Už jste někdy četli knihu pro dospělé, jejíž hlavní vypravěčkou je myš? A ne jen tak ledajaká myš, nýbrž myš, která byla v minulém životě vědkyní pracující v laboratoři! Přesně tohle vám může nabídnout nejnovější kniha Simony Votyové s názvem Myší díra, která vychází 22.11.2021.
Vypravěčka knihy, jak již bylo řečeno: laboratorní myš, momentálně žije v jednom starém pražském činžáku a svou přítomností tak trochu ovlivňuje životy jeho obyvatel. Protože umí číst myšlenky, ví o těch lidech úplně všechno. Každý z nich má nějaké tajemství a skryté trauma, myš je pro ně tou nejlepší terapeutkou a našeptávačkou. Tak třeba Axel. Je mu osm a jeho máma už se nedokáže postarat ani sama o sebe, natož o syna. Většinu dní probrečí a Axel je přesvědčený, že za to může on. Ve škole ho šikanují, začal i koktat. Nikdo se s ním nechce kamarádit, má starý tlačítkový mobil a do školy chodí občas špinavý. Zbývá mu jediná spřízněná duše, o 85 let starší soused Emanuel, kterému nikdo neřekne jinak než dědek plesnivej. Dědek už asi nikoho nemá, žije dlouho sám a myšlenky se mu občas pletou. Vzpomíná si na mámu, která skončila i s bráchou Aleškem v koncentráku, někdy se mu ale v mysli mění v bývalou manželku Štěpánku, se kterou vede dlouhé fiktivní rozhovory. Často se zapomíná se najíst i umýt, sem tam taky upadne a je to dřina zase se zvednout. Axel mu jednou přinesl polévku a od té doby k němu občas zajde. Vaří dědkovi kafe a čte mu z knížek, kterých má dědek plnou knihovnu. Oba si tak trochu zbyli. V domě bydlí ale i další obyvatelé, třeba Jolana, která Axelovi také jednou pomohla z bryndy. Ale ta děti vlastně nesnáší, má svou velkolepou kariéru, za chvíli ji bude padesát, do jejího života děti ani rodina nepatří, max. ještě tak milenec. Posledním obyvatelem, který naší myš zajímá, je barman Cyril. Je posedlý uklízením, jeho matka je totiž chorobná hromadička věcí a Cyril díky ní prožil naprosto příšerné dětství. Kdyby tak věděl, že s ním pod jednou střechou žije hlodavec, to by se asi zbláznil... Je to právě Cyril, který se ujme Axela poté, co se matka předávkuje a skončí na psychiatrii. V tuhle chvíli se životy obyvatel na chvíli protnou - jsou nuceni se o sebe navzájem postarat a zjišťují, že i tahle životní etapa má něco do sebe. Jen bude nezbytně třeba otevřít ostatním své tajné komnaty... Ještěže tu na to mají tu myš...
Do tohoto románu (pro ženy?) jsem se pustila díky jeho autorce. Knížku totiž napsala novinářka a bývalá televizní reportérka Simona Votyová, která mě před pár lety zaujala svým působením v Aple (zkratka pro Asociaci pomáhající lidem s autismem, dnešní NAUTIS). Simona Votyová se do Aply dostala v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Jedním z výsledků jejího působení mezi lidmi s poruchou autistického spektra byla spoluautorství knihy Nedávejte do hrobu motýla živého (doporučuji). Téma autismu se pak objevilo i v románu Chci tě mít ve skříni. Krom toho ale napsala několik knih pro děti (Dalmatin Barvička, Deník psa Piráta, Divnozvířátka) a stojí i za projektem velmi populární dětské kapely Čiperkové (tu si ale na YouTube pusťte jen na vlastní nebezpečí).
Co můžete čekat od Myší díry? Docela vtipnou a svižně napsanou knihu, nic co by vám změnilo život, ale knížku, která vcelku pobaví. Různorodé postavy v různých životních etapách (dítě Axel, mladý dospělý Cyril, zralá žena Jolana a důchodce na samém konci života Emanuel), které díky náhodě dostanou šanci změnit své životní role a zvrátit své dosavadní směřování. Možná se v některém z nich najdete? Podobní lidé žijí všude kolem nás, co když jsou to třeba zrovna sousedé u vás v domě? Tedy až na tu myš. Chápu jako prostředek ozvláštnění textu, nicméně já bych se bez ní rozhodně obešla, jeji intermezza mě, přiznám se, úplně nebavila. Myslím, že to pro některé čtenářky může být nepřekousnutelný a od knihy odrazující faktor - Myší díra by bez myši byla například ideální knihou pro mou maminku. Protože ale trpí fóbií z hlodavců a nesnáší v knihách "fantasmagorie", není ji tahle kniha souzena... Knížka se vám určitě bude líbit, pokud máte rádi knihy například od Radky Třeštíkové nebo Patrika Hartla. Humor, běžní hrdinové, nezvyklé situace, konec, který překvapí i potěší - na předvánočním knižní trhu se tahle novinka nakladatelství Bourdon určitě neztratí. Já si ji v tom stresu letošního podzimu docela užila.
A co si z knihy odnáším jako největší poselství? Cyrilovo heslo: Savo je na sajrajt nejlepší :-)
Poděkování za knihu patří nakladatelství Bourdon.
Hodnocení: 80%
- Nakladatel: Bourdon
- EAN: 9788076110441
- ISBN: 978-80-7611-044-1
- Popis: 1× kniha, vázaná, 184 stran, česky
- Rozměry: 12 × 18 cm
