Iván Argote: Radical Tenderness (Galerie Rudolfinum)

 

Do Galerie Rudolfinum chodím ráda. Výstavy jsou tu vždycky objevné, vstupné dobrovolné a na pražské poměry docela pohodoví kustodi. I proto jsem zamířila na mně neznámého Kolumbijce Ivána Argoteho. Nezanedbala jsem tedy přípravu a přečetla si dopředu průvodce výstavou, který je ke stažení na stránkách galerie, vyplatilo se. 

Takže jsem se chytala na protikolonialistické výpady (sochy oblečené v domorodém oblečení, film o stěhování soch), přírodu, která si bere zpět civilizaci i dětskou demonstraci. Bylo to radikální, ale bylo to i něžné, přesně jak název sliboval. Fakt osvěžující.

„Radical Tenderness je otevřený rozhovor, který začíná otázkou: Jak si můžeme představit jiný veřejný prostor? Je to výzva k tomu, abychom se odnaučili zděděným strukturám moci a reprezentace a snili jinak. Abychom se otevřeli –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ odvážně a něžně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a představili si nové obzory. Místo, které není postaveno na hierarchii, ale na otevřenosti, péči a aktivním zájmu. Prostor, kde bychom se mohli setkávat jinak, připomínat si své rozmanité dějiny a společně s radostí a kritičností utvářet obrysy budoucnosti, která teprve přijde.“                                                                                  

                                                                                                                                      –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Iván Argote

Iván Argote je kolumbijský umělec žijící v Paříži, který prostřednictvím soch, instalací, filmů a intervencí zkoumá naše vztahy k druhým, mocenské struktury a náboženské systémy. Rozvíjí postupy založené na něze, náklonnosti a humoru a podrobuje dominantní historické narativy kritickému pohledu. Jeho pomníkové intervence a efemérní i trvalá velkoplošná veřejná umělecká díla nastiňují nové možnosti symbolického a politického využití veřejného prostoru.

„S Ivánem Argotem jsem v kontaktu již přes deset let a jsem přesvědčen, že je jedním z nejtalentovanějších umělců své generace. Jeho díla nás prostřednictvím humoru a něhy nutí přehodnotit vlastní vztah k veřejnému prostoru, znepokojivé historii a sociálnímu napětí, které jsou často zakotveny v památkách a architektuře. Dekonstrukcí symbolů minulých ideologií a koloniální moci nabízí Argoteho tvorba novou možnou vizi, která reaguje na naléhavé výzvy k sociální spravedlnosti a péči o životní prostředí. A tím, že znovu pojímá veřejný prostor a umělecké instituce nikoli jako místa hierarchie, ale jako místa otevřenosti, odporu a propojení, nám nabízí rozmanitější způsoby, jak si připomínat naši společnou minulost a budovat ohleduplnější a soucitnější budoucnost,“ říká kurátor výstavy Leonardo Bigazzi.

V loňském roce získal Iván Argote prestižní uměleckou zakázku Plinth Commission pro newyorský park High Line, kde představil své dílo Dinosaur (2024). V témže roce se zúčastnil 60. benátského bienále s velkou venkovní instalací v parku Giardini a filmem v Arsenale. Zúčastnil se také Trienále v Bruggách a Bienále v Lagosu.

Iván Argote vystudoval grafický design, fotografii a nová média na Universidad Nacional de Colombia v Bogotě a získal titul MFA na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts (ENSBA) v Paříži. Od roku 2011 jej celosvětově zatupuje galerie Perrotin, od roku 2012 galerie Vermelho v São Paulu a od roku 2019 galerie Albarrán Bourdais v Madridu a na Menorce.

Argote získal několik významných ocenění včetně ceny Audi Talent Award (2011), ceny SAM za současné umění (2013) a hlavní ceny na festivalu videoartu LOOP Barcelona (2015). Byl nominován na cenu Prix Marcel Duchamp 2022. Samostatně vystavoval ve významných institucích, jako jsou Centre Pompidou, MALBA Museum, KØS Museum, SCAD Museum of Art, Berlinische Galerie a Palais de Tokyo. Jeho tvorba byla mimo jiné představena na bienále v Cuence, Mercosuru, Soluni a São Paulu. Argoteho díla jsou zastoupena ve sbírkách Guggenheimova muzea (New York), Centre Pompidou (Paříž), MACBA (Barcelona) a Colección de Arte del Banco de la República (Bogota) a dalších prestižních kolekcích.

Kurátor: Leonardo Bigazzi, web Galerie Rudolfinum

Uprostřed místnosti stojí monumentální bronzová socha Kdo? (2024), připomínající obří pár bot. Tento neúplný památník vybízí ke spekulacím o tom, kdo zde kdysi stál, a iluze historické legitimity, kterou mu propůjčuje patina, otevírá prostor pro nejednoznačné interpretace. Dílo zpochybňuje autoritu a zdánlivou trvalost, která se památníkům často připisuje, a vede nás k zamyšlení nad tím, čí narativy jsou ve veřejném prostoru uchovávány a čí příběhy jsou z něj vyloučeny.

Levitovat (2022) je tříkanálová videoinstalace, která kriticky ohledává kontroverzní přítomnost koloniálních památníků v evropských městech. Prostřednictvím veřejných intervencí a spekulativního přeskupování inscenuje symbolický přesun tří soch: obelisku Flaminio v Římě, sochy Kryštofa Kolumba na náměstí Plaza Colón v Madridu a památníku generála Josepha Gallieniho na náměstí Place Vauban v Paříži. Projekt Levitovat je protkaný autobiografickým vyprávěním, reflektuje pozici autora jakožto kolumbijského občana a dlouhodobého obyvatele Francie a odhaluje složité propletence paměti, identity a koloniálního dědictví. Argote přehodnocuje prostorové a symbolické funkce památníků, čímž zpochybňuje ideologické mechanismy, které udržují jejich autoritu ve veřejném prostoru, a dává nám příležitost zamyslet se nad tím, jak památníky formují naše kolektivní chápání historie. Video je zasazeno do prostředí „měkkých ruin“ – mobilních útvarů naplněných pěnou, které přetvářejí archetypální památky na objekty pohodlí, hry a dialogu. Tato hmatatelná krajina diváky vybízí, aby fyzicky i koncepčně interagovali s dědictvím koloniálních symbolů v prostoru, který je zároveň kritický i hravý. Skrze změkčení a oživení historicky rigidních útvarů Argote nastiňuje nové způsoby nakládání s kulturním dědictvím založené na participaci a kolektivním uzdravování.

Sál návštěvníky zve, aby vstoupili do rozsáhlé pohostinné zahrady, kterou Argote koncipoval jako konceptuální návrh ideálního veřejného parku. Tento sdílený prostor funguje jako souostroví, v němž probíhá dialog mezi umělcovými klíčovými díly za poslední desetiletí. Site-specific intervence propojuje interiér Galerie Rudolfinum s exteriérem a vytváří prostředí plné rostlin a plevelu, v němž se role památek a veřejného umění mění a stávají se inkluzivními. V sérii Divoké květy (2024–25) autor přetváří známé památky na živoucí nádoby pro obnovu a kolektivní transformaci. Fragmenty bronzových odlitků historických soch – v tomto případě římského císaře Augusta – jsou využity jako květináče a osazeny původní flórou. Touto intervencí jim Argote citlivě propůjčuje nový účel, zbavuje je jejich symbolické moci a mění je v úrodnou půdu pro růst. V této sérii si příroda bere zpět pozůstatky kolonialismu a imperialismu, jejichž památky již nejsou oslavou nadvlády, ale naopak podporují péči, místní identitu a vzdor.

Těžištěm série Activissime (2011–) jsou protestní workshopy, které Argote realizuje ve spolupráci s dětmi. Podporuje tak aktivní, radostnou a kolektivní angažovanost a zároveň zpochybňuje konvenční role institucí a využití veřejného prostoru. Série byla původně inspirována fotografií umělcova otce Álvara Argoteho, který v 60. letech v Kolumbii vedl dětskou demonstraci. Álvaro, učitel a politický aktivista, propojoval pedagogiku s aktivismem a zapojoval děti do revolučních praktik. Iván Argote na jeho odkaz navázal skrze workshopy, v nichž děti vede k tomu, aby vyjádřily své vlastní obavy, hodnoty a vize změn. Výsledkem této mezigenerační výměny jsou performativní akce inscenované ve veřejném i institucionálním kontextu. Activissime se zabývá protestem jako vzdělávací metodologií i uměleckou strategií a chápe ho coby nástroj kritické angažovanosti, kreativity a kolektivního vyjádření. Galerii Rudolfinum poprvé přináší retrospektivu této série, v níž jsou k vidění zvětšené fotografie a archivní materiál z více než třiceti workshopů a veřejných protestů po celém světě – včetně toho nejnovějšího, který vznikl speciálně pro tuto výstavu. V prostoru jsou vystaveny transparenty z pražské dílny a na stěny místnosti Argote namaloval slogany, koncepty a otázky, které s ním děti probíraly.