úterý 11. června 2024

Stanislav Komárek: Jezovita Balbinus

Stanislav Komárek (*6. srpna 1958 v Jindřichově Hradci) je český biolog, filozof a spisovatel. Je známý pro své originální eseje, básně, romány, práce z oblasti etologie, antropologie, historie biologie a vysokoškolskou pedagogickou činnost. A je to také už dlouhá léta můj oblíbený spisovatel a esejista. Naposledy jsem se tady na blogu rozplývala za covidu nad jeho memoáry Města a městečka.

Loni vyšla jeho poslední kniha Jezovita Balbinus, kterou jsem si s potěšením zapůjčila v knihovně. Je to historický román sui generis, odehrává se v 17. století v českých zemích a jeho hrdinou je český historik a spisovatel (a jezuitský kněz) Bohuslav Balbín. 

Oficiální anotace: Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688) propojuje realitu a fikci pokud možno tak, aby na sebe co nejtěsněji nasedaly, zároveň se snahou vylíčit dobové mravy a atmosféru tak věrně, jak jen s odstupem let lze. Sedmnácté století, dominované třicetiletou válkou, patřilo v našich zemích a přilehlé střední Evropě k nejhorším vůbec, srovnatelné snad jen s tím dvacátým. I Balbín v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.

„Českých knížek hubitelé lítí – plesnivina, moli, jezoviti“ -  napsal v 19. století Karel Havlíček Borovský. To ale Komárek, alespoň v případě tohoto konkrétního "jezovity", poměrně přesvědčivě vyvrací. Rozhodl se pro formu, kdy podrobně popisuje Balbínův život od narození až do smrti, zároveň se ale zaměřuje na soudobé politické a společenské dění, přičemž obé velmi originálně a vtipně komentuje. Vychází samozřejmě z dobových pramenů či z knih, jichž je Balbín autorem, neváhá ale některé životní okolnosti románovou formou domyslet, dopovědět či interpretovat. 

Před čtenářem se tak rozprostírá velmi zajímavý a dobrodružný Balvínův život, kde nechybí ani kapitoly věnované sexuálnímu životu a sexuální orientaci, představení Balvína jako aktivního obránce Prahy před Švédy, nebo jako průkopníka turistiky a skautingu. Budete žasnout, jaký život mohl také jezuitský kněz v době baroka vést, kolik výjimečných lidí za život potkal a co všechno jeho brilantní mozek vyplodil a napsal - jako náhražku za nedostupné tělesné hrátky (odloučení od oblíbenců v něm uvolnilo spoustu energie). 

Děj, aby byl pro běžného zájemce čitelný, musí mít nějakou míru imaginace, neboť člověkovy radosti se v archivních materiálech téměř nedochovávají, naopak buzerace, které zažil, tam nechávají stopy hojné.

....

Kniha zajisté vzbudí i odpor, pozdní osvícenci se budu bouřit, že dávné tmáře líčím v příliš laskavém světle, příznivci jezuitů naopak, že příliš kriticky a jistě najdou nějaké věcné detaily, které zcela nesedí - dám jim radu, kterou mám už v memoárech - ať si o B. B. a jeho době napíší vlastní knihu, kde bude vše přesně tak, jak si představovali, že to „bylo doopravdy”.

...

V dnešních pojmech byl Janek pedofil, ale to se tehdy tak nebralo a nikdo se nad tím nepozastavoval. Nikdy svému oblíbenci ostatně neublížil, byť jej líbal nápadně často a dlouho a občas mu vyhrnul košilku za účelem zjištění, „jak mu brabčík roste”.

...

Na rozdíl od jiráskovských představ, očekávajících v takovémto zení strohou, studenou a ponurou askezi, byla celková atmosféra pro nás dnes zvláštní směsicí skutečné přísnosti a důslednosti a zároveň snahy žáky bavit a podporovat v nich smysl pro různé kolektivní taškařice, pokud byly aspoň trochu sofistikované a nezaváněly nějakou herezí. Chovanci chodili na dlouhé procházky za hradby města, hráli si s míči (ovšem chlupy vycpanými), kuželky či stříleli na terč, měli povoleno chovat v kolejních prostorách pro zábavu krotká zvířata a ptáky, byli baveni fyzikálními pokusy, zejména optickými se zapalováním koudele pomocí čoček a dutých zrcadel či rozkladem světla hranolem - kdo by nechtěl spatřit pestrobarevné spectrum - strašidlo?

...

Žoldnéři dbali na to, aby jejich živnost nebyla příliš nebezpečná: konvence určovala, že se nesmělo bojovat před slunka východem a po slunka západu, v neděli, na zasvěcené svátky a podobně. Většina žoldáků ale hynula na rozmanité infekce, proti nimž nebyla žádná opatrnost dost velká. Žoldnéřská armáda také ze země odsávala a „spalovala” problematické mladé muže, kteří dnes bloudí mezi „pasťákem”, kriminálem a sociálním úřadem.



Komárek se do Balbína občas trochu projektuje, ale je to většinou spíše milé a zábavné. Prostě oba byli/jsou intelektuálové své doby, navíc interdisciplinárně zaměření. Bohuslav Balbín vychází z Komárkova líčení jako velmi zajímavá a barvitá postava, která svou dějinnou epochu výrazně přesahovala. 

Takhle bych si životopisy, jejichž četba mě bude bavit a něco si z nich i zapamatuju, představovala:-)



Hodnocení: 100%


Stanislav Komárek: Jezovita Balbinus

  • Nakladatel: Academia
  • Edice: Spisy Stanislava Komárka
  • EAN: 9788020033673
  • ISBN: 978-80-200-3367-3
  • Doporučená prodejní cena: 285 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 152 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 19,6 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

neděle 9. června 2024

Barbora Šťastná: Hotel Atlantic

Na sklonku loňského roku jsem vyrazila do naší knihovny na autorské čtení mé oblíbené spisovatelky Báry Šťastné z její nové knihy Hotel Atlantic. Knihu jsem si samozřejmě pořídila a nechala podepsat, na její přečtení ale došlo až nyní. 

 


Děj knihy začíná  v létě 1938, kdy se potkáváme s gymnazistkou Ferdou z pražské židovské rodiny, která řeší problémy dospívání, zároveň se k ní ale dostávají první náznaky toho, že se politická situace v Evropě zhoršuje. Po anšlusu Rakouska musela rodina poskytnout dočasný azyl uprchlým příbuzným, zároveň ale nikdo nechce věřit tomu, že by se podmínky mohly změnit i v demokratickém Československu. Nejmíň si to myslí sedmnáctiletá Charlotta, dcera hoteliéra z Karlových Varů, která tohle léto chtěla strávit tancováním a popíjením po barech. Jenže její otec kvůli svému židovskému původu o hotel Atlantic přijde a Charlotta se musí přestěhovat do Prahy k matce. Poté, co Hitler obsadí Československo, začnou Ferdini rodiče jednat - mladšího syna pošlou do Švédska a Ferda bude muset vyrazit do země zaslíbené, do Palestiny. Na vystěhování do Izraele se ostatně v židovské mládežnické organizace Makabi Hacair už nějakou dobu připravovala (byť to do té doby nikdo z potomků dobře situovaných pražských židovských rodin nebral vážně). Do skupiny budoucích osadníků se podaří dostat i Charlottu, jejíž otec se z dřívějška zná s člověkem, který transporty organizuje. A tak Ferda s Charlottou a dalšími mladými lidmi ze školy a z oddílu vyrážejí před vánoci 1939 vlakem do Bratislavy, kde na ně má čekat parník, který je po Dunaji a posléze přes Černé moře doveze do Haify. Nikdo netuší, jaké zkoušky na ně čekají a kde po mnohaměsíčních útrapách nakonec skončí. A zároveň si nikdo nedokáže ani představit, co čeká ty, kterým se odjet nepodařilo... 


Hotel Atlantic před hotelem Atlantic (IG Báry Šťastné)

Kniha vychází ze skutečných událostí, kdy se na konci listopadu 1940 v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly skoro dva tisíce židovských uprchlíků. Reálnou postavou je pak bankéř a obchodník Storfer, který se po anšlusu Rakouska rozhodl využít své dobré styky s Adolfem Eichmannem a pokusil se zorganizovat židovskou emigraci z Německa, Rakouska i z protektorátu Čechy a Morava. Sionistické organizace ho obviňovali z kolaborace s SS, nicméně Storferovi se podařilo dostat z výše uvedených zemí 9096 lidí - na říčních parnících Schonbrunn, Helios, Uranus a Melk, a posléze námořních lodích Atlantic, Pacific a Milos. V roce 1941 však byl tento program zastaven a nacisti se pustili do masového vyvražďování Židů v koncentračních táborech. Sám Storfer nakonec v jednom z nich skončil... 

Na tyto skutečné události "naroubovala" autorka svůj smyšlený příběh osudů několika mladých lidí uprostřed válečného konfliktu. A ač je to někdy trochu schematické (většina hrdinů je bez ohledu na své mládí a nedostatek životních zkušeností velmi empatických, charakterních a skoro vždy se dobře rozhodnou), je to čtivé, napínavé a vlastně i edukativní. Navíc vše ani zdaleka nekončí příjezdem k palestinským břehům... 

Kniha o rychlém dospívání, zkoušce charakterů, prověřování přátelství, prvních láskách, to vše za okolností, které si nikdo z nás neumí ani představit. Ač se knihám o válce programově už nějakou dobu vyhýbám, tahle kniha se mi líbila velmi. Autorce se děsivost války a holokaustu podařilo zachytit bez toho, aby se vyžívala v hrůzných a srdcervoucích scénách. A možná je to tou špetkou naděje, která je z ní narozdíl od řady jiných podobných knih, přece jen cítit.

Barbora Štastná

Barbora Šťastná (*1973) je česká spisovatelka, novinářka, blogerka a překladatelka. Psala do časopisů Týden, Premiere a ELLE, posléze se stala šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie, kterou dělala čtyři roky. Od roku 2019 je editorkou sbírky vzpomínek pamětníků Paměť národa. Je autorkou řady knih, například: Šťastná kniha, Jak jsem sebrala odvahu, Dobrá tak akorát nebo Samotářky. Pro mě je Hotel Atlantic zatím její nejlepší knížkou.


Hodnocení: 95 %

Barbora Šťastná: Hotel Atlantic

  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788026725220
  • ISBN: 978-80-267-2522-0
  • Doporučená prodejní cena: 449 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,7 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

středa 29. května 2024

Klára Vlasáková: Těla

Tak z téhle knihy jsem měla dost obavy. Jednak proto, že předchozí Praskliny mi zůstaly v hlavě jako jedna velká depka a jednak kvůli samotnému námětu. Stáří? Vztah matky a dcery? Nestačí mi realita? Tři týdny mi tu ležela poté, co jsem si ji donesla z knihovny. A pak jsem rozhodla a přečetla během jednoho dlouhého večera.



Hlavní hrdinky jsou tu dvě: Marie, ovdovělá šedesátnice, už v důchodu, aby utáhla nájem, tak hlídá děti, posléze se stará o seniory. Marie sleduje své nastupující stáří, cítí se přehlížená, trpěná, podle dcery už ničemu nerozumí, ona sama by ale pro dceru udělala cokoliv. Druhá hrdinka, Róza, Mariina dospělá dcera, třicátnice, se na začátku knihy vdává a poté řeší své vlastní problémy - s početím a umělým oplodněním, následně pak těhotenstvím, nevolnostmi, porodem. Matku opravdu nechápe, její potíže ji přijdou zveličené, přehlíží její nepříznivou finanční situaci, vyčítá jí, že se v životě málo snažila a teď není schopná pomoci mladé rodině s financemi na bydlení. 

Večer telefonuje s Rózou a zmíní se jí, kam se chystá a co tam bude dělat. Dcera se na moment udiveně odmlčí a pak vyhrkne:
„Budeš jim akorát prát a vařit a celý dny se nikam nepodíváš!
Jestli se jednou vykoupeš v moři, tak to bude moc!”
„To ne," brání se Marie, „náhodou jsme domluvení, že budu mít dost času pro sebe. Táta těch dětí jenom nechtěl být na hlídání úplně sám.”
Róza si nesouhlasně odfrkne. „Doufám, že ti aspoň slušně zaplatí, mami."
Marie je připravená dceři zalhat, nestojí o další peskování. Jenže na malý okamžik zaváhá, a to ji prozradí.
„Ty tam jedeš zadarmo?” užasne Róza.
„Platí mi cestu a ubytování,” odpoví matka skoro stydlivě. „To mi přijde tak akorát.”
„Je fakt neskutečný, co si k tobě ty lidi dovolej. Tohle už je přece totální vykořisťování a ty si ho necháš líbit.”
„Já se tam ale těším! U moře jsem nebyla hrozně let a sama bych určitě nejela. Takhle je to výhodný pro obě strany, nemusíš se ničeho bát.”
„Zametli s tebou," trvá si Róza na svém. „Na tvým místě by mi to přišlo fakt ponižující."
„Dali mi nabídku, já ji promyslela a kývla na ni. Co je na tom ponižujícího?"
„Je fakt strašně smutný, že to nevidíš,” povzdychne si Róza. „Ale myslím, že si na tenhle náš rozhovor brzo vzpomeneš.”

....

"Zatím se rozhlížíme. Ty ceny jsou šílený. Vypadá to, že kdo si nekoupil byt v devadesátkách, tak má prostě smůlu.”
Tóny k jejich obvyklé choreografii -- Róza podniká jeden výpad za druhým, směle, kupředu, zatímco Marie se lehkými kroky snaží odtančit pryč: proč jste si nekoupili byt? —  nemohlo nás přece s tátou napadnout, že to skončí takhle — hop a skok a  jednoduchá otočka — měli jste se víc ozývat, když jste viděli, kam to spěje — my se snažili, ale to nebylo tak snadné, jak si myslíš — a raz a dva a krok sun krok — vaše generace to všechno zkazila — pirueta poprvé — hrozně jste těm, co přijdou po vás, zavařili — pirueta podruhé — a my teď za vaše chyby musíme platit — zvedačka, úklona, konec.

Marie se ve snaze dát své existenci smysl sbližuje se svými seniorskými klienty, kteří jsou na tom vlastně podobně jako ona - ostatním na obtíž, nikoho nezajímají, jsou neviditelní. Celé se to ale poněkud zvrtne a stane se dalším důvodem pro rozbroje s dcerou. V knize se začínají objevovat hororové prvky (zabité myši na sídlišti, pro ostatní lhostejné), vše spěje k otevřenému konci.

„Být matkou je tak snadné, tak nesnesitelně snadné, že v tom všechny selhávají“.

Takhle popsané to zní dost depresivně, ale v realitě mi to tak úplně nepřišlo, i když to samozřejmě není kniha "pro chvíle pohody". Možná, že tuhle knížku je potřeba číst už v nějakém věku, v době, kdy s ohledem na již prožité není problém se do obou hrdinek vcítit, ale kdy se nás ale pořád netýká ta nejhorší část spojená s blížícím se koncem života. Bylo zajímavé číst, jak Marie vnímá stárnoucí tělo své i svých klientů, zaujalo mě, jak málo se zná, jak si sebe neváží, jak moc se obětuje, aby nakonec její nacházení sama sebe paradoxně vedlo k úplně divným koncům. Róza měla oproti své matce už moderní feministické postoje, i ty ale v aplikaci a v vztazích trochu skřípaly. Trochu mě děsí, že tohle je asi dost častá realita.

O knížce se hodně mluvilo v souvislosti s tím, že se nedostala ani do širší nominace na Magnesii Literu. Nečetla jsem všechny nominované knihy, takže nedokážu posoudit v jaké konkurenci se Těla ocitla, nicméně myslím, že aspoň tu nominaci by si zasloužila. Už jen pro to neviditelné téma stáří...  Aspoň, že ji ocenili jinde: Těla se v prosinci 2023 stala v anketě Deníku N knihou roku podle čtenářů i odborné poroty.

Projela jsem komentáře na databázi knih a na goodreads a zaujalo mě, jak rozporuplně knihu čtenáři vnímají - zjevně tuhle knížkou čtou různé generace různě... Svým kamarádkám knihu ostatně doporučím, své matce spíše ne... 


Klára Vlasáková (*1990) je česká spisovatelka, scenáristka, dramaturgyně a publicistka. Pracuje jako dramaturgyně v České televizi, pravidelně přispívá do pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus, kde se věnuje především sociálním a genderovým tématům. Přispívá rovněž do internetového deníku A2larm, na Seznam Zprávy, na web Heroine či do Salonu Práva.  Jejím knižním debutem je román Praskliny (2020), zařaditelný na pomezí žánrů sci-fi a dystopie. Praskliny byly v roce 2021 nominovány na Cenu Jiřího Ortena.

Hodnocení: 80 %

 

Klára Vlasáková: Těla
  • Nakladatel: Listen
  • EAN: 9788024288550
  • ISBN: 978-80-242-8855-0
  • Doporučená prodejní cena: 329 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 198 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)