... na skok jinam ...: Venuše Samešová: Venuše

neděle 14. února 2016

Venuše Samešová: Venuše

Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech

Knihy se ke mně dostávají různými způsoby, ale jeden z kanálů mám obzvláště ráda. Když někde v časopise nebo na internetu narazím na knihu, o které si myslím, že by mě mohla zaujmout, ale nechce se mi ji kupovat, neb moje vlastní knihovna už praská ve švech, mrknu na stránky naší krajské knihovny a knížku, která je zpravidla půjčená, si zarezervuji. Za pár týdnů nebo měsíců mi v e-mailu přistane zpráva, že se mám pro knihu zastavit. Já si v té době ale už vůbec nepamatuji, proč jsem si chtěla přečíst právě tuhle knížku. Překvapení je pak často veliké. Jako například v případě knihy Venuše Samešové, kterou jsem na přelomu zaznamenala díky Respektu.

Venuše je zvláštní autobiografie zvláštní ženy, dcery krotitele lvů a holandské mulatky (otec Afričan z Toga), která zakotvila v socialistickém Československu. Mládí strávila na cirkusových štacích po světě (rok strávila např. v Sovětském svazu), otec se zabýval pouze zvířaty (drezúrou psů a šelem) a matka si prakticky celý život jen četla, takže Venuši nikdo nevychovával. Sestry byly starší a měly své vlastní problémy, navíc v pozdější době kvůli škole zůstávaly samy v malém pražském bytě, prostě rodina nijak zvlášť nefungovala. V patnácti Venuše nastoupila na uměleckou školu (grafickou Hollarku), což s sebou přineslo známosti z uměleckých kruhů, kde atraktivní a velmi krásná míšenka vzbuzovala pozornost. První milenci a vztahy, zážitky z bohémského bytu Jiřího Muchy na Hradčanech, lehké drogy, sex a spousta večírků, při kterých poznávala pražskou smetánku – hlavně svět umělců, výtvarníků, sochařů, herců a zpěváků, ale třeba i disidentů. Potkala Havla i Landovského, fotil ji Taras Kuščynskyj. Obě její sestry emigrovaly na Západ, Venuši podporoval otec, který začal v důchodu vyřezávat ze dřeva holubičky a úspěšně je distribuoval v obchodním domě Kotva. Matka se ve středním věku také našla, využila své znalosti jazyků a stala se i úspěšnou průvodkyní zahraničních turistů po Praze. Do západního Německa nakonec emigrovala i Venuše, žila tu se svým nemanželským synem Davidem ze sociálních dávek, chvíli se živila jako prostitutka (její přednosti ocenil například i božský Karel) a nakonec skončila jako pečovatelka v domově důchodů.

Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí. Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… Na druhou stranu, životní osudy Venuše Samešové byly výjimečné, předpokládám, že valná většina generace mých rodičů tu dobu prožila úplně jinak:-) Venuše není žádná velká literatura, ale bez sentimentu a s vtipem popsané osudy jedné originální a možná trochu naivní ženy. Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvárJ Knihu doplňují nádherné autorčiny akty. Musím přiznat, že jsem si celkem početlaJ

Hodnocení: 90%