pátek 30. listopadu 2018

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Den falešné kočky

Řekněme si to upřímně, za normálních okolností bych se do žádné další knihy Pasi Ilmari Jääskeläinena asi už nikdy nepustila. Magický průvodce městem pod pahorkem mi pro seznámení s finským podivnem docela stačil.  Jenže pak si moje kamarádka Lucie napsala Ježíškovi o knížku Den falešné kočky. A já jsem nahlédla a byla tou proradnou kočkou lapena...


Hlavním hrdinou je sedmačtyřicetiletý Kaarna, který prožívá nejpodivnější den v životě. Původně se chystal s manželkou a malou dcerou na festival v rodném městě Marrasvirta. Jako městský inovátor měl večer přednést důležitý projev a jeho manželka se chystala veřejně odhalit jedno staré tajemství - spojení místního prominenta s východoněmeckou Stasi. V tom ale Kaarnu zastihne telefonát: jeho matka, kdysi velmi významná psycholožka, nyní dáma trpící demencí,  umírá. Kaarna s ní už několik let nebyl v kontaktu, v dětství spolu měli báječný vztah, pak se ale po dlouhé Kaarnově nemoci odcizili. Kaarna pospíchá do sanatoria, kde ho ale čeká překvapení: matka nezemřela, jen díky experimentální léčbě upadla do stavu podobného smrti. Po procitnutí ale dezorientovaná z domova odešla. Kaarna se jí vydává hledat do města plného maškar a masek, a také do míst, které si v hlavě uchoval ze svého dětství, protože podle všeho má jeho matka své vlastní představy o čase. Cesta do minulosti ale postupně odhaluje mnohá další tajemství... 

Po zcela realistickém úvodu začíná zajímavá jízda. Hledání ztracené matky, setkávání se s lidmi, které si události z doby minulé pamatují úplně jinak, než  Kaarna, odhalování mezer v paměti. Matka se stále odněkud vynořuje, aby se po naznačení dalšího směru zase ztratila... Detektivka, pohádka s rejem karnevalových masek, špionážní román z doby studené války? Nejspíš především psychologický román o (ne)spolehlivosti paměti, o  specifickém vztahu rodiče a dítěte, o hledání vlastní identity. Je to napínavé, podivné a pokud podlehnete fantaskní atmosféře města i příběhu, tak velmi čtivé. Ano, všudypřítomné kočky mi trochu lezly na nervy, rozuzlení mě napadlo někde v půlce (a potvrdilo se), přesto jsem se ale k téhle knížce vracela vyloženě s chutí. A kdybych ji nedočetla chvíli před půlnocí, asi bych se i se stejným potěšením vrátila po přečtení zpátky na začátek, abych si vychutnala všechny ty spoilery, které mi při prvním čtení unikly. 

Pasi Ilmari Jääskeläinen mě vážně překvapil a zdá se, že ho ještě vezmu na milost. Tohle byla o dost lepší kniha, než Magický pahorek. Propracovanější, logičtější, snad i jednoznačnější (rozhodně žádné alternativní konce).  Že bych se konečně propracovala i k tomu Literárnímu spolku Laury Sněžné?



Nečekané potěšení že čtení, díky, Lucie.😀

Hodnocení: 90%





Pasi Ilmari Jääskeläinen: Den falešné kočky¨
  • Nakladatel: Paseka
  • EAN: 9788074329289
  • ISBN: 978-80-7432-928-9
  • Originál: Väärän kissan päivä
  • Překlad: Piskoř, Vladimír
  • Popis:1× kniha, brožovaná, 316 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

středa 28. listopadu 2018

James Hansen: První člověk: Život Neila Armstronga


Před dvěma lety jsme se dostala na mys Canaveral do Kennedyho vesmírného střediska a byl to úžasný zážitek. Ten pocit, že jste součástí lidstva, které dokázalo něco tak ohromného, jako vzlétnout do vesmíru a stanout na Měsíci. Prohlídka centra Apollo/Saturn V, které je zasvěceno vesmírnému programu Apollo, pak byla jedním z vrcholů návštěvy. Dodnes mám před očima tamní napínavé filmové drama zachycující přistání Neila Armstronga a Buzze Aldrina na Měsíci, kdy přeletěli naplánované místo a docházelo jim palivo. Takže kniha První člověk: Život Neila Armstronga byla jasná volba.
 
 


První člověk je jediná autorizovaná biografie Neila Armstronga, která byla kdy vydána. Autorem knihy je James R. Hansen, profesor historie na Auburnské univerzitě v Alabamě a autor šestidílné série o historii amerického letectví a kosmonautiky The Wind and Beyond. Kniha poprvé vyšla v roce 2005, dočkala se pak několika dalších doplněných vydání, v češtině vychází kniha poprvé právě teď, a to v nakladatelství Kalibr.



Obsah knihy je jasný - jedná se o biografii prvního člověka, který kdy vstoupil na zemský povrch, Neila Armstronga. Sledujeme jeho dětství a školní léta, zájem o letadla, největší pozornost je ale věnována jeho kariéře vojenského pilota a posléze astronauta. Armstrong byl profesionál každým coulem, velmi klidný, spolehlivý, skromný. Právě proto se stal tím vyvoleným, hrdinou, jehož jméno dodnes zná skoro každý. “Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo”, to byla ta slova, která z jeho úst zazněla po došlápnutí do měsíčního prachu a které v roce 1969 slyšela díky televiznímu přenosu u televizních obrazovek půl miliarda lidí. Není překvapivé, že v souvislosti s touto misí se zvedla obrovská vlna popularity, na níž Neil Armstrong “vezl” prakticky až do konce života, byť jeho cílem nikdy nebylo stát se celebritou. Hansen se podrobně věnuje jeho kariéře po odchodu z NASA, shrnuje Armstrongovo působení v byznyse i třeba v roli člena vyšetřovací komise zkoumající havárii raketoplánu Chalenger. Krom mnoha a mnoha detailů, statistik a čísel (Hansen se sběru dat věnoval řadu let, v knize najdete všechny zdroje, prameny, rozhovory a nechybí ani podrobný rejstřík) ale dojde třeba i na konspirační teorie a fámy, které se v souvislosti s přistáním na Měsíci vyrojily. 


První člověk je bezesporu skvělá kniha pro technické nadšence a vesmírné geeky, já za sebe musím říct, že jsem si neskutečně užila hlavně kapitoly věnované samotnému kosmickému letu a přistání, ty jsou nepřekonatelné. Neil Armstrong byla asi docela zvláštní člověk, i to se Hansenovi podařilo popsat dost názorně. Na druhou stranu jsem jsem už ale četla i lepší autobiografie. O Neilově rodině jsme se až na tragédii s jeho dcerkou moc nedozvěděli (o to víc mě překvapilo, že film První muž, který je aktuálně v kinech a který vznikl podle této knihy, se vztahům v rodině Armstrongových věnuje více než detailně). Vadilo mi, jakým způsobem popisuje James Hansen druhého muže na měsíci Buzze Aldrina, byť sám Armstrong o něm nikdy neřekl křivé slovo (takové to: “ale mohl říct”). První část knihy věnovaná pilotnímu výcviku a vojenské kariéře je na můj vkus až moc přeplněná technickými detaily a zkratkami, překlad také není úplně stoprocentní (knihu překládaly celkem čtyři překladatelky a ne vždy se povedlo sjednotit terminologii či najít přijatelný ekvivalent v češtině). 



Pokud jste v dětství toužili stát se kosmonautem (my starší) nebo astronautem (vy mladší), pak by Vám ale První člověk neměl uniknout.

Děkuji knihkupectví Luxor za poskytnutí recenzního výtisku - na blogu tohoto knihkupectví si můžete přečíst jak tuto recenzi, tak i zakoupit knihu. 

Hodnocení: 70%



James Hansen: První člověk: Život Neila Armstronga

  • Nakladatel: Kalibr
  • EAN: 9788076170414
  • ISBN: 978-80-7617-041-4
  • Originál: First man: The Life of Neil A. Armstrong
  • Překlad: Kleinová, Dagmar, Nejedlá, Marcela, Šverčičová, Lenka a Teodosijevová, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 496 stran, česky
  • Rozměry:15,2 × 23,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

neděle 25. listopadu 2018

Petra Štarková: Lukáš a profesor Neptun

Nakladatelství Pasparta vydává ve spolupráci s AlbatrosMédia novou řadu knih pro děti s názvem Má to háček. Hrdiny této edice jsou děti s nějakým problémem (např. ADHD, autismus, nebo třeba střídavá péče). Knížky jsou určeny čtenářům od cca 7 let a jejich cílem je představit a umožnit pochopit dětem zvláštnosti, se kterými se mohou potkat. Z téhle série jsem už četla knihu Ňouma z áčka, teď se mi díky laskavosti nakladatelství AlbatrosMédia dostal do ruky Lukáš a profesor Neptun. 


Lukáš je devítiletý kluk (přesně je mu 9 let, 2 měsíce a 4 dny), který chodí do druhé třídy a má rád vesmír. Lukáš si totiž o sobě myslí, že z vesmíru pochází, přesněji z nějaké jiné planety, stejně jako jeho pletený kamarád profesor Neptun, kterého s sebou všude nosí. Lukáš je totiž jiný než ostatní děti, nerozumí věcem, které jsou pro ostatní jednoduché (má potíže třeba s orientací ve škole, změnou rozvrhu nebo s pochopením vtipu), složité věci (matematika nebo astronomie) mu ale zase jdou velmi snadno. Někdy se taky chová jako naprostý mimozemšťan, to když je přetížený - nerozumí pak věcem a lidem kolem sebe a frustruje ho to. Lukáš potřebuje ve svém životě řád a předvídatelnost, Lukáš je totiž autista. Do školy chodí s asistentkou Anetkou, která mu se vším pomáhá. Jenže jednoho dne Lukáš Anetku v šatně nenajde, což spustí celou řadu událostí a vyústí v jednu velmi pozitivní věc - tenhle zvláštní kluk si možná najde kamaráda...

Kniha je psána pohledem Lukáše, který o sobě vypráví, slovo si ale občas bere i profesor Neptun - pro odlišení jsou jeho komentáře kurzívou. Kromě normálního textu je v knížce sem tam použitá i forma komiksu, což čtení oživuje a možná i zpřístupňuje. Věku čtenářů je přizpůsobena i velikost písma, slovní zásoba i délka kapitol. Knihu doprovázejí opravdu vydařené obrázky ilustrátora Milana Starého. 



Lukáš a profesor Neptun je kniha, která má ukázat malým čtenářům, co to znamená autismus, v případě Lukáše asi konkrétně Aspergerův syndrom. Potíže v komunikaci a se sociální interakcí, lpění na režimu  a těžko přijímané změny, neobvyklé zájmy, snadné senzomotorické přetížení a z toho plynoucí afektivní záchvaty, to jsou symptomy, které děti z knihy nenásilně poznají jako součást diagnózy PAS (porucha autistického spektra). Pochopí, že i jejich divný spolužák ze školy možná touží mít kamarády a že své chování prostě někdy nedokáže korigovat. Dostane se jim i rady, jak s takovými lidmi komunikovat, či na co je potřeba si dávat pozor. Kniha ukazuje, jak by se asi ideálně mělo s lidmi s poruchou autistického spektra jednat a jak řešit problémy, které mohou nastat. 

Na konci knihy je pak dodatek pro rodiče a pedagogy, kde se odborněji vysvětluje problematika PAS a jsou tu i konkrétní tipy, jak lidem s autismem pomoci. K dalšímu využití knihy ve školách může přispět i odkaz na pracovní listy ke stažení



Autorkou knihy je Petra Štarková, česká psycholožka, publicistka a spisovatelka. Pro řadu Má to háček napsala ještě knihu Můj brácha tornádo (o klukovi s ADHD). Myslím, že Lukáš a profesor Neptun se jí povedl. Je to jednoduchý a srozumitelný příběh, který děti určitě zaujme a poučí o tématu, o kterém se jinak zas tak moc nepíše (a pokud, tak rozhodně ne přístupně pro tak malé čtenáře). A i když může někdo namítnout, že každý autista je jiný (což je pravda), knížka tohoto typu si určitou generalizaci může dovolit. Čím dřív se k dětem podobné informace dostanou, tím líp. Kolika rodinám by se zlepšil život, kdyby si tuhle jednoduchou knížku přečetlo (a vstřebalo) jejich okolí... Pro třídy, ve kterých jsou začleněni děti s autismem, by tohle měla být povinná četba. 



Díky Paspartě, že se do této užitečné edice pustila a díky nakladatelství AlbatrosMédia, že mi knížku na recenzi poskytlo.

Hodnocení: 100%


Petra Štarková: Lukáš a profesor Neptun
  • Nakladatel: Albatros Pasparta
  • EAN: 9788000048499
  • ISBN: 978-80-000-4849-9
  • Ilustrace: Starý, Milan
  • Popis:1× kniha, vázaná, 72 stran, česky
  • Rozměry: 16,5 × 20,2 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Miloš Macourek, Adolf Born: Světe, div se

Tak tohle je knížka, která poprvé vyšla v roce 1974, rok po mém narození. Nakladatelství Albatros, pro děti od 5 let, cena 25 korun československých. A právě někdy v těch 70. letech minulého století jsem knížku dostala a dodnes mě těší:-)  Baví ale evidentně i další děti, jak jsem se dívala, knížka za posledních 45 let vyšla už několikrát, naposledy v loňském roce v nakladatelství Baset. 



O čem tahle kouzelná knížka pro děti je? O snech, které se zdají lidem i zvířatům. Jsou to sny absurdní a vtipné, lidé a zvířata si tu obracejí role, vypořádávají se tu se svými strachy, spáči si v nich plní své sny. Vtipných textů se ujal Miloš Macourek a doprovodné ilustrace jsou z dílny Adolfa Borna. 



Jeden z mých nejoblíbenějších dvoustránek:

ZOO

Starý opičák Bim má příjemný sen, zdá se mu, že se prochází s rodinou v zoologické zahradě, v klecích jsou pánové v kloboucích a dámy s kabelkami a malý opičák Bum se ptá, tati, můžu jim dát kokosový ořech? Ale v tom se objeví veliká opice v čepici se štítkem a říká, vyloučeno, je to přísně zakázáno, dostávají pouze párky s hořčicí, jsou to samí vzácní lidé, tadyhle pan inženýr Koudelka byl chycen až u Litomyšle, jděte od něho dál, ať vám něco neudělá...


Nedávno jsme se synem tuhle knížku našli u mých rodičů a vzali si ji domů. Čteme si v ní a prohlížíme ty báječné Bornovy obrázky. Zjišťuji, že si i po několika desítkách letech pamatuji jednotlivé příběhy skoro doslova. A znovu mě dokáží rozesmát, stejně jako Bartoloměje. 


Jsou knížky, které nestárnou a tahle je jedna z nich:-)



Hodnocení: 100%


Miloš Macourek, Adolf Born: Světe, div se
  • Nakladatel: Baset
  • EAN: 9788073401696 ISBN: 978-80-7340-169-6
  • Ilustrace: Born, Adolf
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 64 stran, česky
  • Rozměry: 23,5 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

sobota 24. listopadu 2018

Michael Třeštík: Ledaže se pletu

Tak se právě ukázalo, že jsem asi poslední na světě, kdo nezná seniora Michaela Třeštíka. Já ho tedy znám, ale jen jako autora knihy Zdi tvé, která se mi fakt hodně líbila. Ale že je to nejpopulárnější senior na Facebooku, to jsem netušila. Ovšem teď, když jsem si přečetla jeho nejnovější knihu "Ledaže se pletu", stala jsem se jeho 15434-tou sledující:-)




Pravda tedy je, že kdybych bývala byla věděla, že jde o knížku facebookových statusů, tak bych si ji asi nikdy nepořídila, což by byla věčná škoda.



Michael Třeštík je totiž mistr zkratky. Jeho statusy mají pár vět, a přitom jsou vtipné a vypointované.  Na malém prostoru dokáže s humorem popsat každodenní úkony, vzpomenout na manželské a rodičovské peripetie, shodit snahu o zdravý životní styl či reagovat na aktuální dění. Je tu spousta sebeironie, která je sympatická, i laskavost plynoucí z nadhledu člověka v letech. 

Uvařil jsem si kávu, ale byla nějaká hořká, nevím proč, nechtělo se mi ji pít, a tak jsem do ní vrazil loktem, vylil ji mezi věci na stole, a bylo to vyřešený. 
....

Čtu, že za devět tisíc bych mohl jít na kávu s Bárou Nesvadbovou. Vůbec o tom neuvažuju, protože při tom, jaký jsem introvert, by mi musela dát mnohem víc. 
....

Spousta lidí, dětí, psů a Mikulášů před kinem OKO, trochu bláto, trochu ten chodníkový sajrajt. Stojím, vedle mne Tomáš, jen Jonatana v náručí, pod námi leží čísi vystrašený labrador, Ela se o kus dál snaží nebát čerta. Koukám, že labrador má pod tlapkou dudlík, koukám, že Jonatan nemá dudlík. Očima Tomáše navedu na dudlík pod labradorem. Nehnul brvou, pomalým pohybem hlavy zkontroloval, že se nikdo nedívá, nohou odstrčil tlapku labradora, rychle sebral dudlík, olízl ho a strčil Jonatanovi do pusy. Pokud jde o moje otcovství, u Tomáše rozhodně nemusím být v nejistotě. 
...

Bais se flegmaticky válí v trávě, drbu ji na břiše: „Jak to, že je ta mistička pořád plná? Jak to? Jak to, když i šunčičku jsem do ní dal? Copak je to za nepapacího pejska!?“ A takový jsem býval uměřený a racionální člověk.



"Ledaže se pletu" ale nejsou jen facebookové glosy, jsou tu i delší texty - fejetony, glosy, vzpomínky - na dětství, studium, vojnu, koníčky, zaměstnání. Knížka vhodná k občasnému náhodnému otevření a začtení se. Jediná výtka - těch "podprsenkových" vsuvek byl na mne až moc. 

Od sbírky statusů ze sociálních sítí nemůžete čekat nic hlubokomyslného, ale pobavit Vás mohou slušně. A to se Michaelu Třeštíkovi alespoň v mém případě povedlo. Jsem zvědavá, jestli to zabere i u mých rodičů, kteří mají k autorovi věkově podstatně blíž. Dozvím se to po vánocích:-)

Díky nakladatelství AlbatrosMédia za milou knížku. 

Hodnocení: 85%

Michael Třeštík: Ledaže se pletu
  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788026713142
  • ISBN: 978-80-267-1314-2
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 224 stran, česky
  • Rozměry: 12,3 × 19,2 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

pondělí 12. listopadu 2018

Evžen Boček: Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

Nedávno jsem v časopise reportér četla rozhovor s nakladatelem Martinem Reinerem. Jedna z nejzajímavějších částí se týkala toho, kdo mu aktuálně vydělává miliony...

"Kdy jsi přestal být tím veleúspěšným nakladatelem? Ale já su pořád veleúspěšný nakladatel. Jen miliony už nevydělává Michal Viewegh, nýbrž Evžen Boček... 

Víš, že Evžena zbožňuju, ale nějak se mi nezdá, že by vydělával podobně jako Michal před dvaceti lety. Ty bláho, Evženovy první Aristokratky je prodáno před sto dvacet tisíc, což je hranice, na kterou se dostaly asi čtyři Michalovy tituly, ale za podstatně delší dobu. Druhého dílu se zatím prodalo sedmdesát pět tisíc a třetího snad šedesát. Teď na podzim vyjde čtvrté pokračování a odhady nákladu prvního vydání se pohybují mezi třiceti pěti a padesáti tisíci. Což jsou čísla z nejlepších Michalových let."


Překvapilo mě to. Jasně, taky jsem všechny tři díly Aristokratky četla (a vlastně si je i koupila), ale nějak jsem netušila, že je to až takový bestseller. No a tak abych udělala Reinerovi (a své matce k vánocům) radost, zakoupila jsem i ten čtvrtý díl:-)

Tentokrát se Boček pustil do trochu jiného žánru. Název evokuje slavného Wodehouse (Vlna zločinnosti na zámku Blandings), obsahově je to ale spíš jakási parodie na druhou. Kopíruje to  klasické detektivky od Donadla Westlakea (a řadu jiných), kde hlavní akci (a humor) obstarává parta totálně neschopných zločinců. A tak se tentokrát nebudete smát již okoukaným hrdinům (Milada, pan Spock, paní Tichá, Josef či Deniska), ale dvěma dvojicím lupičů. Manželé Majerovi  (jinak též učitelé na základní škole) potřebují ukrást ("vyměnit") Rembrandtův obraz (ztracený a náhodně odhalený jejich švagrem Karlem), druhá dvojice (slabomyslný Sony, kterému spadlo na hlavu auto a gamblerka Angelika) nutně potřebuje uloupit pro sběratele v hrobce dvě lebky Marií. Bohužel si desperáti k loupežím vyberou ten nejhorší možný den v historii – den, kdy zemřela lady Di. Je zavřeno, Kostka se zahalila do černého flóru a všichni truchlí (anebo odpočívají po náročné  historické revue pro muflony s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem). Dezorientované zločince čeká těžký den, ve kterém výraznou roli sehraje i lexaurin, prozac a ořechovka...  

No, co k tomu říci. Čtvrté pokračování, že. Pěkných 168 stránek, které Vám zaberou tak 2-3 hodiny života. Tentokrát to aspoň není jen sled veselých historek, ale ucelený příběh, který retrospektivně dešifruje aristokratka Marie. Párkrát jsem se zasmála, ne, že ne:

Tak třeba ta o schwarzenbergských hodinách: "Místo roztomilé kukačky vyjede každou čtvrthodinu havran, příslušný čas oznámí klovnutím do useknuté hlavy Turka v turbanu a zaskřehotá: Nic než prrávo, krreténe."

Anebo setkání pedagogů Majerových s Deniskou: "Ať prý byl komunistický režim, jaký chtěl, rozhodně by nedopustil, aby průvodkyni na zámku dělala frekventantka zvláštní školy, kde žáci dostávají na vysvědčení jedničky za zvládnutí pravidel pexesa."

... nicméně úplně k popukání to nebylo. Přesto si nemyslím, že by to věrným čtenářům vadilo - je to jednoduché, srozumitelné, humor jak od Švandrlíka (ale pořád ještě ne Troška a Kameňák). 

O osud Aristokratky navíc strach nemám ani z dalšího důvodu: po úspěšném divadelním představení Divadla Na Jezerce se chystá i celovečerní film. Režisér Jiří Vejdělek (natočil třeba Účastníky zájezdu nebo Ženy v pokušení) do něj obsadil Hynka Čermáka, Tatianu Vilhelmovou, Martina Pechláta, Pavla Lišku nebo Tatianu Pauhofovou (představitelka Marie se zatím hledá), natáčet se bude Miloticích, kde je Boček kastelánem. 




I kdyby se náhodou kniha neprodávala (čemuž teď před vánoci nevěřím), tak film časem popularitu oživí a přivede další čtenáře. A tak nás asi ještě čeká spoousta dalších dílů...

Hodnocení: 60%


Evžen Boček: Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
  • Nakladatel: Druhé město
  • EAN: 9788072274109 ISBN: 978-80-7227-410-9
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 19,6 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

čtvrtek 8. listopadu 2018

Světlana Glaserová: Trosečník sibiřský

Máte rádi "malé dějiny"? Příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v převratné době? A zajímá Vás jak to vypadalo v Rusku těsně před vypuknutím druhé světové války? Pokud jste odpověděli 3x ano, pak mám pro Vás zajímavý tip: knihu Trosečník sibiřsky, která přibližuje léta 1925-1940 očima malého kluka. 


Václav Klička byl syn českého tatínka, který na východní frontě v Rusku  padl do zajetí během první světové války, a ruské maminky, kterou si tatínek za Uralem našel. Usadili se spolu na západní Sibiři a na malém statku se jim postupně narodily čtyři děti, Václav byl v pořadí třetí. Jenže doba soukromému hospodaření nepřála a tatínek si to naštěstí uvědomil velmi rychle. Aby se vyhnuli "rozkulačení", putovala šestičlenná rodina  spolu s kravkou a veškerým majetkem na východ, do Vladivostoku, kde otec získal místo jako tlumočník hlavního důlního inženýra, německého specialisty. Cesta v "těplušce", nákladním vagónu, trvala několik strastiplných týdnů a na úplatcích stála většinu finančních prostředků.


Na břehu Japonského moře, v hornickém městečku Škotovo, pak strávila rodina tři příjemné roky. Václav si tu našel kamarády a začal tu chodit i do školy. V roce 1931 ale Japonci napadli Mandžusko, které bylo za rohem, a všichni cizinci museli oblast opustit. Rodina tak putovala na jih, do střední Asie, do Tádžikistánu. V hornickém městečku Šurab se otec stal ředitelem dolu a na Václava čekala dobrodružství v poušti - s tarantulemi, hady i basmači (partyzány, kteří bojovali proti Rusům).  Po nějaké době dostal otec umístěnku na Sibiř, Václav tu poprvé narazil na vězně v gulazích, prožil první dětskou lásku, mohl tu ale také chodit do české školy, protože kvůli hospodářské krizi v Evropě vyrazilo velké množství Čechoslováků na východ. V roce 1937 je ale otec zatčen KGB za domnělou špionáž pro Němce a rodina, která tou dobou už několik let usilovala o vystěhování, dostává příkaz opustit Sovětský svaz. Jenže píše se rok 1938, a to není pro příjezd imigrantů do Československa zrovna ten nejlepší čas...


  

Návrhy obálek knihy (zdroj FB)

Ke knize Trosečník sibiřský jsem se dostala vlastně úplnou náhodou, zaujalo mě téma, protože v Rusku jsem několikrát byla, Transsibiřskou magistrálu projela a o naší stopu v téhle zemi se vcelku zajímám. 

Musím říct, že mě takhle kniha potěšila, bylo to moc příjemné čtení. Je to takový mix historického dokumentu o málo známých okolnostech českých dějin a dobrodružného příběhu malého kluka v exotických končinách. Kdybych to měla s něčím srovnat, tak třeba s Transportem za věčnost Františka Tichého, který letos dostal Magnesii literu za dětskou literaturu. Je tedy pravda, že pro klučičí dobrodružný příběh mi tu trochu chyběl dramatický oblouk s pointou na konci, ale vzhledem k tomu, že to je vlastně opravdovská autobiografie (Světlana Glaserová zpracovala autentické zápisky svého otce Václava), tak se s tím dokážu smířit. Je to psané velmi živě, je vidět, že autorka zapracovala na jazyku i na ději, bavilo mě to. Dokonce jsem si na základě zkušenosti s Trosečníkem sibiřským sehnala autorčinu předchozí knihu, která dějově navazuje - Rusandu na větvi, která zpracovává osudy rodiny (a autorky samotné) v poválečném Československu - ale o tom třeba v samostatné recenzi. 

Knížku mohou číst jak dospělí, tak dětští čtenáři, ta druhá kategorie navíc ocení i vcelku milé ilustrace samotné autorky. Trochu jiný pohled na historii, než jak ji známe z hodin dějepisu, si ale užijí všichni. 



Díky Světlaně Glaserové a nakladatelství AlbatrosMédia za recenzní výtisk.

Hodnocení 85%


Světlana Glaserová: Trosečník sibiřský

  • Nakladatel: Plus
  • EAN: 9788025909539 
  • ISBN:978-80-259-0953-9
  • Ilustrace: Glaserová, Světlana
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, česky
  • Rozměry: 17 × 24,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)