pátek 28. února 2025

Poetics of Encryption v Rudolfinu

Rychlý průlet výstavou Poetics of Encryption v Rudolfinu. Nějak jsem se nechytala... 

"No, řeknu ti, Radime, až takhle bude někdy klid, víš, že bych si to s chutí poslech znova?"

Ačkoliv se v mnoha věcech spoléháme na digitální nástroje, zřídkakdy skutečně chápeme, jak fungují. Porozumět jim totiž není vždy možné. Zaprvé kvůli skutečnosti, že většinu technologií vlastní nějaká korporace. Zadruhé proto, že pochopit, jak pokročilá umělá inteligence dospěla k vygenerování určitého výstupu, se prostě může zdát nereálné. Je těžké se srovnat s naší nevědomostí a bezmocí vůči kódovaným systémům. Jak se taková situace odráží v umění?

Skupinová výstava Poetics of Encryption vychází z nedávno vydané knihy Nadima Sammana Poetika kódování: Umění v technocénu. Zkoumá kořen slova enkrypce (kódování), které odkazuje na jistou „skrytost“ (z podstaty či záměrnou) a mapuje imaginativní krajinu, v níž se nachází černá místa, černé skříňky a černé díry. Už tato samotná pojmenování naznačují, jak moderní technologie lapají své uživatele a uživatelky, jak pracují skrytě, a jak deformují kulturní časoprostor. Na základě těchto témat je výstava rozdělena do tří částí a pohybuje se na hranici mezi informovaným znepokojením a okultním sněním.

Každá kapitola nabízí imaginativní model toho, kde se inteligentní, vtělený člověk nachází v kontextu světa digitálních tajemství a skrytých mechanismů. Umělecká díla prezentovaná v části Černé místo reflektují stav uzamčení: zachycení či zadržení, pohřbení v technologickém hrobě. Část Černá skříňka zkoumá, jak umělci a umělkyně zobrazují stav, kdy je našemu intelektu zapovězeno dostat se do útrob všudypřítomných spotřebních a průmyslových výrobků. Poslední část nesoucí název Černá díra se zabývá tím, jak superhusté digitální archivy a/nebo výpočetní procesy rozostřují hranice mezi tím, co je uvnitř, a tím, co je vně (situaci spoutání), mezi před a po, mezi smyslem a nesmyslností. V latentním prostoru mezi vyloučením, skrýváním, tajemstvím, hledáním a spekulacemi ohledně technologického nitra spontánně vzniká emergentní „poetika kódování“.

Panoramatická kočka, 2022. Preparovaná kočka. 34 × 96 × 17 cmS laskavým svolením autorů a APALAZZOGALLERYFyzická rekonstrukce známého memu „panorama-fail“ (jenž vzniká, když funkce panorama na fotoaparátu telefonu bizarně zkreslí fotografované tělo). Panoramatická fotografie je metoda, při níž se k pořizování snímků s horizontálně rozšířeným zorným polem používá speciální software. V minulosti bylo vytváření panoramatických snímků složité a bylo výsadou technicky zdatných fotografů a fotografek. To se v posledních letech s příchodem funkce panoramatické fotografie do chytrých telefonů změnilo. Všeobecná obliba této funkce vedla k záplavě fotografických „omylů“, které se virálně šíří po internetu. Tento objekt ukazuje, jak digitální technologie zkreslují „skutečný“ život.
Julian Charrière: METAMORPHISM XIII, 2016
Umělá láva, roztavené části starých počítačů (základní desky, procesory, paměti RAM, pevné disky, kabely atd.), podstavec z umělého kamene Corian, ocel, bílé sklo. 173 × 68 × 68 cm. Soukromá sbírka, Berlín. S laskavým svolením DITTRICH & SCHLECHTRIEM, Berlín

Tento objekt podobný meteoru vznikl roztavením základních desek, pevných disků a  procesorů z notebooků v peci. Dílo vzniklo v době bouřlivých diskusí o  termínu antropocén, který se týká geologického dopadu lidstva, a připomíná nám, že i virtuální realita zanechává ekologickou stopu.

Kate Crawford, Vladan Joler: KALKULUJÍCÍ ŘÍŠE, 2023
Tisk na netkané tapety. Různé rozměry. S laskavým svolením autorů

Dílo Kalkulující říše, které spojuje výzkum a design, vědu a  umění, obsahuje tisíce individuálně zpracovaných kreseb a textů mapujících staletí konfliktů, hranic a  kolonizací. Tento 24 metrů dlouhý diagram graficky znázorňuje prolínání moci a technologií od roku 1500. Dílo tvoří diptych. Jedna jeho polovina se týká témat komunikace a výpočetní techniky, zatímco druhá se zabývá tématem kontroly a klasifikace.
Tohle mě dostalo asi nejvíc...

VIT, 2020
Video, zvuk, stopáž 12′38″
S laskavým svolením Studio Nico Vascellari 
Snímek VIT (Visita Interiora Terrae) byl natočen 3. srpna 2020 poblíž Cansiglia v severní Itálii. Tam byl umělec uspán a jeho bezvládné tělo bylo vzato na letecký vyhlídkový let nad vznešeným horským masivem. Dílo dramatizuje rozpor mezi vnitřním a vnějším světem.

Nevím, dál...

Clusterduck: Detektivní práce, 2023
Papír, MDF desky, špendlíky, nitě, akrylová fólie, lepicí páska. Různé rozměry. S laskavým svolením autorů.

Tato instalace obsahuje fyzický archiv memů týkajících se umělé inteligence, politiky identity, esoteriky a dalších témat. Kolektiv Clusterduck, který ve  svém projektu balancuje na  hraně neúspěchu, se pokouší zorientovat se v současné memetické krajině tím, že spojuje přístup historika umění Abyho Warburga k  analýze obrazu s  „bláznivým propletencem“ důkazů a  hypotéz na zdi, který si nakreslil seriálový detektiv.

Dušan Záhoranský: MIREK A KATEŘINA, VŠECH MOŽNÝCH 65535 GRAFICKÝCH VARIANT PÍSMA NA BUDÍKU, 2019
 
Serigrafie, černý fix na potištěném hedvábí. Různé rozměry. S laskavým svolením autora

Dílo je meditací o  omezeních i  expanzivních možnostech v  rámci definovaného digitálního systému. Z  matematického hlediska odráží myšlenku „kombinatorické exploze“, kdy mohou malé změny souboru parametrů vést k exponenciálnímu nárůstu výsledků. V důsledku je dílo vizuálním průzkumem potenciálu obsaženého v  jednoduchých pravidlech, který ukazuje, jaké množství výsledků může vzniknout z  konečného systému. Lze jej také vnímat jako komentář ke vztahu mezi abstraktní, matematickou strukturou digitálních systémů a jejich konkrétními, vizuálními výstupy v našem každodenním životě.

Eva & Franco Mattes: P2P, 2022 

Serverová klec, serverová skříň, rack server, datový soubor, torrentový software. Různé rozměry. S laskavým svolením autorů a APALAZZOGALLERY

Uměleckým duem provozovaný server připojený k veřejnému internetu, který distribuuje digitální umělecké dílo jako torrent prostřednictvím peerto-peer sítě. Server nemá žádný zobrazovací výstup, takže ho jako umělecké dílo vnímáme pouze skrze blikající diody a zvuk chladicího ventilátoru. A přesto je distribuováno napříč mnoha uzly po síti a  je přístupné těm, kdo soubor aktivně sdílejí s ostatními. Server využívá konektivitu a infrastrukturu Galerie Rudolfinum k  distribuci online obsahu. Serverová klec vychází z  klecí běžných datových center, kde se běžně ponechává prostor navíc, aby se do ní v budoucnu vešlo více datové kapacity. Ke vzniku díla skrytě přispěla Remilia Corporation.

Daniel Keller: FIGURÍNA Z KLUBU SVOBODY, 2013

Batoh Teda Kaczynského zakoupený v USA v úřední aukci, figurína. Batoh: 79 × 42 × 7 cm. Figurína: 113 × 43 × 47 cm. S laskavým svolením autora

Tento skulpturální objekt se skládá z aranžérské figuríny a předmětu, který vytvořil Ted Kaczynski (Unabomber) – člověk známý svým postojem proti technologiím, který v 90. letech 20. století vedl teroristickou kampaň proti „průmyslové společnosti“ z  důvodů, které slavně popsal ve  svém široce rozšířeném manifestu. Keller tento předmět (batoh, který Kaczynski ručně ušil ve své nechvalně známé venkovské chatě)koupil v  internetové aukci, kterou uspořádala vláda Spojených států, aby získala peníze pro oběti útoků a jejich rodiny.

pátek 21. února 2025

Matt Heig: Život k nevíře

Okouzlila vás kniha Půlnoční knihovna, příběh dívky, která chce spáchat sebevraždu, ale ocitne se ve zvláštní knihovně mezi životem a smrtí, kde má možnost zkusit si jiné verze svého života? Pak zbystřete, právě vychází román Život k nevíře od stejného autora. Těšit se můžete na knihu plnou tajemství, mysteriózních zážitků i podmanivé atmosféry. 



Hlavní hrdinkou je bývalá učitelka matematiky Grace. Nedávno ovdověla, syna tragicky ztratila před lety, na světě ji nic netěší, už jen přežívá. Pak ale jednoho dne zjistí, že ji dávná kolegyně odkázala dům na Ibize. Dům je ošuntělý a Christina byla asi trochu ezo blázen, to jsou první pocity po příjezdu. Jenže celé je to nějak zamotané, život bývalé kamarádky i její smrt jsou obklopeny tajemstvím, které hrdinčin exaktní mozek hodlá vyřešit. Pátrání ji dovede k drsnému instruktorovi potápění Albertovi a ke společnému půlnočnímu výletu lodí. Během ponoru se ale stane něco zvláštního, Grace se potká s tajemným světlem, které ji propůjčí podivuhodné schopnosti – mimo jiné číst myšlenky a vnímat svět naplno. A to Grace ještě netuší, že má v rukou osud celého ostrova, tedy pokud se předtím vyrovná se svou vlastní minulostí a najde nový začátek. 

Život k nevíře je poetický román, který by se dal zařadit do kategorie magický realismus. Bavilo mě působivě popsané prostředí ostrova, který je proslulý svou uvolněnou a tolerantní atmosférou. Ibiza odjakživa láká umělce, hudebníky a lidi, kteří hledají alternativní životní styl, v knize symbolizuje naději a možnost změny. S hlavní hrdinkou není těžké se ztotožnit a pokud přijmete trochu fantaskní zápletku, environmentalismus a skutečnost, že i v pokročilém věku je možné bořit hranice a začít žít, knihu si určitě užijete. Na druhou stranu, právě v tom aktivismu a přítomnosti nadpřirozena mi kniha přišla trochu zjednodušující. 

  


Matt Heig (*1975) je anglický spisovatel, autor děl pro děti i dospělé. Bestsellerem se stala jeho Půnoční knihovna, které se prodalo více než devět milionů výtisků.


Psáno pro časopis Knihkupec, kterému děkuji za recenzní knihu.

Hodnocení: 80 %



Matt Heig: Život k nevíře
  • Nakladatel: Kontrast
  • EAN: 9788027744466
  • ISBN: 978-80-277-4446-6
  • Doporučená prodejní cena: 399 Kč
  • Originál: The Life Impossible
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 408 stran, česky



středa 19. února 2025

V Kunsthalle: SHOTBY.US: Space of Desire




SHOTBY.US: Space of Desire
Výstava finalistek a finalistů cen Czech Grand Design 2024

7/2 2025—10/3 2025
Kurátorka: Iva Polanecká

Na pomezí prezentace současného designu a vizuálního umění vzniká jedinečný výstavní projekt, který překračuje zavedené formáty galerijních přehlídek. Umělecké duo SHOTBY.US (Karolína Matušková a Lenka Glisníková) je známé svým expresivním a hravým přístupem k fotografickému médiu a schopností vytvářet vizuální narace. Pro výstavu transformují prostor Kunsthalle Praha v mnohovrstevnatou instalaci, která se stává platformou pro díla finalistek a finalistů letošní ceny Czech Grand Design.  

Prostředí výstavy zpracovává emoci touhy a kriticky reflektuje naši vztahovost k objektům a způsobům jejich prezentace v současné vizuální kultuře. Inspirovány teoretičkou Beatriz Colominou, umělkyně z dua Shotby.us zkoumají, jak je moderní subjektivita produkována skrze dekor a jak se domácí prostor stává jevištěm pro veřejné publikum. V době, kdy svět, který jsme vytvořili, už „nedesignujeme“, ale on „designuje“ nás, se soukromý prostor proměňuje v performativní scénu, kde se rozvíjí hra mezi autenticitou a stylizací.  

Výstava se odvíjí ve třech prostorových liniích: veřejném prostoru ulice, komerčním prostoru výlohy a intimním prostoru bytu proměněného v showroom. Tyto prostory obývají autorské objekty – bytosti na pomezí panny a židle, které fungují jako mediátorky mezi diváky, divačkami a vystavenými designovými artefakty. Návštěvnice a návštěvníci se stávají posledním aktivním prvkem této živé kompozice, součástí performativního aktu, kde se hranice mezi diváky a exponáty, a mezi autentickým a inscenovaným postupně rozplývají.  

Výstava tak překračuje běžný formát designérské přehlídky a stává se celistvou uměleckou výpovědí o způsobech, jakými obýváme, prezentujeme a konzumujeme prostory našich životů. Skrze teatrální aranžmá a surreálné prvky odkrývá mechanismy touhy a reprezentace, které formují současnou vizuální kulturu a náš vztah k materiálnímu světu kolem nás. 

Já jsem byla tentokrát poněkud rozpačitá, přišlo mi to vyloženě divné... Výstavu jsem každopádně prolítla jen v rychlosti, neb jsem tu byla se synem...