neděle 29. března 2020

Niklas Natt och Dag: 1793: Vlk a dráb

Těsně před vánoci jsem dostala tip na dobrou historickou detektivku, ale bohužel v našem lokálním knihkupectví už nebyla k sehnání. A tak jsem si ji nechala nadělit k narozeninám a do čtení jsem se pak pustila v dobrovolné karanténě v půlce března.


Nejlepší švédská kniha roku 2017 nás zavádí do roku 1793, do švédského hlavního města Stockholmu. V páchnoucích vodách zdejšího jezera je nalezena velmi zohavená mrtvola mladého muže. Trupu chybí všechny končetiny, oči i jazyk, něco takového není ani na konci drsného 18. století běžné. Případ je svěřen diskrétnímu právníkovi jménem Cecil Winge, který se stockholmskou policií spolupracuje. Winge je proslulý svým na tehdejší dobu nezvyklým smyslem pro spravedlnost, na objasnění případu mu ale nezbývá moc času - jednak se v nejbližší době chystá výměna policejního ředitele a jednak sám Winge umírá na tuberkulózu. Spolupracovníkem se mu stává věčně ožralý vojenský invalida Mickel Cardell, který mrtvolu objevil a který díky tomu, že ve válce přišel o ruku, má dost specifické znalosti ohledně amputací. Pátrání po identitě mrtvého a snaze o vyřešení případu je věnována první čtvrtina knihy. Druhá a třetí část knihy retrospektivně popisuje osudy dvou mladých lidí, se kterými se osud rozhodně nemazlí - mladého ranhojiče a vězenkyně Anny Stiny. Oba dva sehrají v příběhu důležitou roli, jak se ostatně ukáže v  poslední části knihy, kde se všechny osudy protnou a dojde k vyřešení případu. 


Ač je samotný příběh originální a má spád, snad ještě důležitější roli hraje prostředí tehdejší švédské společnosti. Všudypřítomný zmar, špína, nemoci, epidemie, chudoba, krutost. Drsná doba, ve kterém jedinec nemá moc šancí, vyhrává ten mocnější, prohnanější a silnější. Jen tak mimochodem vylíčené hnusoty, za které by se nemusel stydět ani Jo Nesbo. V tomhle morálním i reálném bahně byste nechtěli prožít ani minutu, a přitom jako četba je to tak napínavé a přitažlivé. Díky několika hlavním představitelům z různých společenských tříd se tu navíc střídají i prostředí - ze zaplivaných putyk a špinavých uliček se přesouváme do ženské věznice,  z obskurního nevěstince pro ty nejbohatší a nejzhýralejší pak do noblesních šlechtických sídel či doprostřed válečné vřavy. 

Důležitou roli má v knize jazyk - překladatelka Romana Švachová (chválím Argo za uvedení jejího jména na obálce) se opravdu vyřádila - hovorový a chvílemi i archaický jazyk, zapomenuté termíny, místní geografické názvy, na začátku mi docela trvalo, než jsem si zvykla, pak jsem si to ale velmi užívala. Na konci knihy je pak doplněný poznámkový aparát, kde jsou místní názvy vysvětleny a lokalizovány a historické souvislosti vysvětleny - krom zábavy i poučení:-). Román 1793 rozhodně není ať už s ohledem na jazyk, chronologii či morální poselství knihou pro každého, je to takový  bombónek pro zkušenějšího čtenáře, který si knížku náležitě vychutná. 

Autorem knihy 1793 je Niklas Natt och Dag, jednačtyřicetiletý autor, pro kterého byla kniha 1793 literárním debutem. Zajímavostí je, že spisovatel patří mezi příslušníky starého švédského šlechtického rodu, snad ho tahle skutečnost jen inspirovala a nečerpá ve své tvorbě z rodinných análů:-) Román 1793 posbíral ve Švédsku velkou řádku cen (švédská kniha roku 2018, Vítěz Crimetime Specsavers Award za nejlepší detektivní prvotinu v 2018, The Swedish Academy of Crime Writers’ Award za nejlepší prvotinu v 2017) a tak jsou všichni zvědaví, jak se autorovi bude dařit dále. Očekávání by mohly naplnit připravované knihy věnované dalším rokům konce 18. století, Niklas Natt och Dag totiž píše detektivky z let 1794 a 1795. Těším se. 



Hodnocení: 95%

Niklas Natt och Dag: 1793: Vlk a dráb

  • Nakladatel: Argo
  • EAN: 9788025728567
  • ISBN: 978-80-257-2856-7
  • Originál: 1793
  • Překlad: Švachová, Romana
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 432 stran, česky
  • Rozměry: 14,7 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2019 (1. vydání)

sobota 28. března 2020

Jussi Adler-Olson: Oběť 2117

Dostala jsem zase po čase chuť přečist si něco napínavého, nějaké severský thriller. V luxorákém časopise Page jsem narazila na rozhovor s Jussi Adler-Olsonem, který nedávno navštívil Prahu, aby se podíval na natáčení filmu podle svého románu Marco. Hovořil i o zatím posledním díle série o oddělení Q, kniha Oběť 2117 vyšla i u nás. Naštěstí i v době koronavirové se pořád ještě dají pořizovat knihy, a tak jsem si mohla Oběť 2117 za pár minut od nápadu otevřít ve čtečce.


Pokud rádi čtete detektivky, tak už jste určitě na sérii točící se kolem oddělení Q narazili. Čtveřice vyšetřovatelů - životem omlácený Carl, záhadný, ale o to zábavnější Asad, nejistý Gordon a schizofrenní Rose se snaží vyřešit staré odložené případy, které se blíží promlčení. Bývá to napínavé, propracované a hlavně - velmi vtipné. Adler-Olsen ve svých knihách často reaguje na aktuální společenské problémy, a není tomu jinak ani v osmém díle ze zamýšlené desetidílné série. Jestli jste všechny předchozí díly přemýšleli, co je ten zvláštní Arab v oddělení vlastně zač, máte možnost to konečně zjistit. Tenhle díl se totiž věnuje migraci, situaci na Blízkém Východě a hrozbám terorismu v Evropě - k tomu všemu má totiž Asad (resp. Zajd, jak zní jeho původní jméno) najednou hodně blízko....


Celé to začíná ve Španělsku, u sloupu, na kterém se objevují čísla označující mrtvé lidi, které vyplavilo Středozemní moře jako důsledek jejich neúspěšné snahy proniknout do Evropy. Právě tady dostane dostane jeden španělský novinář nápad: pojede na Kypr, kde byli nalezeni poslední utonulí a napíše o jednom z nich reportáž. Ukáže, že to byl člověk stejně jako my, ne jen čislo ve statistice. Vybere si starou paní, oběť 2117, její fotografie obletí svět. Jenže záhy se ukáže, že tahle žena neutonula, ale byla zavražděna. O tisíce kilometrů na sever narazí na fotografii náhodou Asad, a pozná v ní Lejlí, dávnou rodinnou přítelkyni. A co hůř, na dalších fotografiích pořízených na místě jsou zachyceny jeho žena a dcera, po kterých neúspěšně již 16 let pátrá. Kvůli své nebezpečné práci v dánských tajných službách a pro OSN o rodinu přišel, teď to ale vypadá, že se Asadův úhlavní nepřítel z dob minulých rozhodl konečně pomstít a ženy mu mají posloužit jako návnada. Asadova minulost se začínám pomalu rozplétat, Asad s Carlem se přemisťují do Německa, kam skupina uprchlíků směřuje s cílem provést tu velký teroristický útok. Jak s celým případem souvisí dánský mladík Alexandr, který tráví svůj život v izolaci hraním počítačových her? Proč se rozhodne rituálně zabít své rodiče a řadu dalších lidí? Podaří se zbytku týmu, který zůstal v Kodani, zabránit nejhoršímu? 


  
 


Oběť 2117 do dosavadní série úplně nezapadá, tentokrát se neřeší žádný případ z minulosti, ale aktuální politická situace. I humoru s ohledem na okolnosti docela dost ubylo, byť to částečně zachraňují Rosa s Gordonem. Je mi trochu líto, že se to s Asadem všechno vysvětlilo, tajemství bylo přece jen zajímavější a napínavější. Na druhou stranu, knih, které by se zabývaly migrační knizí zase ještě tolik nevyšlo (četla jsem vlastně jen dvě detektivky, jednu od Angely Marsonsové a druhou od Tonyho Parsonse, na Šindelkovu Únavu materiálu se teprve chystám), takže taky plus. Kristina Václavů odvedla jako překladatelka tradičně dobrou práci. Pokud sérii Adlera-Olsona sledujete od začátku jako já (byť recenzi jsem, koukám, napsala pouze na jedinou knihu - Nesmírný), tuhle knihu nemůžete vynechat. Těším se na poslední dva díly a jsem zvědavá, jak to celé dopadne.



Hodnocení: 80%

Jussi Adler-Olson: Oběť 2117
  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788027501373
  • ISBN: 978-80-275-0137-3
  • Originál: Offer 2117
  • Překlad: Václavů, Kristina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 528 stran, česky
  • Rozměry: 13,8 × 20,8 cm
  • Rok vydání2019 (1. vydání)

středa 18. března 2020

Karin Lednická: Šikmý kostel

V posledních (tý)dnech jsem na svých oblíbených FB knižních skupinách zaznamenala novou knihu: Šikmý kostel od Karin Lednické. Provází ji skvělá pověst a několik recenzí mě nalákalo k tomu, abych si ji taky pořídila. Nevím, jestli jsem podlehla internetové šuškandě, ale i já se po jednom dlouhém večeru věnovaném tomuto románu počítám mezi nadšené obdivovatele. 


Šikmý kostel popisuje historii zapomenutého koutu republiky, severní Moravy, Karvinska. Kniha pokrývá celkem dlouhou časovou etapu (léta 1894 – 1921), hlavními hrdiny jsou místní obyvatelé - Češi, Slováci, Poláci, havíři, jejich ženy a děti, sousedé, příbuzní... V Karwiné, malé vesnici nedaleko Ostravy se na konci19. století začalo těžit uhlí, což přilákalo spoustu lidí z obou stran hranice, kteří se rozhodli spojit s doly svou budoucnost. Čekala je tu tvrdá práce, ale na některé třeba i rodinné štěstí. Tak se to aspoň jevilo Barboře, kolem jejíž rodiny a přátel se kniha nejvíce točí. Jenže hezký havířský život přerušila velká důlní tragédie, ke které došlo v roce 1894 - při výbuchu v dole a následném požáru zahynulo 235 horníků.  Odškodnění bylo nedostatečné a hornická vdova to měla  těžké - protloukat se s dětmi o hladu a bídě, napospas vykořisťovatelským zaměstnavatelům. Děti přišly o dětství, musely těžce pracovat nebo odejít do služby a o škole si mohly nechat jen zdát - krom Barbořiných dcer tuhle část příběhu zastupuje i sirotek Ludwik. Snadné to ale neměly ani ženy, jejichž manželé přežili - alkohol byl na šachtě na denním pořádku, od něj nebylo daleko k domácímu násilí a bídě. O tom by mohla vyprávět další hrdinka knihy, Barbořina kamarádka Julka, která od svého muže utekla, aby mohla začít žít nový život, to celé v době, kdy ženy neměly prakticky žádná práva...

Malé životy, říkáte si, každý svého štěstí strůjce. Nikdo z dnešních lidí si ale neumí představit, jak to tenkrát bylo těžké a drsné. Zvlášť když do toho zasáhly i "velké dějiny".  První světová válka přinesla do zdejšího kraje násilí, raněné vojáky, zmar. Po ní pak nastoupil československo-polský konflikt o území, který tragédii tohoto území dokonal. Lidé, kteří tu odnepaměti žili vedle sebe a národnost vůbec neřešili, se najednou ocitli na rozdílných stranách barikády, vojska postupovala velmi tvrdě, hranice se několikrát měnila a vždy při tom tekla krev... Národnostní spory přerostly v sousedské a bratrovražedné boje... 



Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary na okraji dnešní Karviné je symbolem tohohle kraje, který v podobě, jak o něm píše Karin Lednická, už neexistuje. Vesnice ustoupily těžbě, obyvatelé byli po druhé válce přemístěni na fryštátské Horní Předměstí, kde vzniklo nové město, Karviná. Starý kostel se kvůli poddolovanému podloží propadl o několik desítek metrů a zároveň se téměř o 7 stupňů naklonil, takže je to aktuálně nejšikmější stavba v Česku. Karin Lednická při psaní knihy vyzpovídala velkou spoustu pamětníků a rešeršemi a studiem historických pramenů strávila mnoho času. Základem knihy jsou pak skutečné historické události (např. solné pouti, důlní neštěstí, rozvoj lázní Darkov, velká válka a boje o území), které jsou pospojované fiktivními osudy hrdinů. Číst si o tomhle kraji bylo jako doplňovat si vzdělání, sice jsem tušila, že to tu nikdy nebylo idylické (kdo by neznal Bezruče), něco málo jsem si pamatovala z výborného představení Těšínské nebe, ale netušila jsem, že to bylo tak těžké a tak násilné. 


Šikmý kostel je rodinnou kronikou dvou generací žen, kronikou osudů lidí, kteří prožili svůj život ve složitých dobách a na složitém místě. Trochu mi to připomínalo Podbrdské ženy, spousta čtenářů hledá paralely s romány Aleny Mornštajnové - ta knihu mimochodem také doporučuje:

Šikmý kostel vypráví o světě, který zmizel, a my jsme na něj zapomněli. Jezdíme do dalekých zemí poznávat staré civilizace a obdivovat města ztracená v džungli, a nemáme tušení, že jedno zmizelé město se nacházelo na severovýchodě naší země. Karin Lednická nás ve svém poutavém, svižně plynoucím a dramaticky gradujícím románu zve na místa, jejichž pohnutou historii zapadaly vrstvy ubíhajícího času. Ráda jsem autorčino pozvání přijala a nechala se unést vyprávěním o světě, v němž bylo snadnější umřít než žít, o světě plném dolů, uhelného prachu, každodenní dřiny a zoufalství, ale také přátelství, lásky a naděje.“

Potěšilo mě, že Šikmý kostel je prvním dílem ze zamýšlené trilogie, hrozně mě zajímá, jak to bude s osudy Barbořiných potomků i celého tohohle kraje dál. 


Při čtení jsem nemohla vyhnat z hlavy Nohavicovu Těšínskou...


Kdybych se narodil před sto lety

v tomhle městě
u Larischů na zahradě trhal bych květy
své nevěstě

Moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamińskich odněkud ze Lvova
kochał bych ją i pieśćił
chyba lat dwieśćie

Bydleli bychom na Sachsenbergu
v domě u žida Kohna
nejhezčí ze všech těšínských šperků
byla by ona

Mluvila by polsky a trochu česky
pár slov německy a smála by se hezky
jednou za sto let zázrak se koná
zázrak se koná



Hodnocení: 100%


Karin Lednická: Šikmý kostel



  • Nakladatel: Bílá vrána
  • EAN: 9788088362005
  • ISBN: 978-80-88362-00-5
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)