sobota 13. října 2018

Pavla Frýdlová: Ženy 60+: Už nic nemusím, ale můžu hodně

Před několika měsíci jsem v jednom literárním pořadu Českého rozhlasu zaznamenala, že vychází kniha o ženách kategorie 60 a více. Napsala ji zakladatelka Gender Studies, filmová a literární dokumentaristka Pavla Frýdlová, která se na orální historii žen dlouhodobě specializuje. Povídání o knize mě zaujalo, protože to tohle je téma, které se v české společnosti moc seriózně nediskutuje. A tak jsem si po nějaké době knížku objednala.


V knize najdete v deseti vyprávěních portréty celkem 11 zajímavých žen, které již přesáhly onu pomyslnou šedesátku v názvu knihy (jedna kapitola představuje sesterskou dvojici, proto 10 kapitol a 11 žen). Na začátku každého příběhu se nejprve dozvídáme o jejich životní cestě, od dětství (často nikoliv idylického), přes vlastní dospělost, vztahy, mateřství, život za socialismu, až do nastupujícího stáří, které je charakterizované podtitulem knihy "Už nic nemusím, ale můžu hodně".  Pro výběr osudových žen této knihy je příznačné, že jsou to ženy velmi aktivní, které se realizují v oblastech, které je baví, v komunitách, které jsou jim blízké. Jejich životní naladění je dovedlo  k aktivitám v neziskových organizacích (včetně těch pacientských, což je pro mě hodně inspirativní), k působení v ochotnických spolcích, ke komunální politice, ekologii, nebo ke cvičení jógy či včelaření. 

Je to čtení nesmírně zajímavé a poučné. Je jasné, že výběr žen není žádným reprezentativním vzorkem generace žen 60+, ale je skvělé vědět, že takové ženy tady jsou a jejich počet se zvyšuje. Ženy z této generace se už nechtějí "obětovat" rodině, manželovi, chtějí si naplnit také své vlastní ambice, dělat to, co je těší, pomáhat tam, kde se svými zkušenostmi pomoci mohou. Takových žen je hodně, ale málo se o nich mluví. Možná je to tím, že i ony samy preferují spíš práci a výsledek, než to PR kolem?

Jestli mi takhle kniha něco připomíná? Pamatujete se na zhruba patnáct let starou sérii knih Olgy Sommerové O čem sní ženy? Tak tohle je v trochu podobném stylu, byť tahle kniha je výrazně méně feministická. 


“Před pár lety jsem se rozhodla, ze si nebudu barvit vlasy. Ze začátku to vypadalo hrozně. A pak to začala spousta lidi chválit, slyšela jsem řadu komplimentů od mladých i atraktivních slečen. Velmi mne překvapilo, jak pěkně mi to řekly, ze mne chválí za vzhled. Řekla jsem si, ze to není samo sebou. A najednou jsem si uvědomila, ze jim chybí staré ženy.” 
(Yvonna Gaillyová)



Kniha se mimo jiné čte jako skvělý příklad působení neziskových organizací, což je v dnešní době zvlášť aktuální připomínat.

"Neziskový sektor je pro společnost klíčový. Myslím, že by bylo užitečné zastavit na půl roku činnost všech neziskových organizací, aby obyvatelé, politici a mecenáši viděli, co to se společností udělá. Kdyby to nepostihlo tolik lidí, byla bych hned všemi deseti pro. Protože stát by se viditelně zbortil, minimálně v sociální oblasti, ale i v oblasti zdravotnictví, kultury, vzdělávání a tak dále. Víte o tom, že řada seniorských domů, ve kterých žijí vaši známí, jsou neziskovou organizací, alzheimerovská centra a hospice jsou z valné části neziskové organizace, stejně tak jako zařízení pro lidi se zdravotním postižením? Že řada dětí chodí do mateřských základních a středních neziskových škol? Chodíte do jazykové školy? Možná je to nezisková organizace. Navštěvují vaše děti taneční, modelářské a nevím jaké kroužky? Tak právě oblast zájmové činnosti je hlavní doménou neziskových organizací. A jestli ve vaší obci začalo hořet, nevolejte dobrovolné hasiče, jsou také neziskovou organizací.

Problém je v tom, že veřejnost si stále šíři neziskových služeb neuvědomuje, možná jí to dostatečně neříkáme, možná je jí to jedno. Lidé často nerozlišují, co je státní služba a co služba neziskovek. Je to logické, protože mně jako příjemci služby to může být lhostejné, mě zajímá, abych potřebnou službu dostala, aby byla kvalitní a pro mě cenově dostupná. Ale měli bychom si uvědomovat, kdo nám tu službu poskytuje. Řešíme, co se stane, kdyby nastal black out, ale kdyby zkrachovaly všechny neziskové organizace a skončil servis občanům, to vůbec neřešíme a nikdo na to nemyslí. Proto mě velmi urážejí výroky politiků, kteří dehonestují neziskové organizace. Nejde jen o to, že projevují elementární neznalost věci, že urážejí desetitisíce dobrovolníků, kteří v nich pracují bez nároku na jinou odměnu, než je poděkování. Jde o to, že nastavují neetická pravidla chování, kterým se většinová společnost nejen nebrání, ale přijímá je jako společenskou normu. Jak chcete získat podporu veřejnosti pro neziskové organizace, které pohavlovští prezidenti označují za subjekt bez demokratického mandátu, který se nemístně vměšuje do života lidí, nebo dokonce za parazity nebo příživníky?"
(Marcela Bergerová, zakladatelka Spiralis)

Osudy zpovídaných žen rozhodně nejsou bezvýhradně optimistické. I ony udělaly v životě řadu chyb, nesly si v sobě výchovu svých rodičů, řadě z nich se rozpadly partnerské vztahy, řešily konflikty s rodiči, dětmi či okolím. Ale přesto, nebo právě proto, vytrvaly a našly si místo, kde je jim dobře. A vůbec jim nevadí, že nesplňují obecnou představu staré ženy: chudé stařenky která chodí do parku sypat holubům a po večerech sleduje televizní seriály. Služba druhým, aktivita, která obohacuje okolí i je samé, to je (velmi pozitivní) leitmotiv celé knihy. 

Kniha vyšla v malém nakladatelství wo-men a i její grafická podoba je vydařená. Velkou zásluhu na tom mají černobílé fotografie  fotografky Libuše Jarcovjákové, zaujalo mě ale i knihařské provedení - kniha je šitá, tím pádem se s ní dobře manipuluje, nezavírá se, originální je obálka s vystřiženým znakem PLUS. 

Pavla Frýdlová je autorkou celé řady dalších knih, které se věnují ženám. Ženy lékařky, ženy cizinky, ženy imigrantky, ženy narozené za první republiky. Mrkněte na seznam publikací na autorčině stránce, pokud Vás kniha Ženy 60+ zaujme, určitě si tu vyberete další čtení, stejně jako já. 

  

 


A ještě jedno video jako bonus - na vydání knížky se sbíraly  (a úspěšně sebraly) peníze na hithitu




Hodnocení: 95%


Pavla Frýdlová: Ženy 60+: Už nic nemusím, ale můžu hodně
  • Nakladatel: wo-men
  • EAN: 9788090523975
  • ISBN: 978-80-905239-7-8
  • Popis:1× kniha, šitá, 224 stran, česky
  • Rozměry:13,5 × 21 cm
  • Rok vydání:2018 (1. vydání)

úterý 9. října 2018

Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

Životopisy slavných lidí obvykle nepatří mezi můj oblíbený žánr. Na druhou stranu, kdykoliv se do nějaké biografie či autobiografie pustím, po přečtení se sama sebe ptám, proč je nečtu častěji? Asi si dobře vybírám - byla jsem nadšená ze Steva Jobse, unešená z Elona Muska, poučená osudy Winstona Churchilla. A aby úspěšná řada pokračovala, přidala jsem do ní autobiografii slovenského mikrobiologa, vědce, objevitele a filantropa Jána Vilčeka.



Tahle kniha se ke mně dostala vlastně náhodou. Někdy v létě vyšel v jakési magazínové příloze rozhovor s tímto vědcem se zmínkou, že na českém knižním trhu by měla být k mání i životopisná kniha. Chtěla jsem udělat radost své mamince, která zbožňuje autobiografie lékařů, a tak jsem mrkla na stránky Kosmase. S překvapením jsem zjistila, že knihu Láska a věda mají zrovna ve výprodeji za neskutečných 24 Kč. I s poštovným cena nedosáhla ani třetiny běžných cen. A tak jsem biografii obratem objednala, leč k přečtení jsem se dostala až teď.


Ján Vilček prožil pohnuté dětství. Narodil se v roce 1933 na Slovensku v  židovské rodině, maminka byla oční lékařka a tatínek pracoval v průmyslu. Rodině se díky konexím (a zřejmě i díky úplatkům) podařilo vyhnout transportu do koncentračního tábora, přesto však její členové nebyli v bezpečí. Ján strávil nějaký čas schovaný v katolickém klášteře, posléze s matkou utekli z Bratislavy do Prievidze,  během Slovenského národního povstání  se pak ukrývali na venkově. Po válce vystudoval Vilček lékařskou fakultu, už během studia se začal zabývat imunologií, vědeckou kariéru zahájil ve Virologickém ústavu Akademie věd v Bratislavě. 

V roce 1964 emigroval se svou manželkou na Západ, přes Vídeň a Německo se dostali do USA, kde Vilček získal díky předchozím kontaktům místo na Newyorské univerzitě. Zde se věnoval hlavně interferonům, které hrají roli při regulaci imunitního systému. Nejdůležitějším objevem kariéry byl lék Remicade (Infliximab) používaný na léčbu, resp. zmírnění příznaků Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, Bechtěrevovy choroby či psoriázy. Díky patentové ochraně získal Vilček značné příjmy z licenčních poplatků. Velkou část svých budoucích zisků věnoval Vilček své alma mater - Newyorská univerzita získala více než 120 milionu dolarů na výzkum a vzdělávání (tento dar je největším, který kdy věnoval zaměstnanec své vlastní fakultě). Vilček se svou ženou založil také nadaci, která podporuje mladé vědce a umělce - imigranty. Za lékařské objevy a filantropickou činnost získal Ján Vilček řadu ocenění, v roce 2013 například od prezidenta USA Baracka Obamy. 


Kniha Láska a věda vznikla a v roce 2016 a podrobně shrnuje výše uvedené životní osudy významného vědce. S knihou autorovi pomáhali profesionálové a je to na ní znát - je psaná poměrně dynamicky a poutavě. První část knihy se věnuje objevu Remicadu, tady jsem měla trochu problémy s překladem, je to dost odborné čtení a český překlad mi přišel trochu šroubovaný. Když pak ale kniha přešla do líčení dětství a mládí, už to bylo v pohodě. Zajímavá byla kapitola věnovaná sbírání uměleckých předmětů - Vilček má sbírku předkolumbovského umění a dále i sbírku moderního amerického umění a docela zajímavě o nich hovoří. 

  

Jsou knížky, u kterých si říkám, že by je měli číst lidé někdy na prahu dospělosti, v době, kdy se rozhodují o své budoucnosti. Tahle k nim určitě patří, ukazuje, že tvrdou prací spojenou s trochou štěstí může člověk dokázat cokoliv, a to i přesto, že se narodí ve špatnou dobu na špatném místě. Je skvělé číst o lidech, pro které je jejich práce celoživotním nadšením, je fajn připomínat si rodáky z našeho koutu Evropy, kteří něco v životě dokázali a z jejichž objevů těží miliony lidí. 

Hodnocení: 90%


Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

  • Nakladatel: Prostor
  • EAN: 9788072603398
  • ISBN: 978-80-7260-339-8
  • Originál: Love a Science. A Memoir
  • Překlad: Lipenská Harrison, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, česky
  • Rozměry: 12,6 × 20 cm
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)


čtvrtek 4. října 2018

Jorn Lier Horst: Zaslepení

Přišel podzim a s ním chuť přečíst si něco napínavého. Výběr byl jednoduchý, Kniha ZLÍN totiž právě vydala další díl detektivní série s komisařem Williamem Wistingem. Norský vyšetřovatel z malého města mě zaujal už v předchozích dvou knihách (Honící psi a Poustevník), a tak má poznámka  "pohlídat si další knihu Jorna Liera Horsta" došla právě teď naplnění. 



William Wisting je kriminalista, šéf oddělení vražd ve Stavernu. Po rozchodu s kavárnicí Suzanne žije sám, nedaleko od něj si ale koupila dům dcera Line, která očekává narození potomka (ano, románek s vyšetřovatelem FBI z Poustevníka nezůstal bez následků - potěšilo mě, že Kniha ZLÍN vydává knihy tak, jak mají jít za sebou). Wisting se snaží dceři, budoucí matce samoživitelce, pomáhat a těší se na roli dědečka. 

Line mezitím náhodou potká spolužačku z dětství, Sofii Lundovou, která se také nedávno přistěhovala - do domu zděděném po dědečkovi s kriminální minulostí. Podobná životní situace (rekonstrukce  domu a rodičovská role) obě mladé ženy sblíží, dalším spojujícím faktorem je pak objev, který Line spolu se Sofií udělají ve sklepě starého domu. Ve starém trezoru se krom řady jiných pozoruhodných věcí najde revolver, ze kterého dle balistické expertízy vyšla před půl rokem smrtící střela. 

Nález odstartuje celý řetězec událostí a vnese nové poznatky do již uzavřeného vyšetřování smrti mladé dívky. Soud s pachatelem se bude konat za pár dní, Wisting je ale přesvědčen, že v tomhle případě něco nesedí, navíc se objevují spojitosti s případem ztraceného taxikáře. Policisté vyšetřující vraždu ale odmítají opustit vyšlapanou cestu a zcela zaslepeně přehlížejí fakta a důkazy, která jim nehrají do noty. Jenže raději propustit 9 vinných, než odsoudit jednoho nevinného, to je Wistingovo heslo. Je třeba projít štosy papírů z vyšetřování, vyslechnout znovu všechny svědky, probrat se všemi důkazy. Podaří se odhalit pravého pachatele? Jakou roli hraje v případech Sofiin dědeček? Stihne Wisting dojet k porodu? Přečtěte si sami:-)



Horstovi knihy jsou vážně příjemné čtení. Žádné extrémnosti, ani  nechutné detaily, spíš popis pečlivé kriminalistické práce.  Wisting je normální chlápek, který cítí, že už trochu stárne, ale stále ho jeho práce i život baví. Se všemi se snaží vycházet a nakonec díky spolupráci s lidmi  kolem na správné řešení přijde. Je to takový správňák:-)

Kapitoly jsou krátké, střídají se části věnované Wistingovi a vyšetřování s kapitolami, které popisují události kolem Line. Je poznat, že autor knihy Jorn Lier Horst je bývalý policista a vyšetřovatel, který má s pátráním po pachatelích trestných činů bohaté zkušenosti. V nějakém rozhovoru s ním jsem četla, že píše knížky, které by jeho samotného bavily číst. A daří se mu to - za své tituly již získal řadu ocenění v žánru krimi a prodal více  než milion a půl knih po celém světě. Detektivky Jorna Liera Horsta doporučuje Jo Nesbo a já:-)

Díky nakladatelství Kniha ZLÍN za příjemné čtení.

    
 


Hodnocení: 90%


Jorn Lier Horst: Zaslepení
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074736902 ISBN: 978-80-7473-690-2 
  • Originál: Blkindgang
  • Překlad: Krištůfková, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)