Joachim B. Schmidt: Kalmann

Island, detektivní zápletka a vypravěč se speciálními potřebami. To nemůže nevyjít. Teda může, ale v tomhle případě to klaplo geniálně. 

Kalmann je mladý muž po třicítce, který žije v malé vesničce na severu Islandu. Živí se jako lovec žraloků, což je povolání, které zdědil po svém dědečkovi. A vyrábí druhý nejlepší hákarl na ostrově. 

....

Malá odbočka - jestlipak víte, co to je hákarl? 

Hákarl (celým názvem kastur hákarl, nakládaný žralok) je islandský pokrm připravovaný ze žraločího masa. Specialita se vyrábí ze žraloka malohlavého nebo žraloka velikého. Krev těchto paryb obsahuje velké množství močoviny, která jim umožňuje udržovat osmotický tlak. Proto je jejich maso pro člověka jedovaté a vyžaduje před konzumací zvláštní úpravu. Je podrobeno kvašení pod velkým tlakem, při kterém z něj škodlivá tekutina vyteče. Původně se maso zahrabávalo do písku a zatížilo velkými kameny, v moderní době se používají zvláštní plastové kontejnery. Fermentace probíhá minimálně šest týdnů, pak se maso nařeže na pruhy a zavěsí do průvanu, kde se čtyři až pět týdnů suší. Poté se odstraní tmavý povlak a maso se nakrájí na kostičky (prodávané v obchodech zatavené v igelitu), které konzumenti napichují párátkem. Podle toho, z které části paryby je vyroben, se rozlišuje bílý (skyrhákarl) a tmavý (glerhákarl) hákarl. Jídlo se vyznačuje silným specifickým zápachem po amoniaku a pikantní chutí připomínající uleželý sýr.

A jak tahle islandská specialitka vlastně chutná? Třeba takový Gordon Ramsay maso po ochutnání vyplivl. Jeho kolega, anglický šéfkuchař a moderátor Ainsley Harriot, byl sice odvážnější, tenhle gastrozážitek ale popsal jako „žvýkání matrace nasáklé močí“. Hodně lidí po pozření žraločího sousta řeklo, že to bylo takové utrpení, že si nejsou jistí, jestli budou ještě někdy šťastní. 

(zdroj)

...

 

 

Ale zpátky k hlavnímu hrdinovi. Kalmann je mladík poněkud speciální, zřejmě má nějakou formu poruchy autistického spektra nebo mentálního postižení, navíc s poměrně sebedestruktivními sklony. Žije sám ve starém domku, maminka za ním občas jezdí z města, aby mu uklidila a vyprala prádlo. A ač si z něj obyvatelé vesnice dělají občas legraci, vlastně ho docela berou. Je to taková místní postavička, specifická také tím, že se převléká (a považuje) za šerifa. Jednoho dne se Kalmann přimotá k případu ztraceného "krále". Nejbohatší muž vesnice, Róbert McKenzie, kterému patří místní hotel i většina povolenek k rybolovu, náhle zmizel a zbyla po něm jen kaluž krve, na kterou Kalmann při lovu narazí. A to spustí velký kolotoč - vyšetřování, přítomnost speciálních jednotek, Interpol prověřuje možnou drogovou stopu... Kalmanna to rozruší, zvlášť, když náhle zemře ještě jeho sousedka, která ho pravidelně vozí za dědečkem do domova důchodců. A agilní kriminalistka Birna taky úplně nepomáhá. Podaří se rozluštit záhadu ztraceného magnáta? Bude brát Kalmanna někdo vážně? Je nebezpečnější žralok nebo lední medvěd?

Kalmann je opravdu vydařená kniha. Nedokážu posoudit, jestli ten pohled autistického hrdiny je autentický, ale protože každý autista je vlastně originál, tak není důvod pochybovat, že určitě někdo takový existuje. Trochu mi ten příběh připoměl Podivný případ se psem, jen s tím rozdílem, že hlavní hrdina konečně vyrostl. 

Bavila mě skvěle vylíčená atmosféra, cítila jsem se jak v krimisérii na Netflixu. Nespolehlivý hrdina, drsná severská příroda (sníh, zvěř, moře), soudržnost lidí, kterým už nic jiného nezbývá, unavená vyšetřovatelka, ještě unavenější matka, dědeček s Alzheimerem. A navíc je to humorné, ba vtipné.  Jedině, co jsem nějak nepochopila, byl Kalmannův internetový přítel, který se uprostřed příběhu odmlčel a ztratil. Jakože nikdy neexistoval? Nebo základ druhého dílu? (Mimochodem - druhý díl je už na světě). Jinak knihu beru bez výhrad. Pěkné čtení.

Joachim Beat Schmidt (* 1981) je spisovatel a novinář švýcarského původu, který od roku 2007 žije a pracuje na Islandu, kde získal občanství. Vykonával různá dělnická zaměstnání, v současné době je kromě psaní románů činný jako novinář a průvodce po ostrově. Jeho nejúspěšnější román Kalmann vyšel v roce 2020, v roce 2021 obdržel za román cenu Crime Cologne. Knihu do češtiny v roce 2023 přeložila Marta Eich, ve stejném roce byl autor hostem festivalu Svět knihy.

Hodnocení: 100 %

 

 

Joachim B. Schmidt: Kalmann

• Nakladatel: Prostor
• Edice: Současná světová próza /PROSTOR/
• EAN: 9788072605378
• ISBN: 978-80-7260-537-8
• Doporučená prodejní cena: 397 Kč
• Originál: Kalmann
• Překlad: Eich, Marta
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 256 stran, česky
• Rozměry: 12 × 19,5 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

Linda Boström Knausgårdová: Jiskra

Tak tohle byl opět náhodný výběr z poličky Nové knihy (nebo Právě vráceno?) v knihovně. Protože když na vás vykoukne jméno Knausgård a nejedná se o Karla Oveho, je nutné zbystřit...

Linda Boström Knausgårdová má ale s již jmenovaným sebestředným exhibicionistou, tedy s norským spisovatelem Karlem Ovem Knausgårdem, autorem šestidílné autobiografie Můj boj, společného celkem dost, minimálně čtyři děti, které společně zplodili. Manželé byli od roku 2007 do roku 2016, a právě do této doby spadá autobiografická novela Jiskra (v originále Oktoberbarn, Říjnové děti). 

Autorka se zaměřuje na období let 2013 až 2017, kdy trpěla těžkou depresí a úzkostí. Kvůli svému psychickému stavu byla opakovaně hospitalizována na psychiatrické klinice, kde podstoupila léčbu elektrošoky. A právě vliv psychofarmak i elektrokonvulzivní terapie na svůj duševní stav Knausgårdová v knize hodně zkoumá. Pokouší se popisovat realitu i vzpomínat - elektrošoky působí velmi negativně na paměť, a byť se většinou jedná o přechodnou ztrátu vzpomínek, pro spisovatelku bylo snad právě tohle nejtěžší. 

Kéž bych tak mohla vypovědět o fabrice všechno. Už to nejde. Co nevidět zapomenu i celý svůj život nebo proč jsem se vůbec narodila. Můžu říct jediné, že mezi lety 2013 a 2017 jsem tam pobývala různě dlouhá období a během nich mi do mozku pustili tolik elektřiny, že byli přesvědčení, že tohle nebudu s to napsat. Nejprve intenzivní léčebná série o dvanácti ošetřeních. Takhle tomu říkali. To slovo mělo jejich postupy neutralizovat, mělo otupit strach ze zákroku. Tvrdili, že jde o šetrné ošetření, něco jako když se restartuje počítač. Taková trapná přirovnání vážně používali. Šlo o jazyk stvořený lidmi, kteří si myslí, že utrpení druhého se dá takhle zmírnit, a zvykli si na něj natolik, až se pro ně zákrok stal čímsi, na co lze zapomenout stejně snadno jako na lež, kterou právě vypustili z pusy. Prováděli dvacet zákroků denně. Tenhle přístup k pacientům, jako by snad stáli u běžícího pásu, představoval třešničku na dortu celého toho byznysu beze špetky vhledu. Vládli tu bez omezení a jakékoli předčasné ukončení se nakonec vždycky dalo vysvětlit tím, že ta nebo ten na léčbu nereaguje. Radši hrdě mluvili o výsledcích. Utěsnili každou štěrbinku, kterou by se dal navázat kontakt se skutečným světem. Z kontroly měli tak nahnáno, že ze všeho vinili pacienty. Tamta je nezvladatelná. Tomu se už nedá pomoct. Tahle je zoufalá. A stav té stařenky, ten je chronický, paní patří do jiné doby, kdy by mohla pokojně žít spolu s ostatními sobě podobnými v prostředí uzpůsobeném jejich možnostem. Potřebuje tříhodinovou procházku po parku a ruce pečovatelky, které jí nic nevyčítají. Jenže tahle doba byla pryč a chronické případy na oddělení nikdo nechtěl. 

A pak se tu objevují záblesky z dětství, vztah s rodiči, jejichž  manželství nevydrželo, školní léta a první lásky, později i svatba a vlastní děti. I Karl Ove se občas mihne, většinou v roli toho silného, kdo se stará, když manželka nemůže ani vstát z postele (budu si muset znovu přečíst příslušnou část Mého boje, vybavuji si, že Knausgard nebyl z role pečujícího rodiče moc nadšen, na druhou stranu toho dělal násobně víc, než typicky česky otec mé generace). Každopádně pokud prahnete po pikantnostech tohoto vztahu, tak spíše než po Jiskře sáhněte spíše po příslušném dílu výše uvedené hexalogie. 

Autorka velmi otevřeně, až syrově zaznamenává své myšlenky a pocity, popisuje symptomy svého psychického onemocnění i drastickou léčbu. Zaznamenává poměry na klinice, zkoumá motivaci zdravotního personálu, je autentická a občas až šokující. 

Aalif mi vyprávěl, co se děje pak, jakmile člověk usne. Nejdřív nasazují chránič zubů, abyste se nekousali do jazyka. Potom vstříknou přípravek na uvolnění svalstva, aby sebou tělo na lůžku nemlátilo. To ale znamená, že proud se musí zvýšit, jestliže má způsobit šok. Samotný šok už byla rychlovka, jakmile proud pustili. Proud, na který tak spoléhali. Proud, který ty doktory spasil. Proud, který bez jakýchkoli vedlejších příznaků přinášel úlevu, jakou žádné léky poskytnout nedovedly. Proud, který na několik vteřin až minutu způsobil křeč. Právě ta byla klíčem k úspěšné léčbě. Co se dělo, když křeč odezněla, o tom povím víc jindy, ale teď řeknu, že my pacienti jsme všichni leželi na úzkých lůžkách tak blízko u sebe, že jsme se navzájem málem dotýkali. Každý ponořený do vlastní tmy ve spánku, který je k nepochopení. Leželi jsme za závěsem a spali. Kdo vstoupil do ordinace, nesměl spáče zahlédnout, to bylo důležité. Bylo důležité, aby se pacienti před oním neškodným ošetřením nevyděsili, ale já jsem spící stejně mnohokrát spatřila a myšlenka, že zakrátko budu v té hromadě ležet taky a že si nebudu uvědomovat, co se se mnou děje, mě děsila ještě víc než ten proud.

...

Každopádně do mě chudák Zahid musel píchnout tu tlustou jehlu a měl ještě větší strach než normálně a bodl tak špatně, že krev skončila na nás obou. Omluvil se a já jsem odpověděla, že se nic nestalo. Když nás oba utíral, byl hrozně vystresovaný a bílý jako stěna. Řekl, že to musíme zkusit znovu. Ve fabrice se žádné chyby netolerují. Na oddělení bylo ošetřovatelů a sester opravdu málo a on už by měl začít rozdávat léky nachystané v dávkovačích očíslovaných podle číslic na dveřích do našich pokojů, místo aby mi znovu zaváděl jehlu. Proto to udělal, jako by šlo o život, a k jeho úlevě se mu to tentokrát povedlo dokonale. Pak mě převezli o několik podlaží níž za doktorem s nepřípustně dlouhými vousy a ten mě uložil na lůžko.

Docela zajímavý, zejména pro nás z našeho středoevropského regionu,  je i název knihy. Ve švédštině Říjnové děti, v češtině Jiskra. Věřte, nevěřte, Knausgårdová  se totiž v dětství zhlédla v pionýru... !

Na té fotce jsem viděla samu sebe. Nic jsem si o Sovětském svazu ani komunismu nezjistila, a stejně jsem se s nimi začala ihned ztotožňovat. Zapadalo to do sebe. Narodila jsem se přece v říjnu. Byla jsem vyvolené dítě mezi jinými vyvolenými dětmi, ale sešla jsem na scestí, jaké nikdo z lidí nemohl pochopit, a tak na mě odevšud volali. Právě jejich hlasy jsem slýchala, když jsem se ráno budila.

Pionýrský stejnokroj jsem nosila několik let. Mámě to bylo krajně nepříjemné a těžko se to vysvětlovalo, ale já jsem věděla, kdo jsem, a to mi dodávalo sílu. Už jsem nebyla tak otravně nevyhraněná jako dřív. Už jsem nebyla slaboch. Asi mě to po ty první roky do jisté míry izolovalo, protože jsem chodila do školy pro děti z vyšších společenských vrstev. Spolužáci nevěděli, jak si ten stejnokroj vykládat, ale některý rodič se vyjádřil, že jsem komunistické děcko, a zanedlouho mi všechny děti říkaly komunistko. Když se mě někdo zeptal, jestli jsem komunistka, odpověděla jsem vždycky to samé. Ne, nejsem komunistka. Byla jsem pionýrka. Šlo o něco úplně jiného. Vypůjčila jsem si formu, kterou stačilo na sebe navléct. Forma vede ke svobodě. Během těch let jsem se tohle naučila a od té doby mi ta schopnost velmi posloužila. Vyměnila jsem svou rodinu za život v komunitě, která neexistovala, ale nevadilo mi to. Tenhle život byl skutečnější než všechno předtím.

Knížka je hodně zajímavá, oceňuju, že takhle niterné pocity a drsné zážitky týkající se psychiky sděluje někdo, kdo "vládne perem".  Je to opravdu jiná liga, než když se o totéž pokouší nějaký poučený laik třeba formou blogu...  A Linda Boström Knausgårdová je opravdu talentovaná a nadaná, příběh svého života podává ve velmi koncentrované podobě, ani na chvilku nesklouzává k bulváru, ke svému okolí přistupuje chápavě, k sobě naopak velmi nemilosrdně. Je to svědectví o psychickým problémech, které stojí za to přečíst si dříve, než se s něčím podobným budete muset potýkat zblízka... Doporučuju. 

A poslední perlička, která zaujala. Knausgårdová píše o tom, že po základní škole v létě vyrazila na cestu vlakem po Evropě (a tehdy se u ní úzkost projevila naplno). Jsme s autorkou téměř vrstevnice, zavzpomínala jsem na svá osmdesátá léta a zamáčkla slzu...:-)

Jiskra je zatím první a jediná autorčina kniha, která byla přeložená do češtiny (díky Romaně Šváchové). 

Hodnocení: 100 %

Linda Boström Knausgårdová: Jiskra

• Nakladatel: NLN - Nakladatelství Lidové noviny
• EAN: 9788074229428
• ISBN: 978-80-7422-942-8
• Doporučená prodejní cena: 179 Kč
• Originál: Oktoberbarn
• Překlad: Švachová, Romana
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 148 stran, česky
• Rozměry: 12 × 20 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

Jaroslav Konáš: Město v mlze

Na neznámého autora Jaroslava Konáše a knihu Město v mlze z žánru "folk horor" mne nalákala stručná noticka na facebooku spisovatele Miloše Urbana: "Ufff,dočteno po 3 dnech. Tohle je výbornej českej horor. Palec nahoru a čepici dolů!" Ale, heleme se... Tak jsem si ji půjčila v knihovně a pustila se do čtení.

Děj knihy se odehrává ve fiktivním městečku Rozklava kdesi v Sudetech (mně to tedy, nevím proč, silně připomínalo Jáchymov), kam z Prahy přijíždí Robin Verner, reklamní textař a copywriter. V tohle zapomenutém městě na severu si domluvil půlroční pobyt - na zdejším gymnáziu povede kurzy tvůrčího psaní a za to mu město poskytne ubytování a prostor k napsání další knihy. Robin se těší, že změní prostředí a ani nápis na nádraží: OTOČ SE A UTÍKEJ PRYČ! ho neodradí. Záhy po příjezdu ale zjistí, že se prakticky přesunul v čase - ve městě není signál, nikdo tu nemá mobilní telefon ani počítač, z rádia zní osmdesátkové songy a navíc - nikomu to nevadí, všichni chtějí žít tak nějak "postaru". A pak se město ponoří do několik měsíců trvající mlhy... 

Robin si na nový životní rytmus pomalu zvyká, najde si přítelkyni, vrací se mu soustředění a schopnost psát, zároveň v něm ale narůstá pocit, že s městem není všechno v pořádku. Ztrácejí se tu lidi, v noci mluví v rádiu šílený kazatel a vzývá příchod Pána lesa Drulůcha, stále častěji se ve městě skloňuje i on: cizinec... Robin se pokouší přijít věcem na kloub, marně se snaží z města utéci, aby nakonec stanul realitě tváří v tvář...

No, musím říct, že minimálně první polovina knihy, která líčí atmosféru a poměry ve městě, je skvělá a velmi mě bavila. Místní divno-lidé, pradávný kult spojený s krvavými rituály v pozadí, stará opuštěná část města, místní blázinec... Zato druhá část, to jsem už jen koukala, kam se to celé řítí... Je to napínavé, akční, mysteriózní, ale na mě už to bylo trochu moc (například ta upírská vložka!). Z konce taky nadšená úplně nejsem, ale beru, no. Pro mě je tahle kniha něco jako kombinace Uranovy a Cestou špendlíku a jehel. Čtenáři zmiňují Lovercrafta a Kinga, nemůžu sloužit, neb klasiky tohoto žánru žel moc dobře neznám. Knihu mezitím doporučil i slovenský spisovatel Jozef Karika, který na konci prosince napsal: "Dávam do pozornosti nový román od Jaroslava Konáše Město v mlze. Vydarená mysteriózna atmosféra a príbeh, páčila sa mi aj svieža forma podania, žiadny zádrhel. Pred koncom roka zvyknem odporúčať jednu knihu, tentoraz je to táto, skvelý zážitok."

Asi své čtenářské ambice tímto směrem nevrhnu, ale pro fanoušky mysteriózních thrillerů a hororů, kteří mají navíc rádi české reálie, je to asi fajn čtení. A není to dlouhé:-)

Jaroslav Konáš (nar. 1985) je český hudební a herní publicista a spisovatel. Píše pro hudební časopis Headliner, který spoluzaložil. Vedl blog Hudební masakry o špatných a směšných hudebních nahrávkách, natáčí podcasty o herní hudbě a je autorem několika pořadů pro Stream.cz a Mall.tv. V roce 2018 vydal svou literární prvotinu, novelu Dominika, která se odehrává v romantických pražských zákoutích.

zdroj: Fameplay.tv

Hodnocení: 70 %

Jaroslav Konáš: Město v mlze

• Nakladatel: Argo
• EAN: 9788025742365
• ISBN: 978-80-257-4236-5
• Doporučená prodejní cena: 348 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 192 stran, česky
• Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

Petr Stančík: 100 miliard neuronů

„ŠKODA IT představuje edici Backend Stories. Unikátní povídková sci-fi edice představuje netradiční formou vyspělé prostředí IT oblasti mladoboleslavské automobilky. Oslovujeme renomované české autory, kteří vytvářejí poutavé příběhy ze současného světa informačních technologií“.

Tak zrovna tohle jsem si asi úplně přečíst nechtěla. Jenže jsem v knihovně narazila na neznámou knihu Petra Stančíka, kterého mám fakt ráda, a bez rozmýšlení si ji odnesla domů. Až tam jsem zagooglila a rozsvítilo se mi - no jo, o tomhle jsem před pár lety slyšela. Tak tedy: Petr Stančík a 100 miliard neuronů. Pronikni do kyberprostoru v příběhu z roku 2056 a odhal monstrumentální kolaps hypernetu.

Hlavním hrdinou je tracker Baalgoritmus, který žije v roce 2056. Tracker, to je něco jako dnešní hacker, patří do Společenství tvůrčího jádra lidstva. Páčíme hesla, vylamujeme firewally, nabouráváme se do systémů, rýžujeme v databázích. Nasáváme tajemství jako houby, ale nikomu je neprozrazujeme. Děláme v kyberprostoru přesně to, co predátoři v přírodě - udržujeme ekosystém v kondici a rovnováze. Vyřazujeme slabé a nemocné kusy, a tím posilujeme genofond.

Baalgoritmus bydlí ve svém autě ŠKODA Legiond, terénní šestikolce, veteránovi ze Severokorejské války s vygumovaným softwarem. Ostatně - k běžné výbavě automobilů té doby patří integrovaná toaleta, sprcha, posilovna i solárium. Baalgoritmus tu má navíc počítač s připojením do mozku, originál figurku sovy od Carla Fabergého a svou rob´n´doll (robotic sex doll), která nepřenáší pohlavní nemoci a nikdy ji nebolí hlava. Jídlo taky není problém, to se tiskne na 4D tiskárně, stačí si jen objednat návod na konkrétní pokrm.

Zeměkoule má za sebou Magmageddon, sopkové nebo také lávové války, díky kterým v letech 2042-46 došlo ke zničení většiny povrchu Země. Tahle technologie dokázala rozkmitat magma v zemských hlubinách a v místech, kde byla zemská kůra nejslabší, vytéci na povrch a vše zničit (taky jste si vzpomněli na dezinformátory a jejich HAARP?). Většina lidí žije v megapolis, kde se jen baví a konzumuje, jejich mozky se ale staly těmi nejlepšími datovými úložišti, živým cloudem - do hypernetu se totiž připojuje přes amygdalu... 

Baalgoritmus by si asi taky docela užíval života, jenže on je ten vyvolený, který musí bojovat s Temnotou, totiž Darknesií, chaotickou energií, která napadá a v sebe sama proměňuje kyberprostor a začíná prostupovat i do reálného života. On a jeho společnice se se musejí vydat do podzemí za Neandergroundci, kteří vyvíjejí vlastní VR technologii na neelektronických počítačích z genetických biologických tranzistorů (jedním z jejich výkonných počítačů je rozsochatá hrušeň), potkají se inženýrem Kalderou ze Škodovky, který na sebe vzal podobu jinanu dvoulaločného, doputují do Rajské zahrady v bývalém CERNu atd atd. Prostě "Johny, jen ty můžeš zachránit lidstvo". Celá kniha je psána formou vzkazů pro čtenáře z roku 2017, vypadá to, že to budete právě vy, kdo hrdinovi pomůže v boji s Darknesií, nakonec ale tahle linka prakticky vyšumí... Ale nebojte, hypermoderní datové centrum firmy Škoda stojí na české křídové pánvi a tím pádem patří k nejstabilnějším místům na celé planetě, takže to nemůže dopadnout špatně...

No, asi jsem to úplně nepochopila... Možná to chtělo vyluštit ty tajné šifry, které tu byly, jenže do toho se mi  nechtělo už vůbec. A přitom je v té knížce spousta nápadů. Novotvary, kterými Stančík popisuje budoucí svět, jsou docela objevné, ba občas i zaábavné (definice a vysvětlivky v rámečcích patří ostatně mezi nejlepší části knížky). Ale děj je předvídatelný, honičky a bitvy vcelku nudné, no a celé je to prošpikované reklamou na Škodovku. Jó, ten její IT department, kde je v provozu největší firemní superpočítač ve střední a východní Evropě, tam by chtěl pracovat každý. Náborovou akcí to ostatně celé vrcholí... (a byl to ostatně i důvod vzniku knihy i celého projektu). 

Co je na knize vydařené, to jsou ilustrace, byť se nikde nedá vyčíst, kdo je má na svědomí - odkazy na původní stránky projektu backendstories.cz už bohužel nefungují a odkaz vás tak hodí rovnou na stránky nabízející kariéru v Škoda Auto. Nicméně: kdybyste si mermomocí chtěli tuhle knížku přečíst (není to nutné), tak pro ni nemusíte jako já do knihovny, ale najdete ji (pořád ještě) online tady.

Kyperpunková hříčka na jeden večer, mne úplně nenadchla, ale možná jen nejsem ta správná cílová skupina. Každopádně Petr Stančík umí lepší věci... Zkuste třeba Péráka, Mlýn na mumie, Nulorožce nebo Pravomila. 

Hodnocení: 40%

Petr Stančík: 100 miliard neuronů

• Vydala: Škoda Auto v roce 2017
• Obálka: Bistro Agency
• Počet stran: 139
• Vazba: brožovaná
• ISBN: 9788027031207

Karel Kolář (Kovy): Ovšem

Už nějakou dobu využívám Knihobot (největší bazar knih na internetu) a nedávno jsem objevila kategorii superlaciných knih. Svého času to byly třeba bestsellery, vydaly se ve velkém nákladu, teď už ale nejsou v kursu. A tak jsem přihodila do košíku pár knížek v ceně několika desetikorun, které jsem si už dávno chtěla přečíst. Mezi nimi byl i tenhle Kovy. Youtuber, bloger, tanečník ze StarDance. 

Anebo, jak říka Wikipedie: Karel Kovář, známý také jako Kovy, je český youtuber, vloger, moderátor, dabér, spisovatel, edukátor a v minulosti také Let's Player. Přezdívka Kovy se odvíjí od jeho příjmení. V říjnu 2023 má na svém hlavním YouTube kanále přes 942 tisíc odběratelů.  

Oficiální anotace:

Ze života za kamerou. Bez filtrů. Bez scénáře. O všem. Ve sbírce osobních příběhů, básní a fotek sdílí Karel Kovář cestu obyčejného kluka z malého města, jehož život se během pár let otočil doslova vzhůru nohama. Od téměř idylického dětství, přes komplikované dospívání a tragikomické vztahy, až po budování kariéry na YouTube a smíření se se svou identitou. O stránce života, která byla důsledně skryta. O rodině a snaze zůstat sám sebou. O slzách smutku, štěstí a hlavně smíchu, protože toho není nikdy dost… Jednoduše o všem. 

No, co k tomu říct. O všem a o ničem. Nejsem cílová skupina, chlapec by vlastně mohl být mým synem (to mě teda trochu ranilo, když jsem si to spočítala). Nemá smysl pro humor, tedy ten smysl pro humor, který by mě bavil, byť jeho mladí příznivci si asi myslí opak (a já mu to přeji). No, ale to už jsem věděla - za covidu jsem párkrát poslouchala jeho podcast s Terezou Salte Linka. Ukázka vánočního videa z loňského roku jako důkaz... 

Nejpřehrávanější video lepší, no ale...

Na druhou stranu, je to zjevně talentovaný, citlivý a předčasně vyspělý kluk a bylo vlastně dost zajímavé přečíst si autobiografii jednadvacetiletého autora. O šťastném dětství, nechuti ke školnímu vzdělávání, o tom, jak začal točit videa na youtube. O lásce k cestování (včetně několika cestovatelských historek), o zjištění své sexuální orientaci a popisu coming outu (chápu, že tohle může být největší přínos knížky). 

Nic překvapivého, črty ze života, vzpomínky, vše doplněné vlastními fotografiemi a občas nějakými útržky z dětských deníků či básnických pokusů. Knížku přečtete a prolistujete za večer (není to škoda, když si na tom dal autor tolik záležet? Graficky je totiž opravdu povedená). Ale nakonec si vlastně říkám, že by možná bylo fajn, kdyby si každý z nás ve dvaceti zkusil napsat svou knihu. Dal si tu práci, sepsal své pocity, své postoje. A pak ji, postupem času, porovnával s dalším životem. Kovy se v tomhle ohledu asi nemá za co stydět, byť je tahle kniha z rok 2017 samozřejmě v lecčems naivní. Prostě - psaní deníků má smysl:-)

Ať se Kovymu na jeho pouti internetem i životem daří.

Mimochodem, pár komentářů příznivců z Databáze knih, které ukazují, že cílovku kniha rozhodně zasáhla:

Na tuhle knihu jsem se hodně moc těšil, proto jsem také obdržel heart attack, když byla pod stromkem na Vánoce. Hned poté jsem jí začal číst. Říkal jsem si: „ Tak ta má tedy hodně stran, to bude docela dlouhé čtení...“. Trvalo to dva dny s přestávkami, takže delší by to mohlo být.

Jinak celkově - dokonalost.

City, vtip, zajímavé příběhy a skvělý liniový průběh. Dobrá ukázka toho, jak má autobiografie vypadat.

Takže jako dlouhodobý fanoušek Kovyho doufám, že jednou bude buď druhý díl, nebo nějaké jiné dílo.

Doporučuji.

... 

Kniha je psaná takovým "blogovým" stylem, který mi hodně sedl. Čtivá, zábavná, poutavá. Básně, fotografie, zážitky, zamyšlení. Pro příznivce Kovyho jakožto člověka je to naprostá nutnost, své si v ní ale bezpochyby mohou najít i ostatní. V prvé řadě je totiž o životě a o snech, jak splněných, tak zhrzených. Vše samozřejmě s humorem, který jsme si tak zamilovali již v Kovyho videích.

Hodnocení: 60%

Kovy - Ovšem

• Autor: Kovář, Karel
• Nakladatel: BizBooks
• EAN: 9788026506980
• ISBN: 978-80-265-0698-0
• Doporučená prodejní cena: 329 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, česky
• Rozměry: 15,2 × 21,2 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Karin Smirnoff: Můj bratr

Karin Smirnoff je u nás zatím neznámou švédskou spisovatelkou, to se ale brzo změní.  Její prvotina, trilogie o Janě Kippové, se ve Švédsku stala literární senzací. Českému čtenáři ji přináší nakladatelství Kniha Zlín, první část se jmenuje Můj bratr.

Hlavní hrdinkou knihy je pětatřicetiletá Jana Kippová, která se po mnoha letech vrací do své rodné vesnice na severu Švédska, aby pomohla svému bratrovi - dvojčeti. Na život ve vsi má ty nejhorší vzpomínky, a to její mysl ještě ty nejděsivější zážitky vytěsnila. Jana se rozhodne na venkově chvíli zůstat, najde si práci v pečovatelské službě, naváže vztah se sousedem Johnem. V jeho obrazech, ve vyprávění přestárlých obyvatel, o které pečuje, v opuštěných domech, zapomenutých dopisech, tam všude postupně nachází kousky své minulosti. Otce alkoholika, který rodinu terorizoval, bratra ponižoval a Janu opakovaně znásilňoval, matku, která odmítala vidět realitu a uchylovala se k Bohu, netečné sousedy, kteří věděli, ale nehnuli prstem.  Zneužívání žen, dětí, zvířat, závislosti, ponurá atmosféra ve vsi, temná tajemství zdejších obyvatel, špatné počasí, to je realita, která nedá čtenáři vydechnout...

  

Stejně originální jako příběh je ale i forma knihy. Zapomeňte na interpunkci, na velká písmena na začátku vlastních jmen, na uvozovky. Písmenka tečou po stránkách a vám jde z toho hlava kolem. Překladatelka Lucie Olešová to měla hodně těžké, své role se ale zhostila skvěle. Od knihy se nedá odtrhnout, a to ani když cítíte, že pro zachování svého duševního zdraví byste ji měli aspoň na chvíli odložit. Máte-li slabost pro severské thrillery, tohle vám nesmí ujít.

  

Na základě této trilogie byla Karin Smirnoff v roce 2021 vybrána, aby se po Davidovi Lagercrantzovi ujala napsání dalších tři pokračování již klasické série Milénium od Stiega Larssona. Další  osudy Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové? Autorka slibuje, že se bude držet základních témat, jako je násilí, zneužívání moci a současné politické trendy. Myslím, že se máme na co těšit.

(psáno pro časopis Knihkupec)

Hodnocení: 100%

Karin Smirnoff: Můj bratr

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• Edice: Thrill
• EAN: 9788076625884
• ISBN: 978-80-7662-588-4
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Originál: Jag for ner till bror 
• Překlad: Olešová, Lucie 
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, česky
• Rozměry: 13,2 × 20 cm
• Rok vydání: 2024
• 024 (1. vydání)