Renata Kalenská (nar. 1974) je česká novinářka a publicistka, aktuálně působící v Deníku N. Napsala řadu knih (například rozhovory s Karlem Schwarzenbergem nebo Otakarem Motejlem), přičemž ta poslední, Orgány nepatří do nebe, čerpá z jejich osobních zkušeností. Renatě Kalenské byly v roce 2018 transplantovány ledvina a slinivka, což jí zachránilo život. Jako pacientka na imunosupresivech ale patřila v době koronaviru mezi zvlášť ohrožené osoby, vzpomínám si na poměrně depresivní články o tom, jak se se svými dětmi stáhla do absolutní izolace (viz třeba tady). Z tohoto svého životního údělu se rozhodla vypsat formou knihy.
A povedla se jí kniha opravdu strhující. Největší část knihy tvoří rozhovor s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem z pražského IKEMu (Institutu klinické a experimentální medicíny), který je jakýmsi naším guru v oblasti transplantací ledvin, jater, střev a dalších částí těla (s výjimkou srdce). To, co doktor Froněk dělá, je neuvěřitelné, někde na pomezí medicíny a magie/zázraků. Na své pracoviště nastoupil po atestaci v roce 1998, v době, kdy v nové budově IKEMu vznikal pod vedením profesora Rysky transplantační tým. Díky tomu už o rok později uskutečnil svou první transplantaci a měl možnost dělat úkony, ke kterým by se za normální situace nedostal. Následně řadu let působil v zahraničí, z čehož pak opět čerpal po návratu domů. Transplantacím se věnuje dlouho a naplno, přišel na spoustu inovací a způsobů, jak procesy transplantací vylepšit, je ochotný pouštět se do podniků, nad kterými jiní lékaři kroutí hlavou. Je zřejmě velmi zručný a výjimečný, skromností netrpí, ale má být na co pyšný. To, co se mu v IKEMu podařilo vybudovat, snese srovnání s nejlepšími transplantačními centry světa. V knize představuje, jak transplantace fungují, jak se to celé organizuje, jak probíhá spolupráce se zahraničím (párové výměny s Izraelem, výjezdy na operace do Nepálu), popisuje některé výjimečné zákroky (např. transplantaci dělohy, řetězové transplantace ledvin, případ, kdy se poprvé pacientovi transplantovalo pět orgánů najednou), zároveň se ale nevyhýbá ani etickým otázkám.
Nejsilnější částí knihy jsou pak jednotlivé příběhy dárců, příjemců, rodičů, včetně vlastního příběhu autorky. Je to silné a oči otvírající čtení. Zjistíte, jak se vám v malé chvilce může změnit celý dosavadní život, že náhlá zdravotní indispozice může vést k selhání ledvin nebo jater, uvědomíte si, jakým peklem si procházejí rodiče malých nemocných nebo zraněných dětí. Zároveň je ale fantastické sledovat, jak moc se život po transplantaci může zlepšit.
...„Chcete nějakou hudbu?“
Najdete tu příběh mladého matematika, který onemocněl při pobytu v Japonsku. Kvůli trombóze v játrech mu odumřelo tenké střevo, poškodil se žaludek i tlusté střevo. Život mu zachránila multiviscerální transplantace, dostal nový žaludek, slinivku s dvanáctníkem, játra a tenké střevo. Radostný je příběh mladé ženy, která se narodila bez dělohy. V rámci výzkumné studie dostala dělohu od svojí matky a narodila se jí zdravá holčička. Velmi působivý byl příběh manuálně pracujícího muže, který po jednom alkoholovém excesu dostal virózu, kterou léčil paralenem. Výsledkem byla otrava paracetamolem a akutní selhání jater. Získal nová játra a po náročné rehabilitaci se vrátil do života - pracuje jako bagrista, narodilo se mu dítě, sportuje.
Přečtete si tu i příběh darování ledviny do řetězové transplantace - je o tom, že i s jednou zdravou ledvinou se dá dobře žít, zvlášť s vědomím, že pomůžete někomu jinému. Srdcervoucí jsou pak případy zahrnující děti - transplantace části jater od otce pro dceru, játra pro malé miminko s postižením a mrazivý příběh maminky, jejíž devatenáctiměsiční holčička utrpěla těžký úraz s fatálním poškozením mozku. Rodiče souhlasili s dárcovstvím orgánů a pomohli tak pěti dalším pacientům.
Osudy jsou opravdu působivé, jen mám pocit, že forma dialogu či rozhovoru pro ně nebyla úplně ideální, nebo zvládnutá. Lidé hovořili často chaoticky, nechronologicky, možná by stálo za to spíše respondenty vyzpovídat a pak jejich příběh srozumitelně sepsat. Asi by se ztratily ty nejsilnější momenty, nicméně emocí by zůstalo plno i tak a čtenář by se lépe orientoval.
Z posledního rozhovoru v knize jsem měla docela obavu, šlo o povídání se známým psychiatrem Radkinem Honzákem, kterého je všude plno, všechno zná, všemu rozumí a všude byl dvakrát. Naštěstí se ale Radkin Honzák transplantacím a dialýzám věnuje dlouhodobě, cca od 80. let. Dozvíme se tedy něco o historii léčby ledvin - první dialýzách, problémech s imunosupresivy, životnosti transplantovaných ledvin, o založení Společnosti dialyzovaných a transplantovaných i o směrech, kterými šel polistopadový vývoj v téhle oblasti.
Tato kniha pomůže vysvětlit laické (a možná i odborné) veřejnosti, jak transplantace fungují, co je pro ně nezbytné, jaký systém je nutné zavést a jaké protokoly dodržovat, aby to fungovalo i nadále tak skvěle, jako to funguje teď. Ukazuje ale i druhou stránku mince, že celý systém stojí a padá s několika výjimečnými jedinci, kteří pro svou práci žijí a dýchají, přičemž je ta práce prokazatelně stravuje (zásahy do rodinného života, nadměrné nároky na podřízené a kolegy, mnohahodinové operace, neustálá pohotovost, nepostradatelnost...).
Hodnocení: 100%
Renata Kalenská: Orgány nepatří do nebe
- Nakladatel: N media
- Edice: Edice N
- EAN: 9788088433347
- ISBN: 978-80-88433-34-7
- Doporučená prodejní cena: 399 Kč
- Popis :1× kniha, brožovaná, 304 stran, česky
- Rozměry: 14,7 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2023 (1. vydání)
