Nevím, jak vy, ale já jsem v poslední době se čtením nějak na štíru. Mám pocit, že se nedokážu pořádně soustředit. Je to dobou? Věkem? Long covidem? Nedostatkem času? Výsledkem je, že čím dál častěji sahám po "jednodušší" literatuře. Loni jsem nový čtenářský rok začínala s Halinou Pavlowskou, letos s Pepou Marešem... Ani snad nebudu předjímat, co budu číst v lednu 2024...
Každopádně - Josef Mareš, pro ty, co se neorientují, je bývalý kriminalista a šéf pražské "modrparty", tj. vedoucí oddělení vražd krajského ředitelství Policie České republiky v Praze, kde působil od 90. let minulého století. V roce 2019 odešel po třiceti letech u Policie do civilu a od roku 2020 pracuje na Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Krom toho byl ale také spoluautorem scénářů oblíbených televizních seriálů České televize Případy 1. oddělení a Devadesátky. Při práci na scénářích vycházel ze svých dlouholetých zkušeností v roli kriminalisty, většina krimi zápletek tak alespoň částečně odpovídá skutečnosti, resp. televizní případ vychází z nějaké reálné předlohy.
Kniha Moje případy z 1. oddělení je pak knižním rozhovorem, který s Josefem Marešem vede novinář Martin Moravec (vedoucí magazínu iDnes, autor sportovních reportáží a biografií slavných osobností - podílel se například na úspěšných knižních rozhovorech s neurochirurgem Vladimírem Benešem nebo s pilotem Davidem Heclem).
Vyprávění bývalého kriminalisty tak čtenáře přivádí přímo do zákulisí procesu vyšetřování - dozví se něco o procesních pravidlech, o rozdělení pravomocí v rámci vyšetřování, přijde řeč na metody výslechu, práci se svědky, psychologii pachatele, forenzní metody, pitvy apod. Na paškál si Mareš bere advokáty, soudce i státní zástupce, probírá motivaci pachatelů i nezáviděníhodnou situaci rodin - pozůstalých i pachatelů. Vzhledem k tomu, že Mareš vyšetřoval i většinu těch největších a nejnámnějích kauz v dějinách samostatné ČR (mimojiné případy Ivana Jonáka, orlických vražd, podvody s lehkými topnými oleji, nebo zmizení malé Aničky Janatkové v pražké Tróji), lze v knize najít i podrobnosti k případům, které si ještě sami pamatujeme. Na druhou stranu to ale není úplně otevřená zpověď, Mareš zachovává dost velkou dávku profesního tajemství, takže nepoctivcům mezi čtenáři nenapovídá, jak Policii obehrát.
Musím říct, že se to velmi dobře čte, a to i přesto, že jsem řadu věcí znala (byť zkoušku z trestního práva jsem absolvovala už dávno, dávno) a Devadesátky mám shlédnuté. Ovšem znalecem seriálu 1. oddělení rozhodně nejsem (počet náhodně shlédnutých dílů by se dal spočítat na prstech jedné ruky) takže většina případů, o kterých se Mareš zmiňuje, byla pro mě nová a tudíž docela atraktivní. A pohledy do zákulisí nějakého oboru, navíc podané od člověka, který svou práci miluje, jsou vždycky zajímavé. Ostatně - stát se kriminalistkou bylo mé velké dětské přání...
Jediné, co mě na knize štve, je knižní úprava. Nezarovnané odstavce (resp. zarovnání vlevo s volnými konci řádků) mě hrozně iritují, nepochopila jsem vlastně ani onu obrazovou přílohu - špatné fotografie z dětství a práce velikosti poštovní známky mi mají předat konkrétně co? I ta titulní macho fotografie nabušeného chlapíka se založenýma rukama mě moc nebere (ale jak jsem koukala na další tituly nakladatele Moravce, je to asi autorská značka).
No nic. Jako knižní rozhovor to každopádně funguje dobře, Mareš je věcný, občas vcelku vtipný, vybudoval si obraz správného chlapíka na té správné straně zákona a já jsem za to ráda. Myslím, že tahle kniha bude mít hodně příznivců, už teď má na Databázi knih hodnocení 94 % (od 274 čtenářů).
Hodnocení 90%
Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení
- Autor:Mareš, Josef a Moravec, Martin
- Nakladatel: Moravec Martin
- EAN: 9788011022235
- ISBN: 978-80-11-02223-5
- Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, česky
- Rozměry: 15,2 × 21,3 cm
- Rok vydání: 2022 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat