češtině vyšly např. knihy Jak drahé je zdarma? či Jak drahá je intuice? Ve své poslední knize Peníze a zdravý selský rozum, kterou vydal spolu se spisovatelem Jeffem Kreislerem, se věnuje právě našemu vztahu k penězům a utrácení.

Autoři se snaží zábavnou formou a za využití velkého množství vtipných a názorných příkladů ukázat, jak o penězích přemýšlíme a jak špatné metody při tom velmi často volíme. Nečekejte žádný kurs finanční gramotnosti nebo návod na vytvoření rodinného rozpočtu, tahle kniha vám představí triky, které na naše peněženky útočí, aniž si toho jsme vědomi. Co myslíte – zapojujete při utrácení racionální úvahu, nebo se vaše jednání řídí hlavně emocemi? Užíváte si na dovolené výrazně víc, než byste si dovolili doma, podléháte příběhům, které se k daným výrobkům váží, nakupujete ve slevách? Ti, co se snaží z vás vytáhnout peníze, ale používají i mnohem sofistikovanější metody. Co myslíte, proč je stále snazší zaplatit něco online na pár kliknutí? Tenhle způsob placení totiž bolí míň, než když máme v obchodě vytáhnout peněženku a zaplatit v hotovosti. I kreditní karty nám proces nákupu usnadňují, protože co oči nevidí, to srdce nebolí (smutné je až to čtení výpisu z účtu). Dalším problémem bývá samotná hodnota věcí – velmi často ji stanovujeme úplně iracionálními způsoby, které se skutečnou cenou vůbec nesouvisí. Spoléháme se na své (často chabé) zkušenosti, volíme zlatou střední cestu i v případech, které nemají opodstatnění, věci, které sami vlastníme, považujeme za hodnotnější, než ve skutečnosti jsou. Je překvapivé, jak často nás ovlivňují skutečnosti, které s danou věcí vůbec nesouvisí, které však chytrý obchodník při prodeji zmíní – předsudky, rituály, „omáčka“ kolem. Snažíme se být féroví a oceňovat úsilí ostatních, často to ale vychází v náš neprospěch. Lidský mozek funguje ve vztahu k penězům velmi ošidně a výsledkem jsou špatná finanční rozhodnutí.

Buďme realističtí, změnit naše zvyky a myšlení nepůjde ze dne na den. V poslední části knihy nám nicméně autoři nabízejí řešení, jak se alespoň některých situací vyvarovat. Můžeme na sebe „šít vlastní boudy“, některé procesy si záměrně znepříjemňovat či prodlužovat, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli některé naše zvyky (a zlozvyky) nepřinášejí dlouhodobou ztrátu. Zajímavé jsou kapitoly o odměnách za spoření či o tom, že debaty o financích nejsou žádné tabu. Kniha Peníze a zdravý selský rozum ukazuje, jak o penězích uvažovat jinak, než jsme zvyklí, což je přednost, kterou by mohl ocenit každý čtenář.

 

Hodnocení: 90%

Dan Ariely,  Jeff Kreisler: Peníze a zdravý selský rozum

• Nakladatel: Práh
• EAN: 9788072527960
• ISBN: 978-80-7252-796-0 
• Originál: Dollars and Sense
• Překlad: Gosman, Svatoslav
• Popis: 1× kniha, vázaná, 336 stran, česky
• Rozměry: 15,5 × 21,7 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)