úterý 22. září 2020

Andrés Barba: Město světla

Nedávno jsem na Liberatuře, literárním podcastu rádia Wave slyšela rozhovor Jonáše Zbořila s překladatelkou Anežkou Charvátovou  o knize Město světla, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Paseka.  Vyprávění mě zaujalo, a tak jsem neváhala a ještě stejný den knihu pořídila.

Příběh Vás chytí hned první větou: „Když se mě někdo ptá na dvaatřicet dětí, které přišly o život v San Cristóbalu, má odpověď se různí podle věku tazatele.“ Od první chvíle tedy tušíte, že se stalo něco hrozného a toužíte zjistit víc. Vaši zvědavost se snaží uspokojit vypravěč knihy, bezejmenný úředník, ředitel odboru sociálních věcí, který byl do případu dětí zainteresovaný (a možná patřil i k viníkům tragédie) a který se po dvaceti letech pokouší celý příběh zrekonstruovat. I po letech je celou situací fascinovaný, snaží se vše uvést do souvislostí, vzpomínky nestojí jen na jeho vlastní občas selhávající paměti, onu dobu mu připomínají novinové články a reportáže, které se po události vyrojily, televizní dokument, odborné stati věnované lingvistice či dětské psychologii, nebo i deník jedné z místních dívek, který později vyšel tiskem a stal se bestsellerem.

Děti se podle něj ve městě San Cristóbal objevily z čista jasna, přišly z pralesa, nikdo je neznal. Bylo jim mezi 9 – 13 lety, mluvily neznámou řečí, zdálo se, že nemají žádného vůdce, že žijí v jakési zvláštní demokracii, ve které se navzájem chrání. Poflakovali se po městě, občas něco vyžebraly či ukradly, se soumrakem každopádně z města mizely. Pak se ale jejich chování začalo měnit – objevila se agrese, vandalismus,  přepadávání lidí, vše vyvrcholilo útokem na supermarket Dakota a několika mrtvými. Odpovědní představitelé města začali jednat, ale po dětech jako by se slehla zem. Co ale bylo horší – začaly se k nim přidávat místní děti, pro které představovala tlupa cizinců neodolatelné tajemství a velké lákadlo. 

  

„Byly to děti, ano, ale jiné než naše děti.“ 

"Víme totiž, jaká je dětská láska, ale o dětské nenávisti máme jen povšechné a často mylné představy." 

„Museli jsme někoho potrestat, a jelikož vlastní děti jsme trestat nemohli, rozhodli jsme se potrestat tlupu dvaatřiceti. Nejenže pro nás přestali reprezentovat mýtus ztraceného ráje, ale dokonce přenášeli nákazu na naše děti.“

Kde se děti skrývají? Jak to, že nepotřebují dospělé? Jak se liší představy dospělých o dětství a skutečnost? Jsou děti jen nevinné bytosti, jak si rádi myslíme, nebo v nich může být i zlo?


  


Město světla je  zvláštní a  znepokojivá kniha. Recenze v souvislosti s ní nejčastěji zmiňují Pána much od Williama Goldinga, tu jsem bohužel (a zřejmě ke své škodě) nečetla, sám autor ale údajně hledal inspiraci v díle Josepha Conrada a v jeho tématu civilizace a barbarství. Mně osobně tenhle příběh trochu připomněl Kroniku ohlášené smrti od Gabriela Marquéze, možná je to tím zasazením do fiktivního jihoamerického města na kraji džungle, možná způsobem vyprávění od konce.

Knížku můžete vnímat mnoha způsoby - jako konflikt dospělosti a idealizovaného dětství, jako střet civilizace a divošství, které přinášejí děti z pralesa, jako ukázku toho, že funkční společenství může vzniknout i jinak, než na základě ustálených pravidel a uctívání tradičních hodnot. Je velmi zajímavé sledovat vše pohledem dospělého muže, který se snaží pochopit všechny souvislosti, dát dohromady všechny informace, uvézt na pravou místu nejrůznější spekulace a domněnky, ale stejně se mu to úplně nedaří. Hodnoty se v extrémních podmínkách hroutí a dvacetiletý odstup od událostí tehdejší jednání ještě víc relativizuje a problematizuje. Města světla je kniha o dětství a o našich představách o něm, o touze někoho vlastnit, o tom, že děti tady nejsou proto, aby plnily naše sny a pokyny, ale že jde o samostatné bytosti s vlastní vůlí a touhou po svobodě.  Jedná se o docela strhující čtení s podmanivou atmosférou, které ve vás vzbudí spoustu emocí. Město světla je útlá kniha na jeden včer, která si zaslouží Vaši pozornost. 

Něco málo o autorovi: Andrés Barba (ročník 1975) je španělský spisovatel, autor téměř desítky knih, z nichž ale dosud v češtině žádná nevyšla. Za svůj román Město světla (República luminosa, 2017) získal španělské prestižní ocenění Premio Herralde, literární cenu za nejlepší španělsky psaný román roku.

  

 

Hodnocení: 100%

 

 

Andrés Barba: Město světla

  • Nakladatel: Paseka
  • EAN: 9788076370791
  • ISBN: 978-80-7637-079-1
  • Originál: República luminosa
  • Překlad: Charvátová, Anežka
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 162 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)

 

neděle 20. září 2020

Jan Horníček: Čarostřelec

Také jste zaznamenali informaci, že letošní Literární cenu Knižního klubu získal dosud neznámý autor Jan Horníček a jeho knižní debut Čarostřelec? Poté, co jsem zjistila, že se jedná o historickou detektivku, která se navíc odehrává v Jizerských horách, hned jsem zatoužila si ji přečíst – Liberec a okolní krajina je totiž již více než 14 let mým druhým domovem.


Děj knihy nás přenese do zimy roku 1789. Otec Vilém, bývalý jezuita (Tovaryšstvo Ježíšovo bylo papežem zrušeno v roce 1773) a současný generální sekretář hradeckého biskupa, je vyslán do Hejnic, aby tu inkognito vyšetřil případ svatokrádeže. V dostavníku cestou z Liberce (tedy Reichenbergu) se potkává s doktorem Šulcem, vídeňským lékařem a zároveň právníkem, který sem údajně míří za lyžováním, přesto má ale podivuhodně přesné informace o tom, jak to tady v horách chodí. Je to právě doktůrek, kdo Viléma navede na stopu – uloupené věci z hejnického kostela by mohly být použity podle dávné pověsti k tomu, aby zdejší pašeráci získali nadpřirozené schopnosti při střelbě. Kulka odlitá z kostelní vitráže přes očnici lebky vraha za bezměsíčné noci, která navíc prolítne hostii, totiž nikdy nemine cíl. Proč ale zdejší opat nechce o vyšetřování zločinu nic slyšet? Že by neměl čisté svědomí a byl zapleten do něčeho většího? Jakou roli v případu hraje vládce zdejších pytláků Tapper, kterého se zjevně všichni bojí? Co tají bývalý vojenský kaplan z Bílého Potoka? A kdo je vlastně ten podivínský doktor, který se všemu jen hihňá (trochu mi tím lezl na nervy, neb mi to připomínalo postavu Sama Hawkense od Karla Maye), zároveň se ale rychle stane Vilémovi nepostradatelným partnerem ve vyšetřování? Co je náhoda, co úklad a co manipulace?

Musím říct, že jsem se formou knihy docela bavila, i když to asi nebyl úplně autorův záměr. Těch odkazů na klasická díla žánru je tu ale docela dost – čtenář si zpočátku připadá jak ve Jménu růže (včetně oné slavné scény), vzápětí je to jak na Divokém západě Karla Maye, kouzlem nechtěného se mi tu připomíná i můj nejoblíbenější historický román Mlýn na mumie od Petra Stančíka. Je to ale především prvoplánová žánrová literatura, ve které najdete vše, co v knize tohoto typu čekáte: temnou atmosféru nepřístupných hor, kde neustále zuří sněhová bouře a vyjí vlci, zběsilé honičky po rozbitých a zasněžených cestách, přestřelky, šermířské souboje i hospodské rvačky, tajemná bratrstva a tajuplné podzemní prostory, rodinná pouta i zakázanou lásku. Nechybí překvapení a odhalování dávných tajemství, a dokonce i občasná edukace v podobě výkladů doktora Šulce zaujme. Mě osobně bavilo i to lokální zaměření – místní názvy v němčině, historické postavy z regionu. Hlavní postavy jsou tedy trochu schematické, děj sem tam krkolomný a akční je to na můj vkus až moc, dá se to ale odpustit.

Pokud Vás zajímá autor knihy, pak vězte, že Jan Horníček se narodil před 31 lety v Rychnově nad Kněžnou. Vystudoval nikoliv literaturu, ale matematické inženýrství, na brněnské strojní fakultě VUT i vyučoval. K historickým románům jej přivedl zájem o historii, psychologii a filosofii a možná i práce ve skautu – Čarostřelec je každopádně jeho knižní prvotinou, která má potenciál zaujmout nejen čtenáře historických románů, ale i lokální patrioty


Díky knihkupectví Luxor za možnost knihu si přečíst (vyšlo i zde).


Hodnocení: 80%


Jan Horníček: Čarostřelec

  • Nakladatel: Knižní klub
  • EAN: 9788024267838
  • ISBN: 978-80-242-6783-8
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 264 stran
  • Rozměry: 13,4 × 20,7 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)




středa 16. září 2020

Michaela Klevisová: Drak spí

Máte rádi detektivky, kde neteče moc krve, ale o to více se řeší psychologie postav či staré křivdy? Máte pocit, že by Vám dobrá kniha  v aktuální napjaté epidemické situaci mohla pomoci vypnout a odbourat tak stres? Pokud ano, pak mám dobrý tip na originál českou krimi: Drak spí od Michaely Klevisové

Nejnovější román někdejší dvojnásobné královny české detektivky nás zavede do jižních Čech, do malé vesničky nedaleko rakouských hranic, do oblasti zvané Česká Kanada. Právě sem se po 14 letech vrací  mladá žena Eliška, která tu jako dítě trávila s maminkou každé prázdniny. Jenže pak se něco pokazilo, něco, co matku navždy poznamenalo, něco, co způsobilo rozkol mezi oběma ženami i nechuť se sem vracet. Eliška by hrozně ráda přišla na to, co bylo tehdy příčinou  změny matčina chování - co třeba nějaký nevydařený milostný románek? Jenže po jejím příjezdu se začnou dít divné věci - nejdřív zmizí dávná kamarádka, o den později je nalezená mrtvá další přítelkyně z dětství, která se do rodné vsi vrátila navzdory úspěšné kariéře food blogerky a influencerky. Co jí vyštvalo z Prahy? Souvisí to s jejími nápady na podnikání? Anebo se 14 let starým nevyřešeným případem? Proč měla oběť vytetovaného zrovna draka? Případu se ujímá pražský kriminalista Josef Bergman a jeho kolegyně Sylvie Sedláková. 




Drak spí mě po dlouhé době opět přivedl k české detektivce a bylo to prima setkání. Psychologický příběh rozehraný na ploše malé vesnice - všehovšudy čtyři chalupy a několik okolních samot. Všichni si tu vidí do talíře, všichni si myslí, že se navzájem dokonale znají, ale přesto skoro každý ze zdejších obyvatel skrývá nějaké tajemství. Jeden schovává před manželkou peníze, druhého trápí exekuce, další má problémy s psychikou. Tajnosti se týkají snů a dávných přání i událostí, které se vracejí do vzdálené minulosti. Vlastně skoro každý, kdo se na straně vyslýchaných vyskytne, by mohl mít nějaký motiv... 

Čtení docela svižně utíká, je to napínavé, autorka si se čtenářem hraje a i zdejší atmosféra je skvěle vykreslena - blata, temné lesy, bývalé německé pohraniční vesničky srovnané se zemí, po kterých zbyly jen studny, propadlé sklepy a zplanělé ovocné stromy. Navíc ta spousta linií - duševní choroba, poválečný odsun (vzpomněla jsem si na Jiřího Březinu), sociální sítě a sledování cizích životů, kradení nápadů - to vše mě hodně bavilo. Knížku jsem nakonec dala na jeden zátah (a šla hrozně pozdě spát). A až do konce jsem netušila, kdo je vrah, to mám ráda:-)




Za mne jedna z nejlepších knih z celé dosavadní série s inspektorem Bergmanem, doporučuji.  A jsem moc zvědavá na připravovaný televizní seriál. 



Hodnocení: 95%


Michaela Klevisová: Drak spí
  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788026718413
  • ISBN: 978-80-267-1841-3
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 336 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 21 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)