Magdalena Jetelová: Proměny místa a prostoru (výstava)

Magdalena Jetelová pro mě vždycky byla "ta s tou židlí" - kdo si pamatujete povodně v roce 2002, tak jste v obraze. V současné době se v liberecké Oblastní galerie (v "Lázních") koná její velká výstava Proměny místa a prostoru. Největším lákadlem je site specific instalace chvějících se zrcadel vystavená v bývalé bazénové hale. To je opravdu působivé. Pěkné jsou ale i lightboxy s různě vysvícenými fotografiemi z Ohňové země, projekt z osmdesátek týkající se pražského metra i barevné obrazy na ochozu bazénové haly. Překvapilo a zaujalo. 

Více o umělkyni na wikipedii. 

Oficiální pozvánka na výstavu:

Výstava kreseb, světelných a akustických objektů, architektonických modelů a velkoformátových fotografií představující základní díla, kterými se Magdalena Jetelová jako jedna z významných osobností světové kultury dneška podílí na proměně výtvarného umění epochy sahající od posledních desetiletí 20. století do současnosti. Základem jejího díla je nové vnímání a artikulování vztahů sochařského a architektonického objektu a prostoru. Tyto vztahy Jetelová rozvíjí jako motivy, které aktualizují možnosti zviditelnění abstraktních, geometricko-topologických vlastností prostoročasu. Jde o motivy proměny, vznikání a zanikání tvarů, určování nezbytnosti a zároveň neurčitelnosti hranic místa a prostoru, motivy světelných, zvukových a tvarových vibrací analogických vibracím a přenosům informací v neurologických procesech a funkcích mozku. Jsou to díla inspirativní svým vstupem do prostoročasu aktualizací tvořivých schopností ukrytých v procesech percepce a imaginace, díla inspirativní vyhraněnými a odvážnými konfrontacemi a rezonancemi mezi přírodní skutečností, prostředím technické civilizace a abstrakcí.

Výstava prezentuje kresby, fotografie a modely vztahující se k významným a známým dílům Magdaleny Jetelové, jako například jsou, projekt Jižní město, Island, či Atlantický val, spolu s novým projektem tvarových, vizuálních a akustických vibrací.

Při realizaci výstavy bude využita spolupráce umělkyně s Interdisciplinárním seminářem topologických studií Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci a Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy v Praze spolu s dalšími fakultami Technické univerzity v Liberci.

(zdroj OGL)

     a pár videí - jedno oficiální ze stránek Magdaleny Jetelové z vernisáže

http://jetelova.de/current.htm

Ostatní videa jsou moje:

Výstava potrvá do 8. 5. 2022, tak ji zkuste stihnout. Ve čtvrtek 24.3.2022 se bude konat komentovaná prohlídka, tu zase zkusím stihnout já...

Markéta Mráčková, Barbora Šimonová: Ahoj sestro, vítej v Číně

Na tuhle knihu jsem narazila díky podcastu Bourání na rádiu Wave. Karolíná Vránková si tentokrát pozvala dvě sestry, architektky Markétu Mráčkovou a Barboru Šimonovou ze studia Cosa, a mluvila s nimi nejen o jejich studijním pobytu v Číně (ale třeba také o architektuře 80. let minulého století, kterou obě architekty mapují). Vzhledem k tomu, že jsem Říši středu před lety také navštívila a architektura mě zajímá obecně, usoudila jsem, že bych si tuhle knihu chtěla přečíst. 

Kniha „Ahoj sestro, vítej v Číně“ reflektuje pětiměsíční pobyt Markéty Mráčkové a Barbory Šimonové v čtrnáctimilionovém severočínském městě Tchien-ťinu, od září 2019 do ledna 2020. Kniha je inspirována zážitky a zkušenostmi, které načerpaly během studia ve Škole architektury na Tchien-ťinské univerzitě v rámci studijního výzkumného stipendia. Vychází z osobních zážitků, místních motivů, deníkových zápisků, přečtených knih a článků. 

Kniha je složena z nesourodých kapitol, které reflektují čínskou historii a současnost, zabývají se kulturními odlišnostmi, ale architektura netvoří ani zdaleka hlavní část knihy, jak jsem čekala. Bavily mě zejména postřehy týkající se současného života v Číně - popisy studentského života, jídlo, povinné aplikace, koronavirus. 

Nenadchla mě ale zejména výtvarná podoba knihy, kniha je vytičtěná na nějakém recyklovaném papíře, fotografie jsou v ní sice četné, často ale ve velikosti zhruba poštovní známky. Chápu, že fotky města, které je plné smogu, nejsou zrovna krásné, taky si pamatuju, co jsem v Číně vyfotila, ale tohle se mi vážně moc nelíbilo. Do toho mě hrozně rozčilovalo používání otočených fotografií na šířku a měnící se formát popisků u fotografií (jednou zarovnání na prapor, podruhé zarovnání zleva). Jsem ráda, že jsem si knížku půjčila v knihovně a nemusím ji mít v knihovně:-)

 

Jako takový trochu blogový vhled do života v současné v Číně dobré, ale moc víc od téhle knihy nečekejte. 

Docela zajímavé video na youtube: 

Markéta Mráčková a Barbora Šimonová jsou architektky, absolventky Školy architektury AVU v Praze. V současné době působí jako asistentky Ateliéru architektury IV na UMPRUM. V roce 2016 založily kulturní družstvo cosa.cz, věnující se architektuře, umění, hudbě, literatuře a práci s filmem. Jsou spoluautorky knihy Legenda o sídlišti (2015), vydaly překlad příběhů Melancholie a dobrodružnost stavění: 25 zapomenutých staveb od Gottfrieda Müllera (2016), od roku 2016 se věnují natáčení portrétů staveb vzniklých v 80. letech. V roce 2020 byly nominovány na cenu Architekt roku.

z webu cosa.cz

Hodnocení: 60 %

Markéta Mráčková, Barbora Šimonová: Ahoj sestro, vítej v Číně

• Nakladatel: cosa.cz, kulturní družstvo
• ISBN: 978-80-270-8958-1
• Popis: rozměr 170 x 240 mm, 141 s., bar., česky
• Rok vydání: 2020

Umění ve veřejném prostoru v Ostravě

Malá procházka veřejným prostorem v Ostravě. Nejvýraznější prostorové objekty jsem objevila před obchodním centrem Nová Karolína - sochy Čestmíra Sušky. Před Karolinou sídlí už od roku 2012 a nesou jména Rezavé květy a Koule rezavých květů. 

Tohle není Suška, ale Lukáš Dvorský a Marek Břuska: Ostragen

Mým hlavním cílem byl ale Dům umění, sídlo GVUO (Galerie výtvarného umění v Ostravě). 

Galerie výtvarného umění v Ostravě byla jako krajská galerie založena v roce 1952 a je tak nejstarší galerií v Ostravě. Navazuje na tradice Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě z roku 1923. Jejím sídlem je ostravský Dům umění. Prvním fondem byla sbírka ostravského stavitele a sběratele umění Františka Jurečka (tzv. Jurečkova galerie). Od 60. let 20. století zahájila galerie rozsáhlou akviziční činnost a rozšířila své sbírky výtvarného umění. V současné době jsou v galerii umístěny především expozice sbírek českého malířství 19. a 20. století a sochařství 20. století. Dále pak grafické sbírky starého i novodobého evropského umění. Kvalita sbírek řadí galerii k pěti nejvýznamnějším českým sbírkotvorným institucím. Galerie mj. vlastní jeden z nejvýznamnějších obrazů 20. století, Juditu, dílo Gustava Klimta.

Dům umění je krásný, Judita také, ale překvapilo mě, jak malé jsou výstavní prostory. Jen pár místností, vstup volný, takže nemůžete ani tvrdit, že vás za ty prachy napálili... Za půl hodinky hotovo. Ale je to tu hezké, to zase jo...

Socha sv. Kryštofa od Maria Kotrby, dříve byla k vidění na obchvatu Olomouce. Výstava tohoto výtvarníka se bohužel v době mé návštěvy teprve připravovala. 

Plastika Lukáše Rittsteina Úsvit, která symbolizuje Ostravu jako město průmyslové, ale i uměnímilovné.

Tohle není sice umění, ale stejně mě zaujalo - zahrada pro nevidomé v Bezrušových sadech. 

A trochu toho street artu nakonec...