Soledad Bravi: Bart se vrací

Můj syn Bárt dostal od jedné mé kamarádky k vánocům knížku Bart se vrací. Určitě v dobré víře, protože to jméno, navíc komiks, to se bude dobře číst. A obálka vypadá úplně nevinně, s kočičkou, prostě asi pěkná knížka pro děti. 

(následuje totální spoiler)

Dnes jsme se k ní dostali. Text je naštěstí psán psacím písmem, tak jsem raději četla já. Na začátku vše ok, Bart je znuděný americký kocour, kterému je vedro, tak vyrazí na pláž. Cestou ho srazí náklaďák a Barta zabije. Tak to byl život číslo jedna. Po pěti dnech ovšem Bart vyleze z hrobu jako Zombie Kočičák, sežere sousedku a nějaké dítě, založí si profil na FB a zblbne všechny kočky na Floridě, aby se vykašlaly na své nudné páníčky a odhodlaly se ke svobodnému životu na ulici. U popelnic se začnou kupit kočičí škrabadla a záchodky. Po velkém úspěchu se Bart rozhodne, že vyrazí na dovolenou, mrknout se na Velkou čínskou zeď. Jen co vyleze v Pekingu z letadla, čapnou ho pašeráci, odvezou do Vietnamu a skončí v polívce plný glutamanu. Život číslo 2. Jak již asi tušíte, tady už jsem přestala číst nahlas...

Další životy jdou rychle za sebou: spálen čínskými celníky jako kontraband, stáhnutý z kůže na čínském tržišti, upečen v oleji, s podříznutým krkem, na řeznickém háku, zalitý v karamelu jako lízátko na klacku (pamatujete? Nejlepší cukrátko je totiž lízátko, starého chlapa přenese do doby, kdy byl ještě malé robátko...). Namalované to naštěstí nebylo, jen popsané... V devátém životě se Bártovi povede vrátit do Ameriky a kočky z něj mají srandu, že jel na dovolenou ke kočkožroutům... 

V závěru autorka sděluje, ze vůbec nechce odsuzovat stravovací návyky Asiatů, poněvadž zrovna tak by nerada byla husou, prasetem, krávou, kuřetem, králíkem nebo jehnětem na velikonoce.

Ufff. No nevím, jestli nejsem nějak přecitlivělá, ale prosím vás, tohle dětem snad radši nekupujte, docela se děsím, že se mi o tom bude dneska v noci zdát...

Oficiální anotace:

Může kočka přežít vlastní smrt? Ano, zdá se, že dokonce několikrát. Ne nadarmo se mluví o devíti kočičích životech. Příběh jednoho takového kočičího zmrtvýchvstání se odehrál před necelými dvěma roky ve floridské Tampě. Jistého kocoura slyšícího na jméno Bart porazilo auto a skončil zakopaný na zahradě. Když se pak po pěti dnech k hrůze svého majitele vyhrabal z hrobečku ven, byla senzace na světě. Novináři překřtili nenápadného čtyřnožce na Zombie Cat a jeho osudy dodnes budí živý zájem. A právě tady, kde by neobvyklá zpráva z černé kroniky mohla happyendem končit, začíná Francouzka Soledad Bravi svou jemně potměšilou ódu na vůli k životu, svobodu a nezávislost. Populární autorka dětských knížek a dvorní ilustrátorka magazínu Elle rozhodně nestvořila dojemnou idylku pro milovníky koček. Její Bart je krvelačný bojovník za práva někdejších šelem, které lidská společnost odsoudila do role obtloustlých plyšáků. Příběh nesmrtelného kočičího monstra, symbolicky rozdělený do devíti kapitol, je sledem úsměvně zoufalých a realitou života odrážených pokusů tento nedůstojný osud zvrátit.

Hodnocení: uff

Soledad Bravi: Bart se vrací

• Nakladatel: Volvox Globator
• EAN: 9788075113306
• ISBN: 978-80-7511-330-6
• Originál: Bart is Back
• Překlad: Zahradníčková, Hana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 140 stran, česky
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Zidrou, Aimée de Jongh: Nevyhnutelná opotřebovanost citů

Před mnoha a mnoha lety, někdy v polovině devadesátek, jsem na karlovarském festivalu viděla film, jehož název jsem už dávno zapomněla. Utkvěla mi z něj jen jedna scéna - sex dvou starých lidí. On - zanedbaný bezdomovec, ona - obtloustlá dámička, oba ve věku tak nad šedesát. Bylo to hrozné. Usoudila jsem, že nejlepší bude zemřít mladý... Anebo, jak zpíval božský Karel: "Být stále mlád, to bych si přál...". Uplynulo čtvrtstoletí a ejhle: jsem nadšená z komiksu Nevyhnutelná opotřebovanost citů... Jojo, tenhle komiks není pro mladý...

I tenhle příběh má dva hrdiny - on se jmenuje Odysseus, je mu 59 let a právě ho vyhodili z práce. Výpověď pro nadbytečnost, ostatní jsou potřebnější, mají děti, hypotéky... Jenže pro Odyssea byla práce stěhováka vším. Manželka mu zemřela už před lety, syn dávno dospěl, vnoučata nejsou na pořadu dne. Odysseus nic jiného než stěhovat neumí, takže hledat si jinou práci nemá smysl. A tak chodí do hospody a na fotbal, kouká na televizi a užírá se. Knížky nesnáší a v práci se za 40 let nacestoval dost.  Jediným vzrušením je už snad jen občasný placený sex, jinak nuda, prázdnota, žádné světlo na konci tunelu. 

„Kolikrát ještě vyrazím na nákupy do supermarketu? Kolikrát si koupím lahev červeného, dvě rajčata a steak (‚Ne moc velký, žiju totiž sám…‘). Kolikrát budu doufat, že na konci uličky narazím na někoho známého, aspoň od vidění? … Kolikrát ještě přijdu pozdravit kamarády z práce? ‚Náhodou‘, protože jsem se šel proběhnout, protože jsem musel podepsat nějaké poslední lejstro … Kolikrát jim ještě budu opakovat, že si užívám života, že mám konečně pohodu? Hlavně jim neříkat, že ve skutečnosti mě jen pomaličku ubíjí plynutí času, jako když moře s krutou vytrvalostí vymílá útes. Podzim života, říká se … spíš sibiřská zima!“

Ona se jmenuje Méditerranée, je jí přes šedesát a právě jí zemřela matka. Kdysi bývala modelkou, fotila dokonce erotické fotografie, ale to už je teď pasé. Na své chřadnoucí tělo se dívá se znechucením a smutkem. Na rozdíl od Odyssea se ale má ještě čím zabavit - po svém otci převzala krámek se sýry a jejich výrobě také věnuje většinu svého času a energie, rodinu si totiž během svého života nějak nestihla pořídit. 

Tihle dva, které zdánlivě už nic moc v životě nečeká, se jednoho dne náhodou potkají a zjistí, že mají ledacos společného - vzpomínky, osamělost, roky... a možná i nějakou společnou budoucnost. Pohádka? Anebo něco, co bychom si všichni přáli?

Nevyhnutelná opotřebovanost citů je velmi zvláštní kniha, zvláštní v tom, že se věnuje tématu, které se tak často nahlas neventiluje. Stáří, samota, smutek, sebelítost, rezignace - to se ještě sem tam v médiích objeví, ale vztah starých lidí, ošklivost stárnoucího těla v kontrastu s touhou po citu, lásce a sexu? Co by tomu řekli lidi?! Tohle všechno je v téhle knize podáno velmi citlivě, poutavě, s humorem. Dobře napsaný scénář (i když konec mi trochu vyrazil dech) je dílem sedmapadesátiletého Belgičana jménem Zidrou, za grafickou podobu (a podíl na scénáři) je třeba poděkovat jedenatřicetileté Holanďance Aimée de Jongh. Inu, v Belgii a v Nizozemí má komiks velkou tradici a rodí se tu tím pádem i díla značně neotřelá. Hořkosladký příběh, který vás zasáhne, i kdybyste se tomu bránili... Víc knih tohohle druhu...

Je to zvláštní, tohle je v poslední době už třetí komiks (po Stínce a Introvertce v hlučném světě), který mě naprosto vtáhl a zaujal. Uklidněte mě, že to není jen mou postupující stařeckou vetchozrakostí, která upřednostňuje obrázky nad drobným písmem? Vypadá to, jako bych si tuto literární formu, tohle "deváté umění" nakonec oblíbila, minimálně tedy v těchto komiksech "pro dospělé". Pokročilý věk přináší i u mne řadu překvapení... 

Chcete-li zjistit, jak to stáří vlastně vypadá, případně se ubezpečit, že třeba ani v budoucnu nemusí být tak zle, zkuste tuhle knihu. Čtení na jeden večer a těch myšlenek, co se vyrojí... Poučení nakonec:  tahle země je i pro starý (a tenhle komiks je i pro mladý...).

   

Hodnocení: 90%

Zidrou, Aimée de Jongh: Nevyhnutelná opotřebovanost citů

• Nakladatel: Argo 
• EAN: 9788025728055
• ISBN: 978-80-257-2805-5
• Originál: L'obsolescence progrannée de nos sentiments
• Překlad: Hrách, Ondřej
• Popis: 1× kniha, vázaná, 144 stran, česky
• Rozměry: 19,5 × 26 cm
• Rok vydání: 2019

Daniela Schreiter: Stínka. Jaké to je být jiná?

O autismu už jsem přečetla docela slušnou řádku knih. Jen namátkou ty, na které si teď vzpomenu: A proto skáču. Lukáš a profesor Neptun. Podivný případ se psem. Řvi potichu, brácho. Mami, je to člověk nebo zvíře? Antropoložka na Marsu. Maminko, nezpívej. Mé dítě má autismus. Svět očima dítěte s autismem. Kam jedeme, tati? Ještě nikdy jsem ale nenarazila na autistický komiks. Až teď, kdy se mi dostala do rukou kniha Daniely Schreiter Stínka.

Daniela Schreiter se narodila v 80. letech minulého století v západním Berlíně a už od malička byla tak trochu zvláštní dítě. Vadily jí zvuky, doteky, chutě, byla nemotorná, nerozuměla dětem, nechápala vtipy nebo slovní hříčky, měla své specifické zájmy a nejlíp se cítila tam, kde to dobře znala.  Byla jiná. Ona, ani její rodiče ze začátku vůbec netušili, proč je Daniele jako z jiné planety, nakonec jí ale byl diagnostikován Aspergerův syndrom, tj. jedna z poruch autistického spektra. Daniela se živí jako ilustrátorka a autorka komiksů, a proto se rozhodla, že svou poruchu nejlépe vysvětlí tím, že ji nakreslí. Vytvořila komiks, ve kterém popsala svůj život - od dětství až do dospělosti. Nakreslila své pocity, způsob vnímání světa i lidí kolem sebe, překážky, které jako autistka musela a musí denně překonávat. 

Musím uznat, že mě tenhle kreslený příběh nadchl. Až na několik úvodních stránek je vyveden černobíle, což byl autorský záměr - ilustrátorka se v knize vrací do minulosti, do doby, kdy vůbec netušila, co se děje, proč je taková, jaká je, připadala si prostě "ve stínu", svůj stín se knihou ale snaží překročit - to ostatně vysvětluje i název knihy (byť tedy já ho v češtině považuji za dost matoucí - pro mě je stínka takový ten ošklivý brouk, resp. suchozemský korýš). 

„Chaotický svět kolem mě je kategorizován do přehledných částí, abych je dokázala pojmout. Když jsem byla dítě, existovala tak pro mě cesta do školy, cesta do obchodu atd. To byl ‚známý‘ svět. Dokázala jsem zvládnout jen to, co jsem důvěrně znala. Všechno ostatní pro mě byla nepřekročitelná nová země, na kterou jsem nemohla vstoupit, dokonce ani, když ležela v bezprostřední blízkosti … Známé cesty mi dodnes dávají pocit jistoty.“

"Mami, ukážeš mi ještě jednou, jak se váže uzel?" "Vždyť jsem ti to už ukázala snad tisíckrát! A tak jsem si vzala boty se zavázanými tkaničkami... ... pomalinku jsem uzel povolovala a dobře se dívala,, jak se tkaničky chovaly. Analyzovala jsem konstrukci uzlu a najednou jsem pochopila, jak drží dohromady. S touhle znalostí jsem je pak dokázala zavázat. Tenhle postup se ale bohužel nedal aplikovat na všechny ostatní motorické překážky. Všude, kde byla zapotřebí rovnováha, jsem žalostně selhávala. Dokonce i s přídavnými kolečky jsem se trvale převracela. Kolečkové brusle, brusle na led, koloběžka, skateboard, to nebylo nic pro mě... Tahle trochu zvláštní nešikovnost ale nakonec nebyla až tak hrozná. Daleko nepříjemnější byla jiná věc, která mě dodneška omezuje ze všeho nejvíc a kterou neautisté moc nedokážou pochopit. Přecitlivělost na podněty. Taktilní: Mami, mami, ta tráva píchá jako jehličky, já po ní nechci běhat! Uaaaaa! Uaaaa, to je moc úzké! Škrábe to a škrábe a je to nepříjemné, to  nosit nechci. U mnoha lidí s Aspergerovým syndromem je senzorický systém natolik porušený, že dokonce úplně nevinné podněty mohou být nesnesitelné. Podněty vyvolají v mozku opravdový ohňostroj. některé podněty jsou často bolestivější než jiné a mohou být jakékoliv povahy (taktilní, akustické, vizuální....). Např. moje hlava je dokonce ještě citlivější, než zbytek těla. Střihání vlasů bylo mučení a často jsem při tom křičela a brečela. Voda ze sprchy přímo na hlavu se vůbec nedá vydržet. Tělesný kontakt s lidmi mi byl nepříjemný, dotknout se mě směla jen moje máma. 

Stínka je rozhodně knížka, kterou by povinně měli číst rodiče, sourozenci, příbuzní, učitelé a spolužáci dětí s autismem. Ač autorka knihy opakovaně zdůrazňuje, že každý autista je jiný, že neexistuje "ten jeden správný autista", tahle kniha se dotýká potíží, které mnoho lidí s poruchou autistického spektra denně pociťuje. Senzorická integrace, komunikace, specifické zájmy, snaha navzájem si porozumět - to vše velmi jednoduše vysvětleno, dokonce s humorem a nadhledem. Komiks je navíc forma, která informace zpřístupní i lidem/dětem, které jinak čtení moc nedají. Knihu si ale samozřejmě užijí i ti, kteří (zatím) s autismem neměli co do činění - mohou ji brát jako takový neobvyklý výlet k "mimozemšťanům".

Myslím, že autorce se povedlo vystihnout hodně důležité téma, já tuhle knihu budu doporučovat na všech frontách. Pokud byste se chtěli o autorce a její tvorbě dozvědět něco více, mrkněte na její webové stránky, pokud si chcete přečíst o Aspergerově syndromu, začněte třeba na wikipedii.

Děkuji nakladatelství Portál za recenzní výtisk této knihy. 

Hodnocení: 100%

Daniela Schreiter: Stínka. Jaké to je být jiná? 

• EAN: 9788026214762
• ISBN: 978-80-262-1476-2
• Originál: Schattenspringer: Wie es ist, anders zu sein
• Překlad: Rodná, Kateřina
• Ilustrace: Schreiter, Daniela
• Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, česky
• Rozměry: 17,5 × 25 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Vít Haškovec a Ondřej Müller: Malované dějiny Evropy

V posledních letech se vážné komiksy a seriózní obrázkové příběhy vyrojily jak houby po dešti. Patřím ke generaci, která rozumí spíš psanému textu, než obrázkům, takže mě tenhle trend trochu míjel. Nakonec jsem ale podlehla, a to Malovaným dějinám Evropy, které nedávno vydalo nakladatelství Albatros.

Autoři Vít Haškovec a Ondřej Müller se v téhle knize určené především dětem (doporučený věk je od 9 let dál) pokoušejí na dvoustech stranách pojmout vývoj našeho kontinentu od pravěku až do současnosti. Od lovců mamutů a dobu ledovou, přes dobu bronzovou a první civilizace k Homérovi, Sokratovi a Aristotelovi. Od stěhování národů ke Karlu Velikému, přes Robina Hooda, Araby a Turky ke Kolumbovi. A od Galiea k Evropské unii:-)  Stěžejní roli v tomto komiksu pochopitelně hrají výtvarníci, kterých je požehnaně – na knize se jich podílelo celkem šest: Vojtěch Domlátil, Bohumil Fencl, Johana Hrabíková Vojnárová, Barbora Kyšková, Matyáš Namai a Zuzana Vízková.

Musím přiznat, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se začetla a než mě tahle forma začala trochu víc bavit. Souviselo to i trochu s obsahem, ukázalo se totiž, že historie už se zase vykládá jinak, než si pamatuji. U nejnovějších dějin je to samozřejmě chvályhodné, ale já jsem se zasekla už na první stránce v pravěku a musela se přesunout ke Googlu. Schválně, kdo z vás tuší, že krom moderních lidí a neandrtálců obývali svět i Denisované? Posléze jsem od prověřování faktů upustila a usoudila, že to tak bude jednodušší. I tak jsem ale byla z některých informací překvapená – třeba z kapitoly Zlatý věk Balkánu (nejvyspělejší kultury na světě na území Srbska a Bulharska?) Další kapitoly mi zase nějak chyběly – třeba o Karlu IV. toho v knížce moc nebylo a čekala bych i trochu obsáhlejší vylíčení dějin posledního půlstoletí, zvlášť, když se tak často žehrá nad tím, že na nejnovější historii není ve školách čas… Šest dvojstran (zánik koloniální říše, železná opona a berlínská zeď, Evropa opět na vzestupu, od roku 1968 po rozpad Sovětského svazu a EU) mi přijde nějak málo.... 

Jinak je ale „scénář“ udělaný docela pěkně, s humorem a v souvislostech. Líbilo se mi, kolik prostoru je věnováno i dalším kulturám, které vývoj v Evropě ovlivňovali (Číňané, asijští nájezdníci, Arabové), bylo vtipné sledovat, jak se často historie opakuje, hodně zajímavé bylo zaměření na světové vynálezy a také celou knihou se prolínající ekonomický náhled na dějiny. Ten pohled obchodu, peněz, rozvoje a krizí, ten mi ve všeobecném přehledu trochu schází (byť jsem samozřejmě četla Tomáše Sedláčka). Českých stop  je v knize přiměřeně, úměrně našemu významu pro evropské dějiny.

Úplně jsem ale nepochopila, proč se na knize podílelo tolik ilustrátorů. Každý z nich má jiný styl a mě přeskakování mezi nimi poněkud rušilo, naštěstí to bylo (až na jednu výjimku) vždycky v trochu ucelených celcích. Neseděl mi Vojtěch Domlátil a jeho hodně temné a černou barvou rámované obrázky věnované antice. Vtipný mi naopak přišel Bohumil Fencl, který měl za úkol nakreslit začátek novověku. Zuzana Vízková a její hláška Ano, bude líp v souvislosti se starověkou vlnou migrantů z Turecka mě pro změnu vyděsila. Matyáš Namai (novověk) a Barbora Kyšková (středověk) se mi vcelku líbili, u nejnovějších dějin to bylo trochu na hraně - kresby Johany Hrabíkové Vojnárové se vyznačovaly velkým množstvím textu a maličkým fontem, který bylo skoro těžké dešifrovat (anebo že bych fakt potřebovala brýle na blízko?)

Celkově mě to ale vlastně nakonec bavilo, takže potvrzuji - je to kniha i pro dospělé. Během pár dní jsem vstřebala historii Evropy:-). Myslím, že dobrá kniha pro společné čtení - rodič (ne)musí pátrat v paměti a dítě se dozvídá zajímavé věci. A některé obrázky a příběhy jsou vážně vtipné.  Dobrá bude knížka určitě i na hodiny vlastivědy a dějepisu, jen je potřeba vybírat, které kapitoly budou děti bavit a zasadí jim události do kontextu. 

Díky nakladatelství AlbatrosMédia za autorský výtisk.

Hodnocení: 80%

Vít Haškovec a Ondřej Müller: Malované dějiny Evropy 

• Nakladatel: Albatros
• EAN: 9788000049915 ISBN: 978-80-000-4991-5
• Ilustrace: Domlátil, Vojtěch, Fencl, Ondřej, Hrabíková-Vojnárová, Johana, Kyšková, Barbora, Namai, Matyáš a Vízková, Zuzana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 200 stran, česky
• Rozměry: 16,8 × 24,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)