Marit Reiersgardová: Závěje

Máte rádi promyšlené psychologické detektivky, zajímají vás motivy lidského chování, ale vyhýbáte se naturalistickým popisům násilí, krvavým obrazům a zvrácenostem, kterých je současná krimi (a ta severská obzvlášť) plná? Pak mám pro vás tip: kriminalistickou prvotinu Marit Reiersgardové Závěje.

Takový obyčejný zimní den v malém norském městě. Venku intenzivně sněží, večeře na kamnech, manžel přijede za chvíli z práce. Jenže malá Oda se doma nudí, a tak přesvědčí maminku, aby ji pustila na chvilku ven. Vždyť ji přece může kontrolovat z okna. Jenže stačí jeden telefonát, chvilka nepozornosti a Oda je pryč. Co se mohlo té pětileté holčičce stát? Srazilo jí auto? Unesl ji biologický otec? Může v tom mít prsty psychiatrický pacient z nedaleké komunity? A co ten podivný chlápek s dlouhými vousy, o kterém se říká, ze je pedofil? Aby toho nebylo málo, otřese městečkem ještě jeden násilný čin: ve svém domě je nalezena mrtvá malířka. I kolem ní je řada nejasností: ne úplně běžné sexuální vztahy, zapojení do obchodu s falzifikáty, obava z násilnického bratra. Vyřešení této záhady se ujímá zajímavá dvojice kriminalistů Bitte a Verner.

Přiznávám, na tuhle knihu mě nalákala právě anotace slibující dost zajímavé vyšetřovatele: kulatoučkou a veselou matku samoživitelku Bitte a dlouhovlasého Vernera vyznačujícího se zálibou v pletení. Očekávání zábavných interakcí tohoto nesourodého páru se bohužel nenaplnilo, ale i tak je to kniha, která stojí za přečtení. 

Co můžete čekat? Skvěle vystihnutou atmosféru malého města, kde se všichni navenek tváří jako spořádaní občané, ale přitom má každý z nich nějaké tajemství, které před ostatními skrývá, a to včetně vyšetřovatelů. Děj knihy se odehrává v několika málo dnech, byť vzpomínky postav nás zavedou i do hlubší minulosti. Vyhovovalo mi, že děj knihy plyne vyloženě poklidně a že důkladná policejní práce tu hraje důležitou roli. A ten sníh! Doporučuji všem, kteří hystericky nadávají silničářům, kdykoliv napadne 10 cm. Norsko na vás!:-)

Závěje jsou přesně ten ten typ knihy, který nemůže skončit jinak, než smutně - svým pojetím mi kniha připomínala třeba Manželovo tajemství od Liane Moriarty. Je to ale taková vlídná melancholie, skoro jako obálka, která se Knize Zlín moc povedla.

Něco malo o autorce: Marit Reiersgårdová (ročník 1965) debutovala roku 2007 románem pro mládež Všechno, co vidím, je pravda. V roce 2010 vydala knížku pro děti s názvem Vildino štěně. Závěje jsou její prvotinou z kategorie krimi, navazuje na ně kniha Dívka, která přišla o srdce (český název knihy, která vyjde na podzim, je Boží prst). Děj knih se odehrává v autorčině rodišti a obě knihy spojuje i dvojice vyšetřovatelů. Co může být pro českého čtenáře zajímavé je fakt, že Marit Reiersgardová přijede na letošní Svět knihy.

Za knihu děkuji Knize Zlín.

Hodnocení: 75%

Reiersgardová, Marit: Závěje

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• EAN: 9788074734335 ISBN:978-80-7473-433-5
• Překlad: Krištůfková, Kateřina
• Popis: 1× kniha, vázaná, 360 stran, česky
• Rozměry:13 × 20 cm
• Rok vydání:2017 (1. vydání)

Divadlo v Dlouhé: Hovory na útěku

Bertold Brecht v roce 2017? Poslední režie Jana Borny. Konec světa nebude, něco se posralo aneb všechna tráva je už spasená... Intelektuální rozhovory dvou uprchlíků čekajících na pas za druhé světové války, přerušované brutálními kabaretními songy. Nečekaně aktuální a velmi působivé.

Oficiální anotace: Hra významného německého dramatika, teoretika a režiséra. Dialogy dvou německých emigrantů v nádražní hospodě v Helsinkách za 2. světové války. „O tom, co nás sužuje a zavaluje z velkého světa kolem, je dobré mluvit, stáhnout to z neznámých výšek a dálek mocných a podrobit to zkoumání. Oddémonizovat to, nepropadnout definitivně úzkosti, že jsme jen to příslovečné malé kolečko ve velkém mechanismu. Nebát se žít. Nic moc jiného stejně dělat nelze.“

Výteční Miloš Kopečný a Miroslav Hanuš.

Jediná výtka - neskutečně nepohodlné židle, na kterých se na forbíně sedí...

Překlad Rudolf Vápeník
Úprava Miroslav Hanuš, Kateřina Šavlíková
Režie Miroslav Hanuš, Jan Borna
Dramaturgie Kateřina Šavlíková
Hudba Tiger Lillies, (Martyn Jacques a Misery Guts Music Ltd., Londýn) a Milan Potoček
Texty songů Miroslav Hanuš
Hudební úprava a nastudování Milan Potoček
Scéna Jaroslav Milfajt
Kostýmy a masky Hana Fischerová
Pohybová spolupráce Jana Hanušová
Pěvecké vedení Petra Kohoutová



Účinkují
Miloš Kopečný Oto
Miroslav Hanuš Wintr
Eva Hacurová Velká žena
Magdalena Zimová Malá žena
Veronika Lazorčáková Světlovlasá žena
Martin Matejka Muž bez vlasů
Jan Meduna Muž s vlasy
Milan Potoček piano, klarinet
Jan Buble kontrabas
Slávek Brabec akordeon
František Tomášek akordeon
Tomáš Makovský bicí

Výstava Františka Skály

Výstava Františka Skály, kterou Národní galerie umístila do Valdštejnské jízdárny (do 3.9.2017), bude asi mým kulturním zážitkem měsíce. Skála je báječný blázen, sleduji ho zpovzdálí už od jeho pěší cesty na Bienále do Benátek v roce 1993. Velkou výstavu v Rudolfinu před 12 lety jsem prošvihla, ale tu současnou jsem si už ujít nenechala. 

A fakt je na co koukat!:-) Celý prostor Valdštejnské jízdárny je členěn na samostatné a oddělené expozice (Pavillon, Musaion, Gallery, Tribal a Privat), prostor mezi nimi vyplňují solitéry v podobě velkých objektů. Těšit se můžete z neskutečného množství malých i velkých předmětů s příběhem. Poloprůhledné domečky s překvapením uvnitř. Postavy z klacků, polymerů (sustamid) i nalezeného smetí. Tajuplná zákoutí. Recykláty. Světelné objekty. Kinetické sochy. Muzeum plné kuriozit s neskutečně vtipnými popisky. Obří artefakty a maličké schované předměty, které není možné vidět zezdola, jen dalekohledem umístěným na galerii. Retro věci. Nádherné obří dopisní obálky a ještě famóznější cestovní deníky. Hned jsem dostala chuť si nějaký začít psát:-) 

Skálova tvorba = čirá radost:-)

Moc ráda bych se na výstavu vypravila ještě jednou, na komentovanou prohlídku s autorem nebo kurátorem, bojím se ale, že mi to termínově nevyjde...

Dubánci - Příběhy jednoho roku

Znáte dubánky? Malé postavičky z žaludů a větviček, které vyrábí a kreativně fotografuje Petr Václavek? Zhruba před dvěma lety se dubánci stali hitem internetu a začali žít vlastním životem. Nejnovějším počinem je knížka pro děti: Dubánci - Příběhy jednoho roku, kterou vydává nakladatelství CPRESS.

Dubánci v této knížce opravdu ožívají a vyprávějí dětem o tom, co celý rok dělají. V lednu hrají na rybníku Raubířníku hokej (a rozčilují tím vodníka Mníka), v únoru chytají na jazyk sněhové vločky (a trénují při tom logopedii), v březnu spí zimním spánkem (a někteří u toho i chrápou), v dubnu muzicírují. A tak to jde měsíc po měsíci – dozvíme se, kam jezdí v létě na dovolenou, zjistíme, že rádi malují, jezdí na kole nebo chodí do školy. A v prosinci že k nim, stejně jako k dětem, chodí Ježíšek. 

Dubánci jsou docela vydařená knížka, a to jak pro malé čtenáře, tak pro děti, kterým knížku před spaním čtou zatím ještě rodiče. Petr Václavek své výborné fotografie (v knize je jich celkem 29) doplnil i o několik desítek vlastnoručně nakreslených ilustrací, psaného slova se ujal jeho přítel ze studií Slávek Rydval se svou ženou Leonou Rydvalovou Šťastnou. A i když to původně vypadalo jen na veršované leporelo, materiál vydal nakonec na regulérní knížku o 120 stranách. Fotky i obrázky jsou vskutku originální a myslím, že se u nich děti opravdu nasmějí. Grafická podoba knihy prostě funguje na jedničku.

Pro děti budou ale inspirativní i jednotlivé příběhy, kdy s dubánky postupně prožijí celý kalendářní rok. Mohou se s nimi naučit řadu básniček a jazykolamů, vyzkoušet si několik sportů, zkusit fotografovat nebo stavět lesní domečky pro skřítky. Navíc - příhody dubánčích kluků a holek jsou poměrně zábavné a pobaví nejen děti, ale i jejich rodiče (např. bonusové vyprávění o dubánčí kapele Led Zepellin si určitě najde své příznivce mezi tatínky). 

Pro ty, které dubánci zaujmou, je kromě knihy v nabídce i řada dalších tematických předmětů – dubánci vycházejí v podobě pexesa, pohlednic, triček či hrníčků. Dubánky můžete také sledovat na Facebooku i na jejich vlastní webové stránce. Dokonale zvládnutý produkt:-) Co je ale ještě mnohem lepší – vyrobit si vlastního dubánka není žádná věda: stačí pár žaludů, několik větviček a tavná pistole a zábava na víkend pro celou rodinu je tu. Za drobné dopomoci rodičů či prarodičů si tak mohou děti vytvořit vlastní hrdiny a třeba i vymyslet vlastní originální příběhy. 

Musím přiznat, že se docela těším na to, jak si o dubáncích budeme číst s Bartolomějem večer před spaním. 

Hodnocení: 90%

Šťastná Leona, Rydval Slávek, Václavek Petr: Dubánci - Příběhy jednoho roku

• Nakladatel: CPRESS
• Jazyk: česky
• Pořadí vydání: 1.
• Rok a měsíc vydání: 2017/04
• Počet stran: 120
• Typ, vazba: Kniha, pevná
• ISBN: 978-80-264-1439-1, EAN: 9788026414391

Jana Bradley: A co já s tím?

Pedagogické úvahy a odborné postřehy asistenta pedagoga

Janu Bradley jsem objevila před pár lety na Facebooku. Postovala zajímavé statusy, kterými čtenářům zpřístupňovala americké školství. Jana Bradley je totiž českou učitelkou, která dlouhou dobu žila v USA, pracovala tam ve školství v různých pozicích a navíc měla tou dobou dvě dcery školou povinné. Bylo to často překvapivé a většinou se pod každou zprávou strhla i zajímavá diskuse, kde se často mísily názory ze všech koutů světa. Velmi mě proto potěšilo, když Jana ohlásila, že o svých zkušenostech píše knihu.

A tak vznikla kniha A co já s tím?, kterou vydalo nakladatelství Computer Media. Kniha se skládá ze dvou trochu nesourodých celků. První část knížky popisuje českou zkušenost, kdy  autorka skočila po hlavě do vod českého školství: stala se asistentkou chlapečka se speciálními vzdělávacími potřebami (mentální postižení a ADHD), který byl vzděláván v běžné malotřídní škole. Ve škole chyběla podpora ze strany speciálního pedagoga či jiného odborníka, učitelé s dítětem neuměli pracovat. Autorka se na integraci dívá ze širšího pohledu, popisuje postavení asistenta pedagoga v českém školství, jeho kvalifikaci, mapuje práci poradenských zařízení, zaměření posudků jen na negativa, ignorování silných stránek dítěte. Pak se věnuje samostatné činnosti ve třídě – jsou tu pěkné příklady toho, jak je možné s podobným dítětem pracovat: jak je důležitá senzorická stimulace, emocionální výchova, jak je možné pracovat při matematice i při výuce čtení s porozuměním. Autorka vychází ze své americké praxe a snaží se ji modifikovat ve prospěch české školní třídy.  Moc hezký je text napsaný z pohledu chlapce o tom, jak vnímá svět, ale neumí to ostatním sdělit.

Autorka v této části knihy popisuje krok za krokem vývoj, který se udál během toho jednoho školního roku, kdy jako asistentka pracovala. V prvním pololetí se integrace opravdu pěkně dařila, dítě se začlenilo do třídy, dostalo příležitost vyniknout  (uplatnilo svou zálibu ve vlajkách a hlavních městech států), fungovalo i v ostatních předmětech a rozvíjelo se. Ve druhém pak přišly problémy, které sice s dítětem přímo nesouvisely, ale v přístupu k němu se velmi zásadně promítly (dlouhodobá nemoc třídní učitelky, suplování, nejasné role ve třídě) – autorka se snažila situaci komunikací s vedením školy a ostatními pedagogy zlepšovat, s menšími či většími úspěchy. Problém nastal i se speciálním pedagogickým centrem, které se striktně drželo tabulek a zájem dítěte byl až někde daleko vzadu.

Druhá část knihy se zabývá tím, jak funguje inkluze v USA, kde autorka dlouhá léta ve školství působila. Jana Bradley tu popisuje své profesní začátky, srovnává přístupy české a americké, ukazuje multidisciplinární spolupráci, která v USA funguje. V téhle části knihy čtenář najde i teoretičtější kapitoly zaměřené na vývoj speciálního školství v USA, vývoj legislativy v této oblasti. Praktičtější jsou pak třeba části věnované alternativní a augmentativní komunikaci, využití technologií, rozdílům mezi  segregací, desegregací a inkluzí.

Kniha A co já s tím? není učebnicí inkluze, nabízí však zajímavý pohled na českou realitu očima člověka se zahraniční zkušeností. Není to samozřejmě pohled úplně objektivní, není možné zevšeobecnit jeden případ, který autorka zažila a vztáhnout ho na celé školství, nicméně určitě signály a trendy tam je možné pozorovat. Pro mě jako rodiče, který se s inkluzí potýká,  bylo velmi zajímavé ono srovnání přístupů, bavily mě ony americké příklady dobré praxe.  Zaujala mě i příloha, ukazující konkrétní materiály, se kterými je možné ve škole s dětmi pracovat.

Vyznění knihy však není zrovna optimistické – dle Jany Bradley není české školství na inkluzi připraveno. To ovšem pro mě jako rodiče dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami nemůže být závěr. Opakem inkluze je segregace a ta z mého pohledu prostě nefunguje.  A i ta v knize odmítaná desegregace je pro mě jako rodiče pořád lepší varianta, než segregace. Myslím, že v knize chybí zkušenost autorky s českým speciálním školstvím. Možná by se divila, jak to tam (ne)funguje a jaká je realita toho segmentu školství, které nám, jak jeho zastánci tvrdí, „ve světě všichni závidí“. Takhle si odpůrci inkluze z knihy udělali argument pro to, proč to tady fungovat nebude a nemůže. Nemyslím si ale, že takhle byla kniha míněna a já ji jako protiinkluzivní nevnímám. Beru ji jako zajímavý diskurs k tématu inkluze a doporučuji ji všem, kteří se o současné školství zajímají.

Pro zájemce - rozhovor s Janou Bradley.

Hodnocení: 80%

Jana Bradley: A co já s tím?

• Nakladatel: Computer Media
• EAN: 9788074022807
• ISBN: 978-80-7402-280-7
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 170 stran, česky
• Rozměry: 16 × 22,5 cm
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Nová scéna: Na moři, zírám vzhůru

Po delší době na horké novince v divadle, a dokonce rovnou na premiéře. Na Nové scéně Národního divadla se ve čtvrtek 9.3. poprvá dávala hra současného australského dramatika Finegana Kruckemeyera s názvem: Na moři, zírám nahoru. 

Prý moderní verze magického realismu...

Scénu by každopádně ocenil můj speciální syn - deset automatických praček, to by se mu líbilo. A černá díra uprostřed byla vlastně taky docela lákavá. Jinak se ale pět osudů pěti lidí odehrává na nejrůznějších místech světa - na moři bloudí Islanďanka zvaná Řekyně Emma, která je přesvědčená o tom, že nosí smrt (výborně ji hraje Lucie Polišenská). Australan Caleb (taky dobrý Jiří Suchý z Tábora) chodí na desítky kursů, ale vlastně nic neumí a ani neví, co by chtěl. Přestěhuje se do Anglie, kde potká depresivního Noa, který se stal ve 22 letech vdovcem a se smrtí své ženy se neumí vyrovnat. Setká se tu ale i se Sylvií, svou snovou dívkou, která má zvláštní schopnost - umí skákat proti proudu.... A taky prostorem. A tak se po krátkém vztahu s Calebem opět ztratí... Poslední postavou je Němka Elise, která každou noc jezdí autem, ve kterém vozí svého nespavého syna, a zároveň putuje mezi manželem a milencem. Ti všichni se nějak potkají, spojí, rozpojí - a celé je to občas humorné, občas plné fantazie, občas míň uchopitelné. 

Celkově se mi to ale vlastně poměrně dost líbilo, byť to asi nebude představení pro každého.

Hodnocení. 85%

Finegan Kruckemeyer: Na moři, zírám nahoru

Národní divadlo (Nová scéna)

Premiéra: 9.3.2017. Překlad: Jan Tošovský. Dramaturgie: Marta Ljubková. Scéna: Pavla Kamanová. Kostýmy: Daniela Klimešová. Light design: Ondřej Kyncl. Hudba: Michal Cáb. Režie: Štěpán Pácl.

Hrají:
Magdaléna Borová, Lucie Štěpánková, Lucie Polišenská, Petr Vaněk, Jiří Suchý z Tábora

Dominik Dán: Nestydaté neviňátko

Dominik Dán je slovenský fenomén v oblasti krimi. Píše pod pseudonymem, protože sám aktivně působí při vyšetřování vražd, a jeho knihy vycházejí ve stotisícových nákladech. Početnou skupinu českých příznivců potěší nová Dánova kniha Nestydaté neviňátko. 

Nestydaté neviňátko (slovensky Nehanebné neviniatko) patří úplně na začátek Dánovy tvorby – po knize Popel všechny zarovná to byla druhá kniha, kterou Dominik dán napsal a vydal. Vyšla v roce 2005, k nám se tedy dostává s pořádným zpožděním.

Děj se odehrává v temných devadesátkách – píše se rok 1997 a v Našem městě (rozuměj: v Bratislavě) zuří válka gangů.  Kromě ozbrojených přepadení přišel čas i na atentáty v podobě náloží nastražených v autě.  Jednu takovou explozi na sídlišti mordparta právě vyšetřuje, když se objeví nový případ. Talentovaná a krásná studentka architektury a dcera velvyslance ve Švédsku je nalezená mrtvá ve vlastním domě. Znásilněná, podřezaná, udušená igelitkou. Richard Krauz a jeho parťák Chosé se pouštějí po stopě. Může hrát roli nešťastné dětství s nábožensky orientovanou matkou? Co románek s ženatým mužem? Proč se v domě ani na těle oběti nenašly skoro žádné stopy násilí a proč vrah z domu odnesl bezcenné papíry? Vzhledem k rodinným vazbám je vyšetřování pod velkým politickým a mediálním tlakem. A najevo začínají vycházet věci, které na slovenskou politickou scénu nevrhají zrovna to nejlepší světlo. Podaří se Richardovi Krauzovi ustát náročnou situaci a celý případ rozplést, nebo to bude další případ, který bude muset na pokyn z vyšších míst odložit ad acta?

Co můžete od Nestydatého neviňátka čekat? To, co už od Dominika Dána znáte a co mu přináší trvalý úspěch u čtenářů: skutečné případy z policejní praxe (v případě války podsvětí stačí zalistovat v tehdejším slovenském dobovém tisku), drsný policejní humor, staré známé z mordparty, reálie, na které si většina z nás ještě pamatuje a hlavně: napětí a spád. V případě Nestydatého neviňátka jde navíc o případ se sexuálním motivem a peprnými  detaily, což se na zájmu čtenářů také nutně  projeví. I mě tahle knížka dost bavila, i když jisté výhrady bych měla. Na Nestydatém neviňátku je stejně jako na Popelu znát, že se jedná o Dánovu ranější tvorbu. Dialogy nejsou ještě tak vybroušené a vypointované, tentokrát mi  ty chlapácké kecy  sem tam lezly i na nervy (naštěstí to trochu zlepšovala přítomnost kriminalistky-ženy, nové posily sboru Petry). I tahle kniha často sklouzává do politického thrilleru a i když chápu, že prorůstání podsvětí a politické reprezentace je pořád aktuální, a to nejen na Slovensku, není to zrovna žánr, který bych vyhledávala. Pokud si ale tyhle okolnosti odmyslíme, zůstane zajímavý a neobvyklý příběh mrtvé mladé ženy, který stojí za přečtení.

Díky Neoluxoru za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 85%

Dán, Dominik: Nestydaté neviňátko

• Nakladatel:Slovart
• EAN:9788075292803I   SBN:978-80-7529-280-3
• Překlad:Hanzlík, Jan
• Popis:1× kniha, vázaná, 312 stran, česky
• Rok vydání:2017 (1. vydání)