Úvodem bych asi měla poznamenat, že cestopisy zpravidla nečtu. Udělala jsem v životě pár výjimek – třeba u Thora Heyerdahla, nebo v případě, kdy jsem se chystala do nepříliš známých míst (Vietnam, Madagaskar) a sháněla jsem o nich informace. Jinak se ale cestopisným knížkám spíš vyhýbám. O literární úrovni se většinou nedá moc mluvit a z hlediska faktografického a obrazového je přece jen zajímavější pustit si Cestománii či jiný cestovatelský pořad v televizi či na internetu.
Nechtělo se mi ani do knížky Ladislava Zibury Pěšky mezi buddhisty a komunisty, která se ke mně připutovala náhodou v rámci knižní merendy nakladatelství Albatros. Nakonec mě ale přesvědčila skutečnost, že část knihy se odehrává v Číně, a to dokonce v místech, kde jsem taky kdysi byla (Chengdu, Xian). A tak jsem se do "prince Ládíka" pustila.
Po třech dnech „on the road“ musím přiznat, že jsem Ziburovi propadla. Zřejmě hlavně proto, že tahle knížka vlastně vůbec není cestopis. Zibura necestuje, on jde. Vytyčí si cíl, to ano, odněkud se přece jen vrátit domů musí, ale jinak je cílem sama cesta. Poznávání lidí a komunikace s nimi, konzumace jídla, ukrajování kilometrů, poznávání sama sebe, bytí. Ladislava Ziburu nezajímají památky – pokud se mu tedy náhodou nepřipletou pod nohy, nezajímají ho sportovní výkony ani další požitky, kvůli kterým se lidé zpravidla vydávají do vzdálených krajin. Zibura se snaží najít spojenectví mezi lidmi, kteří by se za normálních okolností neměli šanci nikdy potkat, je to bílý muž, který prochází cizí kulturou, ač neumí čínsky ani nepálsky, tak si s lidmi povídá, nachází společný jazyk v hudbě, v obrázcích, videích. A celé to umí neotřele a hlavně vtipně podat.
A tak se z knihy, kde se na třech stech stranách nic neděje, jen se jde a putuje, stává humorný průvodce po kulturních zvláštnostech jednotlivých zemí, glosář toho, co lidi různých kultur spojuje. A autorovi se musí nechat, že svou mateřštinou se umí ohánět opravdu dobře. Výborně se to čte a pokud máte podobný pohled na svět a smysl pro humor, určitě se v tom i najdete.
… Sešel jsem na silnici, kde zrovna ze školního autobusu vystupovala skupina dětí. Jejich cesta byla dlouhá. Usoudil jsem to podle množství obalů od sladkostí a limonád, které děti vyhazovaly do přírody. Nic zvláštního, místní zvyk. Poněkud mě ale překvapilo, že spolu s nimi vystoupila z autobusu také koza. „Nu, asi školní maskot“, říkal jsem si a nevěnoval koze další pozornost. Na hospodářské zvíře ostatně jako místní člověk nemůžu příliš zírat. Proběhlo klasické kolečko fotografování a zvídavých dotazů. Mladší děti se pak rozběhly po okolí hledat místa, kde by si mohly způsobit úraz. Zcela přirozeně je nejvíc zaujaly kluzké schodiště a soutěska řeky bez zábradlí. Starší děti ale zůstaly na parkovišti. „Budeme vařit oběd“, vysvětlily mi a začaly z autobusu vynášet velké hrnce. Podíval jsem se na místo, kde byla uvázána koza. Jeden chlapec ji hladil po hlavě a tři další vykrvovali. „Jiný kraj, jiný mrav, Ládíku“, řekla by má babička. Každopádně mě ten pohled na dvanáctileté chlapce, kteří pod dohledem učitele přeměňovali zvíře na maso, hypnotizoval. Komenský by jásal. …
Vážně dobré, opravdové překvapení letošního léta. A k tomu výborné a nápadité ilustrace od Tomski&Polanski jako bonus. Ladislava Ziburu jsem začala sledovat na Facebooku, začínám ho vnímat jako vážně zajímavý fenomén a těším se na jeho další knihy.
Hodnocení: 100%
Ladislav Zibura: Pěšky mezi buddhisty a komunisty
- Nakladatel: BizBooks
- EAN: 9788026505426 ISBN: 978-80-265-0542-6
- Popis: 1× kniha, vázaná, 298 stran, česky
- Rozměry:15,5 × 21,2 cm
- Rok vydání:2016 (1. vydání)
