Stránky

pátek 1. března 2024

Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

Valérie Perrin (nar. 1967) je známou francouzskou spisovatelkou, scénáristkou a scénografkou. Román Zapomeňte na neděli byl jejím literárním debutem, ve Francii vyšel v roce 2015 a stal se bestsellerem.



Hlavní hrdinkou knihy je Justine, mladá dívka, která žije se svým bratrancem Julesem u prarodičů. Babička s dědou obě děti vychovali po tragické společné smrti jejich rodičů. Justine pracuje jako pečovatelka v domově pro seniory a s dojemnou péčí se stará o staré lidi. Justine miluje jejich příběhy, kvůli nim tráví v domově mnohem víc času, než musí.

  


Kdybych nepracovala přesčas, nemohla bych poslouchat příběhy, které vyprávějí. Což znamená, že moje přesčasové hodiny jsou jako letní slunovraty. Pokaždé když pracuji, dny se mi prodlužují. Ženám masíruji ruce, nohy, nebo jim denním krémem namažu obličej a při tom se jich vyptávám. S muži (v Hortenzii je jich mnohem méně než žen, jako ve všech domovech důchodců všude na světě) je to různé. Myju jim vlasy, stříhám chlupy v nose nebo v uších a kladu jim stejné otázky jako ženám.

Mohla bych popsat stovky modrých sešitů. Někdy si říkám, že bych mohla každého klienta proměnit v novelu. Ale to bych musela mít dvojče.

Je šílené, že dcery se starají o své rodiče dobře. Když jsem byla malá, chtěla jsem kluka. Od té doby, co pracuji v Hortenzii, jsem změnila názor. Kromě několika výjimek přijíždějí synové jen občas. Často je s nimi jejich žena. To dcery tady tráví celou dobu. Většina nedělních zapomenutých má jen syny.

  


Téměř stoletá Hélène patří mezi Justininy nejoblíbenější klienty. Žije si ve svém vlastním světě, na slunné pláži, kde čeká na svou velkou lásku. Někdy se ale vrací a pak vypráví.  Hélène se jako dítě nedokázala naučit číst a zvládnout tuto dovednost bylo jejím největším životním přáním. Podařilo se to díky Lucienovi, který znal Braillovo písmo. O životě s ním i bez něj teď Hélène Justine vypráví, ta se ji na oplátku svěřuje se svým vlastním životem a začíná pátrat po tom, jaká temná zákoutí skrývá její vlastní  minulost. Společně objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. A na čtenáře tak čekají nečekaná zjištění a rozuzlení...

Hlavním tématem knihy jsou ztráty (blízkých, naděje, smyslu života), ale i nálezy (blízkých, naděje, smyslu života:-) Taky je to kniha o stáří, o rodině, o lásce. Román je to plný emocí, dají se tu najít jak dojemné, tak humorné momenty. Všechno pěkně plyne a postupně do sebe zapadá, ať je to jakkoliv překvapivé.

  

Musím říct, že jsem si tuhle knížku užila. Možná mě nepřekvapila tolik, jako dvě předchozí knihy, které jsem od autorky už četla (Vyměnit vodu květinám a Tři), přece jen jsem si už trochu na její styl zvykla, ale i tak mě to bavilo. Částečné zasazení do zajímavého historického období (druhá světová válka), francouzský venkov, nečekané rodinné vazby a mezilidské vztahy, prostředí domova pro seniory, to vše v poměrně přitažlivém mixu. Spousta čtenářů knihu popisuje jako depresivní, mně ale přišla spíš laskavá. Takovou pečovatelku, jako je Justine, by na konci života chtěl potkat každý z nás.

Když je pekelné tempo, protože nějaká ošetřovatelka chybí, to je pak síla: péče, hygiena, domácí práce. Jakmile cítím, že bych se mohla na nějakého klienta, který mi nadává, nechce nic dělat nebo se schválně počurá a směje se mi do očí, rozzlobit, předám to kolegyni nebo uteču na pět minut do pokoje číslo devatenáct. Poprosím Hélène, aby mi vyprávěla o Lucienovi nebo o zákaznících její kavárny.

A trochu toho bulváru: Valerie Perrinová je manželkou oceňovaného francouzského režiséra Clauda Leloucha  - i u nás jsou známé jeho filmy Muž a žena (1966) s Jeanem-Louisem Trintignantem a Anouk Aimée v hlavních rolí, Žít a užít (1967) s Yvesem Montandem a Annie Girardot, nebo Cesta zhýčkaného dítěte (1988) s Jeanem-Paulem Belmondem. Valérie Perrinová se se svým partnerem Claudem seznámila v roce 2006 za poněkud kuriózních okolností. Rozhodla se mu napsat obdivný dopis, protože ji okouzlila jeho filmová tvorba.  Clauda to překvapilo a na dopis odpověděl. Tak se zrodil vztah, který později přerostl v lásku. Valérii Perrinovou přivedlo toto osudové setkání k práci ve filmu a ke společnému bydlení v Paříži na Montmartru. Svatba této dvojice, pětaosmdesátiletého režiséra a šestapadesátileté spisovatelky, se odehrála loni v červnu (2023) a sešla se na ní skoro celá francouzská kulturní elita:-)



Hodnocení: 90%

PS: A víte, proč se kniha jmenuje "Zapomeňte na neděli"? V penzionu se čas od času objevuje tajemný duch. Volá rodinám, které se dlouhodobě nezajímají o své blízké a informuje je, že jejich rodiče či prarodiče náhle zemřeli. Pozůstalí spěchají do domova, kde ale nacházejí své blízké plné života - nečekaná nedělní návštěva staříkům zpravidla způsobí velkou radost:-)


Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

  • Nakladatel: Jota
  • EAN: 9788076892750
  • ISBN: 978-80-7689-275-0
  • Doporučená prodejní cena: 398 Kč
  • Originál: Les Oubliés du dimanche
  • Překlad: Řihánková, Jitka
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)





Žádné komentáře:

Okomentovat