Pavel Reisenauer v Muzeu Kampa

V Muzeu Kampa se až do 1. 6. 2025 koná výstava loni zemřelého českého ilustrátora Pavla Reisenauera. Pavel Reisenauer = Respekt, aspoň pro mne, která si tento týdeník už pěknou řádku let předplácí. Takže jsem si to nemohla nechat ujít - a nebyla jsem vůbec zklamaná. Hrozně mě bavily jeho kresby z Krušnohoří, kde v posledních let bydlel a žil. Je ho škoda...

Pavel Reisenauer (1961–2024) je známý především jako autor nezaměnitelných titulních stran a ilustrací týdeníku Respekt a kreseb pro přílohy Orientace Lidových novin. Spolupráce s tištěnými médii byla však jen tou nejviditelnější částí jeho tvorby, za níž se skrývalo daleko širší spektrum jeho méně známých nebo zcela neznámých výtvarných projevů – obrazy, volné kresby, ilustrace, komiksy a fotografie. Ty však nebyly na rozdíl od týdně vydávaných tiskovin téměř nikdy zveřejněny.

Záměrem výstavy je upozornit vedle ikonických obálek i na tyto neznámé polohy Reisenauerovy tvorby a nabídnout ucelenější pohled na to, čím se ve své výtvarné činnosti zabýval. Na základě toho pak zjistit, jaký byl vztah mezi Reisenauerovými „užitými“ pracemi pro periodika a jeho dalšími pracemi, zejména malbou.

Byly jeho obrazy jen vedlejší, jakkoli vnitřně motivovanou činností, pokusem vyrovnat se populárním novinovým ilustracím, anebo neprávem přehlíženým dílem? Výstava připravená ve spolupráci s časopisem Respekt nově představí vedle širokého výběru černobílých i barevných obálek Respektu a titulních listů Orientace Lidových novin řadu malířských děl, vedle toho i kresby, digitální tisky a fotografie.

Kurátoři: Alena Pomajzlová, Petr Bielický

École de Paris: Umělci z Čech

École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž - výborná výstaava ve Valdštejnské galerii, kterou jsem stihla na poslední chvíli. Úplně mě nadchl Otakar Kubín. A pak zralé, životem unavené ženy F. Z. Eberla. Moc pěkné.

École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž

Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Francii“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž umění milovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk, nebo François Maurice Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně, jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola. 

Projekt se proto pokouší zmapovat Karsovu, Kubínovu a Eberlovu pozici v pařížském uměleckém provozu a připomenout jejich účast na výtvarných salonech a kolektivních výstavách. Vedle řady dosud neznámých děl od těchto tří autorů, která tvoří jádro výstavy, ukazuje také obrazy Edity Hiršové a světově známých autorů jako Amedeo Modigliani, Chaim Soutine, Jules Pascin, či Chana Orloff. 

Pro pařížskou školu je charakteristické míšení stylů, i jistá stylová hybridita způsobená právě oním kosmopolitním prostředím, v němž díla vznikala, umožněným aurou meziválečné Paříže jakožto uměleckého centra moderních uměleckých proudů. Nesporné však je, že společenský kontext, v němž tito umělci žili a tvořili, generoval v jejich tvorbě příbuzná témata: k charakteristickým námětům patřily portréty současníků, v civilu či v různých kostýmech, včetně jejich obchodních zástupců a galeristů, městské krajiny, výjevy z pouličního života chudinských čtvrtí Paříže, modelky, prostitutky, scény z kabaretů a cirkusů, pohledy do ateliérů, kaváren, zábavních podniků aj. – tedy soudobý život meziválečné Paříže.  S těmito tématy se tedy na výstavě setkáme především. Vedle toho jsou ale bohatě zastoupeny i Coubinovy krajiny z jižní Francie, a vůbec poprvé je představen soubor děl O. Coubina, který do své sbírky získal bratr Gertrudy Steinové Leo Stein.