pátek 11. července 2025

Za Michalem Trpákem do Slaného: Mikrosvěty

Mou slabost pro moderní umění určitě znáte. Včera jsem se vypravila za díly svého oblíbeného umělce, Michala Trpáka, do Slaného. 

„Michal Trpák je hledač, který nemá rád hranice oborů, a proto je neustále překračuje nebo, nejlépe, smazává. Proto může vytvářet obydlí, kterým říká obytné sochy, obrazy, které jsou zároveň malbou, sochou a reliéfem, nebo sochy ukrývat pod vodou starého lomu. V životě a světě Michala Trpáka je možné všechno, proto není možné jeho osobnost sevřít do životopisných dat a jednoduchých tvrzení. Jisté ale je, že jde o hledače, hráče a vypravěče odvážných, barevných příběhů.“

— Markéta Pilátová z knihy Kámen a Prvok

Michal Trpák vystudoval kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole svaté Anežky v Českém Krumlově. V letech 2001–2007 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a dále pokračoval doktorandským studiem na Fakultě výtvarných umení Akadémie umení v Banské Bystrici. Tvoří sochy z různých materiálu, jeho díla jsou často umístěna ve veřejném prostoru. Věnuje se také grafice a malbě.  Od roku 2007 pořádá v Českých Budějovicích výstavu Umění ve městě.
Ve Slaném představuje autor tři sochy, které jsou inspirované neviditelným Mikrosvětem. První je Virus vytvořený z nařezaných trubek a spékaného skla, umístěný na Masarykově náměstí. 


Druhá socha se jmenuje Mazlík, je  inspirovaná bakteriemi a želvuškami, představuje fascinující svět mikrofauny. 

Poslední instalace nás zavede do blízké Velvarské uličky k Velvarské bráně. Svůj Velký závod tu plavou čtyři různobarevné spermie, ta žlutá evidentně vyhrála....  


V Liberci vystavoval tenhle autor několikrát:
měli jsme tu jeho Pana Červeného - na náměstí v roce 2022


Předtím na stejném místě hlavu s názvem V-myšlení (2016)




... a v  Ruprechticích stojí u jednoho soukromého domu jeho Myslitel


Doporučuji projít si osobní webovky autora: https://www.michaltrpak.com/


Annie Ernaux: Roky

Annie Ernaux (*1940) je francouzská spisovatelka a učitelka literatury. Její literární dílo je silně autobiografické a má blízko k sociologickému pohledu na svět. Roku 2022 jí byla dělena Nobelova cena za literaturu „za odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny, odcizení a překážky lidské paměti“. (wikipedie).


K Annie Ernaux jsem se poprvé dostala před asi rokem a půl, kdy jsem na Českém rozhlase poslouchala několik kapitol z knihy Roky, udělalo to na mě velký dojem. V rámci našich pravidelných Literárních střed v liberecké Krajské vědecké knihovně jsem se pak pustila do dvou jejích krátkých prací, které u nás vyšly společně pod názvem Mladík / Událost. A byl to opět zážitek. Mladík je vzpomínkou padesátileté ženy na vášnivý vztah s mužem o třicet let mladším, zároveň ale vzpomínáním na vlastní mládí, hodnocení proběhlého života. Ještě silnější pak byla Událost, kde se autorka vrátila na začátek 60. let, kdy podstoupila ilegální potrat a málem při tom přišla o život. Celý život se z tohohle zážitku nevzpamatovala. Tohle bylo opravdu drsné a oči otvírající, zvlášť, když si člověk uvědomí aktuální snahy třeba v Polsku nebo v USA tuhle možnost ženám opět vzít. (Pro úplnost bych měla dodat, že starší ženy z našeho literárního kroužku byly touto knihou pobouřeny, ba otřeseny - proč tak děsné věci vůbec vytahovat, navíc tak podrobně a realisticky - no, asi právě proto...). 



A tak jsem se během letošních prázdnin rozhodla k Annie Ernaux vrátit, a to k již zmíněné  a zřejmě nejdůležitější knize, která vyšla francouzsky v roce 2008, česky v roce 2022 - Roky. Nakonec jsem zvolila kombinaci již zmiňovaného čtení na pokračování, které pro Český rozhlas načetla Lucie Trmíková (existuje ještě audiokniha v podání Elišky Balzerové, tu ale neznám)  a čtení e-knihy. 

Čtenářský zážitek to byl každopádně velký. Roky zachycují sociální a kulturní dějiny Francie od autorčina narození v roce 1940, až do roku 2007. Každá kapitola v úvodu zachycuje nějakou autorčinu fotografii z konkrétní doby, na ní navazují vzpomínky na to, co se tenkrát dělo – v kultuře, v politice, v zahraničí, v módě, to, co obyvatele dané epochy ovlivňovalo. Fotky, knížky, písničky, rozhlasové a televizní pořady, kriminální případy, reklamy, novinové titulky, to vše navazující na osudy autorky a jejích blízkých, zachycené v paměti, denících, poznámkách na okraji knih, dávané ale do kontextu s budoucími událostmi, které autorka zažila. 

Příběh tvoří vlastně to samotné plynutí času, v historii jedné země i jedné postupně stárnoucí ženy. Ona samotná žena je v celém příběhu vlastně zastoupena jen velmi málo, celé je to spíš kolektivní. Je to o ženách, o jejich postavení ve společnosti, o jejich právech v průběhu desetiletí, o ženských touhách a sexualitě, o vztazích, rolích v různých společenských vrstvách, o ztrátách i pocitech. Annie Ernaux se narodila v dělnické rodině, díky svému vzdělání se ale vyšvihla do střední třídy a do prostředí kulturní a intelektuální elity (učila nakonec i na univerzitě), což ji umožňovalo srovnávat (a také se s touto skutečností vyrovnávat). 

            


"Na nás, které jsme prodělaly potrat v kuchyni, rozvedly se a věřily, že naše úsilí za osvobození poslouží i dalším, padala velká únava."

"Zatímco mladé ženy snily o tom, jak si natrvalo získají muže, ty nad padesát, které už nějakého v minulosti měly, o žádného dalšího nestály."

"Války bylo zapotřebí, lidé už dávno nezažili nic převratného, začalo jim to scházet, záviděli těm, které něco podobného potkalo a které mohli sledovat jen v televizi. Toužili navázat na dávnou tragédii."



Annie Ernaux píše velmi jednoduše, stroze. Nečekejte nějaké hluboké metafory, spíš snahu něco velmi přesně popsat, být pravdivá a upřímná, její postřehy jsou často až bolestivé. Píše o historii z ženského pohledu – a to mě bavilo velmi. Drobné vzpomínky a historky, rodinné sešlosti a dovolené, to vše zakomponované do velké historie jednoho důležitého státu. Strašně moc bych si podobnou knihu chtěla přečíst z našeho prostředí, vlastně mě mrzí, že nemám schopnosti (ani paměť) něco takového sama napsat. Určitě doporučuju. 




Hodnocení: 100 %

Annie Ernaux: Roky 
  • Vydáno: 2022 , Host
  • Originální název: Les Années, 2008
  • Další název: Roky (2021)
  • Překlad: Tomáš Havel
  • Počet stran: 276
  • Jazyk vydání: český
  • Forma: klasická kniha
  • Vazba knihy: pevná / vázaná
  • ISBN: 978-80-275-1102-0


Rozhlasové zpracování:
  • Účinkuje: Lucie Trmíková
  • Připravil: Jan Němec
  • Překlad: Tomáš Havel
  • Režie: Petr Mančal
  • Premiéra: 18. 11. 2023

úterý 8. července 2025

Nisa Factory: Sklo z celého světa

 



Opravdu parádní výstava skla v jablonecké Nisa Factory. 

Mezinárodní sklářské sympozium IGS je v Novém Boru pořádáno jako trienále od roku 1982. Odvaha tehdejšího pořadatele, podniku Crystalex, pozvat sklářské výtvarníky z celého světa a spojit je s vynikajícími mistnimi řemeslníky přerostla v tradici, která trvá již více než čtyřicet let. Od roku 2009 je hlavním pořadatelem IGS město Nový Bor ve spolupráci se sklářskými firmami a odbornými školami. Účastníci jsou vybíráni kurátorem a přípravným týmem tak, aby byl výsledek co nejpestřejší z hlediska geografie, genderu, věku i tvůrčího přístupu. Práce v jiném prostředí, s jiným technickým zázemim a jinou sklovinou, navíc v časovém limitu několika málo dní, je pro výtvarníky velkou výzvou. Vystoupení z komfortní zóny a experimentování mimo „bezpeči" vlastního ateliéru bývá občas zápasem, často však přinášíneotřelá řešení a překvapivé výsledky. IGS je fenomén. Je to příležitost vidět na vlastní oči vznik originálního uměleckého díla. Je to neopakovatelný a hektický čas nabitý tvůrčí atmosférou. 

Výtvarníci tvořili ve firmách: Ajeto Lindava, Ave Clara, AZ Design, Kolektiv Ateliers, Novotný Glass, Pačinek Glass, Sklárna Jílek, sklářská škola v Kamenickém Šenově, sklářská škola v Novém Boru, TGK Skalice u České Lipy

Účastníci: Teresa Almeida (PRT), Michal Bekárek (CZE), Clare Belfrage (AUS), Lara Bohinc (SVN), Milan Cais (CZE), Ned Cantrell (GBR), Anselm Croze (GBR/KEN), Kateřina Červeňová (CZE), Laco Deczi (SVK/USA), Magdalena Doudová (CZE), Juli Bolanos Durman (CRI), Grant a Erin Garmezy (USA), Kateřina Handlová (CZE), Veronika Hanousková (CZE), Bernard Heesen (NLD), Peter Hermansson a Bjørn Friborg (SWE, DNK), Anežka Hošková (CZE), Michal Jaroš (CZE), Lukáš Karbus (CZE), Joon Yong Kim (KOR), Sebastian Kitzberger (CZE), Zuzana Kubelková (CZE), Milan Kunc (CZE), Varvara Leleko (UKR), Petr Mana (CZE), Anna Mlasowsky (DEU), Michaela M. Möller & JanHein van Stiphout (DEU, NLD), Eliška Monsportová (CZE), Charles Parriott & Helena Blue Parriott (USA), Dominika Petrtýlová (CZE), Katarina Pozorová (SVK), Robin a Julia Rogers (USA), Jaroslav Róna & Martin Janecký (CZE), Jan Joop Ruisch (NLD), Václav Řezáč (CZE), Vilém Smejkal (CZE), Marjan Smit (NDL), Lucie Švitorková (CZE), Veronika Tichá (CZE), Einar de la Torre (MEX), Josefína Váchová (CZE), Pavel Werner (CZE), Kojima Yukako (JPN), Anna Zbořilová (CZE), Ivana Zuskinová (SVK) Kurátorka Eliška Vavříčková. Spolupráce Oldřich Palata a Oldřich Pliva