Národní galerie: Libuše Jarcovjáková

Libuši Jarcovjákovou jsem poprvé zaregistrovala na jaře 2022, kdy s ní byl velmi otevřený rozhovor v časopise Heroine. S Marikou Pecháčkovou si  povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“

No a pak už to jelo - výstavy, rozhovory, film, i v podcastu už jsem na ní narazila. Velkou výstavu ve Veletržním paláci jsem si tedy nemohla nechat ujít.. 

Retrospektivní výstava představuje tvorbu fotografky, která přes půl století přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí. 

Výstava uvádí stěžejní okruhy její bohaté fotografické tvorby: první volné cykly z Prahy ze sedmdesátých let minulého století věnované zkoumání vlastní identity, nočnímu životu a slavnému LGBTQ+ baru T-Clubu doplňují práce fotografky s romskou, vietnamskou a kubánskou menšinou z osmdesátých let 20. století. 

Výstava sleduje umělkyni, její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, ale mapuje také její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech. 

Výstava provádí diváka archivem i současnou tvorbou umělkyně. Fotografka je představena v širokém spektru jejích analogových i digitálních fotografií. Černobílé a barevné momentky se střídají s konceptuálně a typologicky působivými fotografiemi náhodných kolemjdoucích, přátel, milenců a milenek a vlastních autoportrétů, tak typických pro její tvorbu. 

Členění výstavy kurátorované Lucií Černou, společně s architekturou Anny Matouškové, podtrhává témata vášně, touhy, nejistoty, a hlavně vnitřní svobody.

Tohle asi nejsou fotky, které by se měly líbit, je to spíš svědectví o době,  o životě jedné nekonvenční ženy. Večer jsem na výstavu navázala filmem Ještě nejsem, kým chci být, který se dá koupit a stáhnout na kviff.tv. Jasně,  tenhle film si zaslouží velké plátno,  ale svět není dokonalý (a moje možnosti jsou omezené). Každopádně doporučuji obojí - film i výstavu (optimálně v tomto pořadí).

Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale.