středa 29. května 2019

Kultura v dubnu 2019

Než se květen překulí do června, je zapotřebí zpětně zrekapitolovat čtvrtý měsíc. Dubnová kultura byla oproti předchozím měsícům trochu slabší, měla jsem trochu víc práce na jiných frontách a navíc jsem se pustila do několika opravdu tlustých knih.

Knihy

Přečetla jsem čtyři knihy, z toho tři od současných českých autorů. A musím říct, že se mi beletristický výběr tentokrát docela povedl.


Radka Denemarková: Hodiny z olova


Hrozně zvláštní kniha. Moc se mi líbila, ale četla se strašně špatně. Nepamatuju, že bych se s knihou trápila skoro dva týdny (těžké čtení a 700 stran k tomu).  Hodně angažované, velké množství postav, které jsou pojmenovány podle povolání, zvláštní označování měst, opakování textu v různých kontextech, dva magickorealističtí kocouři, k tomu jsem si oblíbila výraz "hamáčkové dneška". Magnesia Litera 2018, zaslouženě. Jen netuším, jestli dokážu napsat recenzi. 


Petr Stančík: Nulorožec


Inu, Stančík... Recenze tady.


Alena Mornštajnová: Tiché roky


Začátkem května nebylo možné na tuhle novou knihu Aleny Mornštajnové, která dobyla knižní trh svou Hanou, nenatrefit. Přečtěte si ji hned, protože za chvíli o ní budou mluvit všichni - tak znělo éterem. Nakonec jsem podlehla i já, byť jsem si ji půjčila v knihovně jako e-knihu. Zajímavě vylíčené období šedesátých let a normalizace, několik umně spletených osudů, bavilo mě, ale že bych považovala za to nejlepší, co jsem v poslední době četla, to nikoliv. Zajímavý psychologický román, kteří si užijí jak pamětníci, tak ti, co tu dobu nezažili a přesto se o ní chtějí něco dozvědět. 

Volker Kutscher: Goldstein


Goldstein se četl sám. Působivě vylíčená atmosféra začátku třicátých let v Berlíně, tomuhle stylu jsem úplně propadla. Recenze tady.


Z dalších kulturních aktivit stojí za zmínku společný koncert Hradišťanu, Spirituál kvintetu a Dagmar Peckové, který se konal u nás v Liberci. Výrazně jsem tu snižovala věkový průměr, až mě to zarazilo. Hradišťan s Pavlicou pořád kouzelný, Peckové blond přeliv a nakrátko ostříhaný ježek moc slušel a u Spirituál kvintetu jsem vyloženě zaslzela. Staré fláky, vzpomínky, nečekaná spojení... stálo to za to. Jinak Spirtiuál kvintet slaví příští rok 70 let od svého začátku, a protože v nejlepším se má přestat, pořádá na jaře posledních 10 koncertů. Co myslíte, že budu dělat 16.4.2020?



Výstavy jsem zvládla tři,  jednu ve svém bydlišti, v libereckých Lázních, jednu ve svém rodišti, Roudnici nad Labem a poslední ve svém přechodném působišti, v Praze.


Krása a půvab 
U nás v Lázních máme teď opravdu pěknou výstavu soch od 14 českých sochařek. Bakule Malá, Hulačová, Immrová, Kaminská, Komm, Korečková, Matušek - Vláčilíková, Melkusová L., Melkusová M., Pešková, Roztočilová, Skavova, Spirova, Šubrtová. Byla jsem na komentované prohlídce a moc doporučuji (do 9.6.2019)

 


Václav Cígler/Michal Motyčka: Světelné pole 
Site-specific instalace v roudnické Galerii moderního umění. Fakt působivé. Více tady.



Jiřičná v DOXu
Retrospektivní výstava slavné české architektky. Úžasná baba. Do DOXu si určitě zajděte, výstava trvá do půli srpna. 

















Divadlo Na zábradlí: Mýcení
 
Inscenace roku 2018 Divadelních novin, Nejlepší inscenace roku 2018 (i-divadlo). Česká aktualizace románu Thomase Bernarda. Umělecká večeře lepší společnosti s hvězdou večera, hercem Národního divadla. Snobství, pózy, malost, ale taky ironie, cynismus a pravý balatonský candát! Skvělá Magdalena Sidonová, Jan Hájek a Jakub Žáček (ale i ostatni - Jeništa, Plodková). Originální scéna Marka Cpiny, jak už bývá Na zábradlí pravidlem. Po delší době konečně DIVADLO.





V televizi jsem shlédla seriál Vodník, který mě překvapivě hodně zaujal. Klára Melíšková fakt jede. 




Oficiální anotace: Vodník je čtvrtá, předposlední řada televizní minisérie z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Marie Výrová ve svém volném čase a na vlastní pěst vyšetřuje policií dávno uzavřený případ nepochopitelné vraždy malého dítěte na olomoucké periferii, která se odehrála před více než pětadvaceti lety. Znepokojující svědectví aktérky dávného neštěstí přiměje Marii Výrovou, aby se beznadějným, případem znovu zabývala a pokusila se očistit nespravedlivě odsouzeného viníka. Příběh Vodníka se odehrává ve dvou časových rovinách: v časech těsně před revolucí na sklonku komunistické éry na konci osmdesátých let a v současnosti. V první rovině se případem zabývá kriminálka komunistického Československa pod velením majora Voženila. V současnosti Marie odhaluje povážlivé nedostatky ve vyšetřování tehdejší policie a odhaluje důvody, které k nim vedly. Vodník vychází jednak z klasické britské detektivní školy, kdy osamělý detektiv konfrontuje svědky a aktéry zločinu, skládá si postupně obraz událostí na základě více či méně spolehlivých svědectví zaujatých aktérů. Žánrově přesahuje jednak do hororu a jednak do psychologického rodinného dramatu. Ukazuje destrukci vztahů jedné rodiny poznamenané dávným, nepochopitelně krutým zločinem. Vodník se tak stává i zamyšlením nad spravedlností a smyslem jejího naplnění i po mnoha letech.(Česká televize)

čtvrtek 23. května 2019

Divadlo Járy Cimrmana: Vyšetřování ztráty třídní knihy


"Učí se dobře, to nemůžu říct"; "Je to takový ošklivý, zlý, nepěkná věc"; "Debil, blbeček, debil, blbeček, akorát tam vzadu dva blbečci vedle sebe...". No, co si budeme povídat, až na výše uvedené hlášky patří Vyšetřování ztráty třídní knihy spíš k těm slabším kouskům Divadla Járy Cimrmana...  Leč dostat se sem není snadné, tak jsem ráda alespoň za tohle představení. A navíc: pánové jsou i ve svých letech stále v dobré kondici:-)


VYŠETŘOVÁNÍ ZTRÁTY TŘÍDNÍ KNIHY

Cimrman / Smoljak
činohra

Délka představení je 2 hodiny včetně přestávky.
Hrají:
Učitel: Zdeněk Svěrák
Ředitel: Genadij Rumlena
Inspektor: Petr Reidinger
Zemský školní rada: Miloň Čepelka
Představení technicky zajišťují: technici DJC
Autoři semináře o Cimrmanově pedagogické činnosti:
Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak
Režie: Ladislav Smoljak
Scéna a kostýmy: Jiří Benda
Hudba: Bedřich Smetana







Pár fotek z původních obsazení (zdroj: web divadla)






středa 22. května 2019

Hans Rosling: Faktomluva

Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají

Mám ráda knížky z nakladatelství  Jan Melvil Publishing.  Vycházejí u nich světové novinky, v kvalitních překladech a skoro vždy jsou to knížky, které mě zaujmou, překvapí, obohatí. Prostě "waw efekt". A přesně do téhle kategorie patří kniha švédského lékaře, vědce a statistika Hanse Roslinga Faktomluva, aneb Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají.



Faktomluva přináší pohled na dnešní svět podložený fakty. Uvede na správnou míru tvrzení, o kterých si většina z nás myslí, že v nich má jasno. Schválně, máte představu o tom, jestli se extrémní chudoba ve světě zvětšuje nebo zmenšuje? Jak jsme na tom celosvětově s očkováním dětí? O kolik let měně chodí do školy holky oproti klukům? Je svět stále násilnější a agresivnější? Jaká je průměrná délka života? Zvyšuje se počet obětí přírodních katastrof? Jak jsou na tom panda, tygr a nosorožec - vymírají, nebo jejich počet roste? Kolik procent lidí na světě má přístup k elektrické energii? Možná budete realitou překvapeni, stejně jako já. Příjemně překvapeni. Klíčová věta knihy: "To, že něco není ještě dobré, automaticky neznamená, že se to nezlepšuje". Vše je potvrzené čísly, statistikami, důvěryhodnými zdroji (OSN, Mezinárodní měnový fond, respektované mezinárodní organizace), odkazy. Hans Rosling se totiž ve své nadaci Gapminder, kterou založil se svým synem Olem a jeho ženou Annou, zabývá tím, jak dostupná fakta a čísla srozumitelně a názorně prezentovat a uvádět do souvislostí. Kniha Faktomluva, které Rosling věnoval poslední rok svého života (zemřel v roce 2017), je tak shrnutím jeho životního úsilí v této oblasti. 

Obsahem knihy ale není jen vyvracení nepravdivých tvrzení a popularizace informací o stavu světa, její ambice jsou mnohem vyšší: autor chce své čtenáře naučit orientovat se ve světě a kriticky myslet.  Odhaluje proto v knize deset instinktů, které ovlivňují náš pohled na svět:
  • Instinkt propasti - rozdělujeme svět na dva zásadně odlišné tábory (chudí a bohatí), příjmové kategorie je ale nutné konstruovat jinak. 
  • Instinkt negativity - očekáváme vždy špatné zprávy.
  • Instinkt lineárnosti -  křivky/grafy mohou mít různé tvary, lineární růst nemusí být reálný.
  • Instinkt strachu -  nadhodnocujeme to, čeho se bojíme (žraloci a uprchlíci), v panice nemyslíme.
  • Instinkt zkreslení velikosti - nedáváme věci do správných proporcí, neporovnáváme. 
  • Instinkt zobecnění - generalizujeme podle svých zkušeností, které ale mohou být zkreslené.
  • Instinkt osudovosti - myslíme si, že věci jsou neměnné, ale i malá změna může mít po čase velké dopady. 
  • Instinkt jedné perspektivy -  máme rádi jednoduchá řešení, nepoužíváme více myšlenkových nástrojů.
  • Instinkt obviňování - je těžké odolat pokušení ukázat na někoho prstem.
  • Instinkt urgentnosti - unáhlená rozhodnutí nejsou ta nejlepší.
Jednotlivé kapitoly jsou plné vtipných příkladů, autor neváhá používat historky z vlastního života, včetně těch, kdy ani on nezvládl situaci a podlehl stereotypu či emoci - prostě se to skvěle čte. Kniha je velmi srozumitelná, vtipná, oči otvírající a obzory rozšiřující. Úplně mě odbouralo, jak moc se naše názory opírají o školní znalosti, které jsou ale několik desítek let staré. Jak je možné, že nám to vůbec nedochází? Proč některé informace dramatizujeme a zveličujeme a proč jiné, neodpovídající našemu světonázoru, upozaďujeme? Proč své znalosti neaktualizujeme? Jak to, že je možné psát o statistice takhle zajímavě? (Statistika nuda je, má však cenné údaje...). 

Výborně jsem se bavila a nemohla se od knížky odtrhnout, ostatně zvládla jsem ji zvládla za jediný den (ale hodlám se k ní vracet). Už chápu, proč ji doporučuje Barack Obama a proč ji Bill Gates daroval všem vysokoškolským absolventům roku 2018. Možná, že by tohle mohlo udělat i MŠMT.... Tuhle knihu by si totiž měl přečíst každý...


 Pár bonusů:

Chcete-li si o Hansi Roslingovi a jeho práci udělat obrázek dříve, než investujete do knihy, pusťte si některá z jeho TED vystoupení (jsou i s českými titulky), nebo jeho film Don´t panic (viz níže - v angličtině) -  určitě vás navnadí tím správným směrem. 



Pokud Vás videa zaujala, pak se nezapomeňte podívat také na stránky již zmiňované nadace Gapminder - kromě opravdu zajímavých a názorných animovaných grafů, map, videí a nástrojů pro prezentaci, se kterými si můžete vyhrát, tu najdete i moc pěkný projekt Dollar street, který je v knize také podrobně popsán. Více než 30 tisíc fotografií reprezentuje skoro 300 rodin z 50 zemí světa. Rodiny jsou srovnané podle příjmů, z fotografií zjistit, jak vypadá jejich kuchyně, toaleta, kartáček na zuby, čím se dopravují, jak se stravují. Rozdíly  jsou velké a často v rámci jedné země.  Užitečné hlavně pro ty z nás, kteří se domnívají, že Česko je chudá země. 



Chcete-li si trochu spravit náladu, pak je Faktomluva tou správnou volbou. 
Hodnocení: 100%



Rönnlundová, Roslingová Anna, Rosling, Hans a Rosling, Ola: Faktomluva

  • Nakladatel: Jan Melvil Publishing
  • EAN: 9788075550569
  • ISBN: 978-80-7555-056-9
  • Originál: Factfulness
  • Překlad: Nevrlá, Eva
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 22 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)

neděle 12. května 2019

Tony Parsons: Spolek katů

K téhle detektivce jsem se dostala vlastně omylem. Parsons versus Persson - oba autoři detektivek, jenže jeden Brit a druhý Švéd. Oba ale hodně dobří, vůbec nelituji, že jsem se k Parsonsovi díky nejnovější knize nakladatelství MOBA Spolek katů dostala. 



Hlavním hrdinou je detektiv konstábl Max Wolfe, který pátrá po organizované skupině zabijáků, kteří vzali spravedlnost do svých rukou. Popravují ty, kterým se povedlo vyklouznout ze spárů justice a odešli tak od soudu s mnohem nižším trestem, než by si vzhledem ke svému provinění zasloužili. K trestu smrti oběšením je tak odsouzen pákistánský taxikář, který pomáhal unášet a sexuálně zneužívat mladé dívky, stejný osud stihne bankéře, který ujel od autonehody, při které zahynul malý kluk, na šibenici skončí i feťák, který poslal do kómatu veterána z druhé světové války.  Samozvaní kati si exekuce natáčejí a publikují je online, čímž se jim dostává neskutečné popularity a zájmu veřejnosti. Část veřejného mínění s nimi sympatizuje a považuje je za hrdiny, kteří se dokáží postavit nedokonalému justičnímu systému. Opravdu je justice slepá a bezzubá? Opravdu se s pozůstalými často zachází hůře, než s pachateli? Opravdu si můžete s dobrým advokátem dovolit prakticky cokoliv? Wolf ani jeho kolegové si nic takového nemyslí, a i když i oni jsou  občas svědky rozhodnutí, které se jim nelíbí, respektují pravidla, protože na druhém břehu je už jen anarchie, svévole a právo silnějšího. 



Spolek katů byl velmi napínavý román, od Tonyho Parsonse jsem zatím nic nečetla a budu to muset napravit. Knížka mi dokonale vyčistila hlavu a přivedla k úplně novým úvahám. Hlavní téma knihy je znepokojující, nicméně kniha se čte velmi dobře (vlastně se musím přiznat, že jsem ji slupla na jeden zátah). Bavily mě odskoky do historie Londýna (chvílemi jsem si připadala jak u Aaronovitche), i chvíle, které se zabývaly soukromím detektiva (Max je samoživitel vychovávající malou dceru). Pravda je, že rozpletení zápletky mi přišlo trochu slabší, přece jen dokonalost činů, technické znalosti i symbolika ukazovala úplně jiným směrem, ale knize se to nakonec dá i prominout. 

V sérii s detektivem Maxem Wolfem už v češtině vyšly knihy Smrt všem prasatům a Na porážku, a i když je možné si knihu užít i bez znalosti těchto předchozích dílů (jsem toho důkazem), už jsem si tyhle knížky dala do seznamu na prázdniny. Dobrý thriller, to je přece něco, co si člověk rád užije. 


Díky nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Hodnocení: 85%


Tony Parsons: Spolek katů

  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024386324
  • ISBN: 978-80-243-8632-4
  • Originál: The Hanging Club
  • Překlad: Teličková, Michaela
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, 
  • Rozměry: 13,5 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2019 (1. vydání)


čtvrtek 2. května 2019

David Havelka, Kateřina Bartošová: Speciální sourozenci

V nakladatelství Portál právě teď vychází kniha Speciální sourozenci. Život se sourozencem s postižením, která se věnuje opomíjenému tématu sourozeneckých vztahů v rodinách, které vychovávají i dítě s postižením. Jejími autory jsou psycholog a speciální pedagog David Havelka a dále pak klinická psycholožka Kateřina Bartošová. Davida Havelku znám osobně, protože v rámci výzkumu na toto téma spolupracoval i s naším spolkem Willík, kdy vedl několik setkání sourozenecké skupiny. 



Kniha se podrobně věnuje situaci, ve které se ocitá rodina dítěte s postižením, snaží se popsat, co obecně znamená sourozenectví a jaká má specifika v případě "speciálního sourozenectví".  Nejdelší část knihy se pak věnuje možnostem podpory zdravých sourozenců. Kniha je primárně určena rodičům dětí s PAS (poruchy autistického spektra), jsou tu zmíněny ale i další skupiny postižení (např. Downův syndrom, ADHD, onkologické onemocnění, mentální postižení sourozence), takže knihu je možné přizpůsobit rodinné situaci. 

Kniha je taková zdravě osvětová, snaží se o pozitivní přístup, ukazuje, jak s dětmi o postižení jejich sourozenců hovořit, návody nabízí i rodičům (např. jak a kde si říci o pomoc a podporu). Knížku doprovázejí citace z rozhovorů s rodiči i se zdravými sourozenci a je to někdy hodně emotivní čtení.  Každou kapitolu doprovázejí tipy a triky, které mohou rodičům v jejich obtížné situaci pomoci - jak nastavit komunikaci se širší rodinou, jaké hry s dětmi hrát, aby to podnítilo jejich zájem a uvolnilo bariéry, jak pracovat s emocemi, jak dětem vysvětlovat dvojí přístup ve výchově, kde sám načerpat informace, jak hovořit o budoucnosti, proč stanovovat pravidla a zavádět rutiny, co říkat kamarádům a jak fungovat ve škole apod. 

Inspirativní je seznam knih a filmů, které sourozeneckou tematiku a/nebo postižení řeší a které je možné s dětmi společně přečíst nebo shlédnout a vytvořit si tak základ pro hlubší komunikaci na toto téma (Nechybí tu Řvi potichu, brácho, nebo Maminko, nezpívej). V knize je pochopitelně i seznam odborné literatury (převážně v angličtině) a kontakty na odborníky, kteří mohou pomoci (Nautis, SPMP, ČAVO atd.). 

Pro mne, která má doma jedináčka, není tohle téma úplně aktuální, ale pokud bych v naší situaci měla více dětí, pak bych neváhala a tuhle knihu si pořídila. Je to zajímavé a užitečné čtení, které může hodně pomoci, a to i preventivně. 

Speciální sourozenci jsou psány populárně naučnou formou - pokud si knihu nechcete kupovat, ale zvládnete i odbornější text, pak doporučuji přečíst si přímo samotnou dizertační práci Mgr. Havelky: STEPS - Skupinový terapeuticko-edukační program pro sourozence dětí s poruchami autistického spektra: Tvorba, implementace a evaluace programu, ze které kniha posléze vzešla. Je tu více odkazů na zdroje, ale taky se tu více popisuje samotný sourozenecký podpůrný program, který David Havelka testoval, a to vč. metodiky a samotných materiálů pro děti. Dizertační práci najdete tady.  

Díky, že takové knihy vznikají, jsme rádi, že i spolek Willík svou troškou přispěl ke vzniku téhle knihy. 

Hodnocení: 100%


David Havelka, Kateřina Bartošová: Speciální sourozenci
Život se sourozencem s postižením
  • Nakladatel:Portál
  • ISBN:978-80-262-1475-5
  • Počet stran / vazba:136 / Brožovaná
  • Rok vydání:2019
  • Kód:22207301
  • EAN:9788026214755

středa 1. května 2019

Petra Dvořáková: Dědina

Petru Dvorákovou znám jako tu, co měla v mládí anorexii a tu, co napsala knížku pro teenagery o florbalu (takhle mi alespoň utkvěla z těch několika časopiseckých rozhovorů, které se mi dostaly do rukou).  Četla jsem od ní jen její povídkovou knihu V síti, která se mi, ač povídky nepatří k mému oblíbenému žánru, docela líbila. Loni se stala jednou z nejprodávanějších knih její Dědina, která má aktuálně na Databázi knih 532 hodnocení a vysoké skóre 82%. Konečně jsem se k ní "pročetla" i já.



Knihu tvoří čtyři kapitoly, které vyprávějí příběh několika rodin z jedné vesnice na Vysočině.  Orientace v osobách není úplně jednoduchá, všichni se tu jmenují v lepším případě Jarin, Jiřin, Pavlin, Maruna, Heluna, v horším pak mladá Smejkalová či prostřední Moravcová. A všichni tu spolu a vedle sebe žijí a mluví nářečím, což je tedy mimochodem skvělý nápad a hlavní deviza knihy. Slovníček pojmů ze začátku knihy jsem nepotřebovala (tedy až na kotouček = kolečko), ale za jazykovou invenci dávám sto bodů. 

"Že prej si letos připravi s vostatníma holkama tady nejaký tanečky na vodpoledne. Než začne hrát kapela pro všechny. A taky připravila. Ale dyž sem to viděla, říkala sem si, že jí ten její tata nedá po hubě. A eště k tomu stáhla vostatní žaby. Už dyž pustila tu jejich divokou muziku, věděla sem, že to bude pro vostodu. Dyž ale potom nastoupili na parket, vejstřihy, že jim ty jejich prsa div nevypadly, a na hlavách kovbojský klobouky jak nejaký šlapky, a takový kraťase, že jim lezly pulky prdelí, to bylo moc na lecjakou mamu v dědině. A eště si holka myslí, jak se jí to povedlo. Bodejť by chlapi z dědiny nepleskali. Strarýmu Moravcovi div nekapaly sliny z huby. A takovádle mně tady voblbuje Zbyňka. Já bejt jeji mamou, spraskám ju a nehne se na krok z domu. Dyby ju rači popohnali k pořádný práci. 


Co se ale týče obsahu, tam už se takové  nadšení nekonalo. První kapitola je o pětileté neposedné Petruně, kterou hlídá babička ze staré školy. Schválně, kdo může za to rozšláplé kuře? Hlavním hrdinou druhé kapitoly je Laďa, který se svou Marcelou čeká čtvrté dítě a chodí si přivydělávat jako řezník na zabíjačky. Jitrnice, jelita, prejt, rum, pivo, krev, sex, závist a nenávist... "na pívem politých stolech najít sebevědomí...". Třetí část mapuje rodinu Brabcových, dříve statkářů, dnes zase statkářů. Starý Josef chce znovu vybudovat to, co kolektivní hospodaření zničilo, jeho žena Maruna prodává v konzumu, s každým chce být zadobře a všechno dělá postaru, jak byla zvyklá z domova (vtipná historka o ořezávané sekané). Jejich syn Zbyňa má už všeho dost, chce se mít dobře a nechce se mu dřít (a hlavně nechce dojídat k večeři potraviny, kterým končí záruka a které by Maruna v konzumu neudala). Každý si něco myslí a myslí si, že ten druhý si něco myslí, ale velmi často to ten druhý tak nemyslí (to je pěkná věta, co?) - u Brabců spolu totiž nemluví, oni si "rozumí" beze slov, uff.  Je to vidět.... No a co teprve u starých Vavírků. Stará bába je na svého dědu alergická, cokoliv udělá, to ji rozčílí (a bude to asi trochu vzájemné). A nakonec se všichni porafou kvůli tomu, kdo se bude o starouška po úraze a na stará kolena starat. To je v kostce (bez odboček k provdaným dcerám, proradným snachám, nemocným psům a nevděčným kočkám) děj celé knihy. Čekala jsem, jestli se to nakonec nějak propojí, jestli tam je něco jako úvod, stať a závěr, příběh, který se bude prolínat celou knihou, ale nedočkala jsem se. 



Na druhou stranu - četlo se to samo, četlo se to skvěle, atmosféra jak u Petry Soukupové nebo Jiřího Hájíčka, k tomu to nářečí, no kam se hrabe Radka Třeštíková se svým Veselím.  A samozřejmě: obraz české vesnice jak vyšitý  - už tam skoro 20 let nebydlím a pořád se mi to zdá málo... Jen teda osobně doufám, že těch starých lidí plácajících se mezi kuřinci a vzpomínajících na to, že líp už bylo, přece jen taky trochu ubývá (i když někdo toho Zemana holt volit musí, že?) Vesnička má, středisková:  kniha, která zaujme líčením konfliktů mezi mladými a starými, mezi tradicí a dnešní náročnou dobou,  nepochopením mezi pohlavími, prostě zobrazením reality každodenního (a nejen venkovského) života. Jako román (nota bene dle anotace humorný) to ale na mě nefunguje, možná spíš jako sbírka čtyř více či méně samostatných (a tragikomickým) povídek.

Poté, co jsem knihu dočetla, jsem zjistila, že na vnitřní stranu přebalu nakreslila Petra Dvořáková  vlastní rukou mapu dědiny. Tak jsem si to konečně prošla a zjistila, kdo s kým a proč a za kolik. Dobrá pomůcka, nepřehlédněte :-)


Dědina je jednohubka na dva večery, kniha, která nadchne  formou, jazykem a syrovostí sdělovaného, spíše než příběhem. Asi jsem neměla mít tak velká očekávání. Přesto ale za přečtení stojí a užijete si to. 

Hodnocení: 80%


Petra Dvořáková: Dědina
  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788075774767
  • ISBN: 978-80-7577-476-7
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 20,8 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)