sobota 16. března 2024

Galerie Lázně: nové jarní výstavy - Josef Baier | Sound Shapes a Ivana Lomová | Ticho

V Liberci, v Oblastní galerii, které se říká Lázně (protože sídlí v bývalých Lázních Františka Josefa I.), teď máme dvě nové výstavy, které stojí za návštěvu.

V hlavní bazénové hale je výstava Josefa Baiera Sound Shapes a v prostoru Podbazénové haly pak retrospektiva Ivany Lomové Ticho.


Významný rakouský autor monumentálních děl do veřejného prostoru Josef Baier (1951) představí v bazénové hale Oblastní galerie Liberec svou kineticko-zvukovou instalaci Hörkurven (2017), v níž rozpohybovaná kyvadla rozezvučují precizně vyladěné zvukové trubice. Zvuková kompozice je provázána s vizuálním vjemem – vlnící se drahou pohybujících se kyvadel. V dalších prostorech galerie bude prezentován širší kontext Baierovy tvorby – abstraktní geometrická díla propojující estetickou rovinu s filozofickou a matematickou inspirací, instalace vztahující se ke čtyřem hlavním živlům, zvuková díla i hravá kinetická tvorba.

Kreslení v písku, interaktivní exponát


Pěkné, byť by mě ten zvuk asi přivedl do blázince...


   



Obrazy Ivany Lomové jsou jako okamžiky zastaveného času. Její realistická malba svět nijak nedramatizuje, nepřidává mu nadbytečnou romantičnost ani sentimentalitu. Její obrazy jsou právě tím, co sami vidíme na první pohled – jsou to obrazy skutečnosti, které svět nesoudí ani s ním nebojují. Obrazy Ivany Lomové odrážejí realitu pozorovatele, často s mírně ironickým komentářem, nezřídka s pocitem vděku a někdy zase s lehce chladným odstupem. Kompozice jejích obrazů jsou kompozice našich vlastních pohledů – vidí to, co vidíme i my.

A když se dívá malířka, díváme se i my. Naše zkušenost dlouhé cesty vlakem se prolíná se zkušeností zachycenou na plátně a přetavuje se do jakéhosi obecně platného zážitku, do symbolické scény. Už nevnímáme, jestli vlakem cestuje malířka, nebo my. Podřimující cestující s krajinou ubíhající za oknem se stávají symbolem pro cestu jako takovou. Nevnímáme, zda jsme u okna stáli my, nebo malířčin příbuzný – okno se stává průsečíkem našich žitých zkušeností, symbolem prodloužení pohledu, ale také symbolem samoty, soustředění a lehké melancholie.

Monografická výstava malířky Ivany Lomové představí autorčinu tvorbu posledních více než dvaceti let. Zahrnuje malby z cyklu Muži a ženy (1999), Pod dekou (2000), Samota (2009), Kavárny (2010), Cestující (2012), Praha (2021). K výstavě je vydán katalog.









Téměř fotorealistické malby: okna, vlaky, čekárny, kavárny, domy. Úplně vás to zastaví...

Obě výstavy můžete v Lázních navštívit do 26. 5. 2024. 

pátek 1. března 2024

Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

Valérie Perrin (nar. 1967) je známou francouzskou spisovatelkou, scénáristkou a scénografkou. Román Zapomeňte na neděli byl jejím literárním debutem, ve Francii vyšel v roce 2015 a stal se bestsellerem.



Hlavní hrdinkou knihy je Justine, mladá dívka, která žije se svým bratrancem Julesem u prarodičů. Babička s dědou obě děti vychovali po tragické společné smrti jejich rodičů. Justine pracuje jako pečovatelka v domově pro seniory a s dojemnou péčí se stará o staré lidi. Justine miluje jejich příběhy, kvůli nim tráví v domově mnohem víc času, než musí.

  


Kdybych nepracovala přesčas, nemohla bych poslouchat příběhy, které vyprávějí. Což znamená, že moje přesčasové hodiny jsou jako letní slunovraty. Pokaždé když pracuji, dny se mi prodlužují. Ženám masíruji ruce, nohy, nebo jim denním krémem namažu obličej a při tom se jich vyptávám. S muži (v Hortenzii je jich mnohem méně než žen, jako ve všech domovech důchodců všude na světě) je to různé. Myju jim vlasy, stříhám chlupy v nose nebo v uších a kladu jim stejné otázky jako ženám.

Mohla bych popsat stovky modrých sešitů. Někdy si říkám, že bych mohla každého klienta proměnit v novelu. Ale to bych musela mít dvojče.

Je šílené, že dcery se starají o své rodiče dobře. Když jsem byla malá, chtěla jsem kluka. Od té doby, co pracuji v Hortenzii, jsem změnila názor. Kromě několika výjimek přijíždějí synové jen občas. Často je s nimi jejich žena. To dcery tady tráví celou dobu. Většina nedělních zapomenutých má jen syny.

  


Téměř stoletá Hélène patří mezi Justininy nejoblíbenější klienty. Žije si ve svém vlastním světě, na slunné pláži, kde čeká na svou velkou lásku. Někdy se ale vrací a pak vypráví.  Hélène se jako dítě nedokázala naučit číst a zvládnout tuto dovednost bylo jejím největším životním přáním. Podařilo se to díky Lucienovi, který znal Braillovo písmo. O životě s ním i bez něj teď Hélène Justine vypráví, ta se ji na oplátku svěřuje se svým vlastním životem a začíná pátrat po tom, jaká temná zákoutí skrývá její vlastní  minulost. Společně objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. A na čtenáře tak čekají nečekaná zjištění a rozuzlení...

Hlavním tématem knihy jsou ztráty (blízkých, naděje, smyslu života), ale i nálezy (blízkých, naděje, smyslu života:-) Taky je to kniha o stáří, o rodině, o lásce. Román je to plný emocí, dají se tu najít jak dojemné, tak humorné momenty. Všechno pěkně plyne a postupně do sebe zapadá, ať je to jakkoliv překvapivé.

  

Musím říct, že jsem si tuhle knížku užila. Možná mě nepřekvapila tolik, jako dvě předchozí knihy, které jsem od autorky už četla (Vyměnit vodu květinám a Tři), přece jen jsem si už trochu na její styl zvykla, ale i tak mě to bavilo. Částečné zasazení do zajímavého historického období (druhá světová válka), francouzský venkov, nečekané rodinné vazby a mezilidské vztahy, prostředí domova pro seniory, to vše v poměrně přitažlivém mixu. Spousta čtenářů knihu popisuje jako depresivní, mně ale přišla spíš laskavá. Takovou pečovatelku, jako je Justine, by na konci života chtěl potkat každý z nás.

Když je pekelné tempo, protože nějaká ošetřovatelka chybí, to je pak síla: péče, hygiena, domácí práce. Jakmile cítím, že bych se mohla na nějakého klienta, který mi nadává, nechce nic dělat nebo se schválně počurá a směje se mi do očí, rozzlobit, předám to kolegyni nebo uteču na pět minut do pokoje číslo devatenáct. Poprosím Hélène, aby mi vyprávěla o Lucienovi nebo o zákaznících její kavárny.

A trochu toho bulváru: Valerie Perrinová je manželkou oceňovaného francouzského režiséra Clauda Leloucha  - i u nás jsou známé jeho filmy Muž a žena (1966) s Jeanem-Louisem Trintignantem a Anouk Aimée v hlavních rolí, Žít a užít (1967) s Yvesem Montandem a Annie Girardot, nebo Cesta zhýčkaného dítěte (1988) s Jeanem-Paulem Belmondem. Valérie Perrinová se se svým partnerem Claudem seznámila v roce 2006 za poněkud kuriózních okolností. Rozhodla se mu napsat obdivný dopis, protože ji okouzlila jeho filmová tvorba.  Clauda to překvapilo a na dopis odpověděl. Tak se zrodil vztah, který později přerostl v lásku. Valérii Perrinovou přivedlo toto osudové setkání k práci ve filmu a ke společnému bydlení v Paříži na Montmartru. Svatba této dvojice, pětaosmdesátiletého režiséra a šestapadesátileté spisovatelky, se odehrála loni v červnu (2023) a sešla se na ní skoro celá francouzská kulturní elita:-)



Hodnocení: 90%

PS: A víte, proč se kniha jmenuje "Zapomeňte na neděli"? V penzionu se čas od času objevuje tajemný duch. Volá rodinám, které se dlouhodobě nezajímají o své blízké a informuje je, že jejich rodiče či prarodiče náhle zemřeli. Pozůstalí spěchají do domova, kde ale nacházejí své blízké plné života - nečekaná nedělní návštěva staříkům zpravidla způsobí velkou radost:-)


Valérie Perrin: Zapomeňte na neděli

  • Nakladatel: Jota
  • EAN: 9788076892750
  • ISBN: 978-80-7689-275-0
  • Doporučená prodejní cena: 398 Kč
  • Originál: Les Oubliés du dimanche
  • Překlad: Řihánková, Jitka
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)





neděle 25. února 2024

Joachim B. Schmidt: Kalmann

Island, detektivní zápletka a vypravěč se speciálními potřebami. To nemůže nevyjít. Teda může, ale v tomhle případě to klaplo geniálně. 

Kalmann je mladý muž po třicítce, který žije v malé vesničce na severu Islandu. Živí se jako lovec žraloků, což je povolání, které zdědil po svém dědečkovi. A vyrábí druhý nejlepší hákarl na ostrově. 

....

Malá odbočka - jestlipak víte, co to je hákarl? 

Hákarl (celým názvem kastur hákarl, nakládaný žralok) je islandský pokrm připravovaný ze žraločího masa. Specialita se vyrábí ze žraloka malohlavého nebo žraloka velikého. Krev těchto paryb obsahuje velké množství močoviny, která jim umožňuje udržovat osmotický tlak. Proto je jejich maso pro člověka jedovaté a vyžaduje před konzumací zvláštní úpravu. Je podrobeno kvašení pod velkým tlakem, při kterém z něj škodlivá tekutina vyteče. Původně se maso zahrabávalo do písku a zatížilo velkými kameny, v moderní době se používají zvláštní plastové kontejnery. Fermentace probíhá minimálně šest týdnů, pak se maso nařeže na pruhy a zavěsí do průvanu, kde se čtyři až pět týdnů suší. Poté se odstraní tmavý povlak a maso se nakrájí na kostičky (prodávané v obchodech zatavené v igelitu), které konzumenti napichují párátkem. Podle toho, z které části paryby je vyroben, se rozlišuje bílý (skyrhákarl) a tmavý (glerhákarl) hákarl. Jídlo se vyznačuje silným specifickým zápachem po amoniaku a pikantní chutí připomínající uleželý sýr.

A jak tahle islandská specialitka vlastně chutná? Třeba takový Gordon Ramsay maso po ochutnání vyplivl. Jeho kolega, anglický šéfkuchař a moderátor Ainsley Harriot, byl sice odvážnější, tenhle gastrozážitek ale popsal jako „žvýkání matrace nasáklé močí“. Hodně lidí po pozření žraločího sousta řeklo, že to bylo takové utrpení, že si nejsou jistí, jestli budou ještě někdy šťastní. 

(zdroj)

...

 

 


Ale zpátky k hlavnímu hrdinovi. Kalmann je mladík poněkud speciální, zřejmě má nějakou formu poruchy autistického spektra nebo mentálního postižení, navíc s poměrně sebedestruktivními sklony. Žije sám ve starém domku, maminka za ním občas jezdí z města, aby mu uklidila a vyprala prádlo. A ač si z něj obyvatelé vesnice dělají občas legraci, vlastně ho docela berou. Je to taková místní postavička, specifická také tím, že se převléká (a považuje) za šerifa. Jednoho dne se Kalmann přimotá k případu ztraceného "krále". Nejbohatší muž vesnice, Róbert McKenzie, kterému patří místní hotel i většina povolenek k rybolovu, náhle zmizel a zbyla po něm jen kaluž krve, na kterou Kalmann při lovu narazí. A to spustí velký kolotoč - vyšetřování, přítomnost speciálních jednotek, Interpol prověřuje možnou drogovou stopu... Kalmanna to rozruší, zvlášť, když náhle zemře ještě jeho sousedka, která ho pravidelně vozí za dědečkem do domova důchodců. A agilní kriminalistka Birna taky úplně nepomáhá. Podaří se rozluštit záhadu ztraceného magnáta? Bude brát Kalmanna někdo vážně? Je nebezpečnější žralok nebo lední medvěd?

Kalmann je opravdu vydařená kniha. Nedokážu posoudit, jestli ten pohled autistického hrdiny je autentický, ale protože každý autista je vlastně originál, tak není důvod pochybovat, že určitě někdo takový existuje. Trochu mi ten příběh připoměl Podivný případ se psem, jen s tím rozdílem, že hlavní hrdina konečně vyrostl. 

Bavila mě skvěle vylíčená atmosféra, cítila jsem se jak v krimisérii na Netflixu. Nespolehlivý hrdina, drsná severská příroda (sníh, zvěř, moře), soudržnost lidí, kterým už nic jiného nezbývá, unavená vyšetřovatelka, ještě unavenější matka, dědeček s Alzheimerem. A navíc je to humorné, ba vtipné.  Jedině, co jsem nějak nepochopila, byl Kalmannův internetový přítel, který se uprostřed příběhu odmlčel a ztratil. Jakože nikdy neexistoval? Nebo základ druhého dílu? (Mimochodem - druhý díl je už na světě). Jinak knihu beru bez výhrad. Pěkné čtení.

Joachim Beat Schmidt (* 1981) je spisovatel a novinář švýcarského původu, který od roku 2007 žije a pracuje na Islandu, kde získal občanství. Vykonával různá dělnická zaměstnání, v současné době je kromě psaní románů činný jako novinář a průvodce po ostrově. Jeho nejúspěšnější román Kalmann vyšel v roce 2020, v roce 2021 obdržel za román cenu Crime Cologne. Knihu do češtiny v roce 2023 přeložila Marta Eich, ve stejném roce byl autor hostem festivalu Svět knihy.

Hodnocení: 100 %

 

 



Joachim B. Schmidt: Kalmann

  • Nakladatel: Prostor
  • Edice: Současná světová próza /PROSTOR/
  • EAN: 9788072605378
  • ISBN: 978-80-7260-537-8
  • Doporučená prodejní cena: 397 Kč
  • Originál: Kalmann
  • Překlad: Eich, Marta
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 256 stran, česky
  • Rozměry: 12 × 19,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)