Angela Marsonsová: Zlámané kosti

Vždycky mě znovu překvapí, že někdo nezná skvělou krimi sérii s vyšetřovatelkou Kim Stoneovou od Angely Marsonsové. Nemyslím ze čtenářů, na které se dennodenně valí záplava reklamy, ale z těch lidí za pultem. Pro nejnovější díl jsem se stavovala v Kosmasu v Perlovce, kde jsou vždycky docela dost v obraze, ovšem paní za kasou se na mě tentokrát dívala vyloženě s podezřením, když jsem jí říkala, co bych potřebovala najít. V životě o té autorce prý neslyšela. Je to těmi příšernými názvy knih a ještě děsivějšími obálkami? Nebo má prostě takhle kniha smůlu, že na ní nejsou reklamy v metru?

Ok, tak za Kim Stoneovou budu aspoň horovat já. Je to jedna z nejlepších krimi sérií, které si aktuálně můžete pořídit/přečíst/užít. Zlámané kosti jsou číslo 7, na některé z předchozích dílů jsem psala i recenze (Němý křik, Ďábelské hry, Tichá modlitba, Pohřbená pravda).

I tentokrát nás čeká několik příběhu v jedné knize. V Black County někdo brutálně zabíjí prostitutky a před policejní stanici se našlo opuštěné miminko.  Indicie v případě nalezence vedou k rumunské komunitě, která v Británii přežívá v opravdu nelidských podmínkách. Ale ani případy zavražděných prostitutek nejsou černobílé - jedna je z velmi dobré a bohaté rodiny, druhá se zase stará o malé dítě a o jejím povolání nemá nikdo ani potuchy. Proč se zrovna tyhle ženy dostaly na šikmou plochu? Jako bonus je tu pak příběh mladičké Ellie, která se rozhodla vyřešit konflikty s matkou útěkem z domova, netuší ale, co jaké šlamastyky se jí podařilo namočit. Kim Stone se při řešení případů bude zase muset vrátit do svého neradostného dětství, které strávila po pěstounech a dětských domovech, ve velmi dobré formě je ale i její  tým v pevném složení Stacey, Dawson a Bryant (+ jedna posila zvenčí).

Asi se budu opakovat, ale i tentokrát to bylo skvělé. Napínavé a rychle se střídající kapitoly psané různými vypravěči (ze začátku jsem měla pocit, že tentokrát je těch postav snad až moc, ale velmi rychle se jejich počet zase snížil na únosnou mez), dobré dialogy (špičkové jsou jako vždy ty mezi Kim a jejím kolegou Bryantem, případně s nadřízeným Woodym), u některých scén opravdu mrazilo (manipulace s dívkou Ellie), u jiných se člověk musel i pobaveně zasmát (kapitola o tom, jak Kim objevila opuštěného chlapečka).  Opět se tu vyskytuje závažné společenské téma: po rasismu a vraždách z nenávisti z minulého dílu je to tentokrát otázka lidské důstojnosti a obchodování s lidmi. 

 

Jediné, co mě u této série trochu mate, jsou překlady. Chápu, že je těžké sehnat někoho, kdo by dokázal překládat tak rychle, jak tyto knihy u nás vycházejí, ale opravdu je nutné to takhle střídat? Jana Kunová je po Ludmile Hanzlíkové a Tatjaně Jandourkové už třetí překladatelkou, z jejího pera je již předchozí díl (Pohřbená pravda) a po pravdě nemůžu říct, že bych byla úplně nadšená z toho, jak jí to jde. Nechce mě nakladatelství Kalibr donutit číst v originále, že ne? Za sebe hlasuji pro Tatjanu Jandourkovou... 

Přesto je ale Angela Marsonsová v oblasti krimi a thrilleru pro mě jasná jednička a jako vždy: nezbývá než těšit se na další díly (v angličtině už je na světě 11. díl:-). 

Hodnocení: 90%

Angela Marsonsová: Zlámané kosti

• Nakladatel: Kalibr
• EAN: 9788076174252
• ISBN: 978-80-7617-425-2
• Originál: Broken Bones
• Překlad: Kunová, Jana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran
• Rozměry: 15 × 23,5 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Jiří Březina: Vzplanutí

Přiznávám, české detektivky mě tak trochu míjejí. Sice čas od času nějakou zkusím, ale většinou se pak s potěšením (a/nebo s ulehčením) vrátím k těm svým severským či britským. Vlastně jedinými čestnými českými výjimkami, jejichž knihy si nenechám ujít, jsou pro mne dvě jména: Michaela Klevisová a Jiří Březina. 

A tak mi nemohlo uniknout, že v únoru vydal Jiří Březina svou již čtvrtou knihu: Vzplanutí. Jeho prvotina Na kopci mě kdysi docela nadchla, dost se mi líbila i ta druhá: Promlčení, lehké výhrady jsem měla k Polednici, ale spíš ze specifických osobních důvodů, jinak fungovala výborně. Po třech letech konečně další díl ze série s vyšetřovatelem Volfem (důvod prodlení je jasný už z dedikace: „Mým malým synkům, bez kterých by tato kniha vznikla daleko dřív.“)

Na co se můžete těšit? Kriminalista Tomáš Volf je převelen do Prahy. Není to ale regulérní kariérní postup, spíš "tlačenka" od politika Novotného, který se cítí být Volfovi zavázán. Není se co divit, že noví kolegové si drží od protekčního týpka v metalovém outfitu a s dlouhými vlasy odstup. Pomoci by mohlo vyřešení případu, který dostal Volf na povel - ve starém domě na předměstí je nalezena mrtvá žena, která ve svém bytě prakticky shořela na popel. Všechny stopy zničil oheň, a tak není ani jasné, jestli to byla sebevražda, nebo násilný trestný čin. Volf se oproti logice, která volí co nejrychleji ukončit případ, rozhodne pro vraždu a pustí se do rozsáhlého vyšetřování. Krom obcházení restaurací v okolí a vyslýchání sousedů se soustřeďuje i na samotný způsob smrti. Jak je možné, že žena uhořela tímto způsobem, přičemž byt zůstal prakticky nedotčen? Opravdu existuje něco jako samovznícení? Otázky ho přivedou k podobně provedenému trestnému činu, za který sedí ve vězení už řadu let dívka Veronika. Veroničin příběh vyprávěný formou úryvků ze starého deníku pak tvoří druhou (a mnohem zajímavější) linii knihy. Podaří se Tomášovi objasnit, co se v obou případech vlastně stalo? 

Vzplanutí jsem si nechala na zcela optimální dobu: včera i dnes se teplota pohybovala kolem + 35 stupňů Celsia ve stínu a já měla několikrát pocit, že k samovznícení mám opravdu blízko:-). 

Ale vážně, musím říct, že se mi tahle kniha četla velmi dobře.  Měla poměrně neobvyklou zápletku (i když samovznícení se loni objevilo i u Petra Stančíka a jeho nosorožic v Nulorožci - synchronicita?:-), předností je i úsporný styl, dobře napsané dialogy, navíc řešení se nedalo úplně odhadnout. Poměrně sympatický mi je i hlavní hrdina, není to žádný tvrďák či zkušený profík, ale spíš nejistý kluk, který má občas dobré nápady, hodně si toho ale poctivě odpracuje (i když: stejně pořád vzpomínám na dvojici pátračů z debutu Na kopci, tuhle dvojku bych si jako hlavní hrdiny detektivní série opravdu přála). Pobavil mě způsob rozuzlení a odhalení pachatele, jen jsem trochu zaváhala, jestli doma něco takového (a dávno propadlého) taky nemáme... :-) Jako bonus beru, že tu nejsou žádné brutální a krvavé scény, prostě příjemná kniha na páteční večer, nebo na letní dovolenou. Jednoduše: bavilo. 

Hodnocení: 90%

Jiří Březina: Vzplanutí

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026714279
• ISBN: 978-80-267-1427-9
• Popis: 1× kniha, vázaná, 264 stran, česky
• Rozměry: 13,2 × 21,2 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Pavel Kohout: Ten žena a ta muž

Pavel Kohout je známý český (a rakouský) básník, prozaik a dramatik. Česká veřejnost ho stále vnímá - a to, přesto, že je mu již přes devadesát let - dvojím pohledem: jedna část v něm vidí představitele budovatelské a stalinistické poezie padesátých let, přičemž nevynechá žádnou příležitost  mu toto období připomenout. Druhá část veřejnosti mu hříchy mládí odpustila a oceňuje zejména jeho  politické postoje po roce 1968, působení v disentu, podpis Charty 77 a období v exilu po nuceném vystěhování do Rakouska v roce 1979. Jisté je, že to Pavel Kohout byl vždycky dost komplikovanou osobností (stačí si přečíst knihu Indiánský běh, kterou napsala jeho dcera Tereza Boučková) a na stará kolena se to nezměnilo.

Nakladatelství Odeon mu v současné době vydává v novém vydání román "Ten žena a ta muž" z roku 1998. Přiznám se, že jsem se té knihy trochu obávala, už jen ten název, jak v dnešní #MeToo době může tohle genderové téma pojmout starý muž? Nakonec se ale ukázalo, že obavy nebyly na místě, "Ten žena a ta muž" je román humoristický a společensko-satirický a vznikl nikoliv v době nedávné, ale byl psán postupně, pro pobavení přátel, již od poloviny 70. let minulého století. Nejprve to byla krátká novelka, další kapitoly pak byly připsány později, v knize tak hraje významnou roli i doba transformace po sametové revoluci.

Hlavním hrdinou je asi dvacetiletý Vilém Rosol, který je díky tvrdé náboženské výchově velmi naivní a nezkažený, chová se spíše jako bojácná dívka, než mladý muž. Otec s matkou ho nenechají ani na chvíli samotného,  doprovázejí ho do školy, na vojnu i do zaměstnání, nutí ho vést asketický život, za drobné přestupky ho fyzicky trestají, zamlčují mu informace o existenci druhého pohlaví. A právě v době, kdy se Vilém teprve probírá knihou o množení hub, seznámí se s Květuší, drsnou a emancipovanou ženou, několikrát rozvedenou muzikantkou, která se o sebe postarat rozhodně dokáže. Svedení submisivního chlapce pro ni není žádný problém, ovšem poté, co Květuše zjistí, jak čistá duše Vilém je, rozhodne se opustit svůj zhýralý život a vzít si mladíka za manžela a využít jej. Díky trikům a manipulaci získá svolení i starostlivých rodičů.

"Celý život jsme s manželem vychovávali Vilémka tak,  aby se jednou mohl ženit v bílém. Proto se Vám dnes, slečno, může beze studu podívat do očí."

"Hlavní věc je dávat si pozor! přesvědčovala mne sekretářka generálního, jsou sice rodiny, které usilují mít v co nejkratší době co největší počet dětí, aby mohly bezpracně žít ze sociálních přídavků, ale mladí lidé jako vy, Rosůlečku, měli by hledět nejvíce si užít, než přijdou starosti. Proto vám znovu radím, dávejte si pozor! Vděčně jsem poděkoval a zeptal se, na co hlavně. Zdála se být překvapená. Jak na co...? Bože můj, řekla pak znepokojeně, víte vy vůbec, co je antikoncepce? Viděl jsem, že na mně spočívá mnoho párů starostlivých očí, a proto jsem rád popravdě odpověděl, že to samozřejmě vím. Na potvrzení jsem doplnil, že jestliže naše ředitelství, abych uvedl příklad ležící na dlani, sleduje ve své činnosti nejrůznější koncepce, pak vše, co jim odporuje, jsou právě antikoncepce, které musí být vymýceny, protože maří naše společné budovatelské úsilí. Z nepochopitelných důvodů se začaly hlučně smát, což se mi líbilo tím méně, že na politických školeních s podobnými myšlenkami vždy jednohlasně souhlasily."

Po svatbě se Vilém ujímá domácnosti a po krátkém období erotické poblouzněnosti začíná velmi pomalu poznávat pravou (a krutou) tvář své drahé manželky. Druhou polovinu knihy poté tvoří realita po roce 1989, kdy je Vilém nejprve zatracen, aby byl pak znovu vynesen na scénu jako nečekaný restituent. Z osudů zženštilého muže a dominantní ženy v reálném socialismu se tak najednou stává kniha o poměrech v dobách raného kapitalismu a drsných devadesátek.  Vtipná je pak hlavně závěrečná část, ve které Vilémovi díky sklence alkoholu konečně spadnou klapky z očí a on začne brát život do svých rukou...

 

Kniha "Ten žena a ta muž" je psána jako svérázný deník a  je hojně doplněna i ilustracemi, které doprovázejí text. Kniha je velmi graficky vydařená, grafik a ilustrátor Pavel Rút, kterého znám třeba z knih Miloše Urbana, si s ní opravdu vyhrál. Už dlouho jsem něco tak pěkného nedržela v ruce. Potěšil i reklamní proužek papíru přes knihu, ze kterého se po rozbalení vyklubal originální papírový přebal.

Musím přiznat, že mě "Ten žena a ta muž" vcelku příjemně překvapili. Je to poměrně vtipné, celkový dojem umocňuje jazyk a originalita projevu postav, to je myslím jedna z předností Kohoutových knih (alespoň co si pamatuji ze svého mládí - četla jsem třeba Katyni nebo Nápady svaté Kláry). Užila jsem si hlavně začátek a samotný závěr knihy, ta část z doby polistopadové mi nějak moc evokovala někdejší satirické pořady se Zuzanou Bubílkovou a spol.

Ten žena a ta muž na chvíli vrátí do dob minulých a originalitou námětu přitom pobaví. Díky knihkupectví Neoluxor za recenzní výtisk.

Hodnocení: 80%

Pavel Kohout: Ten žena a ta muž

• Nakladatel: Odeon
• EAN: 9788020718921
• ISBN: 978-80-207-1892-1
• Ilustrace: Rút, Pavel
• Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, česky
• Rozměry: 16,7 × 23,3 cm
• Rok vydání: 2019 (3. vydání)