Jan Skácel: Uspávanky

Doba nepřeje poezii. Poezie se dnes vydává v minimálních nákladech, v knihkupectvích ji prakticky nenajdete. Znáte snad někoho, kdo o sobě říká, že je básník? Myslím, že dnes už ani holky ve škole či v tanečních básničky neocení... Štěpán Šafránek by to měl těžké... Já jsem ostatně v tomto ohledu příkladný ignorant, minulý týden jsem s překvapením zjistila, že se stále ještě rozdává Litera za poezii...

A přesto jsou básníci, kteří se hodí i do té dnešní uspěchané doby. Jedním z nich je Jan Skácel. Že ho neznáte? A co třeba tuhle písničku Hradišťanu? 

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
má starodávná milá, starodávná milá
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinu aby se napili z dlaní

ubývá míst kam chodívala pro vodu,
voda si na to vzpomíná, voda je krásná.
Voda má voda má voda má
voda má voda má voda má rozpuštěné vlasy...

Jan Skácel, 7. února 1922 - 7. listopadu 1989

Nedávno jsem pár Skácelových básniček zaslechla v pořadu Století hitů v pražské Poetické kavárně Viola. Bylo to neskutečně působivé... A tak jsem se s velkým očekáváním pustila do dětské knihy Jana Skácela s názvem Uspávanky. 

Poprvé tyhle básničky, které by měly pomoci dětem, aby se jim lépe usínalo, vyšly už před 35 lety, v roce 1983.  Tehdy mě minuly a je mi to skoro líto.

  

Uspávanky jsou moc milá knížka. Hravá, plná fantazie, vtipná a roztomile absurdní. Třeba tahle:

Uspávanka s chlapcem, který dělá stojku na hlavě 

Chlapec dělá stojku,
podívej se, hle,
nohama je vzhůru,
stojí na hlavě.

Všechno je hned jiné,
všechno dole hlavou,
na zemi je nebe,
lodě v mracích plavou,

a jak obrátil se

náhle chlapci svět,

palouk, les i domy,

jak mám přivonět k fialkám a bezu,

chrpu utrhnout,

když na hlavě stojí,

když se nesmí hnout,

aby neupadl,

pro jediný květ,

pro jedinou chrpu

nepřevrátil svět.

Nejnovější vydání od nakladatelství MOBA je navíc ilustrováno krásnými kresbami Zdenky Gelnarové, je radost tuhle knížku držet v ruce. 

 

Na děti čekají uspávanky s klasickými počítanými ovečkami, ale i s krutihlavem, vosou, která píchla Viktorii, letadlem, Mozartem nebo hloupými kocoury. Nedokážu posoudit, jak dnešní děti na básničky reagují, ale tyhle mi přijdou dostatečně dobré/chytré na to, aby to děti bavilo. Když to bavilo mně:-)

A jestli se na interpretaci básní necítíte, zkuste to nechat povolanějším - jednu z uspávanek nazpívala třeba Iva Bittová  

... jsem důlek čisté

svěží vody

a postýlka hvězd

stříbrná,

napít se plaché

laně chodí

za horkých nocí

z mého dna...

a studánka,

ta nikdy nelže,

protože každá 

lidská lež 

v studánce malé 

utopí se i když je velká 

jako věž ...

A tenhle klip mě přivedl i k dalším hudebním interpretacím Skácelovy poezie - už to sice není pro děti, ale i tak stojí za to: http://amulet.davidrotter.com/. Myslím, že zhudebnělé básně v podání třeba Szidi Tobias, Jiřího Suchého, Bolka Polívky, Josefa Somra, Michaela Kocába, Františka Segrada nebo Vojty Dyka vás budou bavit.

Suma sumárum, Uspávanky mi nečekaně rozšířily obzory. Díky nakladatelství MOBA!

Hodnocení: 100%

Jan Skácel: Uspávanky

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024380636 ISBN: 978-80-243-8063-6
• Ilustrace: Gelnarová, Zdenka
• Popis: 1× kniha, vázaná, 104 stran, česky
• Rozměry: 21,5 × 21,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Margaret Magnussonová: Životní úklid

Z Neoluxoru jsem dostala nabídku na knihu Margaret Magnussonové: Životní úklid. Prý to bude něco jako Marie Kondó. Rozhlédla jsem se po našem bytě a usoudila, že generální úklid by si opravdu zasloužil. Jaké bylo moje překvapení, když se ukázalo, že se jedná o úklid zcela jiný:-)

Zdá se, že ve Skandinávii mají speciální názvy pro všechno. Po hygge a lagom teď dobude svět döstädning. Ve švédštině to znamená „zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa“. Lakonicky – uklízení před smrtí. 

Autorka knihy, dáma mezi osmdesátkou a stovkou, se rozhodla velmi milou a vtipnou formou podělit o své životní zkušenosti a předat lidem v podobné situaci tipy, jak zredukovat počet věcí, které vlastní a o které se musí starat. Cílem je zjednodušit si život, uspořádat věci důležité a ušetřit čas našich blízkých v budoucnu. 

  

Kniha je v tomto velmi praktická, otevřená a pragmatická, pro českého čtenáře, který není zvyklý o smrti hovořit, to může být poněkud zneklidňující čtení. Konec ale někde čeká na každého z nás a Životní úklid se tak možná stane knihou, která nám v tomto ohledu může otevřít oči.

Musím říct, že jsem si tuhle knížku po prvotním šoku docela užila. Je to kraťoučké, jsou tu kapitolky, které byste možná nečekali (aneb kam s domácím mazlíčkem, nebo kapitola o sexuálních hračkách, které by po Vaší smrti vážně nechtěl nikdo najít), něco je inspirativní více, jiné rady zase odpovídají spíše reáliím současného Švédska. Knížka se velmi dobře čte, je psaná laskavým tónem a s humorem a i když se do hrobu zatím nechystám, některé nápady na úklid jsou inspirativní i pro mne. 

Neumím si ale moc představit, že bych tuhle knížku dala někomu darem... To bych asi moc nepochodila... A tak si ji raději nechám, ona se totiž ještě jednou bude hodit....:-)

Díky Neoluxoru za rozšíření obzorů:-)

Hodnocení: 90%

Margaret Magnussonová: Životní úklid  

• Nakladatel: Grada
• EAN: 9788027108770  ISBN: 978-80-271-0877-0
• Originál: The Gentle Art of Swdish Death Cleaning
• Překlad: Ejemová, Jana
• Ilustrace: Magnussonová, Margareta
• Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn

Musím přiznat, že v posledních letech jsem se do nominací Magnesie Litery moc nestrefovala, takže jsem při slavnostním vyhlášení většinou jen koukala a dělala si poznámky, co bych si měla jít koupit. Letos jsem se ale rozhodla, že to nepodcením, a tak jsem si hned po vyhlášení nominací udělala cestu do knihovny. 

Ze šesti nominací v kategorii Litera za prózu:

• Anna Bolavá: Ke dnu (Odeon) 
• Lucie Faulerová: Lapači prachu (Torst) 
• Ondřej Horák: Nebožtík (Akropolis) 
• Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Host) 
• Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn (Argo) 
• Petra Soukupová: Nejlepší pro všechny (Host)

jsem tak letos přečetla pět knih (a šestou od Ivany Myškové mám právě na nočním stolku). Neděste se, jsou to všechno svazečky vyložené útlé, české próze evidentně sluší štíhlost, takže mi to zas tolik času nezabralo. 

Palce jsem držela Anně Bolavé a Petře Soukupové, leč porota rozhodla jinak. 

The winner is: Josef Pánek a jeho Láska v době globálních klimatických změn. 

Josef Pánek, autor knihy, je vědec (molekulární genetik), cestovatel a globální nomád. Žil delší čas v Norsku a Austrálii, kvůli práci procestoval svět a jeho žena pocházela z Kolumbie. V novele Láska v době globálních klimatických změn všechny tyto své světoběžnické zkušenosti výborně zúročil. 

Hlavní hrdina Tomáš se ocitá v Indii, ve městě Bengalúru na nějaké vědecké konferenci. Indická realita na něj mocně působí, vnímá ji všemi smysly, odevšad na něj útočí pachy, barvy, smog, špína, Tomáš se díky okolnímu prostředí zmítá ve svých fóbiích. Na konferenci se potká s indickou dívkou, se kterou stráví intenzivní noc, krom sexu dojde i na vyprávění, a to hlavně na vzpomínky na Island na začátku devadesátých let, což byla jedna z prvních zemí, kterou Tomáš navštívil. Krom porovnávání indických slumů a pustiny severského ostrova, (které možná navíc tak úplně nesedí, neb to co Tomáš považuje za slum, je zřejmě jen běžná indická ulice),  se ale Tomáš jako správný Čech věnuje i mudrování o české národní povaze, českém rasismu a nacionalismu,  o globalizaci. Dost kriticky se staví k fungování vědy, a to nejen v naší české kotlině. Jinak je to ale taková ta expatovská klasika, porovnávání a dojmy, kritizování a sarkasmus spojený s typickou českou nespokojeností. Ta se stupňuje ve chvíli, kdy se mu indická dívka ztratí a nikdo mu nechce pomoci ji znovu najít. 

Co je na knize naprosto jedinečné, to je jazyk. Oslovování čtenáře, opakování, rytmus, stupňování situací. Pánek nedělá odstavce, vlastně skoro ani čárky a tečky. Jeho věty jsou dlouhé a komplikované, mají ale své přesné tempo. Originálně používá i číslice, rozhodně nikoliv tak, jak nás to ve škole učili.  Je to čtení, na které je nutné si chvilku zvykat, ale pak čtenáře strhne a ten se veze na vlně až do konce. Možná by se ta práce s jazykem dala přirovnat k Hrabalovi, nebo spíš Palahniukovi - oba jsou údajně spisovatelovými oblíbenými autory. 

V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné, co vás neleká. Ona si toho všimne a řekne vám plynnou angličtinou, ať její fotku okamžitě smažete.

Láska v době globálních klimatických změn byla vážně osvěžujícím čtením, ať již jazykem, nebo tématem. Je prima, když si taky občas přečteme něco o světě tam venku (Pánek a princ Ládík, naši dva vyslanci), a to z nadhledu člověka, který už něco zažil, má díky svému vzdělání a věku rozhled  a celé to dokáže vtipně glosovat. Stereotypy, xenofobie, nemožnost zakotvení ve světě, který se tak zmenšil, ztráta pocitu, že jste někde doma. 

Kniha Josefa Pánka mě bavila, byť jsem tedy neměla při čtení pocit, že právě hltám knihu roku. Přišlo mi to občas maličko povrchní, chyběla mi sevřenost literárního útvaru, připojení zážitků z Islandu bylo trochu násilné... Nicméně, v českém literárním prostředí jde o knihu, která má originální téma i formu, a to se cení. 

Blahopřání k Magnesii Liteře v kategorii próza!:-)

Hodnocení: 85%

Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn

• Nakladatel: Argo
• EAN: 9788025719220 ISBN: 978-80-257-1922-0
• Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, česky
• Rozměry: 14 × 21,3 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)