neděle 28. října 2018

Poutnice aneb Tři cesty do Santiaga

Máte rádi knihy spisovatelky Aleny Ježkové? Třeba Tichá srdce  o českých řeholnících a klášterech, historické knihy (např. Karel IV. a jeho doba), nebo její knížky pověstí pro děti? Alena aktuálně na hithitu vybírá peníze na svou novou knihu, která bude o poutích do Santiaga de Compostela. Nečekejte ale vyloženě cestopis, půjde spíš o osobní a duchovní zážitky spojené s putováním. 

Pokud si přejete k vánocům hezkou knížku, tak máte jedinečnou šanci pořídit si ji tímto způsobem.



Leif GW Persson: Zemřít dvakrát

Leif GW Persson je švédský kriminolog a autor detektivek, které jsou docela populární i v Česku, zatím jich tady vyšlo 8. Já jsem se k němu dostala letos na jaře přes knihu Umírající detektiv, která se mi dost líbila, a tak jsem se nemusela dlouho přemlouvat ani k nejnovějšímu přírůstku - detektivce, která právě vychází v nakladatelství MOBA: Zemřít dvakrát.


Musím přiznat, že mé překvapení bylo tentokrát veliké. Prvních 150 stran jsem vůbec netušila, co si mám o knize a zejména o hlavním hrdinovi myslet. V čele oddělení vražd oproti předpokladům nestojí žádný klasický a seriózní kriminalista, vrchním vyšetřovatelem je totiž komisař Evert Bäckström, šovinistický, narcistický, sobecký, nekorektní chlápek, milující dobré jídlo, luxus a ženy. Bäckström se rád předvádí, bere úplatky, a to jak ve formě tekuté, tak tradiční, a hlavně všechnu práci deleguje, aby se mohl někam zašít - do masážního salonu, restuarace, baru či na kanape schrupnout si před večeří. Kam se na něj hrabe kapitán Exner z nedávno uvedeného televizního seriálu, který mi zatím přišel jako nejpříšernější postava svého druhu. Po pravdě ale musím říct, že jsem si nakonec na tohoto policistu i jiný styl psaní zvykla a docela dost si knížku užila. Nebylo to i tím, že přes své špatné stránky je Evert Bäckström zároveň i nejlepším kriminalistou v zemi, který se prakticky nikdy neplete a objasněnost jeho případů je skoro stoprocentní?

O čem kniha je? Desetiletý skatu Edvin najde na letní výpravě na opuštěném ostrově lebku s kulkou uvnitř. Protože Edvin je velmi inteligentní kluk, zabalí lebku do igelitky a vypraví se k ní ke svému sousedovi a velkému učiteli Evertu Bäckströmovi. Je zahájeno vyšetřování a analýzou DNA se dojde k určení totožnosti oběti. A tady se objevuje háček, resp. velký hák. Obětí je Švédka thajského původu Jaidee Kunchaiová, která ovšem tragicky zahynula v roce 2004 při tsunami v Thajsku. Byla jednou z 543 švédských obětí této přírodní katastrofy, po identifikaci švédskými policisty byla na místě zpopelněna. Nikdo ale nemůže zemřít dvakrát, to je komisaři Bäckströmovi jasné hned. A tak se rozjíždí velké vyšetřování,  které Bäckströmovi lehce naruší jeho obvyklý režim sestávající z dobrého jídla, skvělého pití a nějakých těch tělesných požitků.  Nejvíc práce samozřejmě odvedou Bäckströmovy nejbližší kolegyně Annika Carlssonová a Nadja Högbergová, tentokrát se ale musí trochu zapojit i on, hlavně tím, že se snaží co nejdál od případu udržet přidělenou státní zástupkyni, která svými zásahy objasnění záhady spíš hatí. 


 

Zemřít dvakrát je kniha plná sarkasmu a černého humoru, kde se docela rychle vyvíjí děj. Velkou část příběhu přitom zabírá popis kriminalistických metod, které sice nejsou zrovna akční, ale o to zajímavěji jsou popsané. Poučné byly i odskoky do minulosti - do historie Prokletého ostrova či popis vyšetřování přírodní katastrofy v Asii.

Knížka je pěkně přeložená Jaroslavem Bojanovským, který se stal Perssonovým dvorním překladatelem v Česku (krom toho překládá třeba dalšího mého oblíbeného Švéda: Johana Theorina). Zamrzí pár překlepů, které v knize jsou, ale to je spíš otázka pro editora, navíc na těch pětsetdvaceti stranách se to dá ještě unést.

Suma sumárum, zdá se, že se budu muset vrátit k předchozím třem dílům této série, kterými jsou Linda - příběh zločinu, Ten, který zabil draka a Jak to bylo doopravdy s Pinokkiovým nosem - tak atypickou postavu v severské krimi, jako je komisař Evert Bäckström si asi nemohu nechat ujít:-)




Díky nakladatelství MOBA za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 90%


Leif GW Persson: Zemřít dvakrát
  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024382920 ISBN: 978-80-243-8292-0
  • Originál: Kan Man dö tva ganger?
  • Překlad: Bojanovský, Jaroslav
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 520 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

úterý 23. října 2018

Ivona Březinová: Ňouma z áčka

Blíží se vánoce, a tak je nejvyšší čas začít vybírat i knížky pro malé čtenáře. Každoročně jich vychází nepřeberné množství, pár se mi jich v poslední době dostalo do ruky, třeba Vás některá z nich zaujme. Ta dnešní, Ňouma z áčka, je určena mladším školním dětem.



Toník chodí do čtvrté A a je to třídní outsider. Děti se mu často smějí, nejdu mu tělocvik, nemá žádné kamarády,  spolužáci na něj svedou lumpárny, které ani neudělal - on se přece neumí bránit. Některé věci Toníkovi navíc docházejí pomalu, třeba když mu spolužačka ze třídy navrhne, ať s ní jde venčit pejska, nenapadne ho, že mu chce udělat radost, ale spíš přemýšlí nad tím, co je na venčení těžkého, že to ta holka nezvládne. Maminka ho ještě ke všemu hodně chrání, narodil se předčasně a jako miminko býval často nemocný. Toník musí chodit ze školy rovnou domů, nesmí se uhonit ani zmoknout, je to takový mámin mazánek. Táta pracuje jako šofér, a tak je doma jen o víkendech - a i když Toníkovi slibuje, že ho naučí lyžovat nebo hrát fotbal, nikdy na to nedojde. Bude se Toník trápit celý školní rok, nebo se stane něco, čím si v očích spolužáků získá respekt?

Nakladatelství Pasparta bylo založeno NAUTISem (Národním ústavem pro autismus, dříve APLA) jako sociální podnik, který má za cíl informovat o autismu a zároveň i nabízet pracovní uplatnění lidem s touto diagnózou. Ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros se Pasparta pustila do speciální edice pro děti - řada má název "Má to háček" a měla by pomoci dětem a jejich rodičům se zvládáním složitých životních situací. A právě v téhle sérii právě vychází Ňouma z áčka, knížka, která by měla ukázat, jak se žije dětem, které mají z nějakého důvodu potíže se začleněním do kolektivu. 


Autorkou příběhu je zkušená spisovatelka Ivona Březinová (*1964), která má na svém kontě neuvěřitelnou stovku knih pro děti a mládež, vč. děl, které se věnují handikepu a zdravotnímu postižení (z posledních třeba knížka o autistickém klukovi "Řvi potichu, brácho", která získala nominaci na Magnesiu Literu 2017 v kategorii knih pro děti a mládež). Ivona Březinová se knížky o klukovi, který je vyloučen ze školního kolektivu, zhostila s bravurou. Příběh je velmi uvěřitelný, napínavý, čtivý, slovní zásoba i forma (kratší věty, hodně přímé řeči) odpovídá cílové skupině dětí kolem 8 let, tj. dětem, které už zvládly čtení, ale stále si ještě nejsou úplně jisté v kramflecích. Knížku ale mohou spolu s rodiči číst i menší děti, protože i děti předškolního věku či prvňáčci po nástupu do školy mohou mít potíže se zapadnutím do kolektivu, příp. nějaké takové dítě znají ze školky či školní třídy a chtěly by se o jeho situaci dozvědět víc. Pozornost dětí určitě přitáhnou i příjemné ilustrace Anny Mastníkové.  


Publikace nabízí informace i rodičům či pedagogům - jim jsou určeny stránky na samém konci knihy. Dočtou se tu o tom, co ovlivňuje pozici dítěte v kolektivu, jakou roli hraje sebevědomí a sociální dovednosti, jak poznat, že dítě problém se začleněním vůbec trápí. Dodatek knihy jim také umožní pochopit, co všechno může způsobovat vylučování dítěte z kolektivu - nemusí to být jen zdravotní handikep, může jít i o žáka ze slabších sociálních poměrů, dítě, které se liší barvou pleti, jazykem, hmotností, fyzickou neobratností... Praktické jsou rady, jak dítěti s problémem pomoci - zlepšovat úroveň jeho komunikace, zvyšovat jeho sebevědomí, společně hledat koníčky, které dítě může dělat s ostatními apod. 

Ke knížce vznikly i tematické pracovní listy, které je možné stáhnout ze stránek nakladatelství. Díky nim si může dítě ověřit, jestli situacím správně porozumělo, zamyslet se, jestli někoho podobného ze školy zná, může zkusit navrhnout řešení situací z knihy, čekají na něj i doplňovačky a spojovačky, informace ze zdravovědy, práce s kalendářem či seznámení se slovenštinou. Musím říct, že mě nápad s pracovními listy nadchl, jen mi přijde škoda, že nejsou přímo součástí knihy a k jejich získání je potřeba vyvinout dodatečnou aktivitu, kterou ne všichni rodiče zvládnou.  

  
Ňouma z áčka si každopádně zaslouží vaši pozornost. Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia za recenzní výtisk.

Hodnocení: 100%



Ivona Březinová: Ňouma z áčka

  • Nakladatel: Albatros Pasparta 
  • EAN: 9788000051703 ISBN: 978-80-00-05170-3
  • Ilustrace: Mastníková, Anna
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
  • Rozměry: 16,5 × 20 cm
  • Rok vydání:2018 (1. vydání)

Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná: Odemykání dětského potenciálu

Před pár lety jsem se díky Českému rozhlasu seznámila s Janem Mühlfeitem - bylo to tuším v nějakém rozhovoru s psychiatrem Cyrilem Höschlem, mluvilo se o depresích a vyhoření. Tenkrát mě příběh vysokého manažera Microsoftu, globálního stratéga a kouče, který skončil v psychiatrické léčebně, dost zaujal, takže jsem ho začala trochu zpovzdálí sledovat. Neunikla mi jeho aktuální kariéra v rozvíjení lidského potenciálu (kniha Pozitivní leader a kursy osobního rozvoje), zaujalo mě ale, že je jako jeden z prvních začal - logicky a strategicky - směřovat nikoliv na úspěšné dospěláky, nýbrž na děti. Byla jsem proto velmi zvědavá na jeho novou knihu Odemykání dětského potenciálu, aneb Každé dítě je originál, kterou napsal se svou spolupracovnicí Kateřinou Novotnou.


Kniha vznikla v návaznosti na kursy, které Jan Mühlfeit spolu s Kateřinou Novotnou už nějakou dobu pořádají pro děti od cca 9 let výše. Cílem seminářů je odhalit skryté talenty dětí, ty je pak naučit rozvíjet a posléze i využívat v životě. A na stejném principu je postavena i kniha Odemykání dětského potenciálu. 

Autoři tu představují svůj pohled na rozvoj dětí a jejich talentů. V úvodu se zaměřují se na fungování mozku, na vlnové frekvence, roli amygdaly, tvorbu synapsí v mozku. V centru jejich pozornosti pak stojí tzv. "flow" - tvůrčí vytržení, absolutní ponoření se do činnosti, která nás těší, baví a naplňuje. V tomto stavu, kdy zapomínáme na plynutí času, nemáme potřebu jíst ani spát, totiž nejčastěji děláme to, co nám jde, na co máme talent. Současné školství děti však v hledání talentu moc nepodporuje, zaměřuje se totiž nikoliv na to, co dětem jde, nýbrž spíše na to, co jim nejde, a to se pokouší vylepšit. Školství se také hodně soustřeďuje na fakta, mnohem méně času a úsilí se věnuje utváření hodnost, zvládání emoci, vytváření vlastní identity a sebepoznání. Navíc i talenty jsou ve školství přijímány velmi úzce - dítě nemusí být jen matematický génius či hudební virtuos, jeho talent se může projevit například v komunikační zdatnosti, organizačním nadání, strategickém myšlení, analytickém uvažování, kreativitě, empatii, schopnosti koncentrace, v navazování kontaktů, schopnosti učit ostatní či schopnosti ostatní bavit. 

Sebepoznání je v knize věnován poměrně značný prostor - pracuje se tu s budováním silných stránek dítěte, se sebedůvěrou, sebeuznáním i sebevyjádřením. Rodiče se zase dozví, jak se stát při výchově vlastního dítěte tím správným pozitivním koučem. Své místo mají v knize i techniky meditace  či mindfulness, otázka důležitosti spánku či mentální odolnosti. Knihu doplňují praktické příklady a cvičení, jako bonus jsou pak zařazeny rozhovory s psychiatrem Cyrilem Hoschlem (o jeho dětství a talentech jeho čtyř dětí), s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným (o jeho talentech a dvou dcerách) a rozhovor s Dagmar Svobodovou, matkou olympijského vítěze v moderním pětiboji Davida Svobody. Rozhovory jsou zajímavé, ale některé části z nich již byly použity v textu knihy - jedna z mála výtek, které ke knize mám. 

Pokud se o osobní rozvoj více zajímáte, pak pro Vás obsah knihy nebude úplnou novinkou. Co je ale zajímavé a inovativní, to je zaostření pohledu na děti, se kterými stojí a padá naše budoucnost. Je skvělé, že se jim věnuje někdo tak mimořádný, jako je Jan Mühlfeit, který své kvality ve své kariéře již dokázal. 

Kniha je moc pěkně graficky zpracovaná. Barevné předěly mezi kapitolami, použité fotografie, odlišnou barvou zpracované úkoly, zvýrazněné nejdůležitější myšlenky a doporučení, použití kurzívy u přímé řeči, to celé navíc ve velmi příjemném vizuálu, ve kterém se budou dobře orientovat nejen rodiče, ale i děti - to se ilustrátorce a grafičce Remi Pavlovské opravdu velmi vydařilo. V knize nechybí ani rejstřík s nejdůležitějšími pojmy. 

Semináře, které Jan Mühlfeit pro děti pořádá, nepatří k těm nejlevnějším (jednodenní kurs stojí kolem 4 tisíc Kč na osobu). Pokud si nejste jisti, jestli by takový kurs byl pro Vaše dítě to pravé, kupte si knihu Odemykání dětského potenciálu, která Vám základní poznatky z kursu naservíruje na zlatém podnose. Neříkejte mi, že si Vaše dítě minimálně takovou pozornost nezaslouží. 



Děkuji nakladatelství AlbatrosMédia, do kterého patří i Management Press, za recenzní výtisk.


Hodnocení: 95%

Jan Mühlfeit,  Kateřina Novotná: Odemykání dětského potenciálu
  • Nakladatel: Management Press
  • EAN: 9788072615629
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 280 stran, česky
  • Rozměry: 17,2 × 23,3 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

sobota 13. října 2018

Pavla Frýdlová: Ženy 60+: Už nic nemusím, ale můžu hodně

Před několika měsíci jsem v jednom literárním pořadu Českého rozhlasu zaznamenala, že vychází kniha o ženách kategorie 60 a více. Napsala ji zakladatelka Gender Studies, filmová a literární dokumentaristka Pavla Frýdlová, která se na orální historii žen dlouhodobě specializuje. Povídání o knize mě zaujalo, protože to tohle je téma, které se v české společnosti moc seriózně nediskutuje. A tak jsem si po nějaké době knížku objednala.


V knize najdete v deseti vyprávěních portréty celkem 11 zajímavých žen, které již přesáhly onu pomyslnou šedesátku v názvu knihy (jedna kapitola představuje sesterskou dvojici, proto 10 kapitol a 11 žen). Na začátku každého příběhu se nejprve dozvídáme o jejich životní cestě, od dětství (často nikoliv idylického), přes vlastní dospělost, vztahy, mateřství, život za socialismu, až do nastupujícího stáří, které je charakterizované podtitulem knihy "Už nic nemusím, ale můžu hodně".  Pro výběr osudových žen této knihy je příznačné, že jsou to ženy velmi aktivní, které se realizují v oblastech, které je baví, v komunitách, které jsou jim blízké. Jejich životní naladění je dovedlo  k aktivitám v neziskových organizacích (včetně těch pacientských, což je pro mě hodně inspirativní), k působení v ochotnických spolcích, ke komunální politice, ekologii, nebo ke cvičení jógy či včelaření. 

Je to čtení nesmírně zajímavé a poučné. Je jasné, že výběr žen není žádným reprezentativním vzorkem generace žen 60+, ale je skvělé vědět, že takové ženy tady jsou a jejich počet se zvyšuje. Ženy z této generace se už nechtějí "obětovat" rodině, manželovi, chtějí si naplnit také své vlastní ambice, dělat to, co je těší, pomáhat tam, kde se svými zkušenostmi pomoci mohou. Takových žen je hodně, ale málo se o nich mluví. Možná je to tím, že i ony samy preferují spíš práci a výsledek, než to PR kolem?

Jestli mi takhle kniha něco připomíná? Pamatujete se na zhruba patnáct let starou sérii knih Olgy Sommerové O čem sní ženy? Tak tohle je v trochu podobném stylu, byť tahle kniha je výrazně méně feministická. 


“Před pár lety jsem se rozhodla, ze si nebudu barvit vlasy. Ze začátku to vypadalo hrozně. A pak to začala spousta lidi chválit, slyšela jsem řadu komplimentů od mladých i atraktivních slečen. Velmi mne překvapilo, jak pěkně mi to řekly, ze mne chválí za vzhled. Řekla jsem si, ze to není samo sebou. A najednou jsem si uvědomila, ze jim chybí staré ženy.” 
(Yvonna Gaillyová)



Kniha se mimo jiné čte jako skvělý příklad působení neziskových organizací, což je v dnešní době zvlášť aktuální připomínat.

"Neziskový sektor je pro společnost klíčový. Myslím, že by bylo užitečné zastavit na půl roku činnost všech neziskových organizací, aby obyvatelé, politici a mecenáši viděli, co to se společností udělá. Kdyby to nepostihlo tolik lidí, byla bych hned všemi deseti pro. Protože stát by se viditelně zbortil, minimálně v sociální oblasti, ale i v oblasti zdravotnictví, kultury, vzdělávání a tak dále. Víte o tom, že řada seniorských domů, ve kterých žijí vaši známí, jsou neziskovou organizací, alzheimerovská centra a hospice jsou z valné části neziskové organizace, stejně tak jako zařízení pro lidi se zdravotním postižením? Že řada dětí chodí do mateřských základních a středních neziskových škol? Chodíte do jazykové školy? Možná je to nezisková organizace. Navštěvují vaše děti taneční, modelářské a nevím jaké kroužky? Tak právě oblast zájmové činnosti je hlavní doménou neziskových organizací. A jestli ve vaší obci začalo hořet, nevolejte dobrovolné hasiče, jsou také neziskovou organizací.

Problém je v tom, že veřejnost si stále šíři neziskových služeb neuvědomuje, možná jí to dostatečně neříkáme, možná je jí to jedno. Lidé často nerozlišují, co je státní služba a co služba neziskovek. Je to logické, protože mně jako příjemci služby to může být lhostejné, mě zajímá, abych potřebnou službu dostala, aby byla kvalitní a pro mě cenově dostupná. Ale měli bychom si uvědomovat, kdo nám tu službu poskytuje. Řešíme, co se stane, kdyby nastal black out, ale kdyby zkrachovaly všechny neziskové organizace a skončil servis občanům, to vůbec neřešíme a nikdo na to nemyslí. Proto mě velmi urážejí výroky politiků, kteří dehonestují neziskové organizace. Nejde jen o to, že projevují elementární neznalost věci, že urážejí desetitisíce dobrovolníků, kteří v nich pracují bez nároku na jinou odměnu, než je poděkování. Jde o to, že nastavují neetická pravidla chování, kterým se většinová společnost nejen nebrání, ale přijímá je jako společenskou normu. Jak chcete získat podporu veřejnosti pro neziskové organizace, které pohavlovští prezidenti označují za subjekt bez demokratického mandátu, který se nemístně vměšuje do života lidí, nebo dokonce za parazity nebo příživníky?"
(Marcela Bergerová, zakladatelka Spiralis)

Osudy zpovídaných žen rozhodně nejsou bezvýhradně optimistické. I ony udělaly v životě řadu chyb, nesly si v sobě výchovu svých rodičů, řadě z nich se rozpadly partnerské vztahy, řešily konflikty s rodiči, dětmi či okolím. Ale přesto, nebo právě proto, vytrvaly a našly si místo, kde je jim dobře. A vůbec jim nevadí, že nesplňují obecnou představu staré ženy: chudé stařenky která chodí do parku sypat holubům a po večerech sleduje televizní seriály. Služba druhým, aktivita, která obohacuje okolí i je samé, to je (velmi pozitivní) leitmotiv celé knihy. 

Kniha vyšla v malém nakladatelství wo-men a i její grafická podoba je vydařená. Velkou zásluhu na tom mají černobílé fotografie  fotografky Libuše Jarcovjákové, zaujalo mě ale i knihařské provedení - kniha je šitá, tím pádem se s ní dobře manipuluje, nezavírá se, originální je obálka s vystřiženým znakem PLUS. 

Pavla Frýdlová je autorkou celé řady dalších knih, které se věnují ženám. Ženy lékařky, ženy cizinky, ženy imigrantky, ženy narozené za první republiky. Mrkněte na seznam publikací na autorčině stránce, pokud Vás kniha Ženy 60+ zaujme, určitě si tu vyberete další čtení, stejně jako já. 

  

 


A ještě jedno video jako bonus - na vydání knížky se sbíraly  (a úspěšně sebraly) peníze na hithitu




Hodnocení: 95%


Pavla Frýdlová: Ženy 60+: Už nic nemusím, ale můžu hodně
  • Nakladatel: wo-men
  • EAN: 9788090523975
  • ISBN: 978-80-905239-7-8
  • Popis:1× kniha, šitá, 224 stran, česky
  • Rozměry:13,5 × 21 cm
  • Rok vydání:2018 (1. vydání)

úterý 9. října 2018

Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

Životopisy slavných lidí obvykle nepatří mezi můj oblíbený žánr. Na druhou stranu, kdykoliv se do nějaké biografie či autobiografie pustím, po přečtení se sama sebe ptám, proč je nečtu častěji? Asi si dobře vybírám - byla jsem nadšená ze Steva Jobse, unešená z Elona Muska, poučená osudy Winstona Churchilla. A aby úspěšná řada pokračovala, přidala jsem do ní autobiografii slovenského mikrobiologa, vědce, objevitele a filantropa Jána Vilčeka.



Tahle kniha se ke mně dostala vlastně náhodou. Někdy v létě vyšel v jakési magazínové příloze rozhovor s tímto vědcem se zmínkou, že na českém knižním trhu by měla být k mání i životopisná kniha. Chtěla jsem udělat radost své mamince, která zbožňuje autobiografie lékařů, a tak jsem mrkla na stránky Kosmase. S překvapením jsem zjistila, že knihu Láska a věda mají zrovna ve výprodeji za neskutečných 24 Kč. I s poštovným cena nedosáhla ani třetiny běžných cen. A tak jsem biografii obratem objednala, leč k přečtení jsem se dostala až teď.


Ján Vilček prožil pohnuté dětství. Narodil se v roce 1933 na Slovensku v  židovské rodině, maminka byla oční lékařka a tatínek pracoval v průmyslu. Rodině se díky konexím (a zřejmě i díky úplatkům) podařilo vyhnout transportu do koncentračního tábora, přesto však její členové nebyli v bezpečí. Ján strávil nějaký čas schovaný v katolickém klášteře, posléze s matkou utekli z Bratislavy do Prievidze,  během Slovenského národního povstání  se pak ukrývali na venkově. Po válce vystudoval Vilček lékařskou fakultu, už během studia se začal zabývat imunologií, vědeckou kariéru zahájil ve Virologickém ústavu Akademie věd v Bratislavě. 

V roce 1964 emigroval se svou manželkou na Západ, přes Vídeň a Německo se dostali do USA, kde Vilček získal díky předchozím kontaktům místo na Newyorské univerzitě. Zde se věnoval hlavně interferonům, které hrají roli při regulaci imunitního systému. Nejdůležitějším objevem kariéry byl lék Remicade (Infliximab) používaný na léčbu, resp. zmírnění příznaků Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, Bechtěrevovy choroby či psoriázy. Díky patentové ochraně získal Vilček značné příjmy z licenčních poplatků. Velkou část svých budoucích zisků věnoval Vilček své alma mater - Newyorská univerzita získala více než 120 milionu dolarů na výzkum a vzdělávání (tento dar je největším, který kdy věnoval zaměstnanec své vlastní fakultě). Vilček se svou ženou založil také nadaci, která podporuje mladé vědce a umělce - imigranty. Za lékařské objevy a filantropickou činnost získal Ján Vilček řadu ocenění, v roce 2013 například od prezidenta USA Baracka Obamy. 


Kniha Láska a věda vznikla a v roce 2016 a podrobně shrnuje výše uvedené životní osudy významného vědce. S knihou autorovi pomáhali profesionálové a je to na ní znát - je psaná poměrně dynamicky a poutavě. První část knihy se věnuje objevu Remicadu, tady jsem měla trochu problémy s překladem, je to dost odborné čtení a český překlad mi přišel trochu šroubovaný. Když pak ale kniha přešla do líčení dětství a mládí, už to bylo v pohodě. Zajímavá byla kapitola věnovaná sbírání uměleckých předmětů - Vilček má sbírku předkolumbovského umění a dále i sbírku moderního amerického umění a docela zajímavě o nich hovoří. 

  

Jsou knížky, u kterých si říkám, že by je měli číst lidé někdy na prahu dospělosti, v době, kdy se rozhodují o své budoucnosti. Tahle k nim určitě patří, ukazuje, že tvrdou prací spojenou s trochou štěstí může člověk dokázat cokoliv, a to i přesto, že se narodí ve špatnou dobu na špatném místě. Je skvělé číst o lidech, pro které je jejich práce celoživotním nadšením, je fajn připomínat si rodáky z našeho koutu Evropy, kteří něco v životě dokázali a z jejichž objevů těží miliony lidí. 

Hodnocení: 90%


Ján Vilček: Láska a věda: Paměti

  • Nakladatel: Prostor
  • EAN: 9788072603398
  • ISBN: 978-80-7260-339-8
  • Originál: Love a Science. A Memoir
  • Překlad: Lipenská Harrison, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, česky
  • Rozměry: 12,6 × 20 cm
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)


čtvrtek 4. října 2018

Jorn Lier Horst: Zaslepení

Přišel podzim a s ním chuť přečíst si něco napínavého. Výběr byl jednoduchý, Kniha ZLÍN totiž právě vydala další díl detektivní série s komisařem Williamem Wistingem. Norský vyšetřovatel z malého města mě zaujal už v předchozích dvou knihách (Honící psi a Poustevník), a tak má poznámka  "pohlídat si další knihu Jorna Liera Horsta" došla právě teď naplnění. 



William Wisting je kriminalista, šéf oddělení vražd ve Stavernu. Po rozchodu s kavárnicí Suzanne žije sám, nedaleko od něj si ale koupila dům dcera Line, která očekává narození potomka (ano, románek s vyšetřovatelem FBI z Poustevníka nezůstal bez následků - potěšilo mě, že Kniha ZLÍN vydává knihy tak, jak mají jít za sebou). Wisting se snaží dceři, budoucí matce samoživitelce, pomáhat a těší se na roli dědečka. 

Line mezitím náhodou potká spolužačku z dětství, Sofii Lundovou, která se také nedávno přistěhovala - do domu zděděném po dědečkovi s kriminální minulostí. Podobná životní situace (rekonstrukce  domu a rodičovská role) obě mladé ženy sblíží, dalším spojujícím faktorem je pak objev, který Line spolu se Sofií udělají ve sklepě starého domu. Ve starém trezoru se krom řady jiných pozoruhodných věcí najde revolver, ze kterého dle balistické expertízy vyšla před půl rokem smrtící střela. 

Nález odstartuje celý řetězec událostí a vnese nové poznatky do již uzavřeného vyšetřování smrti mladé dívky. Soud s pachatelem se bude konat za pár dní, Wisting je ale přesvědčen, že v tomhle případě něco nesedí, navíc se objevují spojitosti s případem ztraceného taxikáře. Policisté vyšetřující vraždu ale odmítají opustit vyšlapanou cestu a zcela zaslepeně přehlížejí fakta a důkazy, která jim nehrají do noty. Jenže raději propustit 9 vinných, než odsoudit jednoho nevinného, to je Wistingovo heslo. Je třeba projít štosy papírů z vyšetřování, vyslechnout znovu všechny svědky, probrat se všemi důkazy. Podaří se odhalit pravého pachatele? Jakou roli hraje v případech Sofiin dědeček? Stihne Wisting dojet k porodu? Přečtěte si sami:-)



Horstovi knihy jsou vážně příjemné čtení. Žádné extrémnosti, ani  nechutné detaily, spíš popis pečlivé kriminalistické práce.  Wisting je normální chlápek, který cítí, že už trochu stárne, ale stále ho jeho práce i život baví. Se všemi se snaží vycházet a nakonec díky spolupráci s lidmi  kolem na správné řešení přijde. Je to takový správňák:-)

Kapitoly jsou krátké, střídají se části věnované Wistingovi a vyšetřování s kapitolami, které popisují události kolem Line. Je poznat, že autor knihy Jorn Lier Horst je bývalý policista a vyšetřovatel, který má s pátráním po pachatelích trestných činů bohaté zkušenosti. V nějakém rozhovoru s ním jsem četla, že píše knížky, které by jeho samotného bavily číst. A daří se mu to - za své tituly již získal řadu ocenění v žánru krimi a prodal více  než milion a půl knih po celém světě. Detektivky Jorna Liera Horsta doporučuje Jo Nesbo a já:-)

Díky nakladatelství Kniha ZLÍN za příjemné čtení.

    
 


Hodnocení: 90%


Jorn Lier Horst: Zaslepení
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074736902 ISBN: 978-80-7473-690-2 
  • Originál: Blkindgang
  • Překlad: Krištůfková, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

středa 3. října 2018

Jiří Padevět: Ostny a oprátky

Jiří Padevět je český spisovatel, který se specializuje na novodobou historii, zejména na období protektorátu a poválečné období. Za knihu Průvodce protektorátní Prahou získal Magnesii Literu, uznání čtenářů mu pak přinesly knihy Krvavé finále: jaro 1945 v českých zemích a Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. Aktuálně dokončuje Průvodce stalinistickou Prahou. 


V letošním roce vydal ale i jednu drobnou knihu, která by  neměla uniknout Vaší pozornosti,  Ostny a oprátky - knihu příběhů, které se staly, nebo se mohly stát. Díky ní se můžete přenést do období  druhé světové války (a let těsně před a po ní) a setkat se s hrdiny, o nichž jste možná již slyšeli, či s postavami, jejichž jména nejsou podstatná, ale které také utvářely dějiny. Od Hitlera k Háchovi, od Tří králů k Martě Gottwaldové, od německého vojáka k partyzánovi, od Aloise Grebeníčka k Záviši Kalandrovi. Nacisté, komunisté, odbojáři, Češi, Židé, Rusové, Němci - ti všichni vám ukáží historii, která se neučí v dějepise, ani neukazuje v dokumentárních filmech, ale která vás přesto dostane, chytí a uhrane. 

Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé. 

Jiří Padevět své příběhy pravidelně zveřejňuje na svém facebookovém profilu, tak na ukázku, abyste měli představu o jeho jednoduché a úsporné, ale přitom velmi účinné, formě:


Pokusil se otevřít branku, zaskřípělo to, ale posunula se jen o pár centimetrů. Položil kufr a opřel se do branky oběma rukama. Panty zaprotestovaly a pak povolily. Skleněná koule, která zdobila plot, na něj mrkla posledním paprskem slunce, zapadajícího za horizont na konci cesty. Zvedl kufr a vešel do zahrady, cestou k domu sebral dvě jablka a schoval je do kapsy kabátu. Vzal za další kliku, tentokrát dveře povolily bez odporu a pustily ho dovnitř. V chodbě svítila petrolejka a oči jeho ženy. Udělala tři kroky a položila mu ruce okolo ramen. Položil zase kufr, doufal, že naposled, a objal jí taky. Držel jí okolo pasu a pozoroval ty plamínky petrolejky v očích. Usmála se, vyprostila se z objetí a táhla ho za ruku do kuchyně. Posadila ho ke stolu a pak z konvice na plotně nalila do hrnku meltu. V kuchyni to zavonělo. Za oknem se slunce ještě pralo s obzorem, ale po cestě od lesa dupala tma. Chvíli přemýšlel, že půjde do kůlny pro plechovku s kolomazí a ulehčí brance, ale pak se rozhodl, že to nechá na ráno. Na prahu kuchyně se objevil jeho syn. Mnul si ospalé oči, ale pusa se na něj smála. Vstal, popadl ho pod rameny a zvednul až ke stropu. To už se smály i oči. Pak ho posadil na stůl a vyndal z kapsy jablko. Pak nahmatal ještě ten odznak se lvem, co měl ještě před hodinou na čepici. Vtisknul ho synovi do druhé dlaně a pak si utřel slzu.
Čechy, začátek října 1938


nebo

Tříska z postranice nákladního vozu se zachvěla, kdykoliv motor zabral, nebo když automobil zatočil. Díval se na její pohyb a myslel na malý kompas, který mu kdysi věnoval otec. Vždycky, když ho držel, ruka se tak chvěla touhou po obzoru, že střelka místo jasné myšlenky na sever kopírovala třas jeho ruky. Do roka si na sebe s kompasem zvykli a dvě cesty přes jabloňový sad k obzoru taky udělaly svoje. Ruka se přestala chvět a střelka ukazovala směr úplně neochvějně. Mezi prkny na podlaze automobilu byla malá škvíra. Vždycky, když přibrzdili, byly vidět jednotlivé dlažební kostky. Přesně takové, jaké počítal každé ráno cestou do gymnázia na hlavní ulici v Litovli. Nikdy to vlastně nedopadlo, buďto ho potkali spolužáci, nebo mu věžní hodiny připomněly, aby sebou hodil. Napadlo ho, že by mohl počítat kostky alespoň teď, cesta bude asi ještě chvíli trvat. Nakonec vrátil oči k třísce a myšlenky k jabloním v sadu. V puse měl najednou chuť jablečné šťávy a zaslechl i ozvěnu zvuku, při kterém zakousnuté jablko umírá. Vůně jablka byla tak silná, že přilákala vosu. Václav Čikl se po ní ohnal a voják, sedící naproti němu se usmál.
4. září 1942, cestou do Kobylis

(ani jedna z ukázek nepochází z knížky, možná se objeví v příp. pokračování - materiálu má Jiří Padevět na několik dalších knih).

Ostny a oprátky nejsou knihou pro každého. Autor píše vzkazy vnímavému a orientovanému čtenáři, který se vyzná v historii, příp. čtenáři, který je ochotný si občas něco vygooglit. Odměnou jsou mu drobné historické střípky, které ukazují, že neexistuje striktní rozdělení na dobré a zlé, že hrdinové i zrádci žijí své normální životy, že je někdy velmi snadné překročit hranici...  

Knížka je doplněna úryvky z dobového tisku. Zajímá vás co se v dramatických dobách psalo v Nároční politice, Lidovkách či Rudém právu? Asi Vás to nepřekvapí - vybrané články nic převratného nenaznačují: dočtete se o dobové módě, sbírání autogramů či pracovních podmínkách dělníků. Absurdity doby? Malé věci, velké věci?

Ostny a oprátky vás donutí přemýšlet, porovnávat, hledat paralely, uvažovat o tom, jak byste se v podobné situaci zachovali vy. Pokud se Vám nechce investovat do knížky, začněte Jiřího Padevěta sledovat na sociálních sítích - rozhodně vám to přinese hodně podnětů. 





Hodnocení: 100%


Jiří Padevět: Ostny a oprátky
  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788075774750 ISBN: 978-80-7577-475-0
  • Popis:1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)