Stránky

neděle 24. března 2024

Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk

Na podzim jsem byla v našem Severočeském muzeu v Liberci na moc pěkné výstavě Svěží dům s věží, kterou vytvořili studenti ateliéru didaktické ilustrace plzeňské Sutnarky pod vedením Renáty Fučíkové a Evy Brodské ve spolupráci se zaměstnanci libereckého muzea.


Na výstavě se krom tematických děl, která se vázala k historii libereckého muzea, prezentovaly i další práce studentů, zejména jejich absolventská díla v podobě knih. Zaujala mě (mimo jiné) jedna z nich, která se zabývala tematikou genderu - jmenovala se They, them a věnovala se historii lidí pohybujicích se na spektru pohlaví. Kniha vznikla jako diplomová práce ve výše uvedeném ateliéru, jako experiment při kombinování digitální techniky a ruční malby. 

Autorkou knihy je Marto Kelbl, která posléze svou diplomovou práci přepracovala do podoby knihy pro děti: Ani holka, ani kluk - v loňském roce vyšla v nakladatelství Paseka.  V této podobě na mě kniha vykoukla  minulý týden v přehledu Deníku N: 11 + 1 tipů na nové knihy, které vám pomohou vychovat z dětí dobré dospělé Do třetice se kniha objevila v širší nominaci na Magnesii Literu v kategorii Litera za knihy pro děti a mládež. 

A tak jsem to už nevydržela a pro knížku si zašla do knihovny a na jeden zátah ji následně zdolala (což vzhledem k tomu, že jde o kombinaci komiksu, naučných vsuvek v podobě celostránkových ilustrací a beletrie určené pro čtenáře od 10 let, nebyl takový problém). 


Hlavním hrdinou knihy je desetiletý Lukáš, který si není jistý tím, kým je. Ve třídě nezapadá, nikdo se s ním moc nebaví, všechno je nalajnované a to ho štve. Holčičí a klučičí záchody, rozdělené tělocviky a pokoje na lyžáku, holčičí a klučičí oblečení. Jenže: „Mně se líbí i něco z toho, co nosí holky. Řetízky, náušnice nebo třeba tašky. Ale mám pocit, že to mám zakázaný. A měl bych nosit jen klučičí věci.“ 

 


A protože Lukáš je bytost zvídavá, začne hledat na internetu, jestli náhodou nejsou i nějací další lidé, kteří nejsou "ani holka, ani kluk". A tak se noří do historie i do jiných kultur a zjišťuje, že na světě není sám. Objevuje třeba indiány two-spirit, kteří plní ve svých komunitách duchovní i společenské role obou pohlaví, neujdou mu albánské dívky burneši, které žijí jako muži a často se o jejich holčičím původu ve vesmici ani neví, nebo indičtí hidžrové, kteří jako třetí pohlaví fungují i v oficiálních dokumentech. Dojde i na mexické muxes, kteří se nepovazují ani za ženy, ani za muže a často to o sobě vědí už jako malé děti.  Zajímavý je pohled na Johanku z Arcu nebo Toyen, mně osobně zaujala bytost z Neapole zvaná "femminiello", ani žena ani muž, která kdysi nadělovala štěstí budoucím rodičům. Nebinarita, příp. transgender či podobná jinakost, je prostě v knížce nahlížena jako něco, co lidstvo provází odedávna. I Lukášovi se nakonec podaří najít kamarádku, která jeho nejistoty chápe a třeba mu i na jeho cestě svou tolerancí pomůže. 

Ani holka, ani kluk je hrozně potřebná knížka. Svět není černo-bílý, i když jsou o tom někteří skálopevně přesvědčeni a podobné knihy vnímají jako zvrácené (viz jeden nepříjemný komentář k této knize na Databázi knih). Jenže lidi, kteří nezapadají, jsou mezi námi. Nemůžou za to, jak se narodili, a často se zejména v dětství velmi trápí. Proč by ale měli svou identitu skrývat? Abychom se my ostatní cítili dobře, protože "tady je ještě svět v pořádku?" Ale to, že se někdo cítí a identifikuje jinak, přece nikomu jinému neubližuje. Stačí to jen respektovat. A proto jsou podobné počiny hrozně důležité - jak pro děti (protože kdy jindy si ujasnit, co jsme zač, než během dospívání?), tak i pro dospělé (protože je to pro ně často první osvěta tohoto druhu).  Vzpomněla jsem si při čtení na  dojemný seriál Srdcerváči - a jsem fakt ráda, že jsem se dožila doby, kdy tahle témata už nejsou (tak úplně) tabu. Ani holka, ani kluk tohle téma hledání cesty mezi pohlavími nastiňuje velmi citlivě, vůbec mi nedělalo problém se do malého Lukáše/malé Elu vcítit a zároveň si užít tu edukační část knihy. Jen houšť a větší kapky... 

Marto Kelbl (nar. 1996) pochází z moravské vesnice poblíž Brna, nyní žije v Plzni. V roce 2022 absolvovala obor Didaktické ilustrace na Sutnarce v Plzni. I přes své mládí už stihla projet svět a nasbírat zkušenosti na stážích v Portu, Chicagu, Paříži a v Římě. Věnuje se především ilustraci pro děti, kresbě, autorským knihám, experimentuje s technikami a baví ji i šití. Téma knihy je ji víc než vlastní, v některých anotacích se o ní mluví v mužském rodě, sama se však na svém webu označuje rodem ženským.  Vice informací zde: https://www.martokelbl.com/


Hodnocení: 100 %

Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk
  • Nakladatel: Paseka
  • EAN: 9788076374072
  • ISBN: 978-80-7637-407-2
  • Doporučená prodejní cena: 349 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 96 stran, česky
  • Rozměry: 20,5 × 26 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

sobota 16. března 2024

Galerie Lázně: nové jarní výstavy - Josef Baier | Sound Shapes a Ivana Lomová | Ticho

V Liberci, v Oblastní galerii, které se říká Lázně (protože sídlí v bývalých Lázních Františka Josefa I.), teď máme dvě nové výstavy, které stojí za návštěvu.

V hlavní bazénové hale je výstava Josefa Baiera Sound Shapes a v prostoru Podbazénové haly pak retrospektiva Ivany Lomové Ticho.


Významný rakouský autor monumentálních děl do veřejného prostoru Josef Baier (1951) představí v bazénové hale Oblastní galerie Liberec svou kineticko-zvukovou instalaci Hörkurven (2017), v níž rozpohybovaná kyvadla rozezvučují precizně vyladěné zvukové trubice. Zvuková kompozice je provázána s vizuálním vjemem – vlnící se drahou pohybujících se kyvadel. V dalších prostorech galerie bude prezentován širší kontext Baierovy tvorby – abstraktní geometrická díla propojující estetickou rovinu s filozofickou a matematickou inspirací, instalace vztahující se ke čtyřem hlavním živlům, zvuková díla i hravá kinetická tvorba.

Kreslení v písku, interaktivní exponát


Pěkné, byť by mě ten zvuk asi přivedl do blázince...


   



Obrazy Ivany Lomové jsou jako okamžiky zastaveného času. Její realistická malba svět nijak nedramatizuje, nepřidává mu nadbytečnou romantičnost ani sentimentalitu. Její obrazy jsou právě tím, co sami vidíme na první pohled – jsou to obrazy skutečnosti, které svět nesoudí ani s ním nebojují. Obrazy Ivany Lomové odrážejí realitu pozorovatele, často s mírně ironickým komentářem, nezřídka s pocitem vděku a někdy zase s lehce chladným odstupem. Kompozice jejích obrazů jsou kompozice našich vlastních pohledů – vidí to, co vidíme i my.

A když se dívá malířka, díváme se i my. Naše zkušenost dlouhé cesty vlakem se prolíná se zkušeností zachycenou na plátně a přetavuje se do jakéhosi obecně platného zážitku, do symbolické scény. Už nevnímáme, jestli vlakem cestuje malířka, nebo my. Podřimující cestující s krajinou ubíhající za oknem se stávají symbolem pro cestu jako takovou. Nevnímáme, zda jsme u okna stáli my, nebo malířčin příbuzný – okno se stává průsečíkem našich žitých zkušeností, symbolem prodloužení pohledu, ale také symbolem samoty, soustředění a lehké melancholie.

Monografická výstava malířky Ivany Lomové představí autorčinu tvorbu posledních více než dvaceti let. Zahrnuje malby z cyklu Muži a ženy (1999), Pod dekou (2000), Samota (2009), Kavárny (2010), Cestující (2012), Praha (2021). K výstavě je vydán katalog.









Téměř fotorealistické malby: okna, vlaky, čekárny, kavárny, domy. Úplně vás to zastaví...

Obě výstavy můžete v Lázních navštívit do 26. 5. 2024. 

pátek 1. března 2024

Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

Valérie Perrin (nar. 1967) je známou francouzskou spisovatelkou, scénáristkou a scénografkou. Román Zapomeňte na neděli byl jejím literárním debutem, ve Francii vyšel v roce 2015 a stal se bestsellerem.



Hlavní hrdinkou knihy je Justine, mladá dívka, která žije se svým bratrancem Julesem u prarodičů. Babička s dědou obě děti vychovali po tragické společné smrti jejich rodičů. Justine pracuje jako pečovatelka v domově pro seniory a s dojemnou péčí se stará o staré lidi. Justine miluje jejich příběhy, kvůli nim tráví v domově mnohem víc času, než musí.

  


Kdybych nepracovala přesčas, nemohla bych poslouchat příběhy, které vyprávějí. Což znamená, že moje přesčasové hodiny jsou jako letní slunovraty. Pokaždé když pracuji, dny se mi prodlužují. Ženám masíruji ruce, nohy, nebo jim denním krémem namažu obličej a při tom se jich vyptávám. S muži (v Hortenzii je jich mnohem méně než žen, jako ve všech domovech důchodců všude na světě) je to různé. Myju jim vlasy, stříhám chlupy v nose nebo v uších a kladu jim stejné otázky jako ženám.

Mohla bych popsat stovky modrých sešitů. Někdy si říkám, že bych mohla každého klienta proměnit v novelu. Ale to bych musela mít dvojče.

Je šílené, že dcery se starají o své rodiče dobře. Když jsem byla malá, chtěla jsem kluka. Od té doby, co pracuji v Hortenzii, jsem změnila názor. Kromě několika výjimek přijíždějí synové jen občas. Často je s nimi jejich žena. To dcery tady tráví celou dobu. Většina nedělních zapomenutých má jen syny.

  


Téměř stoletá Hélène patří mezi Justininy nejoblíbenější klienty. Žije si ve svém vlastním světě, na slunné pláži, kde čeká na svou velkou lásku. Někdy se ale vrací a pak vypráví.  Hélène se jako dítě nedokázala naučit číst a zvládnout tuto dovednost bylo jejím největším životním přáním. Podařilo se to díky Lucienovi, který znal Braillovo písmo. O životě s ním i bez něj teď Hélène Justine vypráví, ta se ji na oplátku svěřuje se svým vlastním životem a začíná pátrat po tom, jaká temná zákoutí skrývá její vlastní  minulost. Společně objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. A na čtenáře tak čekají nečekaná zjištění a rozuzlení...

Hlavním tématem knihy jsou ztráty (blízkých, naděje, smyslu života), ale i nálezy (blízkých, naděje, smyslu života:-) Taky je to kniha o stáří, o rodině, o lásce. Román je to plný emocí, dají se tu najít jak dojemné, tak humorné momenty. Všechno pěkně plyne a postupně do sebe zapadá, ať je to jakkoliv překvapivé.

  

Musím říct, že jsem si tuhle knížku užila. Možná mě nepřekvapila tolik, jako dvě předchozí knihy, které jsem od autorky už četla (Vyměnit vodu květinám a Tři), přece jen jsem si už trochu na její styl zvykla, ale i tak mě to bavilo. Částečné zasazení do zajímavého historického období (druhá světová válka), francouzský venkov, nečekané rodinné vazby a mezilidské vztahy, prostředí domova pro seniory, to vše v poměrně přitažlivém mixu. Spousta čtenářů knihu popisuje jako depresivní, mně ale přišla spíš laskavá. Takovou pečovatelku, jako je Justine, by na konci života chtěl potkat každý z nás.

Když je pekelné tempo, protože nějaká ošetřovatelka chybí, to je pak síla: péče, hygiena, domácí práce. Jakmile cítím, že bych se mohla na nějakého klienta, který mi nadává, nechce nic dělat nebo se schválně počurá a směje se mi do očí, rozzlobit, předám to kolegyni nebo uteču na pět minut do pokoje číslo devatenáct. Poprosím Hélène, aby mi vyprávěla o Lucienovi nebo o zákaznících její kavárny.

A trochu toho bulváru: Valerie Perrinová je manželkou oceňovaného francouzského režiséra Clauda Leloucha  - i u nás jsou známé jeho filmy Muž a žena (1966) s Jeanem-Louisem Trintignantem a Anouk Aimée v hlavních rolí, Žít a užít (1967) s Yvesem Montandem a Annie Girardot, nebo Cesta zhýčkaného dítěte (1988) s Jeanem-Paulem Belmondem. Valérie Perrinová se se svým partnerem Claudem seznámila v roce 2006 za poněkud kuriózních okolností. Rozhodla se mu napsat obdivný dopis, protože ji okouzlila jeho filmová tvorba.  Clauda to překvapilo a na dopis odpověděl. Tak se zrodil vztah, který později přerostl v lásku. Valérii Perrinovou přivedlo toto osudové setkání k práci ve filmu a ke společnému bydlení v Paříži na Montmartru. Svatba této dvojice, pětaosmdesátiletého režiséra a šestapadesátileté spisovatelky, se odehrála loni v červnu (2023) a sešla se na ní skoro celá francouzská kulturní elita:-)



Hodnocení: 90%

PS: A víte, proč se kniha jmenuje "Zapomeňte na neděli"? V penzionu se čas od času objevuje tajemný duch. Volá rodinám, které se dlouhodobě nezajímají o své blízké a informuje je, že jejich rodiče či prarodiče náhle zemřeli. Pozůstalí spěchají do domova, kde ale nacházejí své blízké plné života - nečekaná nedělní návštěva staříkům zpravidla způsobí velkou radost:-)


Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

  • Nakladatel: Jota
  • EAN: 9788076892750
  • ISBN: 978-80-7689-275-0
  • Doporučená prodejní cena: 398 Kč
  • Originál: Les Oubliés du dimanche
  • Překlad: Řihánková, Jitka
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)